TDSQ - 5. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Polly

Teprve poté, co policie sepsala jejich výpovědi a Polly řekla Bernie a Tylerovi o pokusu o únos, jim to došlo. Zvlášť když jí Bernie připomněla, že i ona byla kdysi unesena a že si s ní může promluvit, kdyby potřebovala. Poté v její hrudi odezněl vzteklý tlukot a zaplavil ji strach.

Někdo se ji pokusil unést. Možná šli po Shaneovo penězích. Možná šli po Gilbertovo. Na tom nezáleželo, protože to nic neměnilo na tom, že se ji někdo pokusil chytit uprostřed ulice. Naplnilo ji to třesoucí se hrůzou, sevřelo se jí to v hrudi, až měla pocit, že nemůže ani dýchat. Kdyby tam nebyl Gilbert, nedokázala by se vyprostit. Ani ji nenapadlo utéct. Kdyby nějak našla skulinku, promarnila by ji a pokračovala v boji. A kde by pak byla? Unesená, vydaná na milost a nemilost někomu, kdo ji chtěl mít kdoví za jakým nekalým účelem… nebo ještě hůř. Mohli se rozhodnout, že jim nestojí za námahu, a prostě ji zastřelit. Mohla být mrtvá.

A co kdyby to zkusili znovu?

Tyler zavolal Shaneovi, když zjistil, co se stalo, a než se nadála, ocitla se Polly se svým šéfem a sousedem a probírali nejlepší způsob, jak ji ochránit. Nechala je mluvit, i když si byla jistá, že je v tuto chvíli v bezpečí. Na Freemanův pozemek se nedalo dostat, aniž by si jí někdo všiml. Stále však zůstávala otázka, jaká míra nebezpečí jí hrozí, když je mimo pozemek. Kdyby to zkusili znovu… přála si, aby jim viděla do tváře… ale neviděla a nemělo smysl se tím dál trápit.

Ale oni se dívali. Věděli, že po té cestě chodí s Gilbertem každý den, a přinesli si měděné kulky, aby je proti němu použili. Tolik práce nehodlali jen tak ignorovat kvůli jednomu neúspěšnému pokusu.

„Tady.“ Kayla s očima svraštělýma obavami podala Polly hrnek s čajem, když seděla na pohovce v obývacím pokoji Freemanových a stále poslouchala tichý šum hlasů přicházející z vedlejšího pokoje. Sedla si vedle Polly a jemně ji poplácala po rameni. „Vím, že je to děsivý zážitek. Jak se držíš?“

„Myslím, že dobře.“ Polly se zadívala do svého hrnku. „Tebe taky unesli, že?“

Kayla přikývla. Bernie, která vedle houpala spícího Xaviera, si odfrkla. „Víš, to byl nejspíš tvůj sexy dračí druh.“

Polly na Bernie obrátila zmatený pohled.

„O čem to mluvíš?“ zeptala se Kayla.

Bernie se naklonil dopředu. „No, přemýšlej o tom. Unesli mě sexuální otrokáři, Tyler mě zachránil a pak jsme se dali dohromady. Tebe unesli členové nelegálního bojového gangu, Shane tě zachránil a pak jste se dali dohromady. Esther, ta je součástí vykopávek,“ dodala Bernie pro Pollyin prospěch, „její dračí druh ji unesl… no, v podstatě unesl ji. Celý ten příběh vlastně neznám.“

„Unesla nás obě,“ řekla Kayla a její hlas zněl zamyšleně. „Tak jsem se seznámila se Shanem. Napadl nás jeden z jeho rivalů a Bryant zpanikařil. Odpustila jsem mu to, ale Shane ho pořád nemá rád. A Estheřinu kamarádku Dominique taky unesl drak. Už si nepamatuju, jestli ji unesl on a pak ji unesl někdo jiný a on ji zachránil, nebo jestli ji unesl někdo jiný.“

Bernie líně mávl rukou. „Ať tak či onak. Jde o to, že u všech lidských žen, které znám a které mají dračí druhy, hraje únos určitou roli. Takže jsi propásla šanci najít si druha tím, že ses nenechala unést.“

Polly se zasmála a po tom všem, co slyšela, se jí ulevilo. „No, myslím, že to jen dokazuje, že jsem přece jen prokletá. Dokonce se ani nedokážu nechat pořádně unést.“

