TDSP - 10. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Shane

Shane se probudil, když ho Tyler šťouchl do břicha. Starší drak sebou trhl a vymrštil ruce na obranu. Když si uvědomil, kdo to je, svalil se zpátky na spacák a upřel na něj pohled. S Tylerem sdíleli Kaylin stan od chvíle, kdy Shane „naverboval“ svého bratra, aby pomáhal chránit vykopávky, ačkoli Tyler, byl většinu noci pryč. Shane se neptal, kam chodí. Byl příliš zaneprázdněný snahou obnovit své rezervy (síly). A to znamenalo jíst a spát, jak jen to šlo.

„Je tě potřeba.“

Shane si protřel oči. „Potřeba k čemu?“

Tyler ho znovu šťouchl do břicha. „Já vlastně nevím. Ale tvá družka tě potřebuje.“

„Kayla není moje družka.“

„Ale je.“

Shane se svezl na kolena. Jeho košile ležela na podlaze a on ji rychle popadl. Nemělo smysl se kvůli tomu s Tylerem hádat. Trval na tom, že Kayla je Shaneova družka, a nic z toho, co mu mohl říct, tomu nemohlo zabránit. Zvlášť když si Shane v polovině případů ani nebyl jistý tím, co říká. V druhé polovině mu připadalo jako lež, když říkal, že Kayla není jeho družka. V tuhle chvíli si ani nebyl jistý, proč o ni neusiluje. Nebylo to tak, že by jim něco skutečně stálo v cestě.

„Kde je?“ zeptal se Tylera a vytěsnil ty myšlenky z hlavy.

„V karavanu.“

Shane jednou přikývl a zamířil pryč, v hlavě se mu honilo, co by mohlo být tak špatného, že ho kvůli tomu musel bratr budit. Několik studentů se motalo kolem kuchyně, ale když prošel kolem, ztichli. Když došel k obytnému vozu, rychle zaklepal a vstoupil. Uvnitř našel Kaylu, jak sedí u stolu. Hlavu měla zabořenou v náručí a tělem jí zmítaly vzlyky.

„Kaylo.“ Rychle se přesunul k jejímu boku a objal ji kolem ramen. „Co se stalo?“

Objala ho. Přestože jeho poloha přikrčeného vedle ní byla nepohodlná, nepřesunul se. Hladil ji po vlasech a v hlavě se mu honily myšlenky na to, co se mohlo stát, že je taková. Dozvěděla se snad o neustálých bojích, kterých se musel účastnit, aby ji ochránil před Gordonem? Krev se mu vařila. Řekl jí to Tyler? Pokud ano, ať už to byl bratr, nebo ne, chystal se ho zabít. To bylo prostě nepřijatelné.

„Kaylo,“ zašeptal znovu a ztišil hlas, aby do něj nepustil žádný vztek. „Řekni mi to.“

„Vyhodila jsem jednoho ze studentů.“ Kayla mu mezi záchvaty vzlyků vyprávěla, co se stalo. Jestli se mu vůbec ulevilo, že se o té rvačce nedozvěděla, tak když slyšel o tom, že Freida Kaylu napadla, znovu v něm vzplály ohně. Když Kayla skončila, protřela si oči. „Nevím, proč jsem z toho tak rozhozená. Po tom, co udělala, si přece nezasloužila zůstat.“

Shane ji pohladil po vlasech. Překvapilo ho, že se jeho plameny při téhle informaci chovají tak nekontrolovaně – nezdálo se, že by tahle Freida představovala tak velkou hrozbu jako Gordon. Možná právě proto; byla snadným cílem, někým, o kom věděl, že by nad ním dokázal vyhrát, kdyby to skončilo bojem.

„Udělala jsi dobře, že jsi ji poslala pryč,“ řekl a snažil se, aby to znělo konejšivě.

