Always - 25. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Každý pohyb, který Cross udělal, ho bolel.

„Všechno v pořádku, principe?“ zeptal se Wolf.

Cross ze své nemocniční postele zavrčel a pokusil se znovu uvelebit se v nějaké pohodlné poloze. „Proboha, je to jen jedna zkurvená bodná rána. Proč mám pocit, jako by se mi snažili vyrvat z těla všechny vnitřnosti?“

„Místo, místo, místo,“ řekl Zeke vedle svého otce.

Wolf kývl palcem ke svému synovi. „Má dobrou připomínku.“

„A tu ránu museli po obou stranách otevřít o dobrý palec víc, aby napravili poškození, synu,“ dodal Calisto, když vešel do místnosti, „takže je to o trochu víc než jen ten jednoduchý řez.“

Cross si přejel rukou po tváři. V nemocnici ležel už čtyři dny a byl z toho unavený. „Kde jsou moje propouštěcí papíry?“

„Uklidni se, Crossi.“

„Cale, chci jít domů.“

„Ohledně toho se možná budeš muset porvat se svou mámou,“ řekl Calisto.

Cross svraštil obočí. „Cože?“

„Myslí si, že bys měl nejdřív na chvíli zamířit k nám.“

Ani náhodou.

Nasrat na to.

„Mám svůj domov a to je místo, kam půjdu,“ řekl Cross. „Konec diskuse.“

„Mohl bys své mámě něco dopřát.“

Správně.

Dopřát jí.

„Už jsem jí dopřával dost, když jsem se omlouval za to, co se stalo, a nechal ji, aby tu se mnou první dva dny zacházela jako s miminem, a skoro jsem musel bojovat o právo, abych si došel sám na záchod. Jdu do svého bytu a ona tam může chodit na návštěvu. Kde jsou sakra moje papíry?“

Wolf se zasmál. „Chudák Emma. Vždycky tě až příliš milovala, Crossi. Je správnou italskou mámou. Toho ji nikdy nezbavíš.“

„Nechci se zbavit své mámy. Chci jen jít domů,“ vyštěkl.

„Bože, uklidni se,“ řekl Calisto a varovně se na něj přes místnost podíval. „Co to s tebou je?“

Kde by měl začít?

„Mám bolesti. Tyhle nemocniční košile jsou zkurveně naprosto neslušné. Catherine odešla, takže tady není. Zkurveně mám hlad; jídlo tu stojí za hovno. Tahle postel je tvrdá jako kameny; přikrývky jsou jako látka vyrobená ze smirkového papíru. Už čtyři dny jsem neměl sex, a bude to trvat ještě minimálně týden, než budu moci mít sex, protože si ten pitomý doktor otevřel svou velkou hubu v době, kdy tu Catherine byla. A já jsem nechal ty dva blázny utéct, aniž bych je tu noc zabil, a přitom jsem schytal hezkou bodnou ránu. Tak si vyber.“

Cross skončil se svou tirádou a opřel se do postele.

Zeke se tiše zasmál. „Líbí se mi, že jsi měl na svém seznamu sex.“

„Správně,“ řekl Wolf s úšklebkem, „má své priority.“

„Emmy mi řekla, že u něj vzplanul Donati postoj,“ řekl Calisto a přitom si sedl. „A týden bez sexu ti neublíží, takže se kurva uklidni.“

„Týden a čtyři dny. Pochop to správně.“

Jeho nevlastní táta blahosklonně přikývl. „Omlouvám se, synu. To je kurva příšerné.“

„Děkuji.“

„Jsi jako sračka,“ zamumlal Calisto. „Některé věci se nikdy nezmění.“

Ne, ale některé ano. Když se Cross setkal s jeho pohledem, usoudil, že to bylo to, co jeho nevlastní táta neříkal. „Jsem v pohodě.“

„Teď,“ souhlasil jeho nevlastní táta. „Jsi připravený mluvit o tom, co se stalo? Tu první noc, během tvé operace, Emma dostala její část příběhu od Catherine, ale rád bych to slyšel i od tebe.“

„Šli jsme na závody,“ řekl Cross. „Catherine se tam potulovala kolem a kolem. Dva kreténi ji zatáhli do uličky. Zamířil jsem za ní a dostal se z toho s bodnou ranou a zničenou ledvinou.“

Jistě, Cross toho trochu vynechal. Jako to, jak Catherine dealovala. Že mu neměla zmizet z očí. Že když si uvědomil, že ji nevidí, měl pocit, jako by mu někdo z hrudi vyrval jeho zkurvené srdce. Že se to stalo tak kurevsky rychle.

