Home - EPILOG

Překlad: Markéta

Grace @OplzlýModrýPtáček

#DokonalostPřicházíVMnohaBalíčcích

 

O týden později

 

„Jsem doma!“ zavolám, když vcházím do domu. „Vaughne?“ Jeho auto je v garáži. Vím, že je tady, ale v domě je skoro tma. A příliš ticho na to, aby tu někdo byl. Je to… prázdné. Dojdu do kuchyně a odložím tašky s potravinami. „Vaughne?“ Zkusím to znovu.

V tom si všimnu vzkazu na lednici. Svítí pouze světlo nad troubou, takže nemohu rozeznat, co se odsud říká.

Povzdechnu si. „Je Štědrý večer, sakra.“ Film měl skončit minulý týden, ale mají zpoždění. Nemyslela jsem si však, že budou takhle pozadu. Celý týden jsem se zaměstnávala prací, abych nezapomněl na naši nadcházející dovolenou v Saint Thomas, ale pravdou je, že jsem tak nadšená, že to nemůžu vydržet.

Odložím potraviny a pak popadnu vzkaz a rozsvítím stropní světlo.

 

Dobrý večer, zlatíčko!

 

Tak moc se u toho usmívám. Bože, miluji ho.

 

Přišel jsem domů brzy, tak jsem se rozhodl pokračovat a začít naši dovolenou bez tebe. Neboj se, venku na Tebe čeká řidič.

 

Doběhnu ke vchodovým dveřím a vykouknu ven. Jasně, svítí na mě světlomety. Podívám se zpět na vzkaz a kousnu se do rtu, abych zastavila úsměv. Co má za lubem?

 

Vezme tě do letadla a uvidíme se za pár hodin.

 

S láskou, Asher

 

Zasranej Asher.

 

P.S. Vybral jsem ti oblečení. Jsou v krabici na posteli.

 

Hmmm. Běžím do ložnice a vidím krabici. Je to jako ta, kterou mi poslal na Saint Thomas. Jsem tak nadšená, že se tam vrátím a znovu prožiji naše první rande. Trochu se tomu zasměju.

Chci to všechno udělat. Pláž. Les. Restaurace – minus rodiče, samozřejmě. Nebudou tam. A zábavný výprask, který jsem nikdy nedostala. Jsem tak nadšená!

Zatáhnu za černou stuhu omotanou kolem lesklé bílé krabice a ta se rozpustí v loužičku saténu. Zvednu víko a papír uvnitř vydá trochu syčivý zvuk.

Uvnitř je... ne to, co jsem očekávala. Jsou to modré šaty, které jsem měla na Kristině zkušební večeři ve Vegas. Zvedám další vrstvu papíru a nacházím své mizerné boty z Targetu. Co to k sakru?

Ve vedlejší místnosti mi zvoní mobil, tak vstávám a běžím do kuchyně, abych přijala hovor. Vaughne. „Můj princi?“ ptám se telefonu.

„Jeden a jediný,“ odpoví. „Našla jsi můj dárek?“

„Jo. Ale nebylo to to, co jsem očekávala.“

„Hmmm. Musíš mi věřit. Nic nebal, o vše je postaráno. Uvidíme se za pár hodin.“

A pak zavěsí.

„Spíš za hromadu hodin,“ řeknu do tichého telefonu. Trochu našpulím rty, nešťastná, že musím cestovat až do Svatého Tomáše sama. Ale nechci mu kazit přípravy, tak si oblékám šaty a po zkroucení se do preclíku se mi podaří vytáhnout zip.

Vklouznu do podpatků a popadnu kabelku.

Řidič mě vezme k tryskáči a mě zajímá, jestli jsem v tryskáči, ve kterém se Vaughn dostal na ostrov? Ale moc nad tím nepřemýšlím. Jsem unavená z práce a v kbelíku vedle sedadla, na kterém ráda sedím, když cestujeme, se chladí šampaňské.

Zaměstnanci mi nalévají pití a nabízejí mi jídlo, jakmile odletíme.

Rád to přijmu. Protože jsem hladová. A pak si asi po třiceti minutách, zouvám boty a ukládám se pod deku, abych prospala dlouhý let.

