HS - 27. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Gage

Bylo to poprvé, co jsem jí přiznal, že ji miluji, a polibek, který mi dala, byl sladký, ale chtěl jsem slyšet slova na oplátku.

Setkala se s mýma očima. „Budeme opravdu rodina, že ano?“

„Jo, budeme.“ Sklouzl jsem rukou k jejímu malému bříšku, které se za tak krátkou dobu tak zakulatilo. „Jsi nádherná. Líbí se mi, že jsi kulatá i s mým miminkem. Kdy se dozvíme, co to je?“

„Mám dva týdny do další návštěvy. Tehdy mě objednají na ultrazvuk.“ Natáhla jsem ruku a pohladila ho po vlasech, které jsem mu odhrnula z obličeje. „Co chceš? Další holčičku, nebo syna?“

„Chci zdravé dítě, ale rád bych chlapečka, jen abych viděl, jaký je. Ollie je tak roztomilá a jenom jeden člověk si mě omotal kolem prstu stejně pevně.“ Nebyla jsem si jistá, jestli jí to mám přiznat, nebo ne, a tak jsem mluvila dál. „Ale chtěla bych si vzít syna na chatu. Možná bych ho mohl naučit, jak se ohánět kladivem.“

„To samé bys mohl naučit dceru. Vždycky jsem se chtěla učit věci, které dělali moji bratři, ale táta vždycky říkal ne, protože bych se zranila.“

„Nejsem si jistý, jestli bych Ollie svěřil kladivo.“ Oči se jí rozšířily a já se rozesmál. „Nechci tě děsit, je to opravdu malý andílek. Je tak sladká. Když se vrátila domů, trochu zkoušela vodu, ale teď, když už je tam na plný úvazek, se jí daří skvěle a těší se, až se s tebou seznámí a příští rok začne chodit do školy.“

„Jedna ve škole a novorozeně. Máme co dělat, abychom to zvládli.“

Nedělala si legraci. Život bude jiný, ale všechny změny byly k lepšímu. „Nechci jít domů bez tebe. Až zítra odjedu, chci, abys jela se mnou.“

Zavřela oči a dlouze vydechla. „Mám tady svého doktora. Mám svou práci, svůj byt.“

„A moje dítě v tobě. Vím, že je to celý tvůj život, ale sakra, Lauren, ty i to dítě jste moji. Pojď se mnou domů. Nemusíš pracovat, takže můžeš opustit svou práci.“

„Já nevím, Gagei. Měla jsem štěstí, že jsem po té aféře měla kam jít, a nechci je nechat na holičkách.“

„Viděl jsem, jak se k tobě ti kreténi na tom večírku chovali, to nemáš zapotřebí. Mám víc než dost peněz, abych se o nás oba postaral, a kromě toho nechci, aby ses kvůli případům stresovala. Stres není dobrý ani pro tebe, ani pro dítě.“

„Já nejsem ty, Gagei. Nechci žít v předčasném důchodu. Chci pracovat.“ Převalila se na záda, já se k ní přitulil a políbil ji na rameno.

„Můžeš. Dej mi ten čas, prosím. Teď si ze mě dělej legraci, a až budou dítěti dva roky, můžeš se vrátit do práce, jestli ještě chceš. Nebo si možná my dva najdeme něco, do čeho budeme chtít investovat a co budeme dělat společně.“

„Dobře, budu tě bavit. Ale musíme se pokusit vidět Noaha, než se vrátí domů. Vím, že nás bude chvíli oba nenávidět, ale doufám, že bude z dítěte tak nadšený, že se to všechno zlepší.“

„On se vzpamatuje. Dobře jsme si promluvili a já jsem se mu přiznal. Překvapuje mě, že ti ještě nezavolal.“

„Je naštvaný.“ Dlouze vydechla a z jejího tónu jsem poznal, že jí vadí, jak to mezi nimi je. Taky jsem to nenáviděl. Všichni jsme se měli rádi a měli jsme být rodina. Život byl příliš krátký na všechny ty hádky.

Potřeboval jsem ji uklidnit. „Záleží mu jen na tom, abych se k tobě choval dobře.“ Sklouzl jsem rukou dolů a objal ji kolem bříška.

„Opravdu?“

„Řekl mi, abych ti vyřídil, že tě miluje.“

„Je to dobrý bratr.“

„To je.“

Otočila se a lehla si na záda a já se naklonil, abych ji políbil, když jsem se opřel o loket. „Půjdeš se mnou domů?“

„Ano, půjdu.“ Zasmála se a zakryla si obličej. „Co to dělám? Doufám, že si uvědomuješ, že dávám výpověď v dobré práci.“

„Je to příjemný pocit, že? Od té doby, co trávím víc času doma, se mi to líbí. Tobě bude taky.“

Její ruka sklouzla dolů a spočinula na mém penisu, který už byl z toho všeho vzrušení napůl tvrdý. Okamžitě ztvrdl a rostl v její ruce, jak ho svírala. „Když už jsme u toho, znám i jiné věci, které jsou příjemné.“ Otočila se, zvedla nohu nad mé boky a dál mě pomalu a vytrvale hladila.

„Je to příjemné.“

„Chci, aby ses cítil opravdu dobře.“ Políbila mě na ústa a pak mi sjížděla po těle dolů, přestala, až když se dostala k mým bokům, kde mi táhla rty a jazykem podél hřídele až k mému vaku. Napjal jsem se a oči se mi protočily v hlavě, když se zvedla, vzala hlavu ptáka do úst a usilovně ji sála, jako by ji chtěla vypít.

