Lucius - 19. kapitola

Překlad: Lucianna

Kapitola 19 – Lucius

Malý Teddy už běhá po předním trávníku, když přijedu k domu. Přestane házet fotbalovým míčem do vzduchu a chytat ho, když vystoupím z auta.

„Čau.“ Přijde a obejme mě. „Co tu děláš?“

„Jen potřebuji mluvit s tvým tátou.“

„Je brzy.“ Couvne a hodí na mě míč. Je to nepovedený hod, ale stejně se mi ho podaří chytit a vrátit mu ho zpátky.

Přistane za ním. „Sorry, chlapče.“

„To je v pohodě.“ Přijde zpátky ke mně. „Je to rodinný podnik?“

Zvednu obočí. „Možná.“

„Můžu jít taky?“

„Kam?“

„Na cokoliv, co máme za obchodní práci.“

„Jsi připravený?“ Přední dveře se otevřou a vyjde Stella. Má v jedné ruce luk a pušku na druhém rameni.

„Jo!“ Teddy k ní přiběhne a rodinný podnik je zjevně zapomenutý.

„Lucie.“ Stella se na mě tázavě podívá. „Všechno v pořádku?“

„Všechno dobrý.“ Zasalutuju na ni.

Nevypadá ani trochu přesvědčená. „To zjistím, až se vrátím, hádám. Pojď Teddy. Pojďme zabít nějaké terče.“

„Trefím je všechny!“ Následuje ji k ATV, čekající před garáží.

Vleču se na verandu a dovnitř. „Sine?“

„V pracovně,“ zavolá.

Potkám se tam s ním a klesnu na jeho kožený gauč.

„To rozhodně nejsou dobré zprávy. Že se tady ukážeš v sobotu ráno. Hádám, že to je něco, co nechceš probírat po telefonu.“ Odstrčí se od stolu a proplete si prsty na břiše. „Co se stalo?“

„Správně ve všech bodech.“ Hodím nohy na stolek.

Zamračí se.

„Strávil jsem noc s Evie.“

Zavře oči. „Neměli jsme právě rozhovor o…“

„Nešukal jsem ji… Zatím.“

„Strávil jsi s ní noc, ale nešukal ji? Budu potřebovat vysvětlení, ačkoliv tě můžu ujistit, že žádné nechci.“

„Dělal jsem dohled, protože Tyrone sledoval další stopu. Když mluvím o…“ vytáhnu telefon a zkontroluji zprávy od něj. Nic. Je ticho od té doby, co jsem ho poslal po tom druhém špehovi. „Dobře, ano, tohle je ta horší zpráva. Tyrone – tady jen střílím od boku – je nejspíš mrtvý.“

„Cože?“

„Zjistil, že Evie sleduje ještě někdo další, tak jsem mu řekl, aby se jich držel a nechal mě se postarat o ni. Když ten chlap odjel, následoval ho. Několikrát jsem mu psal, ale neslyšel jsem od něj od té doby.“

„Vždycky je spolehlivý. To nevěstí nic dobrého.“

Přikývnu. „Měli bychom si na něj nalít skleničku, navrhuji.“

„Lucie, je devět hodin ráno.“

„Máš pravdu. Měli bychom počkat aspoň do deseti. Každopádně, už vím, komu čelíme.“

„Beau Corrigan. To jsi mi říkal.“

 „Ano. Ale je toho víc.“ Vytáhnu telefon a podám mu ho.

„To je fotka spící Evie,“ řekne svým iritujícím tónem.

„Přejeď doleva. Ježíši.“

Vykulí trochu oči, když čte pozvánku, kterou jsem našel v jejím prádelníku. Strčila ji tam jemně, jako by to byla bomba, která může každou minutou explodovat. Předpokládám, že měla dobrý odhad.

Sin si dá telefon blíž k obličeji. „Do prdele. To je dneska večer.“

„To vskutku je. Stavím se u sebe a vyzvednu si smoking, pak vyrazím zpátky do města. Musím vypadat upraveně na tenhle nový vpád do Akvizice.“

Zůstane chvíli potichu a znovu čte pozvání. „Je to skutečné.“ Odhodí telefon, opře se a nechá hlavu spadnout na ramena. „Oni jsou opravdu zpátky. Kurva. Vypálili jsme to do základů, ale je to tady znova. Jako zatracený plevel.“

Cítím z něj únavu, obavu. Koneckonců, málem ztratil Stellu, kvůli tomuhle podělanému spolku.

„Měl jsem je vytrhat i s kořeny, když přišli pro Teddyho. Ale asi jsem…“ Ztěžka si povzdechne. „Asi jsem doufal, že Leonard jednal sám. Měl jsem to vědět. Myslím, že jsem to i věděl, ale nemohl jsem tomu čelit, ne potom, čím si Stella prošla. Nikdy znovu je nenechám, aby se jí dotkli.“ Hlas mu ztvrdne. „Nikdy znovu se nedotknou ani vlasu na její hlavě, nebo dětí. Ne, dokud budu dýchat.“

„Musíme to zastavit teď. Jestli to neuděláme, bude se to nabalovat. A jestli se to stane…“

„Už z principu nás všechny vyhladí. Odplata je asi fair play.“ Otočí se za chichotáním Renee a Rebeky v zadním doupěti. „Ale já jsem nikdy nehrál fér a teď s tím nezačnu. Mám toho hodně co ztratit.“

„Přesně. Mám plán.“

Znovu se mi podívá do očí a já přísahám, že do té doby, co jsem přišel, zestárnul o několik let. „Řekni mi to, a máš u sebe nějaké cigarety?“

„Víš, že jsem přestal.“

Dívá se.

Zvednu se. „Pojď. Strčil jsem krabičku nahoru ve spíži. Něco jako ´pro případ potřeby´.“

„Ten případ je teď.“

Vezmeme cigára a vyjdeme na zadní verandu. Sundám obal a škrtnu zapalovačem. Jako jízda na kole.

První natažení mi naplní plíce a já si vzpomenu, proč jsem tak moc rád kouřil. To dokonalé pálení. Předám ji Sinovi.

Šlukne si a otočí se ke mně. „Řekni mi ten plán. Já ti řeknu, jestli je na hovno.“

„Mé plány nikdy nejsou na hovno.“

V dálce zazní výstřel z pušky a my se posadíme, abychom to rozebrali. Plánujeme krev, vraždu a sladkou pomstu – jako za starých časů.