 

„Paní Ashereová,“ řekne letuška a jemně mi zatřese ramenem. „Jsme tady, madam.“

„Cože?“ ptám se a posadím. „Ale právě jsme vzlétli.“

„Ano madam. Do Las Vegas je velmi krátký let.“

„Las Vegas? Ale já myslela, že jedeme do Saint Thomas?“

„Ne, madam. To až zítra večer. Dnes večer zůstanete v Bellagiu s panem Asherem. Ten už tam je. Váš doprovod na Vás čeká venku v limuzíně.“

Uvědomuji si, že dveře do letadla jsou již otevřené a do letadla proudí chladný pouštní vzduch. „OK.“ Mohu jít s proudem.

Sednu do auta a tam je Carl. Pamatuji si ho z naší poslední katastrofy ve Vegas. Byl velmi nápomocný, když jsme chtěli změnit Kristiinu svatbu.

„Carle?“ Zeptám se ho.

„Paní Ashereová,“ odpovědí s úsměvem. „Mám Vás doprovodit do hotelu a navést Vás k prvnímu vodítku.“

„Vodítku?“

„Ano madam. Pan Asher mi nechal konkrétní instrukce, abych Vám dal vodítka, kde ho dnes večer najdete.“

Musím se odvrátit, abych to mohla zpracovat. Co to dělá? Příštích třicet minut trávím přemýšlením, ztrácím zvědavost a znovu a znovu vnitřně vyjadřuji svou lásku manželovi.

Mám pocit…

„Jsme tady,“ řekne nakonec Carl. Řidič vystoupí, otevře mi dveře a Carl se se mnou setká, a pak mi nabídne paži, aby mě mohl doprovodit dovnitř. Procházíme mezi velkými sochami asijských lvů do vestibulu velmi slavnostního hotelu Bellagio.

Nechám Carla, aby mě vedl, a po pár minutách skončíme na terase s výhledem na fontány. Je prázdný, a když se rozhlížím po dalších lidech, Carl říká: „Pan Asher se před měsíci ujistil, že tato noc bude zcela soukromá.“

Moje mysl se točí s možnostmi. „Říkal jste, že dostanu vodítka?“

„Ano madam.“ Vytáhne z kapsy zapečetěnou obálku a s úsměvem mi ji podá.

„Děkuji.“ Ruce se mi třesou nedočkavostí, když ji od něj beru a roztrhávám.

 

Princezno,

Tady jsme přišli jako první. Pamatuješ si, cos řekla?

S láskou,

Tvůj princ

 

Dívám se ven na výhled. Lidé se shromáždili kolem, aby sledovali noční show. „Je tu příliš mnoho lidí, to jsem řekla.“ Podívám se na Carla, abych se ujistila, že si nemyslí, že jsem blázen. „Řekla jsem mu, že to není dost soukromé. Potřebovali jsme místo, které by bylo jen pro nás.“

Carl se usměje a přikývne. „Ano, madam, to jste řekla.“

„Byl jste tam?“ ptám se překvapeně.

„Ano. Jsem svatební úředník a také vrátný.“

„Oddával jste nás?“

Znovu přikývne a jeho upřímný úsměv mi trochu uklidní nervy. „To jsem udělal. Pan Asher na vás čeká přesně na místě, kde jste se vzali. Mám Vás doprovodit, ale musíte si vzpomenout, kde jste se vzali, abyste ho našla.“

„Kam jsme šli?“ Poklepu prstem na římsu balkónu a čekám, ale on mi neodpovídá.

Po více než celé minutě ticha mě pobídne. „Jste svatební plánovač. Kde by tady někdo měl svatbu?“

„Zahrady jsou krásné místo.“ Ale to mi přijde příliš obecné. Myslím tím, květiny? Opravdu? To je vše, na co dokážu přijít? „Bazény?“ Ale ne. Jak hloupé mít svatbu u bazénu, dokonce i u bazénu Bellagio. „Nevím. Náš pokoj?“

Když se podívám na Carla, usmívá se.

„Vzali jsme se v našem pokoji?“ Trochu mě to rozesměje, když končím větu. „Prosím, neříkejte mi, že jsem byla nahá.“

Odkašle si.

„Ach můj Bože, byla jsem nahá?“

„Ne, madam. Nebyla jste nahá.“

„Takže Vaughn je v našem pokoji?“ Začnu přecházet přes terasu, ale Carl natáhne ruku a zastaví mě.

