Always - 19. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

„Tentokrát jsi alespoň nechal dveře garáže zavřené,“ řekl Calisto.

Cross slyšel, jak k němu nevlastní táta mířil, ale pokračoval ve své práci čištění útočné pušky, kterou na kovovém stole demontoval. „Není nutné děsit sousedy.“

Znovu.

„Dal ti ji Wolf?“

„Spíš jsem si ji poté, co uzavřel dohodu na pár tuctů, vzal.“

Calisto přistoupil blíž a obdivoval zbraň. Teprve pak řekl: „Až skončíš, nezapomeň zamknout. Nepotřebujeme, aby sem náhodou někdo zabloudil nebo tak něco.“

„Ano, chápu.“

„Tvůj zájem o tyhle věci ve skutečnosti nikdy nezmizel, že?“

Cross se podíval na nevlastního tátu, ale pak se rychle vrátil zpátky ke své práci. „O zbraně? Ne, to fakt ne.“

Calisto zvedl velký zásobník a v dlani ho obrátil. „Zbraně jsou jen velice malou částí konkrétně našeho byznysu, Crossi. Naše rodina v téhle zemi nevydělává peníze na ilegálním prodeji zbraní. Držíme si jen dodávky pro prodej na našem území, ale to je vše.“

„Kdybys vyvinul trochu úsilí, mohla by se tahle část zvětšit.“

„V našem syndikátu si vedeme docela dobře, soustředíme se na to, co děláme.“

Cross pokrčil rameny. „Jen jsem to řekl.“

„Víš, že se nemůžeš soustředit na prodej a byznys se zbraněmi, a také na la famiglia, že? Je nemožné rozdělit svou pozornost do dvou zcela odlišných směrů.“

„Ano, to už jsi říkal dřív. A Wolf. Taky Zeke.“

A každý další mafián, který zachytil Crossův zájem o zbraně a obchod se zbraněmi.

I tak Cross stále přemýšlel…

„Je mi jedno, co děláš, Crossi. Ty to víš, synu, že? Můžeš pracovat s tímhle,“ řekl Calisto a mávl rukou k demontované zbrani. „Nebo můžeš zůstat pod Wolfovým vedením pro naši věc. Bez ohledu na to, co kdokoli jiný říká, je to vždycky jen na tvém rozhodnutí. Oni jsou jen nedůležitými hlasy v pozadí.“

„Hlasitými hlasy,“ zamumlal Cross sám pro sebe.

„Co tím myslíš?“

„Nic.“ Cross otřel dlouhou hlaveň, chtěl změnit téma hovoru. „To nic, tati.“

„Muži ti říkají takové věci? Muži Famiglia?“

Celý život mu tyhle věci říkali.

Většinou v době, kdy k nim byl Calisto otočený zády.

„Jako co?“ zeptal se Calisto, když Cross zůstal zticha.

„Prostě to nech být. Není to důležité.“

„Pro mě ano, pokud někdo tlačí -“

Cross se ušklíbl. „Co, jako ser na tlak, ale když přijde na mafii a zločince? Máme něco méně dětinského, jak to nazvat?“

Calisto si ztěžka povzdechl. „Přesvědčování? Ovlivňování? “

To bylo o trochu lepší.

„V rodině mě nikdo do ničeho nenutí,“ řekl Cross. „Hodně mluví. Snaží se. Rádi poukazují na to, kdo jsem a z koho pocházím, jako by mělo mít vliv na to, co bych měl, nebo neměl dělat. Prostě to zní, jako by tohle bylo to jediné, co můžu dělat. Slyším je, to je vše. Je to těžké, když to slyším tak často.“

„Tohle bude vždy na tvém rozhodnutí, Crossi.“

Jo, to věděl i on.

Nemusel být v rodinném byznysu. Mohl by se na to vykašlat. Dneska. Zítra. Mohl by s tím přestat, kdykoli by chtěl. Mohl by jít na vysokou, pokud by to bylo to, co by si po absolvování střední přál. Mohl by dělat cokoli. Ale tohle bylo to, co chtěl. Vždycky to chtěl.

Cross jednoduše dával jistým aspektům jejich podnikání – jako zbraním – větší přednost, než ostatním.

„Co kdybych to zkusil?“ zeptal se Cross nevlastního táty.

