Jack - 4. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Jack

Bar je stejně hlučný a plný jako předchozí večer.

Tentokrát ale nikde nevidím Claire.

Vidím však některé z žen, se kterými tu byla včera večer. Jdu k nim a znovu hledám Claiřinu tvář. Srdce mi spadne, když ji stále nevidím.

Když se blížím, otočí se za mnou známá tvář. Claiřina kolegyně.

„Ahoj,“ řekne a přistoupí ke mně. Natáhne ke mně ruku. „Já jsem Maya. Nejspíš si mě pamatuješ jako ženu, která ze sebe včera večer udělala úplného hlupáka.“

Zasměju se a podám jí ruku. „Bez obav, Mayo. Taky jsem to zažil.“

„Moc se omlouvám, jestli jsem ti zkazila noc.“

„To je v pořádku.“ Zdá se mi, že za ní vidím Claire, ale trvá mi jen další půl vteřinu, než si uvědomím, že to není ona. „Je tu Claire?“

„Ne. Dneska ne. Je zpátky v hotelu.“

„Aha. Chápu. Díky.“

Je čas odsud vypadnout. I když… do prdele. Nevím, ve kterém pokoji je.

„Je v pokoji 403,“ řekne Maya, jako by mi četla myšlenky. „Ať nelituju, že jsem ti to řekla.“

„Díky, Mayo.“

„Bav se. Nenech ji vzhůru moc dlouho.“

Zasměju se a přikývnu. Pak se propletu z přeplněného baru a jdu rovnou zpátky do hotelu. O jednu příliš pomalou jízdu výtahem později jsem ve čtvrtém patře. Když ale dojdu ke Claiřině pokoji a zaklepu, neotevře mi.

Zaklepu znovu a stále je ticho.

Kurva.

Buď spí, nebo není ve svém pokoji. Každopádně je to zbytečné. Vrátím se k výtahu a nastoupím. Prstem přejedu po tlačítku pro mé patro, ale než ho stihnu zmáčknout, zaujme mě jiné tlačítko – to pro střešní bazén.

Nevzal jsem si nic na plavání. Ale to neznamená, že si tam nemůžu sednout a chvíli relaxovat. Píchnu palcem do tlačítka a dveře výtahu se zavřou.

Po rychlé jízdě se dveře výtahu otevřou do malé chodby. Jdu po ní dolů k proskleným dveřím, které se otevírají k hotelovému střešnímu bazénu. Když vyjdu na terasu, rychle si prohlédnu okolí a zjistím, že je tu prázdno.

To je škrtněte.

Téměř prázdné.

V bazénu někdo je, dole na druhém konci, úplně ponořený pod hladinou vody. Plavkyně se ve vodě pohybuje, jako by se pro ni narodila, a když prorazí hladinu, aby se vynořila na vzduch, zarazí mě ladnost jejího pohybu.

Pak si uvědomím, že je to Claire.

Přistoupím k okraji bazénu a hrudník se mi zahřeje. Doplave k okraji ve stejnou chvíli. Když vzhlédne a setřese si vodu z obličeje, uvidí mě a zvedne obočí.

„Nečekala jsem, že tě tu uvidím,“ řekne.

„A přesto jsem tady,“ odvětím. „Jaká je voda?“

„Je perfektní.“

„Škoda, že jsem si nezabalil plavky.“

Claire se rozhlédne a pokrčí rameny. Žertem řekne: „Vždyť tu nikdo jiný není.“

„To je pozvánka?“

Kousne se do spodního rtu, když to zvažuje. Pak řekne: „Jestli chceš, pojď,“ odstrčí se od stěny a plave zpátky k druhé straně bazénu.

Vylézám z bot. Stáhnu si tričko. Rozepnu si džíny. Když jsem dole jen v boxerkách, udělám dva rychlé kroky vpřed a dělovou koulí vletím do bazénu.

Když se vynořím, Claire se mi směje a šlape do vody pár metrů ode mě.

