Rebirth - EPILOG

Překlad: Fizulka

Lexi

Rozrazila jsem dveře a šťastně vykřikla, když jsem je uviděla. Malá zrzka se na mě vrhla, a když se její tělo srazilo s mým, vyrazilo mi to dech. Snažila jsem se nadechnout a smála jsem se i přes to nepohodlí, když jsem se poprvé na vlastní oči viděla svojí nepravděpodobnou nejlepší kamarádku.

„Lily,“ bručel zadumaný obr, který se svým potomkem stále čekal u dveří. “Udusíš jí.”

Ale Lily mě objala ještě pevněji. „Je mi to jedno. Pět měsíců jsem se na tohle objetí těšila a ona ho teď dostane, nebo mi pomoz Bůh.“

Všechno to začalo asi měsíc poté, co jsme přijeli do Států. Twitch zavolal starému příteli. Ten starý přítel se jmenoval Nox. Během telefonátu Twitch Noxovi vysvětlil, že je pro mě trochu těžké vyrovnat se s neznalostí naší životní situace. Na konci hovoru mi Twitch překvapivě podal telefon a žena na druhé lince začala mluvit.

Nečekala jsem ten hurikán, jaký byla Lily. A jaký byla dar z nebes.

Stačil jeden telefonát a jen tak jsme se spojily.

Neuběhl den, kdy bychom s Lily nemluvily. Ať už jsme si telefonovaly nebo prostřednictvím SMS. Znaly jsme se, jak jen se dva lidé žijící v různých státech mohli znát. Takže když Lily zavolala, že přijedou navštívit její sestru, byla jsem sakra nadšená.

Setkat se se svou nepravděpodobnou spřízněnou duší byla výjimečná věc.

A teď, když tu byla, měla jsem pocit, že už truchlím nad její ztrátou, protože za týden bude pryč.

Chytila jsem jí pevněji.

Když se konečně odtáhla, podívala jsem se jí do usměvavých očí a hloupě jsem řekla: „Ahoj.“

Lily zaklonila hlavu a zařvala smíchy. Nemohla jsem si pomoct, ale přidala jsem se k ní. Když mě smích začal bolet, držela jsem se za svoje zvětšené břicho a sténala veselím. „Au.“

„Á.” Lily položila ruce na moje těhotenské bříško a jemně ho třela. „Jak se má můj maličký?“

Zhluboka jsem se nadechla a pomalu vydechla. „Jak by ses cítila, kdyby tě někdo nosil ve tvojí pohodlné vodní posteli, měla bys nepřetržitou pokojovou službu a celou dobu spala?“

„Zatraceně dobře.” Lily svraštila obočí.

Když jsem se podívala dolů na svoje břicho, úsměv se mi rozšířil. „Je skvělý.“

Nox ze dveří pobaveně pronesl: „Tak co, smíme dovnitř, nebo co?“

Tváře mi vzplály. Přiběhla jsem k nim a vtáhla je dovnitř. „Panebože, ano! Pojďte dál, pojďte dál!“

Když mě Nox míjel, dal mi pusu na tvář. „Jak se vede, Lexi?“

„Skvěle, když už jste tady,“ řekla jsem mu a pak jsem se podívala na pohledného chlapce po jeho boku. Měl tmavé vlasy a modré oči. „Ach, Bože. To je Rocco?” Věděla jsem, že je, a obrátila se k Lily. „Je tak vysoký. Čím ho krmíte?“

Rocco, kterému bylo deset, skoro jedenáct, se zatvářil rozpačitě, když se matka postavila za něj a vysvětlovala: „To jsou ty dobré Taylorovy geny, zlato.“

Malá princezna v sukýnce, která držela Noxe za ruku, byla ovšem něco jiného. Byl to šok, vidět ji v těch nejmenších černých vojenských botičkách, jaké jsem kdy viděla. Měla Noxovy tmavé vlasy, ale Lilyiny zelené oči. Usmála jsem se na ni. „Ahoj, miláčku. Jak se jmenuješ?“

Samozřejmě, že jsem znala její jméno. Každý den jsem dostávala fotky jejich dětí, ale cítila jsem, že je důležité zahrnout přímo děti, dát jim najevo, že mají v tomto domě hlas.

„Já jsem Angie. Jsou mi čtyři.” Zvedla čtyři prsty a já ji v tu chvíli milovala. Podívala se mi přímo do očí a bez zaváhání prohlásila: „Jsi hezká.“

Oh, sladký Ježíši.