„Zkusil co?“

„Obchod se zbraněmi a Cosa Nostra.“

Calisto si odkašlal. „Myslím, že pak zjistíš, že jednu věc budeš muset mnohem častěji obětovat, abys zvládl tu druhou. Protože tohle je samotná podstata našeho byznysu, Crossi. Všechnu pozornost dáš jedné věci a uspěješ. Rozpýlíš ji mezi příliš mnoho věcí a selžeš. Proto jsou tři hlavní rodiny syndikátů v New Yorku, jedna ovládá Vegas, a pak dole mafie v Chicagu. To proto, že se každá z těchto zločineckých organizací zaměřila na to, co umí nejlépe, zatímco malé rodiny kolem nich se, při snaze dělat toho až moc najednou, v tom utopily.“

„Na jednu jsi zapomněl.“

„Hmm?“

„Kanaďané - Guzzi,“ zdůraznil Cross. „Syndikát Cosa Nostra, která má prsty ve všem od zbraní, přes drogy, až po cokoli, na co má chuť.“

„To je velice zvláštní případ.“

„Proč?“

„Předpokládám proto, že přes sedmdesát let měli kontrolu nad velkými městy Kanady, Crossi. Díky pyramidám zapojených třetích stran ovládají gangy, a to je to, odkud pochází většina dodávek jejich zbraní. Tohle je něco, co budovali celé roky. Nestalo se to jen tak přes noc.“

„Samozřejmě,“ řekl Cross. „Jde o to, že to je možné.“

„Ale ne s jedním mužem, synu. Tohle je spousta mužů. Je to celá rodina mužů. Jsou to generace a generace lidí, které takový druh kontroly budují. Nebyl to jen jeden muž.“

Cross se zamračil. „Kdo by byl tvůj nástupce, kdybych to v době, kdy na to přijde čas, neudělal já?“

„To je ještě hodně dlouhá doba.“

„Neptal jsem se kdy. Ptal jsem se kdo.“

Calisto se poškrábal na spodní straně čelisti; to byla věc, o které Cross věděl, že šlo o nervózní tik, kterého se jeho nevlastní táta nebyl schopný zbavit. „No, o tom jsem opravdu nikdy neuvažoval, Crossi.“

Protože odpověď byla zřejmá.

Nikdo takový nebyl.

Calisto vždycky prostě předpokládal, že to bude Cross, přesně tak, jak mu to všichni ostatní říkali. Principe, to bylo to, kým byl. Správný Donati principe.

„Ale můžu dělat cokoli, že?“ zeptal se skoro sarkasticky.

„Crossi, teď -“

„Jak můžu dělat cokoli, když sis vždycky myslel, že budu dělat jen to, co ode mě chceš?“ Cross se se zavrtěním hlavy vrátil zpátky ke zbrani. „Víš co, to je jedno. To proto o tom nemluvím. Nemá to smysl.“

„Crossi, hele.“

Když svého nevlastního tátu ignoroval, Calisto mu prostě vzal zbraň přímo z rukou a zalačil mu na rameno, aby ho donutil otočit se. Tváří v tvář na sebe pevně zírali.

„Tohle je vždycky tvoje rozhodnutí,“ zopakoval Calisto rázně. „Můžeš být mafiánem, obchodníkem se zbraněmi nebo ničím z toho. Můžeš být kýmkoli, můžeš dělat cokoli, Crossi. O to se postarám. Ať už budeš za dvacet let sedět na mém místě nebo hrát v orchestru, budu na tebe stejně hrdý. To je pro mne to nejdůležitější.“

„Opravdu? Budeš?“

„Já jsem nikdy neměl na výběr. Ty budeš mít vždycky.“

„Co to znamená - nikdy jsi neměl na výběr?“

Calisto pokrčil rameny. „To je příběh na jindy.“

„Já se na něj nezapomenu zeptat, tati.“

„Nezapomeneš, já vím.“ Calisto se opřel o stůl. „Co třeba tohle, Crossi? Pokračuj v tom, co chceš dělat teď – pod Wolfovým mentoringem, kdy si vyzkoušíš všechny věci do tohoto druhu obchodu a naučíš se, jak se učit. Máš to rád, vždycky se ti to líbilo, že?“

„Jistě.“

„Tak v tom pokračuj dál. Ničemu to neublíží. A čím víc do toho budeš zapojený, tím víc rodin a lidí v tomhle oboru potkáš. Nazývá se to otevřenými dveřmi, synu. Čím víc přátel si vytvoříš, tím víc otevřených dveří získáš.“

„Dobře.“

Calisto poklepal prsty na kovový stůl. „A v prvním okamžiku, kdy dostaneš možnost dělat to, co opravdu chceš dělat, protože jsi otevřel ty správné dveře, očekávám, že se šanci využiješ.“

Cross ztuhl. „Opravdu?“

„Pokud to nezkusíš, nikdy se to nedozvíš.“

„Co když v té době už budu mít svou příslušnost?“

Měl na mysli příslušnost ve své rodině.

Jen to, že byl Donati, ještě neznamenalo, že byl mafiánem. Svou příslušnost si ještě musel vysloužit. Složit přísahu a slib.

Jednou mafián, navždy mafián. Takový byl jejich život. Taková byla jejich pravidla.

„Máš možnost a musíš ji využít,“ zopakoval Calisto. „Zbytek jsou jen detaily, Crossi, a ty máš před sebou ještě roky, než si budeš muset dělat starosti zrovna s tímhle.“

Až na to... za pouhé tři měsíce mu bude osmnáct.

