TDSQ - 3. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Polly

Poslední věc, po které Polly v den volna toužila, bylo řešit problémy s matkou. Ne že by s mámou nevycházela, jen spolu neměly nic společného. Už tak bylo dost těžké odpočívat v domě, který napadly myši, ale aby se k tomu přidala ještě tahle invaze? Polly se chtěla jenom schoulit do postele a celý den spát, snažit se setřást únavu, která jí lezla krkem. Hádala, že je nachlazená.

Polly nesnášela být nemocná. A ještě víc nesnášela, když se snažila předstírat, že jí není špatně. Milovala svou mámu, ale vlastně nevěděla, jak dát lidem prostor… nebo že být nesobecký znamená dělat věci pro druhé lidi, aniž by za to něco očekávala. Přesto to byla její máma a Polly jí nemohla tak úplně říct, aby k ní nechodila.

Když přišla, Polly ji pozvala, aby si sedla ven, a přinesla několik sklenic džusu. Její matka se usadila na jedno ze zahradních křesel s výhledem na bazén a s povzdechem se opřela.

„Ach, ano. Tohle je život, že? Vždycky jsem říkala, že jsi měla štěstí, že tě Freemanovi najali. Je to tak rozkošný život, že?“ Matka se na ni široce usmála. „To se mi nepodobá. Rozbil se mi zásobník na teplou vodu a jeho výměna stála ruku a nohu. Pak jsem si všimla oprýskaných kachliček v koupelně. Co ty víš, udělal to instalatér. Samozřejmě tvrdí, že v koupelně ani nebyl, ale kde jinde měl teplou vodu kontrolovat?“

„Mohl jít do kuchyně. Nebyla jsi doma, když přišel všechno opravit?“

„Ach, měla jsem moc práce. Byla jsem si dát upravit vlasy. Jak se ti to líbí?“

Načechrala si šokující zrzavé vlasy a Polly přikývla. „Vypadá to hezky.“

„To říkáš jen tak. Ten odstín vůbec není správný. Vypadá to, jako by mi hořela hlava. Ale asi si to budu muset nechat předělat u nové holky. To je všechno, co se s tím dá dělat.“ Její matka si světem unaveně povzdechla. „Myslím, že ani nevíš, jaké máš štěstí, že ti všechno vychází.“

Polly se kousla do jazyka. Všechno vychází? Jo… jasně. „Vlastně se mi poslední dobou moc nedaří, mami. Od té doby, co mi ukradli identitu…“

„Pche.“ Mávla bledou rukou a zúžila oči. „Už jsi to všechno vyřešila a vím, že ti Shane Freeman nabídl, že ti s tím vším pomůže. Ale když už mluvíme o penězích, jak rychle mi můžeš dát to, co mi ještě dlužíš ze školy?“

To Polly zarazilo. Cítila, jak jí začíná být horko v obličeji, a ruce se jí sevřely. Po minutě zadržování dechu si dovolila uvolnit se. Matka se na ni nedívala, místo toho se dívala přes bazén. Kdyby si opravdu myslela, že jde o dluh, pak by Pollyin pohled záměrně neignorovala.

Neztrácej nervy, říkala si Polly. „Mami, já ti žádné peníze nedlužím.“

„Ale dlužíš. Vím, že už je to nějaký čas, ale stejně mi dlužíš tisícovku. Pamatuješ? Naposledy jsi mi dala tři sta dolarů před dvěma lety a my…“

„Mami, říkala jsi, že ta poslední tisícovka byl dar a nemusím ji vracet.“

Dívala se, jak se matka napila džusu. Ruce zůstaly sevřené v klíně a zoufale se snažila zabránit tomu, aby na matku vyjela. Něco takového bylo za jejího života dost běžné, něco dostat, jen aby si to pak někdo vzal. Polly s přijetím „daru“ váhala, ale v té době měla tak těžkou hlavu, že jí snaha vrátit matce ještě ke všemu peníze dělala zle. Kvůli stresu zhubla skoro dvacet kilo – skončila kvůli tomu v nemocnici.