O tyhle podrobnosti se nepodělil.

Calisto krátce přikývl. „Proč si tedy Dante Marcello myslí, že jste vy dva byli na party?“

Cross odvrátil oči. „Nevím.“

„Myslím si, že víš.“

„Catherine říká, že její táta je její věc,“ řekl Cross s pokrčením ramen. „I když s tím nesouhlasím.“

„Neměl bys mu lhát,“ řekl Calisto.

„Já nelžu.“

Calisto se s povzdechem zadíval na bílý strop nemocnice. „Co jsi tehdy v noci řekl své mámě? Vypadalo to, že se její úzkost trochu… zmenšila.“

Cross místo odpovědi nechal svou paměť zaplnit myšlenkami.

Emma se nepřestala pohybovat. Stále se trápila. Nechtěl, aby o něj máma měla obavy; on bude prostě v pohodě. Věděl, že mluvila s Catherine, s Calistem, s lékaři... se všemi. Ale máma se díky ničemu z toho necítila lépe. Potřeboval, aby pochopila, že pokud by to znamenalo stejný výsledek: Catherine byla naživu, udělal by to klidně víc než miliónkrát.

„Omlouvám se, že jsem tě vyděsil, mami,“ řekl Cross tiše.

„Řekni to ještě několikrát a trochu hlasitěji, aby to slyšeli i lidé vzadu.“

„Hodláš to využívat, mami.“

„Rozhodně to mám v plánu.“

„Ale udělal bych to znovu a za to se omlouvat nebudu, mami.“

Jeho máma ztuhla.

„Já vím, že ano,“ řekla.

„Opravdu?“

„L'amore é forte come la morte. Láska je silná - jako smrt,“ zamumlala Emma. „Skoro to zní, jako by byla láska ponurá nebo dokonce morbidní, ale...“

„To proto, že je to pravda.“

A první láska byla kurva ještě silnější.

Emma pokrčila rameny, jako by s tím nemohla nic dělat. „V životě jsou jediné dvě věci, které na nás všechny mají téměř ten samý hluboký vliv. To, že bez lásky je smrt blízko. A s láskou by nám to možná nevadilo pro lásku zemřít. Prostě jsem si to až do té noci neuvědomila, že jsi možná Catherine miloval. Ohledně ní jsi vždycky tak tichý a to všechno.“

„Samozřejmě ji miluji, mami. Vždy jsem ji miloval. Vždycky budu, i když ona mě nemiluje.“

Cross se dostal ze svých myšlenek ven a rozhodl se říct: „Trochu mě tu zpucovala a pak to bylo dobré.“

To nebyla lež.

„Ona tě miluje,“ odpověděl Cal.

„Stále se nebudu zotavovat u vás doma.“

Místnost naplnilo zasmání tří hlasů.

„Máš odpočívat,“ řekl jemný, důvěrně známý hlas.

Ve vchodu ve dveřích Cross našel čerstvě převlečenou, i když stále unavenou Catherine. V jedné paži držela jednu z jeho malých tašek, pravděpodobně s oblečením pro něj, a tašku s jídlem s sebou z jeho oblíbené pizzerie. Ve druhé pak měla složenou afghánskou přikrývku z jejich postele.

Oblečení. Ona. Dobré jídlo. Měkká deka.

Spousta věcí z jeho seznamu sraček zmizela a jeho špatná nálada se začala okamžitě rozplývat.

„Odpočívám,“ řekl Cross.

„Vypadáš tak.“

Vešla do místnosti a všichni tři muži, kteří tu byli na návštěvě, se zvedli k odchodu.

