TDKP - 16. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Indulf

Bylo dobré být zase v klidu svého vlastního světa.

Indulf stál u okna své ložnice a užíval si chladivý vánek, který ho ovíval. Venku se sice ozývaly běžné noční zvuky, cvrkot cvrčků a šumění větví, ale nebyl tu takový neustálý šum jako v Annině světě. Žádná auta, žádná elektřina, žádný otravný šum, který bylo téměř nemožné přehlušit. Tady byl klid. Tady mohl jasně přemýšlet.

Když zíral do tmy, v hrudi se mu usadila bolest. Jeho pobyt v jiném světě přinesl překvapivé výsledky. Takové, s nimiž si nebyl úplně jistý, jak se vyrovnat.

Za jeho zády se ozvaly kroky a on se otočil včas, aby ho Anna objala kolem pasu. Vytáhla se na špičky a on se usmál, bolest polevila. Jeho výlet mu Annu vrátil, a to stálo za všechno ostatní, co se stalo. Teď, když se k němu přitiskla svým teplem, věděl, že ať se stane cokoli, zvládne to v pohodě.

„Proč…“ přerušilo ji zívnutí, „proč nespíš?“

„Jen jsem přemýšlel.“

„Mmmm.“ Opřela si hlavu o jeho rameno. „O čem?“

Indulf se smutně usmál. „O mých dětech.“

Anna chvíli mlčela a pak si povzdechla. „Jo, taky jsem na ně myslela. Asi je to pro mě trochu zvláštní… Vždyť jsem teď nevlastní máma, ne? Ale všechno bude v pořádku. Vyřeší se to. Uvidíš…“

Indulf roztržitě přikývl. Warmund byl za vzpouru proti koruně vyhnán. Ne na nějaké strašné místo, ale dost daleko od hlavního obyvatelstva, aby už nevedl žádnou vzpouru. I když se kál a litoval toho, co udělal, Indulf nemohl riskovat, že se to bude opakovat. Alespoň zatím ne. Musel jít příkladem. Ohrožení jeho života nezůstane bez trestu. Za několik století bude Warmund vítán zpět.

A Wildref… „Předpokládám,“ řekl Indulf pomalu a pohlédl na Annu, „že být macechou vlastní spolubydlící je ještě podivnější.“

„Tak to je,“ zamumlala.

Warmund našel svou sestru… byla to jedna z Anniných spolubydlících, mladá žena, která si říkala Katrina. Nejmladší z pěti spolubydlících, ale dvakrát starší, než Indulf očekával. Nebyla dítětem, jakým měla být. Ne, byla to dospělá žena. Bez tušení, odkud přišla. Žádné ponětí o svém původu. Neměla ani tušení, že je drak.

„Rozhodl jsem se, co s Katrinou udělám,“ řekl pomalu a otočil se k Anně.

Očekávaně na něj pohlédla a on se zmohl na drobný úsměv. „Neřeknu jí to. Ve vašem světě se opravdu nemůžeme měnit do dračí podoby, takže se náhodou neocitne napůl proměněná na trhu s potravinami. Nemyslím si, že by to vůči ní bylo fér, obrátit jí svět vzhůru nohama jen kvůli mně.“

Anna vážně přikývla. „A co království?“

Indulfovo sevření ji sevřelo. Přitáhl si ji o něco blíž a otřel se svými ústy o její. „Jsi moje družka. Nepochybuji o tom, že budeme mít děti, až budeme připraveni. Ale Wildref… Katrina. Chci ji poznat. Ale až jako dospělou. Ne jako její otec. I když mě to bolí… její štěstí a klid jsou na prvním místě.“

Anna přikývla. „Je mi líto, že jsi nedostal šťastný konec, jaký jsi chtěl.“

S dalším polibkem se podíval z okna. Ne, nebyl to konec, který chtěl. Alespoň ne pro jeho děti. Ale bylo to lepší, než doufal. Jeho dcera byla naživu. Ba co víc, byla zdravá, šťastná a podle toho, co viděl, měla skvělý život. Jeho syn byl vyhnán, ale ještě byla naděje. Násilí, které se začalo šířit, bylo potlačeno hned v zárodku a v království byl opět mír.