Jeden jeden rok střední školy před sebou.

Jeho čas vybrat si nebo zjistit, co chce, se mu rychle krátil.

„Ještě jedna poznámka. Jsem rád, že jsi mnohem klidnější, než jsi býval,“ řekl Calisto s rukama zastrčenýma hluboko do kapes kalhot. „I tvoje máma je za to vděčná.“

„Máš na mysli to, jak jsem na měsíc zmizel a ty, když jsi mě našel, jsi mě musel přitáhnout zpátky domů?“

„Detaily, Crossi. Tohle jsou detaily.“

„Tohle jsi neříkal, když jsi mi vyhrožoval, že mě nacpeš do kufru auta,“ poukázal Cross.

Calisto se ušklíbl. „Jo, no, ale dostal jsem tvůj zadek domů.“

Pravda.

„Jsem... lepší, myslím.“

Chvíli to trvalo. Často se snažil být otupělým. Využíval cokoli, co by ho mohlo dostat na to blažené místo plné otupělosti. Nefungovalo to.

Rozptylovalo ho to.

„Nezapomeň zbraň uklidit,“ řekl Calisto a zamířil ke dveřím garáže.

„Nezapomenu.“

„A než zamíříš dneska v noci ven, na svém Roveru vyměň poznávací značky.“

Cross ztuhl a pak se zasmál. „Slyšel jsi o pouličních závodech, co?“

„Synu, já slyším o všem. Dokonce i když ty si myslíš, že to neslyším.“

*****

Zaparkuj v docích, hledej světla.

Cross zaparkoval svůj Rover a přitom proklel Zekeovu textovou zprávu. Bylo tam až příliš mnoho aut, která mu blokovala cestu dál, a on tak uvízl a musel dojít za kamarádem velkou vzdálenost pěšky.

Přes hlavu si přehodil kapuci, klíčky od Roveru si schoval do kapsy. Tentokrát tu nebyl pro to, aby se pouličních závodů aktivně účastnil, byl tu jen pro to, aby si show užili. Zeke se dostal na závody před dvěma měsíci, což nebylo vůbec snadné. Organizátoři je pořádali pouze pro zvané, a pozvání přišlo jen jako náhodná textová zpráva. Místa, časy, ulice, a nic víc.

Občas přišla jedna zpráva a pak, za půl dne nová, ve které byla změna času a místa. Cross měl podezření, že to bylo kvůli tomu, že někdo dostal echo, že by se mohli ukázat policajti.

Závody skoro vždy začínaly na místech, která byla opuštěná, nebo na nich byla jen velice malá aktivita. Na ulici byla seřazená auta v řadách, s kufry a kapotami otevřenými dokořán, kdy z nich vyřvávala hudba a přitom řvaly jejich motory. Na střechách aut se samy usazovaly dívky, usrkávaly drinky, které držely v rukou. Obvykle se i vzduchem nesl zřetelný zápach trávy.

V pouličních závodech byla rychlost jen jednou částí rovnice, kdy závodní dráhou byly ulice města, občas i celý zkurvený stát. Ať už za volantem seděl kdokoli, musel znát, kde byl a kam se potřeboval dostat v jistém čase, nejlépe pak jako první. A pokud přitom dokázal používat zkratky, bylo to ještě lepší.

Nebylo tam mnoho pravidel. Jen start a cíl.

Když přišlo na užívání si přímo ve hře, Cross nebyl přímo příznivcem aktivního závodění - jeho Rover nebyl stvořený pro takový druh věcí. Ale rád se díval na auta a rád sázel, miloval peníze.

„Donati!“

Cross kývl na muže, který zakřičel jeho jméno, ale pokračoval dál. Proplétal se mezi zaparkovanými vozidly, směřoval k ohňům, které doky osvětlovaly. O pár aut dál našel Zekeho, který byl opřený o kapotu svého třešňově červeného Camara. Z konečků prstů mu visel joint.

„Jdeš kurva pozdě,“ řekl Zeke.

„Jo, já vím.“ Cross se přes nárazník vyhoupl na kapotu Camara a usadil svůj zadek vedle Zekeho. „Než jsem stihl odjet, pověsila se na mě Cam.“

„Je zatraceně rozmazlená.“

Cross pokrčil rameny. „A tvoje sestra ne?“

„Mojí sestře je osmnáct a je těhotná, takže to není tak dávno, kdy její nevinnost zcela vyletěla ven z okna, díky. Teď už ji nikdo nerozmazluje.“

„Kde je tvoje dívka?“

Zeke se na kapotě zvedl do sedu, silně potáhl ze svého jointu a pak vyfoukl opojný oblak kouře vysoko k nebi. „Někde. Myslím, že si chtěla něco sehnat.“

Jade - Zekeho hračka pro tento měsíc - nebyla člověkem, kterého by měl Cross v oblibě, ale dokázal se s tou dívkou vypořádat. Netušil, jak se jeho přítel zvládl vypořádat s dívkami, se kterými si začínal - s nákladným vkusem, zcela rozmazlenými a se zvyky, kterých se nedokázaly zbavit.