„Kurva, to je tak dobrý.“ Zasípal jsem skrz zuby, když mě vzala až do krku a zasténala. Cítil jsem, jak na mně vibruje její hrdlo, a pocákal jsem ji jazyk slanou chutí. Zasténala ještě hlasitěji a já cítil, jak se jí hrdlo stahuje, jak ho polyká kolem mého ptáka.

„Pojď sem, zlato.“ Přemluvil jsem ji, aby se vrátila zpátky nahoru, a ona se mi rozkročila na bocích, sedla si mi na koule a třela se mi štěrbinou o hřídel. Chvíli mě takhle hladila a pak se natáhla, aby mě uchopila a postavila mi péro, aby se na něj mohla natáhnout.

Sjížděla po mém péru centimetr po centimetru dolů a já se natáhl a hrál si s jejími prsy, které jako by v důsledku těhotenství narostly.

„Jsou tak citlivá a jako by byla propojená se všemi dobrými místy.“

Políbil jsem jí bradavky a pak si jednu z nich vtáhl do úst, dráždil ji a sál, zatímco jsem jí hnětl prsa a kroutil boky. Zasténala a začala poskakovat, jezdila na mně pěkně rovně.

Držela mě v zajetí očima, které byly tak upřené na ty moje, že ani nemrkla. Ani já jsem nedokázal odvrátit zrak, a když jsem si uvědomil, čím jsme si prošli, kolik týdnů a měsíců jsme promarnili, kdy bychom mohli být spolu, naklonil jsem se k ní a hluboce ji políbil.

Chtěl jsem té ženě dát celý svět a věděl jsem, že nic z toho, co udělám, se nevyrovná daru, který mi dává ona tím, že nosí naše dítě.

Odtáhla se a zaklonila hlavu, když se tvrdě udělala a smočila mi penis, přičemž vydala ten nejžhavější sténající zvuk, jaký kdy vydala. Cítil jsem, jak se můj penis v ní ještě víc zvětšuje, jak narůstá moje uvolnění. Ještě jsem ale nebyl zdaleka hotov. Zvlášť když slezla z mého péra, otočila se a sedla si, aby na mně jezdila obráceně. Sledoval jsem její zadek, jak poskakuje nahoru a dolů, a sáhl jsem dolů a přitiskl palec na její těsnou hvězdičku.

„Ano,“ vykřikla a zavrtěla na mně zadkem. „Je to tak příjemné.“

Vsunul jsem palec trochu dovnitř a ona se zvedla a jezdila na mně dlouhými, tvrdými tahy. Pak jsem se přesunul zpod ní, zvedl se a vzal si ji zezadu, zatímco jsem držel palec těsně v ní.

Šílela na mém péru, vrtěla se a sténala, když jsem jí šukal dírky a hladil každou křivku.

Chytil jsem ji za vlhké vlasy, držel je za zády a přitáhl jí hlavu blíž, až se jí zadek zaklonil a ona zasténala ještě hlasitěji. „Ano, to je moje místo, zlato. Prosím, nepřestávej. Silněji.“ Pokračoval jsem v tvrdším šukání, jak prosila, a jakmile jsem ji přinutil kňučet při dalším orgasmu, můj penis se vylil a smáčel její střed, až jí stékal po stehnech.

Popadl jsem ručník, ve kterém měla vlasy, utřel ji a pak jsme se oba usadili v její posteli a zírali na noc skrz velká okna. „Bude se ti stýskat po městě?“

„Bude se mi stýskat po Chloe, ale po městě ne.“

„Může přijít na návštěvu, kdykoli budeš chtít. Zaplatím jí letenku, cestu autem, autobusem, cokoli bude chtít.“

„To by se jí líbilo.“ Ještě se snažila popadnout dech, jak usilovně dýchala, a pak, vypustila velké zívnutí.

„Pojď sem, zlato. Až se pořádně vyspíš, všechno zařídíme.“

„Jestli se chci dobře vyspat, potřebuju krekry a vodu na spaní.“ Zamrkala na mě řasami a já se usmál, když jsem vstala z postele. „Už jsou venku na pultu.“

„Přinesu je, zlato. Musím si zvyknout, že ti musím pomáhat. Chci, abyste se ty i dítě cítili pohodlně.“

Sladce se zasmála, když jsem zamířil ke dveřím. „Zvládnu být trochu rozmazlovaná.“

„Rád tě budu rozmazlovat. A abys věděla, tatínkové taky potřebují rozmazlovat, ale neboj se. Začínáš dobře.“

Šel jsem jí pro sušenky, a když jsem se vrátil do pokoje, se smutným výrazem se dívala na telefon. „Co se děje?“

„To je Noah. Poslal mi omluvu. Myslím, že potřebuju chvilku, abych mu zavolala. Musím mu taky říct, že mě to mrzí, a nemyslím si, že by mi stačila esemeska.“

Vešel jsem dovnitř a položil sušenky na noční stolek. „Mám jít?“

„Ne, prosím, ne. Podrž mě.“

Nemusela se mě žádat dvakrát. Vlezl jsem si do postele a přitulil se k ní. Byl jsem rád, že nechtěla, abych odešel. Byl to obrovský krok k tomu, abychom se společně postavili věcem čelem, což bylo důležité, protože jsme v minulosti udělali takový velký nepořádek.

Držel jsem ji tam ještě hodinu, zatímco si povídala s bratrem, a na konci už to mezi nimi bylo v pořádku. A i když se mnou nechtěl mluvit, věděl jsem, že bude trvat, než se to spraví.