Také kontakt s Anniným světem byl dobrý. Jeho mágové byli nadšeni myšlenkou na baterie a pracovali na tom, aby našli způsob, jak udržet portály otevřené s jejich pomocí. Misty, ta, která viděla Warmunda napůl proměněného, přísahala mlčenlivost a Thonis zůstal v tom světě, aby shromáždil další informace a podal zprávu o tom, co zjistil.

A měl Annu. Měl svou družku. Zbytek bolesti v jeho srdci odezněl, otočil ji ke zdi a přitiskl ji k ní zády. Přitiskl ji tam a šibalsky se na ni usmál.

„Jsi moje, Anno?“

Zapletla mu prsty do chloupků na krku. „Navždycky. A ty jsi můj?“

„Navždycky.“ Dotkl se jejích úst. „A zůstaneš tu se mnou navždy?“

„Navždy,“ souhlasila. Nakrčila na něj obočí a drze se usmála. „To sis myslel, že se vzdám skutečných dungeonů a draků kvůli ubohé napodobenině hry na hrdiny? No, není to tak špatná napodobenina. Zvlášť proto, že se k D&D přidáš v pátek večer s holkama. A ony nevědí, že jsi skutečný drak! Bude to taková zábava.“

Vzrušení v jejím hlase ho přimělo k úsměvu a smíchu. Nechají nájem na Annino jméno, aby měla kam jít, až navštíví její svět. Koneckonců tam stále měla rodinu a přátele. Nebylo to tak, že by se tam nikdy nemohla vrátit. Pořád chtěla chodit i na nějaké online kurzy – ať už online znamenalo cokoli. Pořád mu to ještě vrtalo hlavou.

„Mimochodem,“ pokračovala Anna s příliš nenuceným hlasem. „Je tu ještě něco, co se týká tvých dětí, o čem jsem přemýšlela.“

„Hmmm?“ Zakousl se jí do krku.

Anna do něj strčila. „Hej! Snažím se tady mít chvilku čas.“

„Já taky.“ Štípl ji do ušního lalůčku. „něco o mých dětech?“

„Být sexy a mluvit o svých dětech se navzájem vylučuje, druhu.“ Anna mu přitiskla obě ruce na hruď a nakrčila se na něj.

Se smíchem ustoupil a kývl na ni, aby mluvila. Na okamžik na něj zúžila oči a odvážila se, aby ji přerušil, pak vzala obě jeho ruce do svých. Když si je přitáhla k bokům, začal přemýšlet, co má na mysli – možná se rozhodla neříkat, co má na srdci.

Pak si je přesunula na břicho. Oči se jí rozzářily a kousala se do spodního rtu. „Indulfe… budeme mít dítě.“

Indulf zamrkal. Otevřel ústa, zjistil, že neví, co říct, a znovu zamrkal.

„Indulfe? Budeme mít dítě.“

„Dítě.“

Znepokojeně na něj pohlédla. „Ano… Dítě. Jsi… rozrušený?“

Indulf se zasmál. Chytil ji kolem pasu, pevně si ji přitáhl a políbil každý centimetr, na který dosáhl. Rozrušený? „Nikdy.“ Srdce měl tak plné emocí, že se při těch slovech skutečně dusil. „Ach, má drahá. Anno, má krásná Anno… Jsem tak šťastný.“

Políbil ji, dlouze a hluboce, polibek, který jako by trval věčně. Jeho družka. Jeho Anna. Byla jeho a on byl její. To bylo to jediné, na čem záleželo. Jejich dítě bude vyrůstat s tím nejlepším ze dvou světů a jednoho dne… jednoho dne budou všichni spolu, jeho družka, jeho děti. Všichni budou žít šťastně.

Ale teď? Prozatím měl Annu v náručí a ta mu stačila.

 

Konec 1. dílu…