neděle 28. srpna 2022

River - 5. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

River

O dva měsíce později

Nad pískem se rozléhá Annin smích. Honí se s vlnami, když se vracejí do moře, a pak kvičí radostí, když se vlny přivalí a ženou ji zpátky na pláž. Leah se rozvaluje kousek ode mě na nadměrně velkém ručníku, na hlavě má klobouk se širokou krempou. Taky má na sobě nové plavky – fialové, které nějakým způsobem dokážou být elegantní, jednoduché a sexy zároveň.

I když, buďme upřímní. Leah by vypadala sexy i ve zmačkaném papírovém sáčku.

„Hej, pane,“ řekne Leah a podívá se na mě s jedním otevřeným okem. „Když máš čas na to, abys na mě takhle zíral, tak se udělej užitečným a pomoz mi s krémem na opalování.“

„Máš to mít, zlato,“ řeknu a s úsměvem na ni popadnu lahvičku. Posadí se a já si do dlaně stříknu kapku krému s vůní kokosu a rozetřu jí ho po ramenou.

„Hmmm,“ zamručí. „Přemýšlím, že si na tuhle práci vezmu někoho na stálo. Máš zájem?“

Zapletu jí prsty do vlasů a stáhnu hlavu dozadu, abych se mohl přitisknout k jejím ústům.

„Dobře, máš tu práci,“ řekne udýchaně, když se odtáhne.

„To jsem si myslel,“ řeknu a dál jí pomalu roztírám opalovací krém po ramenou. Pak sjedu rukama k jejímu zadečku a vydatně jí stisknu bujné půlky. „Ježíši. Ani nevíš, jak moc tě chci teď udělat, Leah.“

„Rivere!“ zalapá po dechu, ale když se otočí, vidím, že jí pod plavkami ztvrdly bradavky.

„Neříkej mi, že sis to taky nepředstavovala.“

Snaží se skrýt úsměv, ale nedaří se jí to. „Ach, mlč.“

Zasměju se a políbím ji na tvář. Trvá na tom, abych jí dal ještě jednu, a pak si jemně povzdechne, když se podívá na Annu. „Asi bychom už měli jít, co? Ta holka dneska potřebuje aspoň jedno pořádné jídlo.“

„Zůstaň tady. Já pro ni dojdu,“ řeknu dřív, než se Lea stihne zvednout.

„Díky, zlato. Miluji tě.“

„Já tebe taky.“ Políbím Leu na temeno hlavy a běžím přes písek k okraji vody, kde Anna skládá mušle do obrazce.

„Anno, je čas,“ řeknu jí. „Jsi připravená, zlatíčko?“

Nakloní se ke mně na stranu a zahledí se kolem mě na svou mámu, než se na mě usměje a rozhodně přikývne. „Jo, připravená.“

Společně jí do kyblíku rychle nasypeme další písek. Pak vytáhnu z kapsy svých plavek prsten, zastrčím ho do písku a přikryju ho mušlí. „Tak jo, holčičko. Teď opatrně.“

Anna mi vážně přikývne, vstane a opatrně vezme kyblík do obou rukou. Pevně si ho přidržuje na hrudi a rozvážnými kroky přechází po pláži.

Já zatím jdu těsně za ní.

Když jsem před dvěma měsíci Lee řekl, že mi nevadí jít s tím vším tak pomalu, jak bude potřebovat, myslel jsem to vážně. Byl jsem ochotný jít tak pomalu, jak potřebovala. Ale teprve asi o týden později mi poprvé řekla, že mě miluje, a pár týdnů nato se do našich rozhovorů tak nějak… no, dostala témata společného bydlení, svatby a případně dalších společných dětí.

Dnes je ten den, kdy se všechny ty naše sny začnou plnit.

„Mami!“ Anna se konečně dostala k Lee s kyblíkem písku. „Mami, podívej, co jsem našla.“

„Co je to, zlato? Aha, mušle. Je moc hezká.“ Lea pohladí Annu po vlasech. „Potřebuješ sandály, zlato. Kde jsou?“

Lea zvedne plážovou tašku a hledá v ručnících zatoulané boty.

Anna ke mně vzhlédne, její malá tvářička je zkřivená obavami, jako by se bála, že udělala něco špatně. Povzbudivě se na ni usměju a kývnu na její mámu.

„Mami, ty ses na tu mušli nedívala. Musíš se podívat. Podívej se na ni.“ Annin hlas je naléhavý.

Vidím pohled, který jsem poznal jako frustrovanou maminčinu trpělivost. Lea si rychle povzdechne a znovu se zahledí do kbelíku. „Já to vidím, zlatíčko. Je to krásné. Musíme se ale hned umýt. Dobře?“

„Zvedni tu skořápku, mami. Prosím?“ Anna po mně hodí pohledem a otráveně zavrtí hlavou.

Stojí mě to všechno, abych se nesmál.

Nakonec Lea zřejmě pochopí, že se nic nestane, dokud si pořádně neprohlédne tu naprosto průměrnou mušli, kterou jí Anna přinesla na prohlídku. Sáhne do kbelíku a mušli vytáhne.

Tam, uhnízděný v písku pod mušlí, je solitérní akvamarínový prsten.

Hned jak jsem ho uviděl, věděl jsem, že je pro Leu ideální. Třpytí se jako vlny oceánu pod slunečním světlem.

„Zlato, kde jsi ho našla?“ Leah se znepokojeně rozhlíží po pláži.

„Našla ho v mé kapse,“ řeknu.

Padnu před Leah na kolena, vytáhnu prsten z kbelíku a setřesu z něj písek. Natáhnu se po její ruce a navléknu jí prsten na prst.

Lea se nadechne a překvapeně se na mě podívá.

„Od chvíle, kdy jsem tě spatřil, Leah – přímo tady na pláži – jsem věděl, že jsi moje. Miluju tě a budu tě milovat do konce života. Vezmeš si mě?“

Leah neodpoví hned. Podívá se na prsten, pak na mě a pak zase na prsten.

„Vezmi si ho, mami! Vezmi si ho!“ Anna křičí a skotačí kolem nás dvou.

„Leah?“ Řeknu. Mám pocit, že mi teď pukne srdce, když čekám na její odpověď.

Konečně se Leahina tvář rozzáří v obrovském úsměvu. Vrhne se na mě a já se směju, jak padáme na písek.

„Ano, ano, ano,“ říká Leah a každé ano přerušuje polibkem.