„Nemám ponětí, co dělám,“ zašeptala mu zpátky. „Nevím, jak vést vykopávky. Koho jsem obelhávala, když jsem říkala, že to zvládnu? Bylo by lepší, kdybys nás zavřel a poslal všechny domů, dokud se Esther nevrátí a nepostará se o to. Freida měla pravdu, nemám na to kvalifikaci.“

Vzhledem ke všemu ostatnímu, co se dělo, Shane o Estheřině a Bryantově osudu příliš nepřemýšlel. V žaludku ho zasáhla bolest. Dokázal si jen představit, jak strašné to pro ně musí být, když se jim stane ta úžasná, krásná věc, jen aby ji zkalil strach z toho, co by se mohlo nakonec stát.

„Jak je Esther?“ zeptal se a stále držel Kaylu.

Narovnala se, což mu umožnilo upravit si polohu tak, aby mu už nekřičela kolena.

„Když jsem s ní mluvila naposledy, nic nového nenašli. Nezdálo se však, že by jí nebo dítěti hrozilo nějaké bezprostřední nebezpečí. Museli udělat další testy.“

Shane pomalu přikývl. „Takže se může stát, že zítra zavolá a řekne, že se vrátí.“

„Nemůže to udělat dost brzy.“

Hořkost v jejím hlase ho překvapila. Tohle nebyla ta Kayla, kterou znal, ta, která byla tak zapálená pro život a práci, že doslova poskakovala po špičkách ve frontě na letišti, aby je sem přivezla. Měla tak rozzářené oči a byla tak nadšená. Fyzicky ho bolelo, když ji teď viděl tak poraženou. Znovu ji objal kolem ramen.

„Vím, že je to teď trochu bláznivé, a vím, že to vypadá špatně. Ale ty si vedeš skvěle. Od té doby, co Esther odešla, nedošlo k žádnému většímu incidentu. Zrovna minulý týden jsi zabránila tomu, aby jeden student dostal úpal, pamatuješ?“

Rty se jí zachvěly. „Vědí, že jsme spolu spali. A já toho nechci litovat, bylo to krásné, ale oni si mě už neváží.“

Jeho plameny zařvaly, než je utišil. „No tak dobře. Myslím, že si mě prostě budeš muset vzít.“

Kayle se rozšířily oči. Vyrazil z ní překvapený smích. Vteřinu to trvalo a pak se znovu rozesmála.

Zvuk jejího smíchu byl tak sladký, že kdyby našel způsob, jak ho stáčet do lahví, nikdo by se už nikdy nevrátil k používání cukru. Pohladil ji po zádech, zatímco se dál chichotala. Oběma rukama mávala ve vzduchu, když vrtěla hlavou, ale co přesně se mu snažila říct, si nebyl jistý.

„Promiň,“ zachichotala se. „Nejde o to, že by svatba s tebou byl směšný nápad.“

Shane ji políbil na čelo. „Jestli je to tak vtipné, že se směješ, budu tě muset žádat o ruku častěji. Omlouvám se, že jsem tu nebyl tak často. Řešil jsem pracovní záležitosti. Doufám ale, že Tyler nebyl příliš na obtíž.“

„Tyler byl skvělý. Udržuje dobrou náladu a pomáhá. Vlastně to bylo opravdu dobré.“ Kayla si otřela oči a vzala si papírový kapesník. „To já jsem se moc nepředvedla. Běhala jsem jako slepice s useknutou hlavou a neudělala žádnou skutečnou práci. Jsem strašně pozadu s papírováním a formuláři a…“

„Pšt.“ Shane ji znovu objal.

Teď by ale byla ideální chvíle na to, aby vykopávky ukončila. Zlikvidovat Gordonovu hrozbu jednou provždy. Říkal, že ji bude chránit za každou cenu, ale co teď dělal, kromě toho, že ji vystavoval ještě většímu nebezpečí. Náhle mu zabrněla žebra a on si povzdechl.

