TDSQ - 8. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Gilbert

Polly spala po jeho boku, hlavu měla položenou na jeho rameni. Gilbert ji celou noc pevně držel. Nespal, jen občas podřimoval. Ještě nikdy se necítil tak spojený s jiným člověkem. Cítil se tak… bezpečně. Bylo to pro něj zvláštní, protože nikdy předtím se necítil v bezpečí, ale tohle… tohle bylo dovršení, které nedokázal popsat. Dokázal si jen představit, o kolik lepší by to bylo, kdyby se v ní cítil úplně, kdyby spolu našli své naplnění.

Když však začalo vycházet slunce, uvědomil si, že se opět nechal rozptýlit. Povzdechl si, lehce se posunul a vymanil se z Pollyina sevření. Přesně tohle si myslel, že se stane; dal si jednu výmluvu, jeden důvod, proč jí to neříct, a to vedlo k další výmluvě a další a další.

Musel jí to říct.

Polly se protáhla a zívla. Díval se na její krásné tělo a cítil, jak se při pohledu na ni napíná. Ztěžka polkl a odvrátil pohled. Nemohl se nechat znovu rozptýlit, i když by si ji nejraději znovu přitiskl k sobě a nechal ji jezdit na své ruce, dokud by jí hlava nespadla dozadu a celé tělo se jí nezachvělo a nezkroutilo rozkoší.

Odkašlal si, když se na něj Polly usmála. „Musím ti něco říct.“

Polly se zvedla na lokti. „Vypadáš ustaraně.“

Bylo to tak zřejmé? Prohrábl si vlasy a nedíval se na ni. V hlavě se mu honily myšlenky a snažil se vymyslet ta správná slova. Nakonec věděl, že mu nezbývá než konstatovat fakta a doufat.

„Není to dobré,“ řekl pomalu. „A je to jeden z důvodů, proč jsem koupil dům vedle Freemanů. Věděl jsem, že tu bydlíš, a chtěl jsem se k tobě dostat blíž.“

Polly si odfrkla. „Chceš říct, že jsi mě celé roky pronásledoval?“

Pokrčil rameny. Chápal, že by to tak mohlo být chápáno. „Jde o to… Polly, pamatuješ, jak jsi mi říkala, že si myslíš, že jsi prokletá?“

„To jsem jenom dramatizovala. Vím, že kletby nejsou skutečné.“

„Ale jsou.“ Gilbert si konečně dovolil setkat se s jejíma očima. „A ty jsi.“

Polly se rozšířily oči. Čelist jí povolila. Pak jí tvář rozjasnilo pobavení a rozesmála se. „Správně. Jsem opravdu prokletá.“

Nemohl vést tenhle rozhovor, když byli oba skoro nazí. Odvrátil pohled a zatahal za kalhoty. Polly si přetáhla deku přes hruď a zamračila se na něj.

„Jestli se mi snažíš říct nějaký vtip, tak to moc nefunguje.“

„Já nežertuju. Jsi prokletá.“

Povzdechla si. „Dobře… no, vím, že jsem měla řadu smůly, ale to je prostě život. Každý má chvíle, kdy se mu zdá, že jde všechno proti němu. Věci se pro mě brzy obrátí k lepšímu. Kdo ví, třeba je celá tahle záležitost s únosem tou nejtemnější hodinou před úsvitem.“

Gilbert zavřel oči. Sklopil hlavu a zvažoval situaci. Samozřejmě že tomu hned tak neuvěří. Předtím o tom ale neuvažoval. Teď ji musel přesvědčit, že je prokletá, a vysvětlit jí všechno kolem toho. Bylo by snazší, kdyby si nejdřív mohl promluvit s její matkou, aby mu potvrdila, že to, co říká, je pravda. Na druhou stranu, kdo věděl, jestli by to udělala, nebo ne? Existoval důvod, proč Jessica před lety opustila klan. I když se to mezi draky nevědělo, důvod existoval.