„No, možná ne.“ Kayle se šibalsky zablýsklo v očích. „Viděla jsem ty tvé srdceryvné oči, které Gilbertovi věnuješ, když se nedívá. A on tě přece zachránil…“

Polly sklonila hlavu. Při pomyšlení na Gilberta a na to, jak ji chránil, se jí příjemně zvedl žaludek, ale byla chytřejší, než aby si myslela, že to znamená, že je jejím osudovým druhem. Mluvila s ním o tom, co jeho klan říká o druzích, protože spousta draků považovala dva lidi za spřízněné s prvním člověkem, se kterým měli sex, a s nikým jiným si nedokázali vytvořit pořádné pouto. Řekl jí, že v jeho klanu není myšlenka družek silná, a tím rozhovor skončil.

„Velmi pochybuji, že jsem Gilbertovi házela srdíčka,“ řekla Polly, její hlas byl silný a sebejistý.

Uvědomovala si, že k ní Gilbert chová jisté city. Také nemohla popřít, že si mnohokrát představovala, jaké by to bylo vidět ho nahého v měsíčním světle, s hlavou mezi jejími stehny. Pocit jeho těla přitisknutého na jejím. Ale to se nemohlo stát. Vždycky věděla, že si s někým nezačne, dokud na to nebude připravená navždy, a to prostě nebyla. Ne, když měla v životě takový zmatek. Nechtěla jít do vztahu s tím, že tím všechno napraví.

Odložila čaj a vstala. „Jsem opravdu unavená. Byl to dlouhý den. Půjdu domů.“

Bernie se na ni zamračila. „Dneska bys měla zůstat ve vile.“

„Děkuji. Ale já budu v pořádku. Komunita je hlídaná a díky zvýšené přítomnosti policie se ke mně dostanou jedině tak, že se jako krtci prokopou tunelem nahoru do země.“ Polly se usmála, i když přiznala, že je nervózní z toho, že se do domku vrací sama. „Budu v pořádku.“

Kayla i Bernie se snažily změnit její názor, ale Polly byla pevně rozhodnutá. Zamířila domů a všechno zvažovala. V myšlenkách se vracela k zápasu, kdy byla plná zuřivosti a síly. Jako by se jí něco drápalo na hrudi a snažilo se uniknout, aby zničilo lidi, kteří se ji odvážili napadnout. V té chvíli v ní něco bylo… jako by se nezlobila na to, že se ji pokoušejí unést… ale na to, že se ji odvážili napadnout.

Když vešla do svého domu, setřásla tu myšlenku, vyčerpání ji táhlo do morku kostí. Když se přesunula do koupelny, aby se osprchovala z celodenního stresu, upoutal její pozornost mihotavý pohyb. Otočila se a mrštila nejbližším předmětem po něčem, co považovala za myš.

Odpovědí jí byl velmi lidský výkřik. Srdce jí vyskočilo až do krku, když se zpoza pohovky vynořil maskovaný muž. Mířil na ni pistolí.

„Pojď tiše a nemusíme si ublížit.“

„Tak pojď,“ řekl.

Kolem srdce se jí ovinul závoj horka. Stoupal v ní vztek. V žaludku jí narůstal oheň, který se šířil do všech jejích centimetrů. Aniž by se pozastavila nad přemýšlením, vystřelila přes prostor mezi nimi. Muž zaječel, když do něj narazila; všimla si, že nevystřelil, když její tělo narazilo do jeho. Popadla ho za zápěstí a bušila mu pěstí do ramene, dokud zbraň nepustil, pak ji odhodila.

„Kdo tě poslal?“ křikla mu do obličeje. Její ruce se sevřely nad jeho límcem a ona ho zvedla z podlahy, aby s ním praštila zpátky na zem. Vyskočil a udeřil ji do obličeje. Něco v ní zapraskalo a naplnil ji další vztek. Znovu a znovu mu vrazila pěstí do obličeje a pak mu strhla masku. Oči se jí rozšířily. Byl to jeden z členů ochranky. „Duncane? Co to sakra děláš?“

Duncanův pohled se přesunul za ni. Něco studeného a kulatého ji tlačilo do zátylku. Zavrčela a napjala se, ale chladný hlas bez emocí promluvil dřív, než mohla jednat.