„Pamatujete si ještě něco? Vaše oblečení?“

Zírám na něj a pak se podívám na své oblečení. „V tomhle jsem se vdávala, ne?“

Přikývne. „Bez bot. Říkala jste, že Vaši psi štěkají.“

Otočím se a zasměju se. „Kéž bych měla fotku.“

„Pan Asher se bál, že se jich zmocní média. Ale řekl, že pokud chcete, může to zařídit na dnešní večer.“ Carl se odmlčí, aby zjistil, jestli mu odpovím. „Chtěla byste fotky dnešního večera?“

„Budeme se brát?“

„Myslím, že je to na Vás.“

„Čeká v pokoji?“

„Ano. Ale chtěl, abych se zeptal, jestli tentokrát chcete opravdové šaty. Mám pro vás otevřené obchody a výběr šatů, které čekají na váš výběr.“

Chci šaty? „Ne. Nechci šaty. Ať se mi to líbí nebo ne, tohle byly moje svatební šaty.“

„Rozumím.“ A pak mi znovu nabízí paži. „Půjdeme nahoru?“

Jen matně si vzpomínám, že jsem pokývala hlavou a nechala se jím odvést. Uvnitř se mi chvěje žaludek a trochu se mi točí hlava.

Vaughn Asher na mě čeká. Čeká, až si mě vezme. Nechal mě sem přivézt svým soukromým letadlem a snaží se znovu vytvořit naši svatební noc. Dobrý Bože, on je dokonalý muž.

Když vystoupíme z výtahu na našem patře, Carl mi pošeptá do ucha. „Počkám tady, dokud nebudete připravená. Pamatujete si na své sliby?“

„Sliby?“

Usměje se na mě a nabádá mě, abych šla dopředu do Grand Lakeview Suite, ve kterém jsme byli v září. „Nebojte se, madam. Vrátí se Vám to.“

Kráčím vpřed a snažím se tu poslední otázku pustit z hlavy. A když dojdu ke dveřím, všimnu si, že jsou otevřené pomocí otočné západky. Otevřu těžké dveře, vstoupím dovnitř a nechám je za sebou zavřít.

Vidím ho stát na konci dlouhé chodby, podsvícené velkolepými fontánami Bellagio. Má na sobě černý smoking. Možná i ten, který měl tu noc na sobě, protože to byla premiéra pro Invisible Man 2. Ruce má složené před sebou a usmívá se tak široce, že si nemůžu pomoct, ale úsměv oplácím.

„Paní Asherová.“

„Pane Ashere.“

Vykročí vpřed a setká se se mnou v půlce cesty, pak mě vezme za ruku a vede mě k jídelnímu stolu, kde je velkolepá řada ovoce a spousta velkých soust. „Tahle část se ti líbila, že?“

Přikývnu a zírám do jeho modrých očí. „To ano.“

A pak ukáže dolů na koberec z ovčí kůže. „A to také, že?“

Povzdechnu si, když pomyslím na to, že jsem s ním tu noc ležela na koberci. Byla jsem opilá. Místnost se trochu točila. Ale tahle kožešina byla cítil tak zatraceně dobře, že jsem se nestarala o nic jiného než o to, abych si na ni lehla. „Koberec z ovčí kůže dělá všechno lepší.“

„Miluji, že to miluješ.“

Ohýbám koleno, abych si klekla na koberec, ale on mě táhne zpátky nahoru. „Ne, zlatíčko. Špatně to chápeš.“ A pak mě vede ke křeslu. „Teď je řada na tobě, aby ses posadila a na mně, abych si klekl.“

Myslím, že bych mohla plakat, když mě pobízel, abych se posadila, a pak si zakryji ústa rukou, když kleká na jedno koleno a podává mi tyrkysově modrou krabičku.

„Grace Kinsello. Napoprvé jsem to neudělal správně. Nikdy jsem se tě pořádně nezeptal.“

 

Točí se mnou po terase a já se směju. Částečně proto, že jsem opilá, a částečně proto, že je tak dobré být šťastná. Dělá mě tak zatraceně šťastnou.

„Proč se směješ?“ zeptá se a zastaví točení, aby si mě přitáhl k sobě. Mé ruce sahají k jeho tvrdé hrudi a tisknou se k jeho svalům, jako by ho chtěly odradit. Ale vůbec ho nechci odradit. Chci, aby mě držel blízko.