Cross na tyhle sračky nebyl.

Zeke měl také svůj zvyk. Dívky jako tahle.

„Něco, co si bude moci šňupnout?“ zeptal se Cross.

Zeke střelil po Crossovi pohledem. „Nech si svoje myšlenky pro sebe a já si nechám pro sebe ty svoje.“

Jistě, jistě.

„Jaké je dneska minimum?“

„Dvacet tisíc na vstup, čtyři a více na sázku. Najdi jednoho z jejich bookmakerů a můžeš jít do toho, Crossi.“

„Kurva, oni je zvedli?“ zeptal se Cross.

Zeke přikývl. „Minulý závod někoho dostali, takže každý, kdo chce být v autě na ulici, se potřebuje ujistit, že to chtějí tak moc, aby za to zaplatili.“

„Kdo závodí?“

„Obvyklá parta, až na toho chlápka, co posledně přišel z Vegas. Myslím, že jeho auto minulý měsíc při převrácení skončilo jako totálka.“

„Porsche?“

Zeke odhodil nedopalek jointa na zem a naposledy vydechl kouř plný trávy. „Jo. Kurva, to bylo pěkné auto.“

Cross se zamračil na temnou oblohu. „To je ten, na koho jsem chtěl dneska v noci vsadit své prachy.“

„Škoda. Pět ku jedné na -“

„To je mi jedno. Já jsem chtěl Vegas.“

„Právě jsi dostal na Porsche pěknou ránu.“

I to byla pravda, ale to neznamená, že by to byl ochotný přiznat.

„Tady jsi, děvče,“ řekl Zeke, když se před auto postavila důvěrně známá zrzka. Jade, v až příliš přiléhavých a příliš krátkých šatech a deseticentimetrových podpatcích, věnovala svou pozornost místo svému muži něčemu dole na silnici. „Našla jsi, co jsi potřebovala, nebo jak?“

Jade stočila pohled na Zekeho s Crossem. Její oči byly zvětšené díky kokainu.

Koks byla brutální, drahá mrcha. Člověk se díky ní mohl cítit nepřemožitelně, ale bez ní se ten samý člověk najednou stal nepoužitelným.

Cross věděl, jak nebezpečný může být vztah s koksem, a to bylo důvod, proč se kurva držel od něj co nejdál. Bohužel to byl teď Jadein nejlepší přítel.

Ráno ji ze země zvedly dvě čisté lajny, a v noci ji čtyři roztřeseně připravené lajny bránily spát.

Cross nevěděl, jak to kurva Zeke zvládal, protože ten muž nikdy nebral nic víc než trávu nebo alkohol. Možná to nebylo typem dívek, se kterými měl Zeke ve zvyku chodit, ale spíš jeho touha ty dívky napravit.

„Někdo ho měl,“ řekla, „ale nebyl to ten, kdo jsem si myslela, že by tu dneska večer byl. Ale na tom nezáleží; tak jako tak mají lepší sračky.“

„Ach?“ zeptal se Zeke.

Jade popotáhla. „Asi o dvacet aut dál dodává Andino Marcello. A také jeho příbuzný.“

„John?“ zeptal se Cross překvapeně.

John byl až trochu starý na to, aby při něčem jako tohle prodával drogy, protože už pracoval na získání příslušnosti ve své rodině Marcello.

Dobře, tohle Cross zaslechl z rozhovorů, které by neměl slyšet. Navíc John byl trochu bláznivý - bylo mnohem pravděpodobnější, že pokud by tu byl, by byl jedním z těch bastardů za volantem závodního auta.

Jadein pohled plný paranoi se stočil na Crosse. „Ne, děvče. Když je s ním venku, všichni jí říkají jen Catty. Občas dealuje, občas ne. Ale tohle je poprvé, co jsem ji viděla na závodech.“

Cross ztuhl.

Zeke vedle něj se zasmál. „Kurva, opravdu?“

„Jsi si jistá, že jí tak říkali?“ zeptal se Cross.

„Jo.“

„A ona prodává?“

Jade zakoulela očima. „To je to, co jsem řekla.“

„Ne, nespecifikovala jsi, od koho jsi to koupila.“

„Dobře, od Andina,“ řekla Jade, jako by to mělo být zřejmé.

„Takže Catherine nedealuje,“ odpověděl Cross.

„Ne, dealuje. Kluci ji mají prostě rádi, víš? Vypadá docela jako anděl, ale usmívá se jako ďábel. Ona tu není pro to, abych se na ni dívala já.“

Hm.