„Jestli se cítíš přepracovaná, tak možná… chci říct, že to není práce, ke které ses upsala, přece. Jestli si myslíš, že je to tak nejlepší, pak si možná můžeme dát pauzu.“

Kayla obnovila slzy. Přetáhla si dlaněmi oči, ale přicházely dál. „Možná ano. Chtěla jsem to udělat ze všeho nejvíc. Víc než cokoli jiného,“ zopakovala. „Jen si teď připadám tak zbytečná. Jako bych selhala. Vím, že to není konec světa, ale zatraceně mi to tak připadá.“

Shane sebou trhl. Nemohl dopustit, aby se cítila jako selhání. Nemohl ji nechat, aby to prostě vzdala. Otevřel ústa, aby jí řekl všechno, co se dělo, všechno s Gordonem a hádkami, ale uvízlo mu to v krku. Ne, nechtěl ji tím zatěžovat. Na okamžik se podíval jinam a sbíral myšlenky.

„Ty nejsi žádný zbabělec. Vím, že když se rozhodneš kopání odložit, není to proto, že bys to vzdávala. Je to proto, že chceš udělat to nejlepší pro tyhle studenty, lokalitu a domorodý kmen, se kterým pracuješ. Věřím, že to zvládneš, ale také si myslím, že o tom všem víš víc než já.“ Sevřel její ruku. „Nejsi zbytečná, Kaylo.“

Znovu se jí zachvěl ret.

„Jsi statečná a laskavá,“ pokračoval a hlas mu změkl. „Líbí se mi, jak v lidech vidíš to nejlepší, i když nás unesli.“

Zachichotala se. „Technicky vzato nás Bryant neunesl, jen nás držel jako vězně.“

„To je stejný rozdíl. Jde o to, že jsi mu rychle odpustila a pomohla jsi mi pochopit, proč bych ho neměl zmlátit do krve za to, co udělal. Jsi úžasný člověk. Dokážeš všechno, co si usmyslíš, a to… to se mi na tobě líbí.“

Sevřela jeho tvář v dlaních. „Děkuji ti. Ani nevíš, jak moc jsem to všechno potřebovala slyšet.“

Shane jí setřel slzu z tváře. „Myslím, že mám…“

Kayla ho přerušila polibkem. Nejdřív něžně a sladce. Její ruce se přesunuly zpět kolem jeho lebky a zapletly se mu do vlasů. Její rty ho dráždily dokořán a on toho plně využil. Objal ji kolem ramen a jazykem se jí vnořil do úst. Přitáhl si ji pevně, zatímco se její nohy přesunuly na obě strany. Chtěl z ní strhnout šaty, položit ji na podlahu a donutit ji křičet vlnu za vlnou horké rozkoše.

Byl idiot.

Shane přerušil polibek. Položil si čelo na její, oči zavřené, zatímco mu hlavou probíhaly myšlenky. Nebyla žádný zbabělec. Jestli on to kopání neutne, tak ona samozřejmě taky ne. Potřeboval to ukončit, dostat ji daleko, daleko od Gordona a téhle příšerné situace.

A přesto… chtěl, aby byla šťastná. Chtěl, aby se sebejistě podívala do zrcadla. Kdyby jí teď vzal to kopání, co pak? Myslela by si, že všechno, co jí právě řekl, byly lži. Myslela by si, že jí nevěří, že je opravdu k ničemu. A stejně by jí musel chránit před Gordonem. Takže jí nemohl říct o těch rvačkách, protože by se kvůli tomu necítila bezpečně. Nemohl zavřít vykopávky, protože by se kvůli tomu cítila zbytečná. Musel ji chránit před vším.

Znovu mu pulzovala žebra, ale jeho plameny ho pálily ještě víc. Bůh pomáhej každému, kdo by se pokusil ublížit jeho družce.

Shaneovi se otevřely oči. V tu chvíli věděl, že je to pravda. Kayla byla jeho družka. Možná to věděl od prvního okamžiku, kdy se potkali. Možná ne. Ale faktem bylo, že byla jeho družkou a on by ji nikdy nezklamal.

„Můžeš dělat, co chceš,“ opakoval jí zarytě. Chtěl jí říct, že ji miluje, ale slova mu uvázla v hrdle. Lidé se snadno zalekli dračí intenzity. „Změníš svět, Kaylo. Počínaje tímto výkopem.“

V očích jí zaplálo odhodlání. „Děkuji. Teď si půjdeme hrát do hlíny.“