Nemohla jsem si pomoct. Natáhla jsem ruku, přitáhla si jí k sobě a dlouze jí objímala. Angie opětovala mé objetí a já na Lily přimhouřila oči. „To jsi zařídila ty, ne?“

Lily se zasmála. „Přísahám, že ne!“

Nox držel v náručí maličkou holčičku s rudými tvářemi, která si cucala palec. Byla oblečená v nejsladších šatech, jaké jsem kdy viděla. Jako by Lily z oka vypadla. Husté zrzavé vlasy a zelené oči. Vypadala, že nechce opustit bezpečí tatínkovy náruče, a když jsem se podívala na Noxe, pochopila jsem proč. Ten člověk byl jako tank.

Nox políbil toho malého andílka do vlásků. „Tohle je Mia.“ Povzdechl si. „Nestihla si zdřímnout a teď za to všichni platíme.“

Lily nad manželovou dramatičností obrátila oči v sloup. „Dávám jí deset minut, než odpadne.“

Se soucitným výrazem jsem podrbala holčičku po zádech a tiše řekla: „Možná bychom mohli pro malou Miu pustit film. Máme polštáře a přikrývky. Můj syn A.J. z nich může udělat pevnost. Zní to dobře?” Mia se nad tím zamyslela a strčila si paleček do pusy. Vypadala žalostně mrzutě. Nakonec přikývla a já se na toho unaveného andílka široce usmála. „Tak fajn, srdíčko.“

Když A.J. vběhl ze dvora do domu, se skřípěním se zastavil, když si uvědomil, že máme společnost. Pomalu pozoroval lidi kolem sebe. Dělával to teď hodně často. Trvalo to několik vteřin, ale když to považoval za bezpečné, vykročil kupředu.

Obešla jsem ho, položila mu ruce na ramena a hrdě představila svého syna. „Tohle je A.J. Právě mu bylo šest.” Lily a Nox ho pozdravili, ale zdálo se, že se A.J. trochu zasekl. “Pozdrav, miláčku.“

„Ahoj,“ řekl ztěžka a odvrátil zrak.

Chudáček. Zněl stejně rozpačitě, jak se cítil. Bohužel A.J.ovi teď nějakou dobu trvalo, než se lidem otevřel. Pochopitelně snadno nedůvěřoval. Nemluvil tak otevřeně. Ve společnosti byl trochu samotářský. Můj syn chodil na terapii, ale terapeutka nás varovala, že nemůže pomoci, když s ní A.J. nebude mluvit.

Modlila jsem se, aby našel sílu překonat strach a úzkost, a znovu získal tu část sebe sama, kterou ztratil. Zatím jsem ho mohla milovat a z celého srdce podporovat, když si hledal cestu z té díry, do které ho Ling hodila.

„No…”, jemně jsem A.J.ovi stiskla ramena. „Doufám, že máte hlad. Twitch právě připravuje gril a jídla máme tolik, že bychom nakrmili armádu.“

Noxovi se zájmem rozzářily oči. „Mám hlad.“

Lily se na manžela pomalu zahleděla. „Ty máš hlad pořád.“

Nox se na svou ženu něžně zazubil a mně se to tak líbilo, že mě z toho zabolelo na hrudi.

A.J. posbíral všechny polštáře z okolí. Děti pracovaly na stavbě pevnosti pro Miu, zatímco Lily a Nox mě vzadu sledovali. Twitch uviděl naše hosty a v koutcích očí se mu objevily vrásky smíchu. „Můj člověk.“

Vykročili dopředu, sepjali si s Noxem ruce, narazili do sebe ramenem a plácli se po zádech tak silně, až se jim určitě udělaly modřiny. Nox chytil Twitche za ramena. „Dlouho jsme se neviděli.“

„Nekecej,“ zamumlal Twitch. Dlouho se na sebe dívali, navzájem se prohlíželi a zjišťovali, jak se za tu dobu změnili. Sledovala jsem, jak mého muže přemáhají emoce. Odtáhl se, ztěžka polkl a pak řekl: „Potřebuješ pivo.“

Zdálo se však, že Nox zná Twitche líp, než jsem předpokládala. Když můj muž odešel do domu, Nox se ke mně se šibalským úsměvem otočil. „Některé věci se nikdy nezmění.“

„Ne,“ souhlasila jsem tiše a potlačila úsměv.

Večer v pohodě pokračoval. Všichni se najedli. Děti se konečně osmělily a celý večer si hrály uvnitř. Mia v klidu spala i přes ten kravál, který dělaly. Rozhovor byl jako fontána, plynulý a nekonečný, plný radosti a smíchu. Jak noc pokračovala, nechtěla jsem, aby naši přátelé odešli.

Lily se ke mně připojila v kuchyni, zatímco chlapi byli stále venku. Když jsme dávaly nádobí do myčky, někdo mě zatahal za košili.