„Propuštěný budeš pravděpodobně zítra,“ řekl jeho nevlastní táta. „Snaž se při tom čekání nebýt až příliš nepříjemný, synu.“

Cross si povzdechl. „Budu se snažit.“

Jakmile byli pryč a dveře se za nimi zavřely, Catherine na oknech zatáhla žaluzie. Tašku položila na jeho postel a Cross se rychle oblékl. A i když to kurva bolelo, natáhl se po přikrývce, kterou přinesla. Voněla domovem a jí. Do malé postele spolu s přikrývkou stáhl i ji. Vklouzla na místo po jeho boku, svou tvář zabořila do jeho krku, kde ji měla skrytou, zatímco on si rukama pohrával s pramínky jejích vlasů.

S ní nebyla ta postel tak tvrdá.

Cross ji políbil na temeno hlavy, ale Catherine se nepohnula ani o centimetr dál. Pomyslel si, že se chtěla se jen schovat a to dokázala jen s ním.

„O té noci jsi svému tátovi lhala,“ řekl nepřítomně.

Catherine ztuhla. „A tvojí mámě.“

„Cože?“

„Řekla jsem tvé mámě, že jsem byla s tebou a ty jsi pracoval. Takže jsem lhala i jí.“

„Musíš s tím přestat, Catty. Musíš přestat lhát. Nechrání tě to, jen ti to ubližuje nebo ti ublíží. Nechápeš to?“

Byla to její jediná chyba, pomyslel si. Její lži. Že si nasazovala své masky podle toho, kdo se díval a kontrolovala to, jak před nimi vypadala. Lhala lidem, kterým ani nemusela lhát, jen proto, aby mohla udržet krok se všemi věcmi. I když jí to neprospívalo, protože její lži se hromadily na vysokou hromadu a nakonec se pak celá hromada zhroutila jako domeček z karet.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se.

„Já nejsem tím, kdo je na nemocniční posteli.“

Ne, ale ona byla napadena, skoro znovu inzultována, a on se bál, že přišel až příliš pozdě. Ne na to, aby ji zachránil fyzicky, ale aby zachránil její mysl.

Tam byla až příliš tichá.

Nemohl se tam k ní dostat.

Catherine zaklonila hlavu, aby se na něj podívala - žádný make-up, jen ztracený pohled v očích a ach, tak unavený.

„Tohle nebyla tvoje chyba, hm?“

„Svým způsobem ano,“ řekla Catherine tiše.

„To nebyla, opravdu ne. Nic z toho, co jsi udělala, nebylo příčinou, proč po tobě ti muži takhle šli. Stejně tak, jako když to byl Derik, také nebylo tvou chybou -“

„Prosím, ne.“

Jo, Catherine byla pevně zaseknutá ve své mysli. Cross nebyl dost hlasitý, aby se dostal dovnitř. Neslyšela, jak na ni křičel, aby ho pustila dovnitř. Bál se, že ani nedokáže zaslechnout její křik o pomoc.

Usoudil, že dokud ji bude držet a pevně ji v objetí svírat, tak se ona znovu nedostane na začátek své spirály; znovu nespadne. Pokud nebude celou dobu padat, nebude ji muset zachytit.

********

Právě, když Cross otevřel dveře svého bytu, kdy celou noc pro jednoho Donati capo honil svůj zadek, v kapse mu znovu začal zvonit telefon. Poté, co byl z nemocnice propuštěný, dostal týden na odpočinek, a pak to vypadalo, jako by se celý svět rozhodl, že to bylo víc než dost. Poslední dva týdny pracoval v podstatě nepřetržitě, jen s velmi malými pauzami.

S velice malou trpělivostí, která mu zbyla, hovor přijal, a dveře bytu zavřel kopnutím s o něco větší silou, než bylo nutné. „Jo, co?“

„Principe,“ řekl Rick.

Cross si stiskl hřbet nosu. „Dobré ráno, Skipe.“

„Máš dneska práci?“

Aktuálně ne.

Těšil se na klidné ráno, doufal, že s Catherine. Byl konec srpna a jí ani ne za dva týdny začínal první ročník na univerzitě. On měl hodně práce a ona, když nespala - něco, co v poslední době dělala až příliš často - byla venku se svým bratrancem a pracovala.

Cross potřeboval, aby Catherine zpomalila. On potřeboval zpomalit. Tak, aby se jí mohl podívat do tváře na déle než pět vteřin, aby sám sebe mohl uklidnit, že ona byla v pořádku. Vůbec to nebyl schopný udělat.

