Always - 16. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Měsíc vytvořil nádherný obrázek vymalovaný vysoko na inkoustově modré obloze, která byla všude kolem posetá hvězdami. Bylo to, jako by se okna stala plátnem a obloha na něj pro potěšení prezentovala své vlastní umění. Když Catherine naklonila hlavu ke straně, ten pohled na okamžik rozptýlil její pozornost. Ze rtů jí unikl pomalý výdech, ale stejně rychle, jako vzduch uvolnila, ho ostře a rychle nasála zpět.

Její rozptýlení trvalo jen tak dlouho, než se nadechla.

Jedinou vteřinu.

Pak ucítila, jak Crossova ústa našla citlivé místečko na její klíční kosti, kde sál tak silně, až jí po sobě zanechal znamení, ale zároveň to bylo i tak zatraceně dobré. Dokonale přesně pochopila, proč její tělo vždycky bylo jako dobře vyladěný hudební nástroj, na který mu umožnila hrát. Znal všechny její akordy, a dokázal udeřit na ty správné struny, aby vytvořil speciální druh hudby. Dělal to, protože poslouchal a díval se. Na ni. Když něco našel - cokoli - co ji přimělo pohnout se správným způsobem, nebo se díky tomu byť v sebemenším směru změnil rytmus jejího dechu, on to zachytil.

A pak to udělal, zas a znovu.

Zas a znovu.

Do toho přidal i něco dalšího. Svým jazyk přejel po její kůži nebo po polibku následovalo okusování jeho zuby. A zatímco jeho ústa pracovala výš, svými prsty zatlačil níž.

Cokoli, co by ji přimělo znovu se tak pohnout, vydechnout nebo znít. To bylo přesně to, co s ní Cross dělal, když ležela nahá v měkkých přikrývkách, a čekala, až jejím krevním oběhem začne kolovat blaženost.

Znovu.

Nejdřív to byla jeho ústa.

Škodolibá a sladká současně.

Chutná, neúprosná a úžasná.

Teď to byla jeho ruka. Jeho paže, která tlačila mezi jejich těla; dva prsty, které ji dráždily a hladily hluboko uvnitř tím nejlepším způsobem, zatímco svým palcem si hrál a zatraceně kroužil dál.

Věděla, že ji poslouchal a sledoval. Poslouchal zadrhnutí v jejím výdechu a sledoval, kdy se to změnilo v jeho prospěch. Kdy vyklenula záda, kdy se nazvedla, nebo se její dech změnil ve vysoké  výkřiky. Pak vyhrál.

Tehdy vyhrál.

A stejně tak i ona.

Bylo tam i mnohem víc než jen to, co dělal. I když to nemohl ani tušit. Byla to jeho nahá a teplá váha na jejím těle, dokonce i když v místnosti bylo chladno. Byl to hluboký úsměv, potěšený a plný očekávání, když se jeho tmavé oči upřely do jejích. Byla to jeho délka, už tvrdá a zabalená v latexu, která se jí zarývala do vnitřního stehna a skoro tam.

Jeho palec zatlačil silněji, a ach bože.

Kurva.

Kurva.

„Udělej se pro mě,“ slyšela, jak zašeptal, zatímco se jí v uších hlasitě ozývaly bubny.

Catherine se celá napnula; každý sval v jejím těle se sevřel a byl připravený k uvolnění.

„Znovu se pro mě rozechvěj,“ požadoval, zatímco jí v žilách houstla krev.

Skoro, skoro, skoro.

Jeho nízký rachotivý souhlas, skrytý pod její čelistí, kde ji líbal a líbil, jí dal vědět, že tahle slova nezůstala skrytá uvnitř v její hlavě. I to bylo v pořádku.

„Pojď, udělej se pro mě znovu.“

Catherine stále dokázalo překvapit, když se z toho útesu škádlení nakonec zřítila. Bez ohledu na to, jak dlouho to narůstalo, stále nedokázala přesně určit, co ji dotlačilo přes nebo co bylo těsně předtím, aby se mohla připravit.

Nebyla žádná příprava.

Prostě jen cítila.

Prostě jen spadla.

Cross zatemnil její vidění a ona už byla tak zatraceně vysoko. Nebo jí to tak připadalo. Svým palcem ji hladil po spodním rtu a ona při tom doteku mohla ochutnat sebe sama. Bylo to jako koláč a bylo to nové. Už byl mezi jejími roztaženými nohami. Jeho váha byla na ní podstatná – nádherná.

Otevřel ústa, aby promluvil - možná se zeptal.

Neptej se.

Nedělej to divným.

Zeptal se, ale nebylo to divné.

Cross svým palcem znovu přejel po jejím rtu, ale ona tentokrát vystrčila jazyk, aby když měla tu možnost, mohla ochutnat. „Dobré?“

Usmála se. „Tak dobré.“

Catherine o tom nechtěla až příliš přemýšlet; a ani nechtěla, aby se Cross v tém šíleném prostoru v hlavě ztratil. Stále si byla jistá tím, co chtěla. Nervy se jí chvěly jako motýlí křídla, která se jí ozývala v břiše, ale už to nebylo tak špatné jako předtím. Ani zdaleka tak špatné.

