TDKP - 6. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Indulf

Mágové neměli co hlásit. To se dalo očekávat. Studium magie vyžadovalo čas. Byl to přísný postup, který se musel dodržovat do puntíku. Každá chyba mohla skončit katastrofou. To však neznamenalo, že by neustálý nedostatek odpovědí Indulfovi nelezl na nervy.

Byl zrovna ve svých komnatách a uklidňoval své rozrušení sklenkou oblíbeného vína, když za ním přišel Volcant. Jeho hlavní bezpečnostní důstojník se tvářil tak vážně, že Indulf věděl, že ani všechno víno světa nebude stačit na zmírnění této rány. Odložil sklenici a kývl na Volcanta, aby promluvil.

„Můj pane, začali jsme dostávat zprávy, že se Warmund… shromažďuje.“

Jeho ohně se rozhořely. „Shromažďuje co? Kuřata?“

„Shromažďuje draky pro svou věc. Hlásá, že najde ztracenou princeznu, a… má překvapivě velkou podporu.“ Volcantovy oči se leskly hněvem a ruce se mu sevřely. „Copak si myslí, že ten chlapec bude schopen…“

„Chtějí zpátky svou princeznu.“ Indulfův hlas byl tichý.

Gestem ukázal na dveře a beze slov Volcanta propustil. Druhý drak jen na okamžik zaváhal, než se uklonil. Se ztuhlými zády odešel a nechal Indulfa o samotě. Království oslavovalo Wildrefino narození. Král bez dědice byl důvodem k obavám. Pokud by neměl dítě, které by nastoupilo na jeho místo, pak by se dračí páni po jeho smrti poprali o místo krále. Když se to stalo naposledy, polovina země byla vypálena.

Potřeboval si vzít novou družku. Potřeboval mít další dítě. Wildref už nebylo možné získat zpět.

Oči se mu zavřely a on si vzpomněl, jak Warmund poprvé objal jeho sestru. V jeho mladé tváři se zračila ochranná bázeň. Bál se, že se v něm objeví žárlivost, hněv, že jednoho dne nastoupí na trůn ona, a ne on. Ale Warmund nikdy nechtěl být králem. Nikdy.

Z Indulfa se ozval chvějivý vzdech, jak si třel hruď. Přišel o všechno. Svou ženu, obě děti. Wildrefina ztráta ho palčivě bolela na hrudi, ale bolest z Warmundovy zrady byla ještě horší. Kdyby byl chápavější, kdyby více bral ohled na synovy city, stalo by se tohle? Warmund shromáždil lidi na své shromáždění… Tohle mělo skončit občanskou válkou. Boj s vlastním synem.

Bože, jak to mohlo dojít až sem?

Dveře se rozletěly a vylekaly ho. Otočil se, ústa otevřená, aby vypustil proud plamenů, ale zadusil se jimi, když uviděl, kdo to je. Anna do místnosti docela vtančila, oči rozzářené a na tváři zářivý úsměv.

„Je čas na mé lekce šermu,“ zazpívala.

„Už je čas?“ Indulf se podíval z okna. Slunce bylo ještě vysoko na obloze. Zvláštní, že v jeho pokoji se zdálo být temněji. Možná to bylo jen kvůli jeho melancholickým myšlenkám. Vzal si sklenici vína, posadil se a gestem naznačil Anně, aby udělala totéž.

Klekla si naproti němu a opřela se o stůl lokty. „Víno? V tuhle hodinu? Jsi alkoholik?“

„Co je to alkoholik?“

„Někdo, kdo se alkoholem vyrovnává se stresem a úzkostmi života, a to až do té míry, že je na něm závislý a nedokáže se bez něj obejít.“

Indulf se podíval na svou jedinou skleničku. „Nemyslím si, že jsem. Dneska je prostě obzvlášť špatný den… Pojď si sednout vedle mě, Anno, a ne támhle. Prosím, jestli ti to nevadí.“

Anna se na něj podezřívavě podívala, ale obešla stůl a posadila se vedle něj. Indulf měl najednou chuť si lehnout a nechat ji přitulit se vedle sebe. Přemýšlel, jak by reagovala, kdyby ji o to požádal. S polovičním úsměvem při představě, jak by zrudla v obličeji, odložil víno a povzdechl si.

