Dean - 6. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Zoey

Čas je zvláštní.

V jednu chvíli sedím v kuchyni, víří ve mně obavy a frustrace, když obnažuji svou duši před Deanem a jsem si jistá, že už se mnou nebude chtít být; v další chvíli s ním tančím ruku v ruce v mexické restauraci a cítím naději, že tenhle vztah bude opravdu jiný.

Od našeho prvního rande uplynul týden, ale dny jako by se mi míhaly. Dean mě každý den vozí na plac a máme za sebou další dvě rande. Absolvovali jsme tradiční schůzku v kině a na večeři – vyhověl mé touze po hororu, což mi dalo příležitost opřít se o něj během strašidelných pasáží – a zábavný večer v jazzovém baru.

Když jsme šli na ty schůzky, byla jsem pořád nervózní, že si to se mnou rozmyslí. Vždyť kdo by chtěl chodit s někým, kdo si myslí, že není stvořený pro vztah?

Ale od mého malého zhroucení v kuchyni mi pokaždé, když se na mě podívá, svýma očima jako by mi připomínal, že se nevzdává.

„Jak vypadám?“ Zeptám se ho teď a uhladím si přední díl šatů. Chystáme se na oběd s Deanovým tátou a jeho ženou, když jsou ve městě – jen projíždějí – a já chci opravdu udělat dobrý dojem.

„Vypadáš úžasně.“ Položil mi ruku na bok, přitáhl si mě k sobě a políbil mě na špičku nosu. „Jako vždycky.“

Překvapilo mě, když mě požádal, abych se seznámila s jeho rodinou; připadalo mi to jako velký krok. A přiznávám, že jsem málem odmítla. Ale rozhodla jsem se, že bude dobré, když to podstoupím. Mám Deana moc ráda a opravdu chci poznat jeho rodinu. Vím, že nemůžu dopustit, aby mi v tom bránil strach z budoucnosti.

Restaurace je plná lidí, ale my si jich hned všimneme. Když se blížíme ke stolu, Deanův táta vstane a Dean ho obejme.

„Ahoj, tati,“ řekne Dean.

„Rád tě vidím, synku,“ řekne jeho táta a poplácá ho po zádech.

Poté, co se od sebe odtáhnou, položí mi Dean ruku na spodní část zad a zazáří na nás všechny. „Tati, Viktorie, tohle je Zoey.“

„Ahoj,“ řeknu a vřele se na ně usměju, ruce se mi přitom tak nepatrně chvějí.

Jakmile se však posadím ke stolu a usadím se, veškerá nervozita, kterou jsem dnes cítila, během několika minut opadne. Deanův otec a jeho žena Victoria – milá žena, která nevypadá o moc starší než já – jsou švihácký pár a mluví se s nimi stejně snadno jako s Deanem.

Kromě toho jejich novorozený syn, rozkošné miminko s růžovými tvářičkami a modrýma očima, docela usnadňuje prolomení ledů.

Deanův otec Ethan je jeho starší verzí. Tu a tam má nějaké vrásky, ale díky nim vypadá kultivovaně. Jeho mozolnaté ruce svědčí o tom, jak tvrdě pracuje; zajímavé však je, že jeho drsné ruce jsou plné něhy, kdykoli drží novorozeného syna nebo se natahují, aby se dotkly rukou jeho ženy.

Když vidím láskyplný vztah Ethana a Victorie, je těžké si nepředstavit, jak by mohla vypadat moje budoucnost s Deanem.

A tentokrát si ji skutečně dokážu představit.

 

„A TAKHLE SI zlomil kotník.“ Ethan se opře, ruku obtočenou kolem piva, a pobaveně se na syna usměje. „Přísahám Bohu, Deane, nikdy jsem si nemyslel, že bys opravdu skočil ze střechy.“

„Trénoval jsem na kariéru kaskadéra,“ řekne Dean se smíchem a očividně si užívá historky z dětství, které mu táta vypráví. Já si je užívám taky. Je těžké představit si Deana jinak než jako dospělého fešáka, ale baví mě představovat si ho jako kluka s odřenými koleny a postojem. „Fungovalo to, že jo?“

„Určitě ano,“ řeknu a položím ruku na Deanovu. „Jsi jeden z nejlepších kaskadérů, se kterými jsem kdy pracovala.“

„Jeden z nejlepších?“ Dean se vysměje. „No tak. Řekni jim pravdu, Zoey. Jsem nejlepší kaskadér, jakého kdy L. A. vidělo.“

„Hele, nepředbíhej,“ opáčím. Narovnám se na židli. „Máš tvrdou konkurenci, vzpomínáš?“

Všichni se zasmějí, včetně mě.

Bože, je tak snadné zapomenout na své minulé vztahy, když jsem s Deanem.