„Osle!“ řekne, než mě postříká, a pořád se směje.

Nenechám se odbýt a cáknu ji zpátky. A tím začíná válka ve vodě. Jako bychom byli dvojice dětí, jak se honíme po bazénu. Ale netrvá dlouho a oba těžce dýcháme a naše pohyby jsou pomalejší.

Claire vyhlásí příměří, oba připlaveme k okraji a opřeme se o něj.

„Máš pravdu,“ řeknu a usměju se na ni. „Voda je dokonalá.“

Claire se na mě usměje a mně jako by se z plic vysál všechen vzduch. Přiblížím se, nakloním se k ní, pohnu se, abych ji políbil. V očích se jí mihne touha a rty se jí tak nepatrně roztáhnou.

Pak ale natáhne ruku a zastaví mě. Polkne. Těžce. „Je mi to líto, Jacku. Ale nemám zájem být jedna z tvých úlovků.“

„Úlovků?“ Ptám se a zvedám obočí.

Claiřiny rty se na okrajích ohrnou. „Nejsem hloupá. Viděla jsem tě, jak jsi během panelu flirtoval s tou ženou.“

Mrknu na ni a snažím se pochopit, o čem to mluví. Pak mi to dojde.

Panel, kterého jsem se dnes ráno zúčastnil.

„Myslíš Kelly? Tu učitelku z Ohia?“ Zeptám se.

Claire přikývne.

„Mezi mnou a Kelly není vůbec nic. Jsme jen staří kamarádi. Chodili jsme spolu na vysokou.“

Claiřin zamračený výraz se prohloubí, když přemýšlí o tom, co jsem právě řekl. Upře na mě pohled. „Vy dva jste spolu nikdy nechodili nebo tak něco?“

Zasměju se. „Ne. Kelly je na ženy. A je šťastně vdaná.“

Claire zčervenají tváře. „Aha.“

„Chceš se mě ještě na něco zeptat? Nebo už tě můžu políbit?“

Růžová barva Claiřiných tváří se prohloubí. „Ne, ehm… na nic jiného se nechci zeptat.“

Když se tentokrát nakloním dopředu, udělá to taky. Než se však naše rty stihnou dotknout, ticho prořízne vysoké zavytí. Claire a já se od sebe odtáhneme a oba se podíváme ke skleněným dveřím, kde tři hyperaktivní kluci běží plnou parou před svými rodiči.

„Pozor!“ křičí jejich matka.

Do prdele.

Špatné načasování.

„Myslím, že to je náš signál, abychom vyrazili ven,“ zavrčím, když tři kluci ovládnou vodu.

Souhlasně přikývne a my dva se vytáhneme nahoru a ven z bazénu. Jakmile vylezu z vody, Claire se na mě podívá a skousne úsměv – a já si vzpomenu, že mám na sobě jen boxerky, které teď, když jsou promočené, nic moc neskrývají.

„Tady,“ řekne a hodí mi ručník, zatímco si jeden vezme i pro sebe.

Omotám si ručník kolem pasu, seberu si věci a následuju ji skleněnými dveřmi. Když vstoupíme do výtahu a dveře se zavřou a uzavřou nás v malém prostoru, přepadne mě touha přitisknout ji ke zdi a přivlastnit si její ústa svými.

Ale pak si vzpomenu, co říkala o tom, že nechce být mým posledním úlovkem. A i když jsme si to vyjasnili, chci se ujistit, že ví, že o tohle nejde.

Ta touha, kterou k ní cítím… je to něco víc.

Mnohem víc.

„Nechceš si dát dezert?“ Řeknu. „Pár bloků odtud jsem viděl cukrárnu.“

Překvapeně se na mě podívá a hned neodpoví. Nejspíš čekala, že se ji pokusím přemluvit, aby šla se mnou do mého pokoje.

„To zní… vlastně moc hezky,“ řekne. „Ale nejdřív se musím osprchovat. Sejdeme se za deset minut v hale?“