Cross si nebyl jistý, zda tomu nesmyslu věřil, nebo jestli se mu to líbilo. Ne, že by cokoli z toho, co se Catherine rozhodla dělat, nebo nedělat, byla jeho věc. To všechno bylo jen na ní.

Zeke po něm střelil pohledem. „Kdy se to stalo?“

„Já nevím,“ řekl Cross upřímně. „Pár týdnů před koncem školy jsme se rozešli. Myslím, že mnohem víc mě zajímá proč.“

„Její bratr v létě zamířil do Detroitu, že?“

„Jo.“

„Než odjel, stále zásoboval, a teď už tu není; to je tvůj důvod proč,“ zamumlal Zeke a opřel se o kapotu, aby si znovu udělal pohodlí.

„To není Catherineina věc.“

„Nebyla,“ opravil ho jeho kamarád. „Cokoli se může stát kohokoli věcí, Crossi, když najdeš dost dobrý důvod pro to, abys to udělal.“

Správně.

********

Zvědavost jednoho dne zabila kočku, idiote.

Ne, zvědavost se chystala zabít Crosse, protože si nehleděl svých vlastních věcí.

Ze zvukové aparatury v kufru renovovaného Mustangu z roku padesát sedm, vycházela hudba. Když Cross auto míjel, podíval se na něj, ale jeho pohled se u něj nezdržel příliš dlouho. Nemohl, ne když periferním viděním jen o dvacet stop dál zahlédl Catherine Marcello.

Sukně nebesky modrých letních šatů, které měla na sobě, se Catherine, když se otočila a zasmála se něčemu, co jí řekl její bratranec, doširoka roztočila kolem kolen a předvedla rychlý záblesk hladkých stehen. Cross nevěnoval Andinovi žádnou pozornost, jediný, kdo ho zajímal, byla jen Catherine. Díky botám na klínku vypadala vyšší, než ve skutečnosti byla, a poskytoval se mu tak nádherný výhled na její nohy. Z rozepnuté džínové bundy, kterou měla na ramenou, vykukovaly její delikátní klíční kosti. Dlouhá šňůrka s perlami jí sahala až k vrcholu oblin jejího poprsí.

Cross si nebyl jistý proč, ale pohledem sjel na její ruku.

Chtěl vidět, vědět... Byl si jistý, že nosila ten boxer z bílého zlata, který jí nechal vyrobit k jejím šestnáctým narozeninám. A to ho přimělo usmát se.

Možná ho to mělo nasrat, nebo minimálně ho to podráždit. Nestalo se to. Ani v nejmenším.

Cross prošel kolem dalšího zaparkovaného auto a všiml si otevřeného sudu piva vzadu. Ignoroval dívku, která se po něm, když ji míjel, natahovala. Pohledem znovu zajel k místu, kde byla Catherine. Zjistil, že mluvila s někým novým. S klukem.

V ten okamžik pochopil, co Jade myslela.

Catherine vypadala každým coulem sladce, nevinně a hezky. Jediné, co musela udělat, bylo usmát se na toho týpka, který se k ní na Crossův vkus nakláněl až příliš blízko. Vypadalo to, že si ten týpek ani nevšiml, že byl kolem nich ještě někdo jiný.

Viděl jen Catherine. Pokrčila rameny; ten chlápek se zasmál. Natáhl se, aby se dotkl její paže, ale ona se už se škádlivým úsměvem uhnula. Na mužovo rozevřené paže a smích jen Catherine mrkla a vysoko do vzduchu mávla svými dokonale nalakovanými červenými nehty. Červená, stejně jako rtěnka na jejích lstivých ústech. Nikdy nedovolila, aby se ten týpek dostal dost blízko, aby se jí dotkl, ale vypadala, že ho nechávala myslet si, že by mohl.

Což bylo pravděpodobně to jediné, co ten týpek chtěl. Tehdy to Cross uviděl.

Hra. Hrála s ním hru. Další úsměv. Další krok blíž. Další tah, který s ním hrála. Pravděpodobně vyhrála další hru.

Kluci ji mají rádi... zněla mu v hlavě Jadeina slova.

Pak Cross zahlédl výměnu, i když proběhla rychle dole mezi rukama, v době, kdy byly otočené hlavy. Dlaně vklouzly k sobě, záblesk hotovosti, která byla schovaná v kapse, a ten týpek ztratil Catherininu pozornost, protože dostala to, co chtěla. Už neměl nic, co by jí mohl dát.

Cross chtěl být překvapený tím, co viděl, ale ve skutečnosti tomu tak vůbec nebylo. Jak by ho to mohlo šokovat, když Catherine byla očividně dobrá v čemkoli, co dělala. Vždycky byla pro své vlastní dobro až trochu příliš lstivá, a tohle byl pro ni prostě jen další způsob, jak to využít.

A muži byli dost hloupí, aby si toho všimli.

