HS - 8. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Lauren

Zhluboka jsem se nadechla, protože jsem věděla, že to bude poprvé po dlouhé době a naposledy, co uslyším otcův hlas. I když jsem se snažila udržet své emoce na uzdě, nemohla jsem si pomoct, ale chyběl mi a chybělo mi být jeho malou holčičkou.

Reed se se mnou setkal ve dveřích kanceláře a jeho oči se trochu zúžily. „Kde je Noah?“

Nemohla jsem uvěřit, že mu Noah neřekl, že nepřijde. „On ti to neřekl? Nepřijde.“

„Věděl jsem, že jsem mu o té chatě neměl říkat.“

„Jak to myslíš?“

„Že mu táta nenechá srub u Wade’s Creeku. Táta chtěl, abys ji měla ty.“

Posadila jsem se vedle místa, kde seděl Reed. „Ale proč? Vždycky to bylo Noahovo oblíbené místo, a co budu dělat s chatou, Reede? Jsi si jistý? Už jsi viděl závěť?“

„Ještě ne, ale táta mi to řekl. Nechtěl jsem, aby byl Noah zaslepený, ale nečekal jsem, že se kvůli tomu neukáže. Měli jsme tu být všichni.“ Reed si odkašlal a zatahal za límec. Vytáhl mobil a viděla jsem, jak píše Noahovi zprávu, když se ostatní trousili do místnosti.

Jeden muž otevřel notebook a vložil do něj flash disk, zatímco pan Dunkirk, otcův právník, připravoval několik papírů. Podíval se na mě. „Právě čekáme na Noaha.“

„Noah nepřijde.“ Doufala jsem, že jsem cestou sem neztrácela čas.

„Aha,“ řekl a zdálo se, že ho to trochu vyvedlo z míry.

„Zavolám mu,“ řekl Reed. „Přinutíme ho k hlasovému rozhovoru, když bude potřeba.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Nemohl se uvolnit z práce. Je mi to moc líto. Jeho práce je velmi důležitá.“

Zhruba v té době Noah zvedl telefon a já v pozadí slyšela hlasitou hudbu a ženské chichotání. Reed rychle vypnul hlasitý odposlech, přiložil si telefon k uchu a přešel do rohu místnosti.

Na tvářích se mi objevil ruměnec. „Je to záchranář. Hodně jezdí autem.“ Sklopila jsem oči a odvrátila pohled; bylo jasné, že ať je Noah kdekoli, není v práci.

Pan Dunkirk si urovnal papíry na stole a pak nám každému podal jednu kopii. Snažila jsem se naladit na to, co Reed říká.

„Je mi úplně jedno, kde jsi; na tomhle čtení tě potřebujeme, jinak se to odkládá. Vím, že jsem ti ukradený, ale měj aspoň tolik slušnosti, aby ses ukázal kvůli naší sestře.“ Zvedl oči, pak se otočil a ještě víc ztišil hlas. „Ale, přenes se přes to. Nebyl jsi vyděděný. Oblékni se a umyj si obličej. Za pět minut tě čekají světla, kamera a akce.“ Reed šťouchl prstem do telefonu a pak si urovnal kravatu, když se vrátil na židli. „Právě se připravuje na živý chat. Doufám, že je to všechno v pořádku a legální.“

„Mám nějaké papíry, které bude muset podepsat, ale ty můžeme vyřídit později.“

„To si myslel, že ho táta opravdu odepíše?“ Nemohla jsem uvěřit, že to mezi nimi došlo tak daleko.

„Ano.“ Reed si sepjal ruce v klíně a o pár minut později se ozval Noah. Byl v hotelovém pokoji s palmami a neony v pozadí a jeho tvář vypadala, jako by se už několik dní neholil.

„Dobré ráno. Pojďme na to.“ Byla jsem na něj naštvaná, že mi lhal o tom, kde bude, a zajímalo mě, jak dlouho už je ve Vegas.

Pan Dunkirk začal s přečtením několika dokumentů a pak jsme otočili telefon, aby Noah viděl otcovu poslední vůli a video.

Do očí mě bodly čerstvé slzy, když se táta objevil na počítači. Seděl u svého stolu a na tváři měl úsměv. „Jestli se na to díváte, znamená to, že už nejsem mezi vámi. Tohle jsou moje poslední přání na této dobré zemi a chci začít tím, že řeknu svým dětem, Reedovi, Noahovi a Lauren, jak moc vás mám rád. Vaše matka a já jsme konečně spolu a to, že jsme vás měli, byl náš největší přínos světu. Jste skvělí lidé a zanecháte ve světě svou stopu. Vždycky si pamatujte, že máte následovat své srdce, poslouchat svůj instinkt a starat se jeden o druhého. Budu se držet jednoduchých věcí. Náš rodinný dům připadne Reedovi; rád bych, aby si tam vybudoval pěkný domov a rodinu. Noahovi přenechám Land Rover a pozemek, který vlastním na druhém konci města. A nakonec své dceři, mé sladké Lauren, přenechávám chatu u Wade’s Creeku. S tvou matkou jsme se tam do sebe zamilovali a doufám, že tam najdeš stejnou lásku jako my. Rád bych, aby ses usadila s nějakým dobrým mužem, ale jsem si jistý, že tvoji bratři se o to postarají.“ Táta se trochu zasmál a pak zvedl tři obálky. „Každému z vás jsem napsal dopisy a ty vám teď pan Dunkirk předá.“

Pan Dunkirk zastavil video a předal nám každému dopis, kromě Noahova.