„No?“ zeptal se Rick. „Máš práci?“

Cross nemohl říct ne.

Tak to nefungovalo.

„Ne, ale právě jsem se dostal domů.“

„Osprchuj se a pak se se mnou sejdeš v kavárně v Hell's Kitchen, v té, kterou mám rád. Dneska máme byznys.“

Cross tak zatraceně moc zatínal zuby, až ho z toho bolela čelist. „Jistě, Skipe.“

„A ne že s tím kolem vyjebáš.“

Rick bez rozloučení zavěsil, i když ne, že by to Crossovi zatraceně moc vadilo. Telefon si zastrčil zpátky do kapsy a zamířil tam, kde věděl, že by Catherine mohla být. Nezáleželo na tom, že bylo devět ráno, a on už měl čtyři telefonáty od Danteho Marcella, který chtěl vědět, proč mu jeho dcera nezvedala hovory a proč o víkendu nedorazila na večeři. Nezáleželo na tom, že Cross Catherine zas a znovu opakoval, že jemu i své rodině dělala starosti.

Věděl, kde bude.

V posteli.

Spát.

Stále říkala, že je v pořádku; že prostě jen potřebovala nějaký čas a jeho, aby se všechno znovu usadilo. To byla ta obrovská část Crossova problému; nevěděl, co se snažila, aby se usadilo. Možná, že kdyby mu řekla něco víc než jen bílé lži, že byla v pořádku a aby jí dal čas, pak by to mohl pochopit.

Právě teď to nechápal.

Vůbec.

Věděl, že byla až příliš tichá. Věděl, že ani zdaleka dost nejedla. Věděl, že před veřejností a lidmi dávala přednost přikrývkám a jemu. Chtěl jí pomoci; nevěděl jak.

Crossovi také nepřipadalo, že by měl čas.

Jistě, Cross našel Catherine v posteli, zcela přikrytou velkou přikrývkou. Jedinou část, kterou z ní viděl, byla její tvář. Přísahal by, že jediné okamžiky, kdy v poslední době vypadala spokojeně a uvolněně, bylo v době, kdy spala.

„Ahoj, Catty,“ zamumlal a dvěma prsty jí pohladil po lícní kosti.

Pěkně zelené oči se se zachvěním otevřely a zaměřily se na něj. Usmála se.

„Kde jsi byl včera v noci?“

„Práce.“

„Aha.“

„Vstáváš, nebo co?“ zeptal se.

Catherine se zašklebila. „Proč místo toho nejdeš ke mně do postele?“

„Nemůžu.“

Její štěstí okamžitě vyprchalo. „Proč ne?“

„Musím znovu vyrazit pryč. Chystám si dát sprchu a pak musím jít. Měl bych se vrátit dneska večer.“

A také se chystal vypnout telefon.

Srát na důsledky.

Catherine si s povzdechem přetáhla přikrývku přes obličej. „Fajn.“ Pak se převalila a zůstala k němu ležet zády.

Cross zatahal za pokrývku a řekl: „Dneska ráno mi tvůj táta už dvakrát volal. Je nasraný, že... no, že neví, co děláš.“

„Jo, zavolám mu později,“ odpověděla tlumeně.

Nezavolá.

Cross by nakonec kvůli ní lhal.

Znovu.

Za to by Dante obviňoval jeho.

Tento kruh byl zatraceně brutální.

Tuhle dívku miloval tak moc, aby to zastavil.

„Catherine.“

„Jsem unavená, Crossi. Běž se osprchovat.“

Nepotřeboval, aby měla ještě horší náladu, než už měla, takže zamířil do hlavní koupelny, která byla u jejich ložnice. Rychle se svlékl a pak se osprchoval pod až příliš horkou vodou. Doufal, že by mu mohla pomoci zůstat vzhůru. V době, kdy vyšel z koupelny ven, Catherine už v posteli nebyla.

Zamířil do šatny, aby si popadl něco na sebe, a ona z ní právě vycházela ven, zcela oblečená v úzkých džínách, halence a v nebesky vysokých podpatcích. Vlasy si stáhla do rozcuchaného drdolu, který z nějakého důvodu vypadal naprosto dokonale a zároveň tak, jako by byl vytvořený jen tak mimochodem Na obličej měla nanesený make-up, i když ne moc. Namalované rty a nanesené oční linky.