I tak se mu to nelíbilo. Sama sebe dostala do nebezpečných situací jen tím, že dělala to, co dělala – s dealováním byla vždycky spojená zjevná i skrytá nebezpečí. Bez ohledu na to, jak moc si myslela, že měla vše pod kontrolou, vždycky existovala možnost, že se stane něco špatného.

To byl vedlejší sračkoidní produkt jejich byznysu.

I když Cross tohle všechno věděl, stále měl pocit, jak mu uvnitř hrudi silným plamenem hořela jeho vlastní žárlivost. Snažil se ji potlačit, ignorovat ji, ale nic nepomáhalo.

Proč byl tak v prdeli, když přišlo na ní?

Proč?

Když se Cross dostal ke Catherine a Andinovi blíž, vytrhl se ze svých myšlenek. Oba seděli na zadním nárazníku Cadillacu. Jako první si jeho příchodu všiml Andino.

„Crossi,“ pozdravil ho Andino a odlepil se od nárazníku, aby se napřímil. Díky své výšce přes metr devadesát byl Andino prakticky stejně vysoký jako Cross. „Nevěděl jsem, že tu dneska v noci budeš.“

„Měl jsem tu svého favorita,“ pokrčil Cross rameny, „ale nevyšlo to.“

„Škoda.“

Cross upřel pohled na Catherine, která ho sledovala skrz sklopené řasy, i když se snažila chovat, jako by ji mnohem víc zajímaly její vlastní nehty. „Slyšel jsem, že dealuješ, takže jsem usoudil, že bych tě měl přijít pozdravit. Respekt a tak.“

Andino přikývl. „Dokud nebudeš kupovat.“

„To není můj styl, chlape.“

„Dobře dobře.“ Cross zjistil, že ho Catherine znovu sledovala. Neušlo to ani Andinovi. „Takže hele, závod bude začínat. Chci vidět start, protože jsem měl až příliš mnoho práce, než abych se podíval na auta. Jsi v pohodě, Catty?“

Catherine pohledem zelených očí přejížděla mezi bratrancem a Crossem. „Jo, Andi.“

Jakmile Andino zmizel, Cross se usadil na místo, které uvolnil.

„Na těch podpatcích si zlomíš vaz, zlato.“

Zazubila se. „Nikdy.“

„Jak se ti daří?“

„Hodně práce.“

„To vidím,“ řekl Cross.

Catherine zvedla obočí. „To proto jsi přišel?“

„Rozhodně. Když se kdosi zmínil, že spolu se svým bratrancem dealuješ ty, ovládla mě zvědavost.“

„Jo, no.“

Nic jiného nenabídla.

Cross se neptal.

„Pak jsem tě viděl dělat, co děláš,“ řekl Cross a každé ze slov pomalu protahoval.

„A?“

„A nic, Catty. Je to tvoje hra, jak hrát, víš? Jistě, už chápu, proč by někdo další mohl možná spadnout do pasti.“

Catherine se ušklíbla. „Ale ty ne, že?“

Cross se na ni ušklíbl. „Myslím, že to je součást tvého tažení s nimi, zlato. Já jsem tam s tebou už byl. Ať už se přede mě pokusíš nadhodit jakoukoli zábavu, já už jsem ji měl. Jakmile ji odložíš, ztrácí svou přitažlivost. To je celé.“

Prudce se nadechla a on okamžitě zaslechl, jak se jeho chyba odrazila zpátky na něj.

„Au, Crossi.“

„Víš, že jsem to tak nemyslel, Catherine,“ řekl tiše.

Zcela se mu vyhnula pohledem. „Nevím, jak říkáš věci, které tak nemyslíš, takže -“

„To, co jsem řekl, jsem myslel vážně, ale neznamenalo to to, co si myslíš ty. V tom je ten rozdíl, zlato. Máš nádhernou tvář, a když ji použiješ ve svůj prospěch, tak se z kluků stanou hlupáci. I když to je ta dohoda. Oni si užijí to, co nedostanou, protože když za tebou přijdou pro to, co oni chtějí, mohou si také zahrát malou hru, dokonce i když ji prohrají. To je ta věc, Catty, oni vědí, že u tebe nemají šanci, ale i tak stále hrají.“

Cross se znovu opřel o auto, protáhl si nohy a opřel si jednu nohu o druhou. „Co se tebe týče, já nemusím hrát žádné hry, a nikdy jsem žádné nehrál. Nikdy je hrát nebudu. Říkám ti jen to, co chci, a ty buď souhlasíš, nebo ne. To jsem já, to jsi ty - to jsme my. Nemůžeš se mnou vyjebávat tak, jako to děláš s nimi.“

„Ty jsi tak arogantní,“ odfrkla si.

„Ale také mám pravdu. Jen to popři.“

Neudělala to. Cross se usmál.

„Mám ráda kontrolu,“ připustila Catherine.

„To se vsadím.“

„S tebou žádnou nemám.“

Špatně.

Měla ji až příliš mnoho.