„Dejte můj dopis sestře, prosím.“

„Obávám se, že to nemohu udělat, Noahu. Budeš si pro něj muset přijít, nebo ti ho můžu poslat doporučeně.“ Pan Dunkirk byl samolibý stařík a Noah si slyšitelně povzdechl.

„Fajn,“ řekl. „Pošlete to poštou.“

„Jak si přejete.“ Pan Dunkirk pak znovu spustil otcovu zprávu.

„A teď k těm penězům. Žádám, aby byly rozděleny rovným dílem, a i když tu nejsem od toho, abych vám říkal, jak je máte utratit, rád bych požádal, abyste byli moudří. Naposledy vám všem říkám, že vás mám rád. Ať vás Bůh provází celým vaším životem a doufám, že si vzpomínky na mě a na vaši matku uchováte blízko svého srdce.“

Utřela jsem si slzu a Reed vytáhl kapesník a podal mi ho. „Děkuji.“

„Chci mluvit se svou sestrou,“ řekl Noah. Reed si vzal telefon a vypnul ho. O chvíli později mi Noah zavolal telefonem.

„Ahoj, Noahu.“ Odkašlala jsem si a posmrkla, když jsem vstala a zamířila do soukromějšího kouta, a ostatní muži s bratrem jednali.

„To jsem nečekal.“ Měl zlomený hlas a brečel.

„Já taky ne, ale moc mě mrzí, že mi dal tu chatu.“

„Ne, neomlouvej se. Má pravdu. Musíš si najít dobrého muže. Někoho, s kým bys to místo sdílela. Já se o to postarám. Řekl mi, abych se o tebe postaral. Oba víme, že tím myslel mě.“ Věděla jsem, že ano, jen se snažil být zdvořilý kvůli Reedovi, ale byl pečující jako odpadkový koš.

„Mrzí mě, že jsem ti neřekl, co se se mnou děje. Přišel jsem se sem odreagovat a na chvíli utéct.“

„Všichni potřebujeme čas, Noahu, ale já někdy potřebuju jen svého bratra. Je v pořádku, že ho oplakáváš. Je v pořádku, že mi chybí.“

„Díky. Asi jsem toho starého pána podcenil.“

„Myslím, že jsme to nakonec udělali všichni.“ Dlouze jsem vydechla. „Gage chtěl, abych mu zavolala.“

„Aha? A ty s ním dneska večeříš?“ Jeho hlas se trochu vyjasnil.

„Ano, měli jsme jít dneska večer, ale on chce jenom trochu dohnat, ztracený čas.“

„Buď opatrná, Lauren.“

„Budu, brácho, ale opravdu si myslíš, že by mi Gage ublížil? Vždyť je to dobrý chlap.“

„To je. A dává se dohromady. Taky má víc peněz, než jsme my tři zdědili dohromady, takže to je ono. Škoda, že ses zapřísáhla na chlapy.“

„Díky, že jsi mi to připomněl.“

„A pořád jsi mi neřekla proč.“

„A možná ani nikdy neřeknu, ale slibuju ti, že o nic nejde. Jsem v pohodě. Slibuju.“ Byla jsem v pohodě hlavně s vědomím, že hned jak vyjdu z kanceláře, zavolám Gageovi a zeptám se ho, jestli se mnou nechce jet dolů do staré chaty. Musela bych zkontrolovat pár věcí a ujistit se, že je místo bezpečné a nepotřebuje opravit. Nedokázala jsem si představit, že by mi otec nechal něco příliš zatěžujícího, ale byla to stará chata a kdysi jsme ji drsně opravovali.

Zavěsila jsem Noahovi a další půlhodinu jsem seděla s panem Dunkirkem a probírala papíry. Když jsem odcházela s klíči od nového domu v kabelce, byla jsem o čtyři sta tisíc bohatší a vlastnila jsem srub dole u Wade’s Creeku.

„Co budu sakra dělat s chatou?“ zeptala jsem se. Můj hlas byl pouhým mumláním, a když jsem nasedala do Reedova auta, nebyl poblíž nikdo, kdo by mi odpověděl. Odvážel mě zpátky do hotelu.