Dřív, než mohla vyjít z šatny ven, Cross ji popadl za paži. „Jsi v pořádku?“

Catherine se na něj usmála. „Jo, jasně.“

„Míříš k rodičům?“

„Ne, když jsi byl venku, volal Andino. Jdu za ním probrat pár party, které se budou tenhle víkend konat.“

„Kdy s tím přestaneš?“ zeptal se a díval se jí do očí, aby nemohla lhát. „Myslím tím dealování. Až ti příští měsíc začnou hodiny na Kolumbijské, tak se hodláš uklidnit, nebo jak?“

„Možná,“ řekla s pokrčením rameny. „Nevím.“

„Catherine, je to ani ne pár týdnů, co se tě někdo, komu jsi něco prodala, pokusil kurva -“

Vytrhla z jeho sevření. „Nepotřebuji to opakovat, Crossi. Vím, co se stalo.“

„Víš, že je mi jedno, co chceš dělat, že? Pokud jsi šťastná a v bezpečí, zlato. I když teď si nejsem jistý, že bys měla byť jen jedinou z těch dvou věcí.“

„Jsem v pořádku.“

„Catherine, nesnažím se být za kreténa. Jen se chci ujistit, že jsi -“

„Kurva, jsem v pohodě, Crossi. Nech to být.“

Nebo byla opravdu dobrá v předstírání, že byla v pohodě?

Cross nedostal příležitost zeptat se. Catherine bouřlivě vypochodovala ze šatny ven. Když se dveře bytu o pár vteřin později hlasitě zabouchly, právě mu začal znovu vyzvánět jeho telefon.

Nevěděl, jak dlouho tohle ještě zvládnou.

*****

„Máš pár minut na popovídání si?“ zeptal se Cross.

Andino zvedl hlavu od tabletu, který měl v ruce, a mávl k prázdnému místu vedle sebe. „Sedni si, člověče.“

Cross se posadil, i když nechtěl zůstat moc dlouho. „Jak se ti na tvé straně New Yorku daří?“

„Zkurveně zaneprázdněně. A teď, když pracuji na získání své příslušnosti, je té práce ještě víc.“

„Kurva, to já vím taky.“

Andino se na něj přes stůl podíval. „Je zábavné být děvkou pro každého, že?“

Cross se ušklíbl. „Myslím, že bys jí možná pro někoho mohl být.“

„Nechovej se tak, jako by každý capo ve tvé rodině neměl tvoje číslo na své rychlé volbě a nepoužíval ho dnem i nocí, jen abys vytáhl zadek z postele a sprintoval z jedné strany města na druhou.“

„Ne, mají ho.“

Přesně tak fungovala Cosa Nostra, když se muž snažil dostat dovnitř rodiny.

„I když to neznamená, že jsem něčí děvka,“ dodal Cross. „Jednou by mě takhle někdo nazval a zbytek života by už mohl jíst jen pomocí brčka.“

„Máš pravdu. Co potřebuješ?“

„Abys donutil Catherine na chvíli zpomalit.“

Andino zvedl jedno obočí. „Při dealování?“

„Přesně tak. Před dvěma týdny jí začala škola.“

„Takže?“

„Takže ta dívka se od té doby zúčastnila jen šesti dní z deseti, kdy tam měla být. Na jeden předmět, který má ráno, se už vykašlala, protože buď nechce ráno zvednout svůj zadek z postele, nebo předchozí noc dorazila domů hodně pozdě a nedokáže vstát. Musí zpomalit a uklidnit se.“

Andino naklonil hlavu ke straně, jako by o Crossových slovech uvažoval. „Hele, já vím, že nemáš rád, že je Catherine do dealování a toho všeho zapletená, ale ta holka je v tom doslova kouzelník. Má své dovednosti a stále je přivádí zpět. Je... kurva, dobře se na ni dívá, když pracuje se svým šarmem. Už její příjmení samo o sobě z ní dělá vysokou společnost v New Yorku, což znamená, že právě teď ochutnává, co přesně to znamená. Nemůžu ji donutit, aby se na to vysrala, člověče, ne, pokud to nebude chtít udělat ona sama.“