„Magie není běžná,“ řekl Gilbert a zachoval vyrovnaný hlas. „Vím, že to zní bláznivě. Ale magie existuje a ty jsi byl prokletá. Proto se ti v životě všechno nedaří, i když máš úžasnou práci u skvělého zaměstnavatele. Ta kletba se tě snaží vrátit do tvého rodiště.“

Polly se zachichotala. Stále mu nevěřila. „Vážně? Tak dobře. A jak to, že o té kletbě náhodou víš? Říkal jsi, že ses nastěhoval vedle, protože tu bydlím. Jsi snad čaroděj, který mě tou kletbou vystopoval?“

„Ne.“

„Jak jsi mě tedy našel?“

„Protože jsme tě hledali už od doby, kdy jsi byla ještě nemluvně.“ Gilbert zavřel oči. Připravil se a pak se jí podíval do očí. „Jsi dcera našeho krále. Naše královna. Když jsme tě našli, byl jsem pověřen, abych tě chránil a dohlížel na tebe, zatímco budu dělat svůj výzkum. Král nechtěl, aby ses to dozvěděla, dokud to nebude nezbytně nutné. Doufal, že tě ušetří. Ale už nemáme žádné možnosti. Umírá a my potřebujeme, aby ses k nám vrátila.“

Polly si přitiskla deku k hrudi. Téměř viděl, jak se jí zrychluje tep. Pak náhle odhodila přikrývku a začala si sbírat oblečení. „To je hloupost.“

„Polly, prosím.“

„Ne. To je ta největší pitomost, jakou jsem kdy slyšela. Tohle je skutečný život, ne nějaká hloupá pohádka, kde dívka zjistí, že je tajně princezna. Nevím, co si myslíš, že děláš, ale není to vtipné. Kletby a dračí králové. To je prostě… hloupé!“

Začala se oblékat, její pohyby byly zlostné a trhavé. Gilbert ji pozoroval a nevěděl, co má říct dál. Bylo toho na něj moc. A to ještě ani neznala celý příběh. Měl by počkat, až se vyrovná s tím, co jí už řekl, a teprve pak pokračovat? Nebo by bylo nejlepší naházet na ni zbytek hned? Ruce se mu sevřely a chtěl do něčeho praštit. Celá tahle zatracená situace byla nespravedlivá! Bylo nespravedlivé, že to na ni Polly musel hodit. Nespravedlivé bylo, že to na ni musel hodit on.

Vzpomněl si na předchozí noc, kdy si jejich těla byla tak blízko a navzájem si poskytovala rozkoš. Nikdy to neměl nechat zajít tak daleko. Nikdy.

„Polly, vím, že se to špatně poslouchá. Ale je toho víc. Nemoc, která zabíjí našeho krále, tvého otce…“

„Říkal jsi, že je genetická.“ Polly si zastrčila končetiny do šatů. „Takže teď mi říkáš, že umřu.“

„Ne… ne tak docela.“ Gilbertova ramena se nahrbila, když na něj obrátila nadějný pohled. „Je mi to moc líto. Polly… přál bych si, abych tě toho všeho mohl zbavit, abys nemusela nést tohle břemeno.“

Všechno jí řekl. Nic nevynechal, ani když se jí oči rozšířily strachem a hruď se jí začala dmout. Sevřela si břicho a zírala na něj s takovým strachem v očích, že se mu chtělo křičet. Zaplavila ho bezmoc. Po všech těch letech hledání a boje za nalezení léku ho nikdy nenapadlo, že jeho selhání bude vypadat tak děsivě.

„Bude trvat roky, než to začne degenerovat tvé tělo,“ řekl jí. „Přísahám, že do té doby dokážu najít lék, jsem tak blízko. Jen nemáme čas…“

„Já nejsem tvoje princezna nebo královna nebo jak se to jmenuje.“

„Královská dcera. Dědicem je královnina dcera nebo králův syn. Po svých rodičích jsou druzí co do moci. Kdybychom měli jiné princezny nebo prince, mohli by tuto roli převzít. Ale my žádnou nemáme. Ty jsi naše jediná naděje.“

„Já nejsem drak.“

„Část kletby zabraňuje drakům, aby se mohli měnit. Vím, že je toho na tebe moc…“

Polly zavrčela. „Kdybys mě chtěl dostat ven, stačilo by se zeptat. Nemusel sis vymýšlet tyhle nesmysly. Sbohem, Gilberte.“

Vyběhla z pokoje a ignorovala ho, když na ni zavolal.

***

Gilbert měl hlavu v dlaních a cítil, jako by mu někdo vyrval srdce z hrudi, když mu Shane, zaklepal na dveře. Jeho výraz byl chápavý a soucitný. Gilbert se narovnal. I když byl Shane, jeho přítel, nechtěl, aby ho druhý drak viděl tak slabého.