„No…“ Matka se znovu napila džusu. „Možná jsem přece jen řekla, že je to dar. Ale je to hodně peněz, Pauline. Tenkrát jsem je možná nepotřebovala, ale dneska je to jiné. S ohřívačem vody a teď s nutností rekonstruovat koupelnu…“

„Proč ji musíš celou renovovat kvůli jedné odštípnuté dlaždici?“

Matka odložila sklenici. „Chápu, proč jsi naštvaná, ale potřebuju tu tisícovku zpátky, Pauline. Nejsem sobecká, jen je potřebuju.“

„Mami, já…“

„Opravdu si myslíš, že bych o to žádala, kdybych to zoufale nepotřebovala?“

„Ano.“

Matka zúžila bledé oči a čelist se jí sevřela. „Vážně? A co z tebe dělá takového odborníka, mladá dámo? Pracuješ pro miliardáře, proč mi prostě nemůžeš dát peníze, které mi dlužíte?“

„Nemám tisíc dolarů, které by se mi jen tak povalovaly.“

„Vezmu si šek.“

Polly se opřela na židli. Zuby jí drkotaly o sebe. Měla pravdu, tohle bylo to poslední, co ve svůj volný den potřebovala! Za očima ji začala bolet hlava a musela odolat nutkání začít křičet. To by nikomu nepomohlo. Jen by se cítila provinile a nakonec by si půjčila peníze od Tylera nebo Shanea, aby utišila svou hanbu.

„Mami,“ řekla a snažila se přinutit svůj hlas, aby byl klidný, „já vůbec nemám tisíc dolarů.“

Odpovědí jí byl zklamaný povzdech. „Proč tak lehkomyslně nakládáš se svými penězi?“

Lehkomyslně? Byla lehkomyslná, když žila ze zbytků z Freemanovy domácnosti a nudlí Ichiban, aby mohla splácet dluhy, které ani nebyly její? Byla lehkomyslná, protože pokaždé, když se jí podařilo ušetřit trochu peněz, něco se strašlivě pokazilo a ona je musela všechny utratit? Nebo byla lehkomyslná, protože už pět let neměla skutečnou dovolenou? Ruce se jí sevřely.

„Ani ses neobtěžovala zeptat, jak se mám, než jsi spustila ten svůj výklad o tom, jak se mi teď žije dobře,“ vyplivla. „Pro tvou informaci, můj život teď není dobrý. Rozbilo se mi auto, na krk mi dýchají exekutoři kvůli penězům, které jsem ani neutratila, mám spoustu dluhů u svých zaměstnavatelů, a co hůř, můj dům napadly myši!“

Matka vyplivla džus a odložila hrnek. „To mi říkáš až teď!“

„Hrnky jsem umyla bělicím roztokem a uložila je do nádoby, do které se myši nedostanou,“ řekla Polly rychle. „A džus byl v lednici, takže…“

„Polly, já ty peníze potřebuju. Už sis půjčila peníze od Freemanů, co je to za další půjčku jim?“

Než na to Polly stačila odpovědět, ozval se zevnitř domu veselý hlas.

„Ťuk, ťuk!“

Polly se napjala ramena, když se postavila na nohy. Za několik okamžiků se objevili Bernie a Xavier, Tylerova družka a malý syn. Bernie se usmívala, když k nim nesla žbluňkající dítě.

„Chtěli jsme jít do města na mražený jogurt, ne –“ Bernie zahlédla Pollyinu mámu a zarazila se. „Aha, neuvědomila jsem si, že máš společnost. Omlouvám se za vyrušení.“

„To je v pořádku.“ Polly se přinutila k úsměvu. S Bernie si rozuměla naprosto v pohodě, ale nechtěla s matkou absolvovat tuhle písničku a taneček. Bylo to, jako by neměla žádný filtr, prostě vyhrkla všechno, co ji napadlo. Nepochybně by ji před svou novou kamarádkou ztrapnila. Její vztah s Bernie se teprve vyvíjel a bylo příliš brzy na to, aby ji vystavovala matce… teď už je ale pozdě. „Bernie, tohle je moje máma, Jessica. Mami, tohle je Bernie.“

„Bernie?“ Její máma se postavila na nohy a naklonila hlavu na stranu. „Proč má tak hezká holka jako ty klučičí jméno?“

Polly se zakousla do povzdechu.

