Lucius - EPILOG 1

Překlad: Lucianna

Epilog 1 – Lucius

Přemístěné květiny zašustí, když se kolem nich plížím do naší ložnice. Evie lehce pochrupuje, pokrývky odhozené a její tělo je v měsíčním světle jako pozvánka.

Chci se zastavit a více to ocenit, ale potřebuji se umýt. Jakmile jsem ve sprše, krev odtéká odpadem a já stojím pod proudem několik minut, dokud neteče čistá.

Dveře sprchy se otevřou. „Nevěděla jsem, že dnes večer jste šli na lov.“ Její jemné ruce mi sklouznou po pažích, ačkoliv se zastaví na pravé paži, aby bříškem prstu přejela po jizvě.

„Sin se dostal na stopu jednoho jména z iPadu. Šli jsme jen na průzkum, ale posralo se to.“ Otočím se k ní.

Podívá se na mě a já vím, že jsem doma. Ne, když vjedu na svůj pozemek, nebo projdu vchodovými dveřmi – jen když jsem s ní.

„Dostali jste je?“

„Museli jsme zlikvidovat jen jednoho, ale dělal nám spoustu problémů, dokud se to nepovedlo.“ Otočím hlavu na stranu a ukážu jí, kam zasadil docela slušnou ránu. „Myslím, že v mládí to musel být boxer.“

Vytáhne se na špičky a políbí mě tam. „Kolik jich ještě zbývá?“

„Asi deset, nebo tak. Většiny jsme se už zbavili.“

„Nějaká zmínka o Beauově ženě?“ Nesnáším obavu v jejím hlase, když se ptá na Glorii.

„Pořád nic. Gloria zmizela. Možná začala někde nový život.“

„Možná.“ Nezní přesvědčeně. „Jen, že byla tak zatraceně… děsivá. Přesvědčená.“

„Já vím.“ Políbím ji na čelo a obejmu ji pažemi.

„Chyběl jsi mi.“ Povzdechne si a opře se o mě.

„Taky jsi mi chyběla. Jak šel trénink se Stellou?“

„Nakopala mi zadek, jako obvykle. Ale říkala, že už se lepším v pohybu nohou.“

„To je velké zlepšení.“

„Děkuji.“ Zasměje se. „Myslím, že to byl kompliment?“

„To byl.“ Přejedu jí rukama po zádech.

„Taky tu byla dneska architektka. Řekla, že si myslí, že dokáže začlenit naše změny a výstavba bude trvat asi šest měsíců.“

„Pokud nebudou kopat blízko zadní pastviny, jsme v pohodě.“

Zavrtí hlavou proti mně. „Jak jsem mimochodem skončila s tím nejzvrhlejším, násilnickým, naštvaným Vinemontem?“

„Podívej, miláčku. Opravdu nevím, kolikrát ti tohle budu muset ještě říkat, ale já jsem extrémně roztomilý.“

Zasměje se a zakloní se, zvoucí k polibku, který jí velmi rád dám. „Jsi taky ten nejvíc sexy muž, jakého jsem kdy potkala. Ten nejsladší.“

„Sladký, jo?“ Zacouvám s ní ke zdi, obklady jsou stále studené, i přes teplou vodu. „Nikdo mi tak nikdy neřekl, kromě tebe.“

„Protože nikdo nikdy nepoznal tvou sladkou stránku, kromě mě.“ Přejede mi rukama po hrudi.

„A tak to zůstane.“ Zvednu ji.

Roztáhne pro mě nohy a já si najdu cestu do jejího vchodu.

Když do ní vklouznu, kousne mě do ramene.

Kurva, jo. Dávám jí to pomalu, pohybuji se dovnitř a cítím každý její centimetr, zatímco se s ní miluji. Voda mi teče po zádech, zatímco přirážím, dotýkám se a saji. Její tělo bylo stvořeno pro mě a moje pro ni.

Dostanu se hluboko, líbám ji na rty, zatímco narážím do jejího klitorisu a naše vlhká těla po sobě kloužou. „Máš vůbec ponětí, jak moc tě zatraceně miluju?“ Líbám ji na hrdlo, sjíždím po něm jazykem a polykám vodu.

„Udělej mě a pak to budu vědět jistě.“

Usměju se a skloním se dolů, abych vzal do úst jednu její bradavku. Saju ji a oždibuji, pak sáhnu mezi nás a prstem zaútočím na klitoris.

Zatíná mi nehty do ramen, zatímco na ní pracuji a koule se mi stáhnou, požadujíc uvolnění uvnitř ní. Ale čekám. Dám jí to tak, jak potřebuje, beru ji výš a výš.

Když jí kousnu do bradavky, udělá se s erotickým zasténáním a kundičkou mě pevně svírá, zatímco přirazím hluboko do ní.

„To je moje hodná holka.“ Zajmu jí ústa a zasténám, když se v ní udělám. Její nitro se stále svírá a ždímá mě, zatímco dál hýbu boky. „Tak zatraceně hodná holka.“

Zkroutí prsty, tělo má napjaté a pak vydechne. „Ach, můj bože,“ řekne zadýchaně.

„Děkuji ti.“ Políbím ji mezi ňadra a pak olíznu vodu.

Projede mi prsty skrz mokré vlasy. „Jak to, že jsi v tom tak dobrý?“

„Já jsem dobrý ve všem, co se tebe týká.“ Znovu ji líně políbím a naše jazyky spolu pomalu tančí.

„To opravdu jsi.“ Přikývne a pak vezme mou ruku do své. Její zásnubní prsten je pokrytý kapkami vody, a přesto se třpytí i v tom tlumeném světle.

„Co to dě…“ zmlknu, když položí mou ruku na své břicho.

„Jsi tak dobrý v tom, jak mě miluješ, že to vypadá, že budeme muset mít rychlou svatbu.“

Zírám.

Dál zírám.

Zírám ještě víc.

Uvnitř mě vybuchnou malé exploze, většina v hrudi. Nemůžu dýchat. Nemůžu zformovat souvislou myšlenku.

„Ale já myslel, že bereš antikoncepci?“ To je všechno, co dokážu vymyslet a říct.

Zasměje se a tím škádlivě sevře mého napůl tvrdého ptáka. „Nevím, jestli si pamatuješ, ale byla jsem v kómatu. Žádné prášky. A pak…“ Pokrčí rameny. „Pak jsem je prostě už znovu nezačala brát.“

„Dítě?“ Mám pocit, že mi vlhnou oči, ale určitě to jen voda z proudu sprchy.

„Naše dítě.“ Přimhouří oči. „Máš radost?“

„Děláš si srandu?“ Znovu do ní přirazím celou délkou. „Budu otec. Jsem v zatracené extázi!“

Znovu se zasměje a způsobí tím, že je můj pták znovu v plné pohotovosti. Vytáhnu se a znovu se do ní úplně zarazím. „Dítě?“ Líbám ji znovu a znovu, neschopný přestat.

Obejme mě pažemi kolem krku a pevně se drží, když se s ní začnu pomalým rytmem milovat. „Miluji tě, Lucie.“

„Já miluju tebe a už teď miluji naše dítě.“ Políbím ji na ucho. „Doufám, že bude chytrá jako ty.“

Zatahá mě za vlasy. „Já doufám, že on, bude stejně roztomilý, jako ty.“

Zakloním se, přirazím hlouběji a zasáhnu místo, kde to miluje. „Ach miláčku, myslím, že oba víme, že nikdo není roztomilejší, než já.“