„Co kdyby ses o to pokusil?“

„Co kdybys to s ní probral?“

„Snažil jsem se.“ Cross si přejel palcem po koutku úst, přemítal, co přesně chtěl říct. „Jde o to, že si nejsem jistý, jak dobře na tom je,“ řekl, ukázal na svůj spánek a pak dodal:„ Myslím tím, po tom, co se nedávno stalo na těch závodech. Kromě toho celá tahle hra, kterou hraje, ji nutí žít ve zkurvené lži, Andino. Celou dobu. Celý její den je jedna velká lež. Probouzí se ve lži. Mně lže, že je v pohodě. Svým rodičům lže o tom, co dělá, co dělala, kam jde, kde byla, nebo cokoli jiného. Nemůže mi říct, že to nemá nějak nic co dělat s její hlavou.“

„Tohle je na ní,“ řekl Andino, „protože to vůbec nemusí dělat.“

Cross ve své židli ztuhl. „Prosím?“

„Catty nemusí nikomu lhát. Myslíš si, že Dante a Catrina neví, co dělá, Crossi? Oni to vědí. Věděli to zatraceně prakticky skoro od té noci, kdy ji John vzal poprvé ven a nechal ji pracovat.“

„Oni to vědí.“

Andino pokrčil rameny. „V naší rodině tyhle sračky neskrýváme. V rodině to dělá nepříjemnosti, člověče, a Marcellos na tyhle nesmysly nejsou.“

„Proč to sakra neví ona?“ dožadoval se odpovědi Cross.

„Nechtějí, aby to věděla... nebo... hlavně Dante,“ řekl Andino, jako by to nebyl vůbec velký problém. „Myslím, že ohledně toho proč přesně, by ses musel na podrobnosti zeptat jeho, ale Dante chce, aby to bylo na ní. Co dělá, nebo nedělá, nebo chce dělat. Všechno to je na jejím rozhodnutí. On jí nechce ovlivňovat ani jedním směrem. Pokud je odhodlána nechat si to pro sebe, tak ji to rodiče nechávají tak udělat. A ona to může před ním a svou mámou držet v tajnosti, nebo nemusí. Pokračují v tom – ve lži, víš - pro její dobro, protože to je to, co vypadá, že ona chce. Nechce, aby to věděli, takže dělám, jako by to oni nevěděli.“

„To je ta nejhloupější sračka, kterou jsem kdy slyšel.“

„Ano, je to tak, jak to je. A ani ty jí neřekneš, že je tam rozdíl. Dante nechce, aby ona věděla, že on ví, co se děje. On je boss, možná ne tvůj, ale přesto je boss. A také její otec.“

„Oni to vědí,“ zopakoval Cross.

„To už jsem řekl. Tenhle rozhovor začíná být zatraceně nudný.“

Cross souhlasil. Zvedl se od stolu.

Andino se na něj podíval a řekl: „Také jsem to myslel vážně. Catherine ani slovo o tom, co jsem ti právě řekl. Je na ní, aby si své sračky vyřešila sama - to je to, co chtějí. Není to na tobě, abys jí to dal vědět.“

„Donuť ji, aby trochu zpomalila,“ odsekl Cross.

Odpověď nedostal.

******

Cross sledoval, jak Catherine za necelou hodinu vypila už čtvrtou sklenici červeného vína. Přes stůl se setkala s jeho pohledem a on okamžitě věděl dvě věci.

První - svítila.

Druhá - byla nasraná.

Věc s opilostí by pravděpodobně dokázal zvládnout. Nepila nijak silně, a když už ano, bylo to jen při společenských příležitostech a jen při oslavách, které byly spojené s grilováním. I když co se týče jejího postoje, tím si nebyl jistý. Nevěděl, proč byla nasraná, věděl jen to, že taková očividně byla. Celou jejich večeři s jeho mámou a s jeho skoro šestnáctiletou sestrou strávila tím, že si neustále povídala s ní, jen aby se vyhnula hovoru s ním.

„V poslední době máš hodně práce,“ řekla mu Emma, když ji doprovázel ke dveřím.

„Já vím, mami.“

„Zpomal, Crossi. Nech život, aby tě dohonil.“

„Udělám to,“ slíbil.

Nějak.