„Nemám problém tě přivést mrtvou. Ze zmrzlého těla můžeme dostat, co chceme, stejně jako z dýchajícího.“

Polly odolala nutkání zavrtět se a vymlátit z toho chlapa taky duši. Nebyl jako Duncan… tenhle, jak věděla, by ji zabil bez váhání. Zvedla ruce a Duncan ji odhodil, aby se vyškrábal na nohy. Tvář mu potřísnila krev; jeho vlastní a, jak si Polly uvědomila, i její. Z nosu jí kapala krev.

„Vstávej,“ ozval se za ní hlas.

Polly se postavila na nohy.

„Teď. Odejdeme v tichosti a bez povyku pod…“ Polly se zvedla.

Přerušilo ho tříštění skla. Vzduch naplnil kouř. Polly instinktivně dopadla na podlahu. Ozval se výstřel, když ucítila, jak jí šlehá do vlasů. Duncan vydal výkřik bolesti. Vzápětí vzduch rozžhavil žár. Muž za ní vykřikl. Polly se otočila a uviděla Gilbertova černého draka napůl v domě. Oči mu rudě hořely, když nasál další nádech a mezi zuby se mu mihl oheň. Muž s pistolí ležel na podlaze a svíjel se ve snaze uhasit plamen na kabátě.

Polly se vrhla a popadla Duncanovu odhozenou zbraň.

Gilbert znovu otevřel ústa, připravený muže spálit na uhel.

„Ne! Zapálíš mi dům!“ Polly na něj křikla.

Dveře se rozletěly. Dovnitř vběhli Shane i Tyler. Shane se podíval, co se děje, a vyrazil po vetřelci, zatímco křičel na Tylera, aby zajistil Duncana. Polly otevřela ústa, aby se zeptala, co má dělat, ale v tu chvíli se Gilbert proměnil zpátky do své lidské podoby.

Při pohledu na jeho nahou postavu jí vyschlo v ústech. Na jeho velmi krásnou nahou postavu. Když pohledem sjela po tvrdých konturách jeho svalů, unikl jí přerývaný vzdech. Nikdy si nemyslela, že svaly jsou opravdu tak přitažlivé, ale nikdy předtím neviděla muže jako on. Jako by ho předtím vůbec neviděla, byla tak rozzuřená. Ale tentokrát ho viděla naplno.

„Jsi v pořádku?“ přistoupil k ní a ona v rozpacích odvrátila pohled.

„Ano.“ Jednou rukou si opatrně zkoumala nos. „Budu v pořádku.“

Tyler a Shane oba vetřelce svázali. Gilbert se natáhl, aby ji odtáhl, ale ona mu položila ruku na hruď a zastavila ho. Oči se jí zúžily, když se podívala na oba muže. Vykročila vpřed, popadla z krbu pohrabáč a praštila s ním o podlahu vedle Duncanových rukou.

„Čeho jsi tu chtěl dosáhnout?“ dožadovala se. „Vy dva jste patřili k té partě, která se mě dnes ráno pokusila unést? S kým spolupracujete?“

Neznámý muž na ni zíral chladně a mlčky, ale Duncan zakňučel. Polly se na něj soustředila. Byl to svobodný, zahořklý muž, který si myslel, že k němu byl život hluboce nespravedlivý, protože ho opustila žena poté, co ho přistihla při nevěře. Pokaždé, když spolu mluvili, musel jí vyprávět o všem, co se mu v životě nedaří. Polly znovu praštil do podlahy, tentokrát blíž k nohám.

„Tak co? Kdo ti zaplatil, Duncane? Nebo jsi chtěl dostat podíl ze zisku za to, že jsi mě držel jako výkupné?“

Zavrtěl hlavou a ona znovu udeřila do podlahy, tentokrát mezi jeho nohy. Výhrůžka byla jasná a Duncan se zhroutil jako plastový kelímek, na který šlápl zápasník sumo.

„Byla to Claire Perry! Sama přišla ke mně domů a nabídla mi deset tisíc dolarů, když jí pomůžu tě dostat. Pustil jsem do domu bandu myší v domnění, že zůstaneš v hotelu ve městě a usnadním si to, ale ty jsi zůstala! Co jiného jsme měli dělat?“

Druhý muž protočil oči. „Amatér,“ zabručel.

„Claire Perry?“ Polly šokovaně zírala. Claire tady v okolí před lety bydlela. Byla to bohatá dědička, která zmizela dole ve Střední Americe. Říkalo se, že se zbláznila a pokusila se někoho zabít.

Co by asi tak mohla chtít od Polly?