Takže nedala ani jednomu z nich čas na přílišné přemýšlení. Svou rukou vklouzla mezi ně a zjistila, že jeho penis byl v její dlani tvrdý. Líbilo se jí, jak mu dole v žíle pulzoval srdeční rytmus. Když udělala něco, co se mu líbilo, ten tep se zvedl a ona cítila jeho dozvuky přímo ve své krvi.

Catherine ho držela tam, kde ho chtěla. Pak se natáhla, aby políbila Crosse pod čelist. „Dobře.“

Očekávala bolest.

Žádnou nenašla.

Lidé mluvili o bolesti, a to ji hodně děsilo. Další říkali, že necítili vůbec žádnou bolest, nebo jen velice málo a rychle zmizela. Očividně bylo normální oboje, ale Catherine byla šťastná, že spadala do té druhé kategorie. Nechtěla, aby bolest byla tím, na co bude vzpomínat v souvislosti se svým prvním sexem; nechtěla, aby zrovna to bylo tou nejostřejší vzpomínkou.

To se teď nestalo.

Byl to těsný, až příliš plný pocit. Protahování, které nebylo vůbec špatné, její svaly se svíraly a uvolňovaly, a ona se mohla pohnout. Zatímco se Cross stáhl a pak seznovu  s pomalostí, která ji doháněla k šílenství, vrhl vpřed, bylo to, jako by se každý její nerv rozvítil ohněm a probudil k životu.

Jeho prsty se zabořily do jejího pasu, přitáhly si její tělo k sobě blíž. Líbilo se jí, jak takhle vypadal - vysoko nahoře, svaly se mu při každém pohybu napínaly, pohled měl upřený na ní, tahy sem a tam, nahoru a dolů.

Než Catherine uslyšela Crossovo zamumlání, ani si neuvědomila, jak silně svírala svaly: „Bože, musíš se uvolnit, jinak mě zabiješ.“

Stejně rychle, jak ta slova Cross řekl, ji objal rukama kolem zad a oba je přetočil. Při tom náhlém pohybu pocítila Catherine závrať, zorné pole měla blokované svými divokými vlasy. Rukama je odhrnul dozadu, palci jí jemnými doteky přejel pod očima.

Zjistila, že oba seděli, ale ona v jeho klíně, a bože. Catherine se trochu posunula, kolena se jí hluboce zabořila do přikrývek a zjistila, že narazil na něco uvnitř ní, díky čemu se jí těžko dýchalo.

Musela se pro Crosse dost uvolnit, protože v uších jí zněl jeho chraplavý smích. Jeho pobavení otřásalo jima oběma. To ji přimělo pohnout se znovu. Znovu došlo k nárazu na stejné místo. Její prsty se díky intenzitě z toho pocitu zaryly do jeho ramen ještě pevněji, její nehty po sobě nechávaly na jeho pevné kůži červené čáry.

„Něco jsi našla, že?“ zeptal se. „Dělej to, co ty chceš, zlato. Ať je to pro nás zatraceně dobře cítit, Catty.“

To mohla udělat...

To bylo jednoduché. A on byl vždycky cítit skvěle.

********

Catherine vešla do hlavních dveří domu Marcello po špičkách. Když pod ní zaskřípala podlaha, přikrčila se. Bylo přesně pět minut po druhé ráno. Když předtím volala, zda by mohla být venku přes půlnoc, její táta požadoval, aby se vrátila domů nejpozději před jednou ráno. Na tenhle rozhovor se netěšila. O své večerce se Crossovi nezmínila, protože on by se jinak ujistil, aby dorazila domů včas a ona přitom chtěla zůstat venku.

Ani její rodiče nespali tvrdě. K probuzení mámy i táty by stačil jediny tichý zvuk podlahy, nemluvě o tom, že mohli být ve stavu vysoké pohotovosti kvůli nějaké sračce, která by se v jejich domě mohla stát. Vždycky byli takoví. Nebyla si jistá, zda to bylo kvůli jejich životům nebo jejich

vlastním kariérám. Pravděpodobně za tím byla kombinace obojího.

Sotva prošla kolem potemnělého vchodu do kuchyně, když se jí sevřelo hrdlo a na místě ztuhla.

„Dobrý večer,“ zaslechla říct mámu z tmavé kuchyně. „Nebo raději dobré ráno?“

Catherine se otočila na patě a právě v ten okamžik její máma rozsvítila světla nad skříňkami. Kuchyň tak byla stále jen matně osvětlenou, ale světla jí umožnila vidět sedět Catrinu u kuchyňského pultu, spolu s šálkem kávy v ruce.