„Víš, Warmundovu matku jsem nemiloval.“

Anna si skousla spodní ret.

„Ani jsem to nepředstíral. Byl jsem zvědavý na sex a našel jsem ženu, která by mě do něj mohla zasvětit… no, nenašel jsem ji. Našel ji můj otec. Řekl, že je nejvyšší čas, abych se stal mužem, a tak mi dohodil krásnou dračí dámu. Byla nádherná. Osmnáct století, mnohem zkušenější než mých šestnáct… věděla přesně, co má dělat, a já jsem byl víc než ochotný nechat ji, aby mě naučila všechno, co je třeba vědět.“

Koutkem oka pohlédl na Annu. Nedívala se na něj, místo toho se mračila na krb. Téměř se rozesmál. Měla snad ve tváři vepsanou žárlivost?

„Když se Warmund narodil, rozhodl jsem se, že už si nikdy nebudu takhle hrát,“ pokračoval tiše. „Můj otec měl několik synů a dcer, kteří se narodili jako Warmund mému otci, ale ne mé matce, jeho družce. Nesnášel jsem pomyšlení, že by se takhle zacházelo s mým synem. Tolik jsem ho miloval, od chvíle, kdy jsem ho poprvé držel v náručí. Můj otec by ho poslal pryč, ale já jsem to odmítl. Možná kdyby ho vychovával někdo starší, někdo, kdo nebyl… já, měl by šťastnější život.“

Anna se k němu otočila a oči se jí rozšířily. „A co jeho matka?“

„Nechtěla s ním mít nic společného.“

„To je… to je hrozné.“

Indulf se zamračil a vzpomněl si, jak to vypadalo, že se o to maličké, bezmocné dítě nikdo kromě něj nestará. Byl by se kvůli Warmundovi popral s otcem i se všemi strýci. Svým způsobem to tak i dělal. Setřásl ty chmurné myšlenky a znovu se soustředil na Annu. „A co ty? Čekají na tebe ve tvém světě děti?“

„Hm… ne. Vlastně na mě nic nečeká… Teda, je tu nová série Hry o trůny, ale to spíš čekám já. My s rodiči… moc spolu nemluvíme. Ne že bychom spolu nevycházeli, jen nemáme nic společného. A myslím, že jsem pro ně byla zklamáním. Chtěli dceru královny plesu, místo toho dostali… však víš, mě.“

Pomalu přikývl. „A co je s tebou?“

„Nejsem zrovna typ primadony. Moje máma byla roztleskávačka, táta rozehrávač. Jsou spolu jako z plakátu krásní. A pak jsem… jsem malá, tlustá a velká šprtka. Oni mě otevřeně neodrazovali od toho, abych byla sama sebou, ale…“ Anna pokrčila rameny. „Vím, že si přejí, abych byla víc jako oni.“

Indulf pomalu přikývl, oči stále upřené na její tvář. „A ty jsi vdaná?“

„K čertu ne.“ Anna si odfrkla. „Nemám ani přítele. Vždyť jsem ještě mladá, ne? Mám čas to všechno vyřešit. A kromě toho chci někoho, kdo má rád moje věci. A vypadá to, že kluci šprti tam venku mají zájem o holky šprtky, jen když mají těla pornohvězd… nebo když mají zájem o tlustou holku, jako jsem já, tak si myslí, že musím mít hrozné sebevědomí a jsem dobrá jen na rychlovku. Ale já na tyhle věci nejsem. Vím, že nejsem nádherná, ale nejsem ani ošklivá. Jsem tlustá, ale to neznamená, že se nenávidím.“

„Ah…“ Indulf se zamračil, když se snažil přijít na to, co říká. Bylo tam tolik slovních obratů, kterým nerozuměl. Rozhodl se vybrat ty nejzmatenější. „Co je to tělo pornohvězdy?“