Polekaně jsem se podívala dolů na syna. Oči měl přilepené na holčičce v sukýnce a vojenských botičkách. Když jemně promluvil, neoslovil ani jednu z nás. „Neřekla mi, jak se jmenuje.” Jeho hlas zněl nahony vzdálený. „Jak se jmenuje?“

Choval se divně. Na okamžik mě to omráčilo.

Lily mezi námi těkala očima, dokud nepronesla: „Jmenuje se Angela. Říkáme jí Angie.“

Rty mu roztáhl nepatrný úsměv. „Angie,“ zamumlal zasněně. Podíval se na mě a z toho, co řekl, se mi zastavilo srdce. Mluvil tiše, upřímně a ve svém hlase měl takové odhodlání, že jsem se přistihla, že mu věřím. „Ožením se s tou dívkou.“

Ústa se mi otevřela dokořán. Stejně tak Lily.

Ale A.J. si toho nevšímal. Oči měl jen pro tmavovlasou zelenookou dívenku, která mu zřejmě ukradla srdce. Než jsme stačili promluvit, A.J. odplul zpátky ke skupince dětí, které si hrály u pohovky, a zanechal mě i Lily v němém úžasu.

Když jsem našla svůj hlas, byl slabý. „Neví, co říká.“

Lily to uzavřela. „Správně. Je to jen malý kluk.“

„Přesně tak,“ přinutila jsem se k rozpačitému smíchu. „Ach bože, děti rozhodně říkají ty nejodvážnější věci.” Olízl jsem si rty a zakolísala. „Ale stejně. Možná bychom neměly ...“

Lily jemně dodala: „...říkat o tom chlapům?“

Byla jsem tak ráda, že jsme na tom stejně. „Jo,“ vyběhla jsem ven.

Přikývla a ztěžka polkla. „Souhlasím.“

„Skvěle.“

„Paráda.“

A jak jsme si tak zdvořile povídali, nemohla jsem si nevšimnout, že ani jedna z nás nedokáže odtrhnout oči od toho podivného způsobu, jakým spolu Angie a A.J. seděli na pohovce. Angie držela v rukou svou přenosnou herní konzoli, bez přestání mluvila, vysvětlovala cíl hry. Pořád a pořád brebentila, A.J. ji bedlivě pozoroval, očima jí propátrával tvář a tiše se pro sebe usmíval. A mě z toho bolelo na prsou.

Do prdele.

Můj syn byl zamilovaný.

V domě bylo ticho. To byla sama o sobě vzácná událost. Jistě, bylo brzy, ale ticho už nebylo tak uklidňující jako kdysi. Zvlášť ne, když jsem ten čas kdysi musela snášet bez svého syna. Ticho bylo skličující, a když jsem se vplížila do jeho ložnice a zjistila, že tvrdě spí, rozbušilo se mi srdce a dovolila jsem si znovu dýchat.

Seděla jsem na kraji jeho postele a dívala se dolů, do andělské tváře chlapce, který se málem  nikdy nevrátil domů. Mimoděk jsem pohnula rukou a dotýkala se jeho vlasů. A přitom jsem si připomněla, že je nám dobře.

Měli jsme se fajn.

Byla jsem tak tichá, jak to jen šlo, a nechala jsem ho ještě chvíli spát, protože ve svých snech nebyl zlomený.

Bosá a těhotná jsem došla k lednici, nalila si sklenici pomerančového džusu a vydala se hledat svého pohřešovaného muže. Nestávalo se často, že bychom se budili odděleně, a když se to stalo, byla jsem neklidná.

Otevřela jsem posuvné dveře a zastavila se v nich, oblečená jen v noční košili. Netrvalo  dlouho a podíval se na mě. Chvíli mě sledoval a pak pokračoval v práci. A mě se s každou vteřinou chtělo čím dál víc smát, ale udržela jsem se.

Místo toho jsem se opřela o dveřní rám a pronesla: „Kdysi dávno jsem si myslela, že jsi bůh.” Napila jsem se džusu. „A teď se na sebe podívej. Pereš prádlo, věšíš mi kalhotky a podprsenky.“

Potlačila jsem smích, jak to jen šlo. Oči se mu smíchem zúžily a varovně na mě ukázal. Na předloktí mu viselo pět mých podprsenek. Prohrála jsem bitvu, zaklonila jsem hlavu a lehce jsem se zasmála.

Zavrtěl hlavou, ale mně neuniklo, jak mu cukal ret. Když zamumlal: „Naser si, zlato,“ znělo to spíš jako: „Miluju tě, zlato,“ a já se nedokázala přestat usmívat.

Srdce mi radostí přetékalo. Když mě dítě v břiše koplo, otočila jsem se a odešla. Zavolal za mnou: „Mohla bys mi pomoct, víš.“

Zastavila jsem se ve dveřích, zahleděla se na něj a zvedla obočí.