„Musíš tátovi pomoct vybrat mi auto,“ řekla Camilla, když se zazubením na bratra otvírala dveře jeho bytu. „Dej pozor na to, aby to nepodělal.“

Cross se zasmál. „To zvládnu.“

„Dobře.“

Emma ho poplácala po tváři. „Buď hodný, hm?“

„To jsem vždycky, mami.“

„To je věc diskuse. Přinejmenším buď svou verzí být hodný, Crossi.“

Počkal, až jeho máma se sestrou nastoupí do výtahu a teprve poté zavřel dveře bytu. Stěží je stihl zavřít a pak už zaslechl, jak do dřezu narazil první talíř a hned poté ho následoval druhý.

„Co to kurva je?“ zeptal se a otočil se na patě.

Catherine se na něj mračila, v ruce držela skleničku s vínem. I ta bez jakékoli péče dopadla do dřezu. Zaslechl, jak se rozbila.

Cross rychle překonal prostor mezi nimi. S jejím mlčením a hořícími pohledy skončil. „Budeš mluvit a řekneš mi, co se děje, nebo co?“

Odvrátila se od něj.

Cross ji popadl za ruku.

Catherine se z jeho sevření vytrhla a dřív, než se jí mohl vůbec znovu dotknout, se na něj vrhla, otevřenou dlaní zamířila přímo na jeho tvář. Jejím útokem byl až příliš šokovaný, než aby se mu vyhnul, ale podařilo se mu zachytit její ruku dřív, než do něj narazila.

Neudeřila ho. Ne jeho.

Dokonce ani, když byli znovu spolu, když se poslední rok na střední stále rozcházeli a pak spolu znovu šukali. Ach, když byla ta dívka opilá a nasraná na něj, jistě, dokázala zuřit, ale nikdy ho neuhodila.

Catherine v očích hořel ohněm. „Pusť mě.“

„Nikdy na mě nezvedej ruku, Catherine. Nikdy jsem tě neuhodil a nikdy tě neuhodím. Dostala jsi slova, tak místo toho používej je.“

Vytrhla se mu a zamířila chodbou dozadu ke koupelně a ložnicím. Cross ji následoval, jen aby mu ve výsledku zabouchla dveře ložnice přímo před tváří.

Kvůli tomuhle tu nebyl.

Nezamkla za sebou dveře, takže vešel hned za ní.

Jakmile se ocitl ve dveřích, hned se musel vyhnout polštáři, který letěl přímo na něj.

A pak další.

„Co to kurva je, Catty?“

Catherine po něm hodila i další čtyři ozdobné polštáře, které byly původně na posteli.

Cross ji nechal házet je, ale jakmile jí došly, zamířil k ní.

„To stačilo,“ řekl a obešel postel.

„Jak se opovažuješ?“ zakřičela na něj.

Cross zaváhal. „Co?“

„Šel jsi za mým bratrancem a řekl mu, aby se stáhl? Kdo kurva jsi, aby ses mi takhle pletl do mých věcí, Crossi? Řekla jsem ti někdy, abys přestal den co den se všemi těmi pochůzkami po New Yorku? Už jsem někdy volala tvému tátovi s tím, že bych požadovala, aby tě každý druhý týden přestal posílat do Chicaga? Jak se opovažuješ mi tohle dělat?“

„Cath -“

„Táhni do pekla!“

„Zlato, šel jsem za Andinem, protože nic, co ti řeknu, se ti nedostane dál do hlavy. Ty neposloucháš. Tyhle sračky nedokážeš vydržet, nechápeš to? Nemůžeš to dál dělat tak, jak to děláš.“

Catherine se s ostrým nadechnutím napřímila tak, jako by jí právě někdo zastrčil do páteře ocelovou tyč. „ Nikdy mi nebudeš říkat, co můžu, nebo nemůžu, Crossi. Tohle mi nikdo nikdy neříkal a ani nebude říkat. Dělám si to, co chci, za svých vlastních podmínek. Stejně tak, jako si to děláš ty, když tě tohle všechno zkurveně drží pryč mimo stát nebo kdekoli jinde, kam příští týden zamíříš.“

„Není to o tom, abych ti říkal, co můžeš nebo ne-“

Znovu to šlo kolem ní, znovu neposlouchala.

„Naser si,“ zamumlala.