To jí neřekl.

„Ale vždy existují pravidla, tohle a tamto,“ řekla Catherine s povzdechem. „S Andinem a Johnem je to vždycky něco. Takže tohle je zábava a pak jdu domů a zase se nudím.“

Cross se zamračil. „Pravidla jako co?“

Catherine kopala podrážkou bot do chodníku. „Jako například to, že se jim nesmím ztratit z dohledu.“

Mávl rukou kolem nich. „Kde je Andino teď?“

„Ty jsi tady, Crossi. Proto.“

„Mmhmm. Protože on věděl, že jsem nezamířil sem kvůli tomu, abych si promluvil s ním, Catty. Ne ve skutečnosti.“

Po očku se na něj zpod dlouhých řas dívala, na rtech měla ostýchavý úsměv. Výraz její tváře říkal, že o něčem uvažovala. Při jejích dalších slovech mu okamžitě ztvrdl penis. „Chceš si se mnou užít trochu zábavy, Crossi?“

„To záleží na druhu zábavy.“

„Až dneska v noci pojedu domů, nechci se nudit. Chci být pro jednou unavená, ne zcela vzhůru. Při prodeji jedu na vysoké vlně vzrušení a pak se nemůžu dostat dolů, a to není vůbec zábavné. Takže možná prostě jen chci udělat tentokrát něco jiného, protože my jsme při tom vždycky samá zábava, ne?“

„Někoho,“ řekl Cross. „Myslíš dělat někoho?“

„Tebe,“ odpověděla, „pokud chceš.“

Stále nevěděl, jak říct té zatracené dívce ne.

„Tohle na to není dobré místo, Catherine.“

„Cadillac má tmavá skla a velké zadní sedadlo.“

„Když jsme spolu šukali v autě naposledy, všechno se to podělalo.“

Podhodnocené tvrzení, kreténe.

V pohledu se jí blýsklo něco, čemu nerozuměl, ale stejně rychle to bylo pryč. Pak ho políbila tak tvrdě, aby zapomněl na cokoli, na co možná jen začínal myslet. Zuby se mu zabořila do spodního rtu, nehty se mu zarývala do kůže na krku, jeho kapuci sevřela do pěstí.

Znovu myslel svým ptákem.

Byly to opravdu dobré nápady.

„Zadní sedadlo, hned teď,“ zamumlal Cross do usmívajících se rtů Catherine.

Sevřel její šaty do pěstí, a zatímco seskočil z nárazníku, držel ji v náručí, hezky těsně u sebe. „Kurva, hned teď, děvče.“

Catherine ve spěchu klopýtla, ale on ji snadno zachytil. Zadní dveře auta se pod Crossovým sevřením rychle otevřely, a Catherine neztrácela čas s tím, aby si vlezla dovnitř. On skočil hned za ní. Zahlédl jen záblesk jejích černých tang a její sexy, pevný zadeček, a nemohl zavřít ty zkurvené dveře dost rychle.

Cross už si přes boky stahoval džíny a boxerky. Se zbytkem věcí neztrácel čas. Setřásl jen koženou bundu, ale ještě dřív z její vnitřní kapsy vytáhl jediný kondom, který tam měl.

„Mám tě rád přesně takhle, na kolenou,“ řekl a dostal se Catherine za záda, aby jí pomohl vytáhnout šaty nahoru. Když za černá tanga zahákl prst, jemně praskla, a Catherine si povzdechla. „Díky tomu mám nádherný výhled.“

Zasmála. „Kvůli tobě na nich zůstanu.“

„To bude lepší.“

Cross ji políbil na spodní část zad, přímo nad oblinu zadečku. Přitom roztrhl balíček s kondomem a latex si natáhl na celou svou délku. „Nehraju si - chci jen šukat.“

„Pak přestaň mluvit a začni to dělat, Crossi.“

Dobře. Prsty jí odtáhl tanga stranou a pak vklouzl dovnitř. Až do nebe. Do horkého, mokrého nebe.

Horní polovina těla Catherine se zachvěním dopadla na sedadlo. Cross ji popadl za boky a přitáhl si její tělo k sobě ještě blíž. Protože to kruva dokázala vzít, naprosto celého, a věděl, že to tak měla ráda i ona.

„Jo, už je to až příliš dlouho,“ zasténal.

„Stále tak dobré.“

Její hlas byl plný vzduchu a sexu.

Líbilo se mu, jak byla cítit po hříchu a třešní, když se nadechl.

„Tak dobré,“ souhlasil.

Zběsilý rytmus Crossova srdce odpovídal tempu jeho přírazů. Dokonce i to, že jí držel za boky, bylo málo, protože i tak se do něj Catherine zezadu stále tlačila. Dávala stejně tolik, jako dostávala, a to ho dohánělo k šílenství.

Protože on chtěl vždycky víc. S ní ta touha přicházela tak snadno.