Tenhle chlap.

„Prala jsem prádlo dlouhých šest let, miláčku.” Začala jsem mezi námi zavírat posuvné dveře, a když jsem to udělala, nahlas jsem prohlásila: „Teď je oficiálně řada na tobě.“

Přes sklo na mě posměšně zíral.

Poslala jsem mu pusu.

A on dál na šňůru věšel moje kalhotky a podprsenky. Nikdy v životě jsem nebyla spokojenější.

Dny se změnily v týdny. Týdny se změnily v měsíce. Měsíce se změnily v roky.

Starý dub na dvorku, tentýž dub, do kterého jsem vyřezala jméno chlapce, na kterého jsem v sedmi letech přísahala, že nikdy nezapomenu, teď nesl jména každého dalšího člena naší rodiny.

Stala se z toho tradice.

Později tohoto roku bude do dubu vytesáno další jméno.

A jak moje rodina rostla, moje srdce a duše se zklidnily a usadily.

Tichý křik, který se ozýval z dětského pokoje, mě přiměl vystřelit z postele. Na chvíli jsem byla tak zmatená a rozčílená, až jsem se zpotila. Ale on už byl vzhůru a venku ze dveří. A když se vrátil zpátky s uzlíkem v náručí, rozsvítila jsem lampičku a on ten uzlíček jemně položil mezi nás.

Nosní dírky se jí roztáhly a ústa stáhla dolů, rty se jí třásly. Malá ručička se pokoušela osvobodit z mušelínové zavinovačky. Ne. Nebyla šťastná, ta naše malá dáma. A oba jsme věděli proč.

Ospale jsem mžourala, natáhla ruku, rozepnula si podprsenku a spustila košíček. Pak jsem jemně zvedla svou sladkou holčičku a přidržela si ji u prsu. Rychle se přisála, moje malé prasátko, a už jí nic jiného nezajímalo. Její otec se ospale opíral o bok a láskyplně pozoroval, jak se láduje.

Manžel ji pohladil po rozcuchaných vláscích vzadu na hlavě a ospale zašeptal: „Zpomal, Fio. Máma nikam neodejde.“

Moje srdce bylo sotva schopné unést, kolik lásky v sobě mám. Byla silná a zaplavovala mě. Usazovala se nade mnou jako teplá deka a já přemýšlela, jestli vůbec někdy zestárne.

Pravděpodobně ne. A mě to nevadilo. Ve skutečnosti jsem s tím počítala.

Twitch byl teď tak trochu voyér, zvlášť pokud šlo o jeho děti. Rád se díval, jak A.J. dělá domácí úkoly. Byl hrdý na to, jak je náš nejstarší chytrý. Zbožňoval sledovat Mattea, když padal na tu svojí malou zadničku, a marně se snažil zabránit tomu, aby se mu ty jeho malé nožičky nepodlamovaly, když se snažil utíkat ještě dřív, než vůbec uměl chodit. Ze všeho nejvíc si však cenil každého okamžiku Sofiina krmení.

Jeho malá princezna, tak jí říkal. Tatínkova holčička.

Měla jsem předtuchu, že se pro svého otce stane středem vesmíru.

To už stejně byla.

O tolik přišel u našeho prvorozeného. Dával si pozor, aby nepropásl jedinou další vteřinu jejich drahocenného dětství.

Jizvy.

Měli jsme jich hodně.

Ale ty jizvy z nás udělaly lidi, kterými jsme dnes. A i když naše rány přestávaly bolet, stopy, které po sobě zanechaly, byly trvalé. Věčné. A já jsem byla vděčná za to, že nám připomínaly, jak tvrdě jsme pracovali, abychom byli spolu.

Hodně mi to o nás řeklo.

Neúspěch nikdy nepřicházel v úvahu. Twitch a já bychom byli spolu, nebo bychom při snaze být spolu zemřeli.

Byly dny, kdy jsem seděla a sentimentálně sledovala, jak se mojí rodině daří. V naprostém tichu a tajnosti jsem se mlčky omlouvala a plakala, protože ta čistá síla emocí byla naprosto ochromující.

Zvládli jsme to.

Každý den byl dar.

Zvládli jsme to, navzdory vší nepřízni osudu, a vydali se méně frekventovanou cestou.

Byli jsme to my proti světu a já bych tuhle rodinu chránila do posledního vlákna svého bytí.

Což mě přivádí k jedné věci.

Slovo varování pro ty, kteří chtějí ublížit mé rodině.

Jmenuji se Alexa Falco. A už se nebojím.

Pojďte si pro nás.

Vyzývám vás.

A já vás kurva sejmu.

KONEC