„Říkala jsi něco?“

„Ne, jen jsem přemýšlela nahlas. Vím, že táta chtěl udělat milé gesto, ale ve skutečnosti by tu chatu měl mít Noah. On to místo zbožňoval. Zajímalo by mě, co by táta řekl na výměnu.“

„Výměna za co? Opravdu chceš pozemek na druhém konci města? Vždyť tady dole ani nebydlíš, tak proč nemít místo, kde bys mohl občas přespat? Ta chata je perfektní a pro mámu a tátu to bylo zvláštní místo.“

„Jasně.“ Vyčítal mi, že jsem na výměnu vůbec pomyslela. „Kromě toho pochybuju, že by měnil jen z principu. Tohle muselo být nakopnutí.“

„Věděla jsi, že se chystá do Vegas?“ Nastartoval auto a zamířil k mému hotelu.

„Ne, byla jsem stejně šokovaná jako ty. Myslela jsem, že pracuje. Pořád říkal, že nemůže odjet. Ale to není nic neobvyklého, že si někam odskočí upustit páru. Dělal to už dřív. Jen mě překvapilo, že si na to vzal dovolenou.“

„Snad si nemyslíš, že přišel o práci nebo něco tak šíleného, že ne?“ Reed našemu mladšímu bratrovi moc nedůvěřoval a věděla jsem, že se na něj dívá svrchu za to, že si jde za svým snem a nestane se právníkem jako my.

„Ne, má dovolenou, Reede, a je docela stabilní. To bys o něm věděl, kdyby ses věnoval někomu jinému než sobě.“ Otočila jsem hlavu a podívala se z okna, přála jsem si, aby mě odvezl Dunkirk. Byl by lepší společností než Reed.

„Dneska jsem viděl dost jeho výstřelků, a až s ním budu zase mluvit, poděkuju mu za ty rozpaky. Stačí, že má tetování a postoj, ale nemusí se chovat jako naprostý delikvent.“

„To nemyslíš vážně. Ty ho odsuzuješ podle tetování?“ Odbočil a já před sebou uviděla hotel. Byla jsem ráda, protože jsem se s ním už dlouho nehodlala zabývat.

Reed se zakřenil. „Soudím ho podle všech těch hloupých kousků, které s tím svým kamarádem dělali.“ S Gagem vždycky vyváděli nějaké kousky a já přemýšlela, jestli Reedova reakce byla spíš kvůli těm kouskům, nebo kvůli tomu, že se Noah rozhodl vyvádět je s Gagem, který pro něj byl vždycky spíš bratr než Reed.

Když auto zastavilo, vyskočila jsem ven. „Díky moc. Měj se hezky.“ Když jsem zabouchla dveře, protočil na mě oči a já se otočila a vešla do hotelu, abych se dostala ze sněhu, který začal znovu jemně padat.

Rozhodla jsem se zavolat Chloe, jakmile jsem nastoupila do výtahu, a když to zvedla, byla udýchaná. „Jsi v pořádku, Chloe?“

„Ano, zkouším nové cvičení. Dává mi to zabrat.“ Vydala ze sebe prvotní zvuk a pak jsem přes telefon zaslechla zvuky chrlení vody.

„To zní… zábavně. Chybíš mi.“

„Lhářko, ale ty mi taky chybíš. Jak šlo čtení?“

„No, táta natočil video, ale bylo to hezké. Uvědomila jsem si, jak čerstvé jsou rány, když ho zase vidím a slyším. Vím, že to bylo naposledy, pokud se mi nepodaří vytrhnout Dunkirkovi ten spis z rukou.“ Když se otevřely dveře výtahu, prošla jsem chodbou ke svému pokoji a dala key kartu do dveří. „Ale šlo to dobře. Jsem hrdá majitelka chaty u potoka, ale netuším, jestli je v dobrém stavu, nebo ne. Co já vím, může to být díra na peníze. Už léta jsem ji nepoužívala a opravdu jsem čekala, že ji dostane Noah. Strávil tam víc času než kdokoli jiný. S Gagem tam často jezdili, když byli na vysoké, a jsem si jistá, že tam zažili pár divokých víkendů.“

„Gage, ten ženáč? Swoon city, že? Viděla jsi ho ještě někdy?“ Už jsem jí o tom zhroucení všechno řekla.

„Ne, neviděla. Uvažovala jsem, že mu zavolám a požádám ho, aby se mnou přijel do chaty. Možná by mi mohl říct, jestli je v havarijním stavu. Je to stavitel, takže se to hodí, a navíc ten dům zná.“

„Už sis nechala opravit auto?“

„Až zítra.“ Luskla jsem prsty. „To je ono, požádám ho, aby mě odvezl, když mám rozbité auto.“

„Hmm. To mi připadá jako plán.“

„Jasně, jen nevím, co bych Noahovi řekla. Má to s tátou těžší, než jsem si myslela, a nejsem si jistá, jestli to, že si zahrávám s jeho nejlepším kamarádem, je v tuhle chvíli to nejlepší.“

„Věř mi, Noahovi nic neříkej.“

Měla pravdu. Co velký bratr neví, to mu neublíží, ale nemyslela jsem si, že bych před ním mohla něco skrývat. Až příliš dobře jsem věděla, jak moc mohou tajemství ublížit.