„Protože jsem šťastná.“

„Rád tě dělám šťastnou. Mohl bych tě dělat šťastnou navždy, víš. Mohl bych být tvůj princ.“

„Taky si myslím, že bys mohl.“

Uvolní dolíčkový úsměv, který mě přinutí mlčet. „Myslím, že bys mě měla ze zákona učinit šťastnou, Kinsello.“

„Jak to někdo udělá, Ashere?“

„Jeden to dělá právně závazným prostřednictvím velmi zvláštního obřadu štěstí. Slibuji, že tě udělám šťastnou a ty slib, že mi to dovolíš.“

„Hmmm.“ Směji se. „Ten slib se mi líbí.“

„Tak řekni ano.“

„Ano.“

„Ne,“ řekne trochu zamračeně. „Myslím, opravdu řekni ano.“

„Ano, pane Ashere, vezmu si vás. Tak jsi to myslel, ne?“

„To je to, co jsem myslel. Jsem více než jako ty, Grace. Jsem zamilovaný. Jsem do tebe tak kurevsky zamilovaný. Chci tě víc než cokoli jiného. Chci si tě navždy ponechat a nikdy tě neopustit. Možná bych tě chtěl přimět mít moje děti a být mým nejlepším přítelem.“

Ramena se mi uvolní. Jako každý kousek stresu v mém životě vyprchá v tom okamžiku, když ho poslouchám. Fontány za ním stále předvádějí svou show. Na ulici troubí klaksony. A vítr mi jemně fouká vlasy, takže mi vhání přes obličej.

Jemně přejede prstem, chytí mé rozfoukané vlasy a zastrčí mi je za ucho. „Prosím, mysli to vážně. Myslíš to vážně?“

Košili má vepředu rozepnutou, motýlka rozvázaného, kolem límce mu teď visí jen kousek látky. Dotýkám se jeho břicha. Jeho dokonalého břicha. „Jsi vytesán jako bůh, víš to?“

Rukama mě pohladí po tváři. „Grace, kurevsky tady umírám, miláčku. Staň se mojí ženou. Nemohu odsud bez tebe odejít. Nemohu. Nikdy v životě jsem tolik nechtěl ženu. A já tě nechci jen kvůli sexu, Grace. Chci tě za to a ještě víc. Chci, abys ležela v neděli odpoledne v posteli nahá. Chci s tebou vařit večeři. Chci si společně koupit štěně a dát mu směšné jméno, jako Boris nebo Dave. Prosím, buď moje, Grace.“

 

„Ježíšikriste, Kinsello, dostanu z tebe infarkt. Zeptal jsem se tě, jestli si mě vezmeš. Řekneš ano?“

Sleduji jeho oči, když prohledávají ty moje, tak plné úzkosti z mého rozhodnutí. „Ne,“ řeknu tiše.

Jeho úsměv mizí. „Cože?“

Zavrtím hlavou. „Už si tě nevezmu, Vaughne. Protože... protože to nepotřebujeme znovu dělat.“

Položí si hlavu na hruď a čeká na mě.

„Nechci si tě znovu vzít, Vaughne. Teď si na tu noc vzpomínám.“

Rychle vzhlédne. „Opravdu?“

„Řekl jsi…“

 

„Grace, vím, že jsi měla těžký život. Znám některá tvá tajemství –“ Moje panika musí být evidentní, protože mi přiloží obě dlaně na tváře a jemně mě políbí. „Ne všechno, princezno. Ne všechno. Ale některé ano.“

„Nechci o tom mluvit. Teď ne. Chci mluvit jen o šťastných věcech. Ale možná zítra. Dej mi jednu šťastnou noc a zítra ti to řeknu. Buď mým princem, Vaughne. Buď mým princem a udělej ze mě svou princeznu a pak se můžu vypořádat s realitou. Ale dnes večer chci jen tu pohádku.“

 

„A pak jsem zavolal Carla,“ říká Vaughn, když otevírá krabičku od Tiffanyho a dává mi prsteny. Jsou tam tři. Jeden obří zásnubní prsten, platina. Jednoduchý tříkarátový diamant, velký, ale ne příliš velký. A dva platinové snubní prsteny. „Mají nápisy,“ říká, když vytahuje ten svůj ze sametového polštáře. „Přečti si můj.“

Podrží ho a já mu ho vezmu, nakláním ho ve světle, dokud není písmo jasné. „Princ.“ Směji se. A pak se mu podívám do očí a nasunu mu ho na prst.

„Teď si přečti ten svůj,“ povzdechne si.

Vezmu ho a držím pod světlem. „Princezna.“ A pak zvedne zásnubní prsten, abychom si ho mohli společně přečíst.

„Pohádka.“

Nasune prsten na můj prst a pak přidá kámen.

Políbí mě a zašeptá mi do úst: „Jsi moje.“

„Jsem tvoje,“ odpovídám.

„Žádné opakování svatby?“

„Nikdy. Poprvé to bylo perfektní.“

 

KONEC