„Je to zkratka pro Bernice,“ vysvětlila Bernie. „Prostě nesnáším, když mi tak někdo říká, takže Bernie.“

„A tohle je Bernienin syn Xavier,“ pokračovala Polly. „S Tylerem jsou zasnoubení.“

Bernie se na ni překvapeně podívala; o svatbě Polly nic neřekli. Její matka však byla v těchto věcech tradiční. Polly si vzpomněla na mnoho a mnoho přednášek, které dostávala, když vyrůstala, o tom, že si má zachovat „čistotu“. Což bylo pokrytecké vzhledem k tomu, že Polly sama byla počata a narodila se mimo manželství. Jessica tvrdila, že její otec byl měnič, ale to bylo nemožné. Kdyby jím byl, už by se dokázala měnit. Ale ona neuměla vytvořit ani kouř, natož oheň.

„No, měla bych už jít.“ Jessica se na Bernie strnule usmála. „Polly, v téhle diskusi můžeme pokračovat jindy. Mám tě ráda, miláčku.“

„Taky tě miluju.“ Polly se přiměla matku obejmout, ale jakmile byla pryč, unikla jí úleva.

Bernie se na ni ostře a vědoucně podívala. „Rodinné problémy?“

Polly si povzdechla a přemítala, jak moc to chce kamarádce říct. Jak se ukázalo, moc toho nebylo. Nakonec jen pokrčila rameny. „To jen moje máma je moje máma. Nic neobvyklého.“

„Chceš si o tom promluvit?“

„Ne. Pojďme si dát fro-yo.“ Polly se pokusila přinutit k úsměvu.

Opravdu by za to teď neměla utrácet peníze. Po tom všem jí ale malá pochoutka připadala jako to pravé, co ji povzbudí. Kromě toho, jaký rozdíl je pět dolarů? Nebylo to tak, že by si každý den chodila kupovat fro-yo. Bylo to možná jednou za měsíc. S frustrací v hrudi a hněvem, který ji pálil v konečcích prstů, potřebovala něco, co by ji trochu uspokojilo.

Když si můžeš dovolit pochoutku, která ti půjde jen do pasu, pak si můžeš dovolit vrátit to své matce.

Skoro slyšela v hlavě matčin hlas. Zamračila se a zavrtěla hlavou. Tohle si hodlala užít, sakra!

Xavier si pobrukoval, když vjížděli do města, a mluvil si pro sebe tak, jak to dělají děti. Polly se snažila udržet myšlenky na konverzaci, kterou vedla s Bernie, ale bylo těžké se soustředit. Jakmile dostali jogurt, vydali se do parku a procházeli se, zatímco jedli svou pochoutku. Nakonec Bernie váhavě znovu nadhodil Jessicu.

„Je prostě nevypočitatelná,“ povzdechla si Polly. „Všechno se točí kolem ní a ona si myslí, že když můj život není takový, jak si ho představuje ona, znamená to, že buď lžu, nebo jsem udělala nějakou hloupost. Jako když mi ukradli identitu? Říkala, že to bylo proto, že jsem si při návštěvě obchodu nevyzvedla účtenku a že ji jedna z pokladních použila, aby mi ukradla peníze. A teď po mně chce, abych si půjčila tisíc dolarů od Shanea, abych jí mohla vrátit peníze za univerzitu, pět let poté, co řekla, že ten dluh byl odpuštěn. A víš, proč to potřebuje? Aby si předělala koupelnu! Já vím, že je osamělá a že je to pro ni těžké, ale je to frustrující!“

Bernie si povzdechla. „To je mi líto. O mizerné rodině něco vím. Rodiče by se ke svým dětem takhle chovat neměli.“

Polly přikývla a nad hlavou jí visela melancholická nálada. „Já nevím. Možná jsem to já, kdo se chová nerozumně. Vždyť jí taky zrovna museli vyměnit zásobník na teplou vodu.“

„No, je jen jeden způsob, jak všechny tyhle finanční problémy řešit. Musíš si vzít Gilberta.“

Bernieniny slova byla věcná. Polly vzplálo horko v obličeji a zadusila se lžičkou jogurtu, kterou si právě vložila do úst. Při představě Gilberta bez košile, rozvaleného na posteli s příchozím výrazem ve tváři, se v ní cosi sevřelo. Dým v jeho očích…

Polly se přinutila zasmát, jako by Bernienin návrh byl vtipný. „Jo. A pak bychom se do měsíce rozvedli, protože jsem ho svou smůlou přivedla na mizinu. Ne, já jen potřebuju čas na rozmyšlenou a na to, abych si to ujasnila.“

„No, kdyby sis potřebovala promluvit, jsem tady.“

„Díky.“ Polly se na ni usmála. „Vážím si toho. A teď, kdy se s Tylerem vezmete?“