Dean - 5. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Dean

Když zastavím před jejím domem, venku už je tma. Na zadním sedadle auta leží krabice s napůl snědenou pizzou, ve vzduchu se stále vznáší vůně roztaveného sýra a feferonek a slouží jako vzpomínka na to, co se ukázalo jako fantastické první rande.

Ještě nikdy jsem se s někým tak nezasmála a nikdy jsem se s někým tak rychle nesblížila.

„Vezmi si pizzu,“ řeknu Zoey a vezmu ji ze zadního sedadla. „Bude to dobrá svačina na pozdější večer.“

„Nemůžu,“ řekne a přehodí si ruku přes břicho. „Je toho na mě moc. Ale mohli bychom si to rozdělit.“ Než stihnu odpovědět, popadne krabici a otevře dveře na své straně. „Pojď. Polovinu zabalím do fólie a zbytek si můžeš vzít domů.“

Vystoupím na své straně a následuji ji do bytového domu. Když jde po schodech přede mnou, můj pohled nevyhnutelně upoutá šílené pohupování jejích boků. Než vstoupím do jejího bytu, jsem tak pohlcen jejími křivkami, že je zázrak, že dokážu myslet jasně.

Zoey zamíří do kuchyně, položí krabici s pizzou na pult a pak se zvedne na špičky, aby zkontrolovala skříňku nad dřezem. Když se dívám, jak se její ňadra tlačí na látku trička a vlasy jí v jemných vlnách padají na ramena, už to nevydržím. Než si vůbec uvědomím, co to sakra dělám, natáhnu k ní ruku a omotám jí prsty kolem zápěstí. Přitáhnu ji k sobě. Moje ústa najdou její ani ne za vteřinu.

Chutná sladce, tak sladce, chuť jejích rtů mě přivádí téměř do deliria. Mé ruce se vrhají k jejím bokům a prsty se tisknou do jejího těla. Ježíši, já chci…

„Do prdele,“ zavrčím a náhle se od ní odtáhnu. Co to sakra dělám? Jsem příliš intenzivní. Vyděsím ji. „Omlouvám se, Zoey.“

„Za co?“ Mrkne na mě a její výraz je plný potřeby. Položí mi obě ruce na hruď, chytí mě za tričko a přitáhne si mě k sobě. Moje ústa se znovu přitisknou na její a tentokrát už mě nic nezastaví.

Přitisknu ji zády k pultu, přitisknu ji k němu a všude, kde se naše těla tisknou k sobě, mi po kůži vyrazí horko. Hnán potřebou jí přetáhnu tričko přes hlavu a rozepnu podprsenku. Košíčky jí spadnou z prsou, odhalí růžové bradavky a moje ústa se bez váhání přiblíží k jedné z nich.

Zasténá, když se rty dotknu její bradavky. Ta se mi obtiskne na spodní ret a já začnu olizovat tvrdou bradavku, což v mé nádherné dívce vyvolá ještě hlasitější zasténání. Zatímco pokračuji v práci jazykem, rozplácnu dlaň mezi jejíma nohama a ona se potřebně přitiskne boky k mé ruce.

Ježíši, prakticky cítím, jak je vlhká.

Posunu ruku nahoru a prsty najdu její pásek. Rozepínám jí knoflík na džínách a rukou jí vklouznu do kalhotek. Její kůže je teplá a zatraceně hebká.

Když se prsty dostanu na kluzkou plochu mezi jejíma nohama, do páteře mi vjede proud elektřiny.

„Ano,“ zašeptá, když jí prsty kroužím po klitorisu. „Ach, Bože. To je tak dobré.“

Stejně jako krouživý pohyb mých prstů pohybuje boky a stále silněji se tiskne k mé ruce. Přiblížím svá ústa k jejím a hluboce se líbáme, necháváme se unášet přílivovou vlnou vzájemné touhy.

Můj penis je tvrdý jako skála, naštvaný, že je stále uvězněný. Ale její potěšení je na prvním místě. Právě teď je to to jediné, co mě zajímá.

Brzy se její tělo chvěje proti mně, její ruce se chytají mých bicepsů, zatímco její dech se zrychluje. Odtáhne svá ústa od mých, zakloní hlavu a vydá výkřik čiré extáze, když se její stehna sevřou kolem mé ruky.

Když se uvolní, vysunu ruku z jejích kalhotek a nakloním se, abych se jí dotkl rty krku.

„Je tak sexy slyšet, jak se děláš,“ zašeptám.

Zasměje se a podívá se na mě. V očích jí plápolají plamínky chtíče. Ale jen na okamžik v nich vidím i něco jiného.

„Je všechno v pořádku?“ Zeptám se.

„Jo,“ řekne. „Byl to úžasný pocit. Já jen…“ Nervózně se nadechne. „Musím ti něco říct na rovinu.“

V jejím hlase je slyšet bolest a mou touhu po ní okamžitě vystřídá ochranitelská starost.

„Hej, to je v pořádku.“ Beru ji za ruku, vedu ji přes kuchyň a nutím ji, aby se posadila. „Ať je to cokoli, je to v pořádku.“

Složí si ruce do klína. „Jsem v nepořádku, Deane. Velký, horký nepořádek.“

„O čem to mluvíš?“

„Víš, jak jsem ti říkala, že se moji rodiče rozvedli, když jsem byla malá?“ řekne a sklopí oči. „No… bylo to dost ošklivé. Ani po tolika letech spolu nedokážou být v jedné místnosti. A myslím, že mě to dost poznamenalo. Nebo, já nevím. Možná by to takhle dopadlo tak jako tak. Jde o to, že jsem v takových věcech opravdu špatná. Kdykoli se zapletu s nějakým klukem, skončí to hrozně. Myslím, že vztahy prostě nejsou mým osudem.“

Konečně se na mě podívá. Její normálně plné rty se změnily v ustrašenou tenkou linku. Dokonce i ruce má sepnuté tak pevně, že její klouby ztrácejí barvu.

„S námi to bude jiné,“ řeknu.

„Deane…“

„Věř mi. Bude.“ Položím své ruce na její a jemně stisknu ty její. „Nejsi žádná troska, Zoey. A i kdybys byla, nemám tě kvůli tomu o nic míň rád. Nevzdám to s tebou. Nikam se nechystám.“

Polkla. V jejích očích stále vidím utrpení, ale čím déle držím její pohled, tím je méně intenzivní. Nakonec vzdálenost mezi námi zmenší a položí mi hlavu na rameno. Chytnu ji kolem ramen a obejmu ji, připravený zůstat takhle, jak dlouho bude potřebovat.

„Jsi si jistý?“ zeptá se.

„Nikdy jsem si nebyl ničím jistější,“ řeknu.

„Dobře,“ řekne tiše. „Ale… nevadilo by ti, kdybychom na to šli pomalu?“

„Můžeme jít tak pomalu, jak budeš chtít,“ zašeptám jí do vlasů.

„Omlouvám se, že jsem nic neřekla dřív. Neměla jsem ti to dovolit. Tedy dotýkat se mě.“

„Ne. Jsem rád, že jsi to udělala.“ Políbím ji na temeno hlavy. „Zasloužíš si všechno dobré v životě, Zoey.“