Řekla mu Polly něco o tom, co se stalo?

„Zaslechl jsem Polly, jak mluví s Kaylou a Bernie. Takže jsi jí to řekl.“

Gilbert odvrátil pohled a zavrčel. „Ona mi nevěří.“

„Ano, věří. Je jen vyděšená. A myslím, že se v tom mísí i to, že jsi jí to měl říct před včerejším sexem.“

Do tváře se mu nahrnula horkost a Gilbert na to nevyslovené obvinění zavrčel. „My jsme spolu nespali. Ne… aspoň ne úplně. Ale řekl jsem jí to a ona prostě utekla jako…“

„Jako by byla vyděšená k smrti?“

Gilbert se zamračil, ale přikývl. Dávalo smysl, že se bála.

Shane si těžce povzdechl. „Podívej… možná bych ti s tím mohl pomoct.“

„Víš, jak financuju vykopávky pro Esther Doron?“

„Tam, kde jsi potkal Kaylu a Tyler se seznámil s Bernie?“

Shane přikývl. „Estheřin druh Bryant… ten je na vykopávkách pořád. Možná by mohl pomoct.“

Gilbert se zamračil. Zkřížil ruce a zúžil na Shanea oči. „Dobře… Řekneš mi, jak to může udělat, nebo budeš jen tajemný a nepomůžeš mi? Jak mi má tenhle Bryant pomoct přesvědčit Polly o tom, kdo je… nebo ji ochránit před jejím osudem?“

Shane si stiskl zátylek a zavrtěl hlavou. „Víc ti říct nemůžu. Prostě jdi na vykopávky, promluv si s Bryantem a řekni mu, co se děje. Nemůžu ti zaručit, že ti pomůže, ale taky nechci, aby se Polly něco stalo. Pracuje pro nás už léta a záleží mi na ní.“

V jeho očích bylo něco, co Gilberta přimělo mu uvěřit. Shane měl silnou ochranitelskou povahu; ve skutečnosti to mohlo být trochu otravné, ale v jeho srdci byl někdo, kdo by bojoval za ochranu lidí, na kterých mu záleží. Polly byla v jeho životě už léta; pomáhal jí s financemi a Gilbert věděl, že ji vnímá jako mladší sestru.

Tehdy si uvědomil, co vidí v Shaneových očích. Bezmoc. Stejnou bezmoc, která mu projížděla kostmi, pocit, že je k ničemu, protože zatím neví, jak to napravit.

Gilbert přikývl. „Dobře, udělám to. Nejspíš bude dobré dostat odsud i Polly. Když tam poletíme – je to v Kanadě, že?“

„Jo. V Britské Kolumbii.“

Gilbert znovu přikývl. „Můžu tam s Polly letět. Když poletíme v noci, tak se ta Claire Perry ani nedozví, že jsme odjeli.“

Shane zaváhal, ale přikývl. „Tyler a já poletíme s tebou, kdyby se něco zvrtlo. Budeme se ale muset hned vrátit. Nenechám tady Kaylu samotnou, když by mohli znovu zaútočit, a vím, že Tyler taky ne.“

Bylo by šílené odmítnout pomoc, když Polly šlo o život. Gilbert naklonil hlavu a souhlasil s tím. Shane mu krátce stiskl rameno a pak řekl, že půjde říct Polly o plánu. Gilbert se cítil vyvedený z rovnováhy, když se rozhlížel po pokoji a přemýšlel, co by si mohl vzít s sebou. Hroty na páteři by Polly znemožnily, aby na něm jezdila, a byly tak ostré, že by protrhly jakýkoli batoh, který by se pro něj pokusili připravit.

Ne že by na tom záleželo. Mohl si prostě koupit všechno, co potřebovali, kdekoli se setkají s Bryantem. Gilbert se mírně zamračil, když se zamyslel nad tím jménem… už ho někdy slyšel?

Počkat… už ho někdy slyšel! Před pár lety, ještě než se Shane a Kayla dali dohromady. Bryant je oba zavřel na starém hradě, odkud je Shane, musel vyprostit. Gilbertovi se sevřely ruce, když se otočil a zadíval se na dveře, kterými Shane, odešel.

Proč by je posílal k někomu, kdo jeho a Kaylu unesl a držel je v zajetí?