Cross ji popadl kolem pasu a dřív, než se mohla dostat příliš daleko, si ji stáhl zpátky k sobě. „Catherine, vychladni. Jsi opilá a naštvaná a já to chápu.“

Bez ohledu na to, jak tvrdě bojovala a na nadávky, které na něj chrlila, ji ze svého náručí nepustil. Trvalo to dobrou minutu, ale nakonec se trochu uklidnila a se vzlykotem se k němu přitulila.

„Proč bys mi to dělal, Crossi? Nechci, aby si lidé mysleli, že mám v hlavě zmatek, nebo se nade mnou vznášeli tak, jako bych byla jen nějakou křehkou panenkou. Nepotřebuji, aby se mě vyptávali, nebo na mě zírali ještě víc, než už zírají. Své věci zvládám já sama. Neměl jsi žádné právo udělat mi to!“

Pustil ji a ona se k němu otočila tváří v tvář. „Neslyšíš se? Tohle je přesně ten důvod, proč jsem to udělal, Catherine. Musíš se zastavit nebo zpomalit. Nedaří se ti zvládnout sračky, které se ve tvém životě dějí, ani věci, které se už staly. Hluboko jsi to pohřbila uvnitř sebe, používáš dealování a to, kým jsi, když jsi venku k tomu, aby sis nasadila svou masku a zakryla sračky, se kterými se nechceš vypořádat. To samé jsi dělala v době, kdy ti bylo šestnáct a -“

„Řekla jsem ti, že jsem v pořádku!“

Rozhodně nebyla v pořádku, ale už překročil čáru. Obrovsky. Cross to uviděl teprve teď.

„Omlouvám se,“ řekl.

Catherine se zavrtěním hlavy směrem k němu mávla rukou. „Prostě se stáhni, v pořádku? Potřebuji dýchat, Crossi.“

Zamířila do koupelny. Bez slova ji nechal jít.

Teprve později, když usoudil, že její špička už skončila a ona byla unavená z toho, jak se dusila ve své zlosti, se po něm konečně znovu natáhla. V posteli, měkká a nahá, se rty na jeho kůži, kdy rukama přejížděla po jeho zádech a celou dobu se omlouvala.

Věděl, že to bylo špatné. Viděl, jak se ta spirála zas a znovu opakovala.

Pití.

Zlost.

Boje.

Šukání.

Útěk.

Bože, nechtěl, aby se to stalo znovu.

I když tehdy se na to Cross neobtěžoval příliš tvrdě myslet. Ne, když s ní šukal v jejich posteli, obklopen jimi, a on ji držel.

Když ji držel, nemohla spadnout.

Byly tři ráno, když mu zazvonil telefon. On byl stále ještě vzhůru. Cross telefon popadl, a aniž by se obtěžoval se zkontrolováním ID volajícího, přiložil si ho k uchu.

„U telefonu Donati,“ zamumlal a rukou si přejel po tváři.

„Máš čas na cestu?“ zeptal se Theo.

Cross zíral do stropu ložnice. „Jaké jsou podrobnosti?“

„Zásilka už je tady. I když tentokrát je z velké části na lodi. Míří do zkurveného malého sračkoidního přístavu do Keni a pak jede dál, až se znovu dostane na řeku, kterou se dostane do Konga. Potřebuji někoho dobrého, kdo zná cesty lodí, aby v době, až loď dorazí ke břehu, bude mít plán. Pokud se dostaneš do přístavu bez vyzvednutí, třicet tisíc pro tebe, a dalších dvacet, když zásilku v Kongu vyzvedneš. Jsi pro?“

„Kolik zbraní?“

„Čtyři sta.“

Kurva.

„Víš, že ta zásilka má větší cenu, Theo.“

„Ber, nebo nech být, Crossi.“

Cross se podíval na stranu a zjistil, že ho Catherine sledovala. Očividně ani ona nespala. Potřebovala si od něj odpočinout; on si potřeboval odpočinout od ní. Chtěl zabít tu spirálu jejich pádu do starých kolejí dřív, než vůbec začne. Tohle by mohlo zafungovat.

„Zítra budu v Chicagu,“ řekl Cross do telefonu.

„Tak se poté uvidíme.“

Cross telefon zavěsil.

Catherine si ho znovu přitáhla k sobě.