Lucius - 30. kapitola

Překlad: Lucianna

Kapitola 30 – Lucius

Skočím do sprchy a pak se obléknu. Čas ubíhá pomalu, zatímco uvažuji, jak si Evie vede ve Stellině  výcvikovém táboru. Doufám, že se Evie nevrátí moc zpráskaná. Ale tak, Stella ví, co stojí přežití. Evie může z jejích znalostí jen těžit. Něco malého mi vrtá v hlavě. Obava. Ale musím to nechat být.

Naliju si kávu a očima sleduji svůj bar. Byla spousta rán, když jsem si přidal něco malého do mého kofeinu. Jsem v pokušení to udělat právě teď. Ale už jsem řekl Evie, že se snažím být pro ni lepším mužem.

Dívám se ještě o chvilku déle, pak si usrknu kávy. „Ok, fajn. Budu skvělý, bezúhonný gentleman, který nepije až do oběda.“ Připiju si na svůj odraz v zrcadlové barové skříňce a dám si větší doušek. Pálí to. Jako alkohol. Dobře, budu prostě předstírat, že je.

Když zkontroluji e-maily a udělám trochu práce – většinou podepisování smluv a kontrolu producentů cukru – odejdu z kanceláře a pohlédnu z okna, v naději, že uvidím Evie jet domů. Domů. Už nyní přemýšlím o tomhle místě jako o našem domově. Uvažuji, jestli tímhle způsobem uvažuje také? Nebo bude chtít znovu odejít? Nevinil bych ji, ale moje kořeny jsou tady, stejně jako její. Vyřešíme to.

Přejdu na svůj nejzabezpečenější server a zkontroluji ostatní e-maily. Jeden z mých kontaktů pracoval na opravě a pak nabourání se do iPadu, ale zatím neměl žádné štěstí. Poslala mi zprávu „pořád nemůžu tu zkurvenou věc rozchodit.“ Začínám být unavený čekáním, ale mám čas. Počkám tak dlouho, jak budu muset, abych našel všechny ty hajzly a vymazal je ze světa.

Dopiju kávu a zkontroluji hodiny. Je skoro deset dopoledne. Neměla by už končit? Stella na ní musí opravdu makat. Možná bych tam měl zamířit a ujistit se, že Evie není zmrzačená, nebo něco moc vážného.

Vezmu klíče, zamířím dolů a nastartuji Lambo. Krásně pro mě zavrní. Možná ho pojmenuji Evie. Slunce je už vysoko na obloze, vlhký den je bez mráčku a lepkavý.

Když odbočím směrem k Sinovu domu, ten podivný pocit se vrátí. Nevím proč, ale jedu ještě rychleji po prašné cestě a zvedám prach, jak mé pneumatiky jedou po unavené vozovce.

Pár mil od mého domu, vidím nějaké stopy na silnici. Jsou nové. Zastavím vedle toho místa a vystoupím. Stopy pneumatik, chladící kapalina, olej a benzín. Po silnici se válejí kousky kovu a laminátu, ale nejsou tu žádná auta.

Obava je v mé myslí zpátky a změní se plnohodnotný strach. Nastoupím zpátky do auta a vytočím Stellu.

Zvedne to na druhé zazvonění. „Jestli voláš, abys omluvil svou novou přítelkyni, že se na mě dneska ráno vykašlala, tak to nepřijímám. Vstala jsem v…“

„Evie nedorazila?“

Něco v mém hlase způsobí, že Stella změní svůj naštvaný tón. „Ne. Co se děje?“

„Odjela před hodinami. Jela přímo k tobě. Tolik se obávala, aby nepřišla pozdě a nechtěla tě zklamat. Musí být tam.“ Klouby mi zbělí na volantu a žaludek se mi obrátí.

„Není. Do prdele.“ Zakryje sluchátko a zaječí, „Sine!“

Slyším ho v pozadí.

„Odjela od Lucia před hodinami, ale nedorazila sem.“

„Právě jsem našel místo na silnici, pár mil od mého domu. Byla tu autonehoda, ale všechno bylo uklizené, když jsem sem dorazil. Nikdo kolem.“

„Muselo to být přepadení,“ řekne Sin.

„Ten sráč Charles. Ten jediný je dost šílený na to, aby přišel na naše území a udělal něco takhle hloupého.“ Odhodím telefon, uvolním ruční brzdu a otočím volantem prudce doleva. Gumy zapiští, když se otočím o 180° a pak vystřelím zpátky po silnici k mému domu.

Znovu popadnu telefon.

„...iPad je jediný způsob, jak ho najdeme,“ řekne Sin.

„Ten iPad, jistě. Ale já vím, kde žil ten hajzl Corrigan. Musí tam mít někde zbytek rodiny.“

„Vrátíš se do toho domu?“

„Nejdřív jedu domů a ozbrojím se, pak pojedu do města.“

„Lucie, neměl bys jít sám.“

„Nebudu čekat. Ne, když byla Evie unesena. Tys toho chlapa neviděl, Sine. Je to šílený bastard. Ublíží jí takovým způsobem, že se z toho nedostane.“

„Setkáme se tam,“ řekne.

„Ne. Ochraň rodinu. Pokud udělal něco takhle nestoudného, nedá se říct, co udělá dál. Musíš udržet všechny v bezpečí. Zavolej Teddymu. Ať se má na pozoru.“ Ukončím hovor.

Telefon zvoní, zatímco se ženu po své příjezdové cestě. Je to Sin.

Ignoruji to a vypnu zvonění.

Soustředím se na Evie.

Najdu ji a pak zabiju toho sráče, který ji vzal, tím nejbolestnějším způsobem, jaký je možný.