Annina tvář zrudla, což ho přimělo k úsměvu navzdory tíži v hrudi. Vypadala zatraceně roztomile, když se takhle ztrapnila. Kdyby jen věděl, co ji tak strašně ztrapňuje…

„Hm… je to, víš, opravdu sexy tělo. Takové tělo, jaké mají pornohvězdy.“

„Co je to pornohvězda?“

Tvář jí zrudla tak, že se divil, že jí z nosních dírek nezačala kapat krev. Odvrátila pohled, podívala se na něj a pak se zase odvrátila. „Ah, no… hm… takže, porno je… porno je… No, to je, když jsou lidé natáčeni při sexu. A pak to, víš, prodávají. Aby se na ně ostatní lidé mohli dívat při sexu, aby mohli…“

Indulf se tiše zasmál. „Myslím, že to mám.“

„Dobře.“ Anna popadla sklenici s vínem a napila se. Zdálo se, že si potom vzpomněla, jak moc to na ni působí, protože sklenici zase opatrně postavila. „Každopádně v takových věcech jsou jen ti opravdu nejžhavější z nejžhavějších. Holky bez takového břicha, jako je tohle.“

Indulf se přistihl, že se naklání dopředu a nedokáže se zastavit. Chtěl znovu vidět její ruměnec, chtěl, aby ve vzduchu zesílila její sladká vůně. Udržoval mezi nimi opatrný odstup, ale přesto se na ni usmál. Na mysl mu přišla hříšná myšlenka. Jestli tohle bylo trapné, pak dobře zahraná lež by udělala ještě lépe. „Víš, jestli se ti to líbí, tak tady jsou podobné možnosti,“ řekl.

Anna vytřeštila oči.

„Natáčení ne, ale jsou divadla, kde se jen předvádějí různé páry.“

„Hm…“ Hlas jí zaskřípal. „To není. Chci říct, že to není něco, co bych chtěla dělat. JÁ-JÁ-JÁ-JÁ –“

To koktání už bylo příliš. Indulf se zasmál a vzal její ruku do své. „Dělám si legraci,“ řekl tiše.

„Cože?“ Anně se na tváři zračila úleva, když ho strčila do ramene. „Blbče!“

„Jen tě rád nutím červenat se. Zčervenáš takovým odstínem. Nikdy předtím jsem to neviděl. Je to docela…“

Tohle se slovy nedalo vyjádřit. Odsunul svou ruku od její a oběma dlaněmi jí sevřel obličej. Oči jí znovu přelétly, ale neodtáhla se. Indulf se pomalu pohnul, hlavou se mu honily tisíce myšlenek. Anna naklonila tvář k jeho. Když se její oči zavřely a rty se lehce rozestoupily, zjistil, že není schopen přestat.

Políbil ji, hluboce a vášnivě. Jazykem jí přejel po rtech a ona mu je dychtivě otevřela. Polibek se prohloubil a jejich jazyky se propletly. Pod kůží se mu rozhořely a zahořely plameny. Jeho bedra se napjala. S lehkým zavrčením si ji přitáhl k hrudi a změnil polohu. Anniny paže se kolem něj ovinuly a přitáhly si ho ještě blíž.

Počkat, prudce se od ní odtrhl. Hleděla na něj s očekáváním a jeho zaplavil pocit viny. Tohle nemohl udělat. Bylo to deset století od smrti jeho družky, deset let bez fyzické útěchy. Ale co kdyby otěhotněla? Nehodlal do této atmosféry přivést další dítě. Nehodlal mít další dítě, když nedokázal ochránit ty dvě, které už měl.

Indulf se vyškrábal na nohy. „Dnes se nebudu moci zúčastnit tvé lekce šermu. Volcant se o tebe postará.“

Anna zírala z místa, kde napůl ležela na kožešinách. „Hm… dobře…“

„Omlouvám se,“ zašeptal a pak se otočil na patě. Potřeboval se soustředit. Nemohl se nechat unášet vášní. Možná kdyby měl u sebe ochranu… Se zasténáním sklopil obličej do dlaní. Co se chystal udělat?