Během tohohle oběda jsem se usmívala tak často, že se mi zdá, že mám rty v téhle poloze vyryté natrvalo. I když se loučíme s jeho rodinou a tři hodiny, které jsme spolu strávili, se chýlí ke konci, nedokážu se ubránit úsměvu. Díky Deanově rodině mám pocit, že do ní opravdu patřím.

Ale co víc, díky těmto několika posledním hodinám jsem si uvědomila, jak moc chci být s Deanem smysluplněji.

„Chceš jít nahoru?“ Když dorazíme ke mně domů, sevřou se mi vnitřnosti nervozitou. „Vím, že máš zítra těžkou scénu a že musíš vstávat brzy, ale…“

„Rád půjdu,“ řekne Dean.

Když stoupáme po schodech, připadám si jako ve snu. Všechno kolem mě se zdá živější a já se najednou cítím živější než kdy dřív.

„To byl moc dobrý oběd,“ řeknu, když vejdeme do mého bytu. „Tvůj táta a Viktorie jsou skvělí. A to dítě… ani nezačínej. To je ale rozkošný chlapeček.“

Dean se na mě usměje. „Jsem tak rád, že jsi tam byla. Bylo vidět, že tě mají rádi.“

Nadechnu se a vezmu jeho ruku do své. „Taky ti chci říct, že… no, díky tomu, že jsem byla s tvou rodinou, jsem se cítila nadějnější, co se týče myšlenky na vztah. A díky tomu jsem si uvědomila, jak moc bych to s tebou chtěla zažít, Deane.“

„Jo?“ Deanův úsměv zvážní. „Dobře. To rád slyším.“

„A… ehm, ohledně toho, že na to chci jít pomalu…“

„To je opravdu v pořádku, Zoey. Věř mi. Chci tě. Ale jsem ochotný počkat tak dlouho, jak budeš potřebovat.“

„Já už nechci čekat,“ vyhrknu. Přistoupím k němu a zvednu se na špičky; moje rty okamžitě najdou jeho. Cítím jeho chvilkové překvapení, ale pak mi polibek opětuje.

„Jsi si jistá, Zoey?“ zeptá se.

Přikývnu. „Zmlkni a pomiluj se se mnou.“

Naše jazyky se proplétají, když se vydáváme na cestu přes spoře osvětlený byt. Když dorazíme do mého pokoje, padneme spolu na postel a matrace se pod naší vahou pohne. Zběsile ze sebe strháváme oblečení a oba už lapáme po dechu.

„Kurva,“ vydechne Dean a očima bloudí po mých nahých křivkách. Klečí mi mezi nohama a jeho tvrdá délka je na odiv. „Jak můžeš být takhle dokonalá?“

„Zrovna jsem se tě chtěla zeptat na to samé,“ řeknu tiše a očima si prohlížím dokonale vykreslené kontury jeho břišních svalů, véčkový řez pod nimi dodává lahodný detail tomu, jak je sexy.

Přivřu oči k jeho, natáhnu ruku a obtočím ji kolem jeho penisu, celé tělo mi zčervená horkem, když se ho poprvé dotknu. Několikrát přejedu rukou nahoru a dolů po jeho délce a skoro se mi zatočí hlava z toho, jak je tlustý a hladký. Jeho penis se v mé ruce prohne a já polknu touhou.

Posune se dopředu, zmenší vzdálenost mezi námi a já mu obtočím nohy kolem pasu. Je tak velký, tak silný a já se s ním cítím tak bezpečně. Vedu ho ke svému vchodu a zvedám boky; vklouzne do mého bolavého mokra, jeho tlustý penis mě doširoka roztáhne, jak se uvolňuje.

„Bože,“ zalapám po dechu.

„Neubližuju ti, že ne?“ Dean zavrčí.

„Ne.“ Zabořím mu prsty do zad. „Ne. Je to tak dobré.“

Vytáhne se a znovu do mě zajede, tentokrát hlouběji. S každým přírazem mě bere silněji. Je to tak neuvěřitelný pocit, že ani nenacházím slova, abych mu to řekla.

Když se mi však podívá do očí, pocit se dostává na úplně jinou úroveň. Najednou se ve mně vzedme nový pocit, pocit tak opravdový a neotřesitelný, že ho nemůžu ignorovat.

„Miluju tě, Deane,“ zalapám po dechu.

Jeho oči pronikají do mých. Vroucně mě políbí. „Já tě taky miluju, Zoey.“

A pak do mě zajede tak tvrdě a hluboko, že to vypadá, jako by na světě neexistovalo nic jiného než my dva. Celým mým tělem vibruje intenzivní rozkoš, která narůstá a narůstá, až se třesu a křičím proti jeho ústům.

Ještě se udělám, když ve mně exploduje, celé jeho tělo se napne, jak mě naplňuje svým semenem.

Teprve potom, když se rozvalujeme na matraci ve vzájemném objetí, konečně pochopím, co už bylo Deanovi jasné: důvod, proč to s námi bude jiné, je ten, že jsme si byli souzeni.