Bylo to pro něj špatné. Ona pro něj byla špatná.

Ale mohl z toho udělat jen sex a vůbec na tom nezáleželo.

To bylo to, co ona chtěla. A on to mohl přijmout.

Mezi jejími stehny se cítil zatraceně skvěle, každým tahem se chtěl dostat hlouběji. Zjistil, že kolem něj byla tak zatraceně těsná, až to bylo směšné.

Šílené. Hloupé. Nepříčetné. Prsty se tiskl do jejích boků ještě tvrději, na její nádherné růžové kůži po sobě nechával otisky prstů. Když se k němu znovu vyklenula, unikl jí povzdech.

Catherine s šaty vytaženými nahoru, aby ji mohl šukat, se zadečkem vysoko nahoře, kalhotky odhrnutými stranou a s ním v sobě, byla vždycky sladší a hezčí.

Jeho penis, prsty nebo jazyk. Bylo mu to jedno. Tak prostě vypadala vždycky dokonale.

„Chci se udělat,“ zakňučela do sedadla, „chci se udělat.“

I tohle svým způsobem zbožňoval. Jak jí mizela slova a mizely její zábrany. Jak jí bylo jedno, jak zněla, nebo jak vypadala, jen když se cítila tak skvěle.

A sakra, ona se cítila skvěle.

„Tak mi to tedy dej,“ požadoval.

Cross pustil její boky, aby ji vytáhl nahoru, jednou rukou vklouzl kolem jejího hrdla, které sevřel včetně náhrdelníku, který nosila na krku. Druhou rukou zajel do jejích vlasů a odhrnul jí z tváře rozcuchané vlny, aby ji mohl políbit na tvář a přitom ji kousnout do koutku úst.

Divokýma očima na něj zamrkala.

Když je políbil, rty se jí chvěly.

„Nechceš mi to dát, Catty?“

Bože, chtěla.

Celý se silně chvěl, křičel a přitom jí svou rukou nechával na krku linie plné škrábanců. Sladkých šestnáct, a ach, tak pěkných, pomyslel si.

Catherine se ještě ani nestihla vzpamatovat z lapání po dechu po svém orgasmu a už se udělal i on, do latexu se vyronilo jeho semeno, její svaly ho ždímaly do sucha. „Bože.“

„Jo,“ zamumlala Catherine, tvář stále tiskla k jeho rtům.

Cross potřeboval dýchat.

Vytáhl se z ní, už jen proto, že čím déle takhle zůstával, tím lepší to bylo. S těmito pocity a kecy se dneska v noci nepotřeboval vypořádat. Catherine se přetočila z polohy na kolenou na zadeček a pak se opřela do sedadla.

„Potřebuji zatracený ubrousek nebo něco podobného,“ řekl Cross.

Catherine po něm hodila svou tašku, která ležela na zemi. „Uvnitř.“

Cross v její tašce Prada našel balíček kapesníčků. Ten zatracený kondom do jednoho z nich zabalil a pak se ho zbavil tím, že si ho nacpal do kapsy. Později ho vyhodí. Jakmile byl znovu zapnutý, podíval se na ni.

„Jsi v pohodě?“ zeptal se Cross.

Catherine si nad sebou protáhla ruce a pak si upravila tanga a šaty. „Trochu vlhčí, než bych měla být, ale jo.“

Zasmál se. „To není špatná věc.“

„Toho jsem si vědoma.“ Po očku se na něj podívala. „I když tohle byla jednorázová věc. Já nejsem typem dívky na tyhle věci, Crossi.“

To bylo na ní.

Nic jiného nenabízel. Nebyl připravený.

Stejně tak i ona.

„Pokud by se to změnilo, zavolej mi,“ řekl a natáhl se po klice dvířek.

„Pro tebe by to tak mohlo být,“ zamumlala. „Stále přátelé?“

Cross tvrdě polkl a otevřel dveře. „Jo, rozhodně přátelé.“

Teď.

Vystoupil ze zadní části SUV a přitom si znovu přes mikinu natáhl svou koženou bundu. Ignoroval to, jak mu země pod jeho Doc Martens připadala rozhoupaná – když šukal s Catherine, vždycky mu to trochu vyplo hlavu.

O dvě auta dál Crossův pohled zachytil Andino, i když přitom mluvil s někým jiným. Cross si, vzhledem k tomu, že Cadillac byl Andinův, pomyslel, že by se měl asi omluvit. Ať už Andino s dotyčným mluvil o čemkoli, nemohlo to být tak důležité, protože hovor bez varování ukončil a zamířil ke Crossovi.

„Omlouvám se,“ řekl Cross.

Nezněl moc omluvně.

Andino se ušklíbl. „Nic jsem neviděl, chlape.“

Dobře, tedy…

„Dlužím ti to.“

„Jednoho dne si to vyberu, Crossi.“

Jo. To Marcellos dělali vždycky.