„Omlouvám se, mami,“ řekla Catherine, „jdu pozdě, já vím.“

„Zavolala jsi,“ řekla máma s pokrčením ramen. „Žádala jsem, abys zavolala.“

„Ano, ale táta říkal, abych se vrátila -“

Catrina mávla prsty ke stropu. „Nemůže pít tak, jako byl zvyklý, když mu bylo dvacet nebo třicet. Přesto by to nikdy nepřiznal, a pokud bych na to poukázala, byl by velice uražený. O půl jedné odpadl. Dnešek byl však pro mě docela rušný, takže já jsem stále vzhůru.“

„Aha.“

„A pokusíme se mu nezmínit, že jsi přišla trochu pozdě, dobře?“ zeptala se Catrina.

Catherine zamrkala.

Vážně?

Catherine měla pocit, zda náhodou nevstoupila do Twilight Zony.

„Jaká byla noc?“

„Byla... dobrá,“ rozhodla se říct.

Opravdu dobrá.

Catrina se usmála. „A tvoje narozeninová oslava?“

„Dokonalá. Děkuji, mami.“

„To je to jediné, na čem záleží.“

Její máma se odtáhla od pultu a šálek odložila do nedalekého dřezu.

„Jdu nahoru do postele,“ řekla Catherine.

Máma ji následovala hned za ní. „Myslím, že i já.“

„Ještě stále máme v plánu ráno jít do kostela?“

Catrina se ušklíbla. „Vždycky, dokonce i s kocovinou, v případě tvého táty.“

Catherine se nemusela obtěžovat zeptat se.

Kostel byl daná věc.

Na party, které trvaly pozdě do noci, nezáleželo.

Ne pro velice katolické rodiny Marcellos.

I když Catherine usoudila, aby to bylo fér, že její rodina byla katolíky mnohem víc ve zdání, než ve svém chování a jednání. Ale tenhle druh věcí nebyl oceněn, když na něj bylo poukázáno.

„I když na tohle se snaž nezvyknout,“ řekla máma cestou po schodech nahoru.

„Prosím?“

„Vracení se domů pozdě v noci, Catty.“

Catherine zasténala. „Zatracený Andino.“

Tichým temným domem nesl mámin smích.

„Nemyslel to ve zlém,“ řekla Catrina s širokým úšklebkem.

„Lži. Kdo další ho slyšel používat tuhle moji přezdívku?“

„No…“

„No co, mami?“

„Všichni.“

Fuj.

Zatracený Cross. A Andino. Všichni z nich.

Catherine se té přezdívky teď už nezbaví.

Věděla to.

„Ach, a Catherine?“

„Jo, mami?“

Catrina kývla prstem k výstřihu jejího trička s dlouhým rukávem. „Zítra a pár následujících dní si vezmi něco víc ke krku.“

Catherine svraštila obočí.

Její máma kývla zápěstím, jako by její další slova vysvětlovala naprosto všechno. „Dante možná přehlédne jeden návrat domů pozdě v noci, ale rozhodně mu neujde značka, kterou máš na klíční kosti. Co se tebe a chlapců týče, tvůj táta zatím ještě není připravený na tuhle realitu, reginella.“

Ach.

Catherine zčervenaly tváře, nedokázala přijít s vhodnou odpovědí.

„Se svou antikoncepcí jsi v bezpečí, že? Je dobrá pro předcházení těhotenství, ale nic jiného.“

„Ano, samozřejmě, že jsem v bezpečí, mami,“ řekla Catherine rychle.

Catherine brala antikoncepční prášky od svých jedenácti let, protože první tři dny periody pro ni bylo zatraceně skoro nemožné vstát z postele. Prášky jí pomáhaly tyhle příznaky celé roky zvládnout. Pak, když jí bylo patnáct, požádala mámu, aby s ní zašla pro lepší a spolehlivější antikoncepci. Chtěla ji mít předpepsanou za účelem zabránění těhotenství, i když v té době ještě nezačala být sexuálně aktivní. Bylo to jen pro případ.

„A já jsem tady,“ dodala její máma, „kdybys cokoli potřebovala, Catherine. Cokoliv.“

„Já vím, mami.“

*******

Catherine si jen stěží všimla, jak se duben překulil do května.

Najednou tu byl a ona nevěděla jak.

Vzhledem k ročnímu období mohla za své rozptýlení obviňovat spoustu věcí. Na konci školního roku se začaly plánovat každoroční věci a k tomu zde byla hrozba zkoušek, což znamenalo, že učitelé byli ještě příšernější než obvykle.

Mohla za své rozptýlení obviňovat skutečnost, že každý den trávila dvě hodiny s instruktorem autoškoly, aby si vysloužila nepravděpodobnou možnost, že by mohla závěrečnou zkouštu absolovvat o měsíc dřív, než bylo obvykle požadováno.

Mohla za to vinit skutečnost, že se její bratr první červnový víkend stěhoval do Detroitu, aby mohl nastoupit do školy v Ann Arbor. Její rodina už začínala pociťovat účinky toho, že bude pryč, aniž by skutečně odjel.

Mohla za to vinit spoustu věcí.

Žádná z nich však nebyla skutečnou příčinou.

Catherine se mylně - nebo možná hloupě - domnívala, že sex a mít sex by v jejím životě nebo vztahu s Crossem mohlo změnit jen velice málo. Myslela si, že to nic moc nezmění, protože ona už ho milovala. Už byli spolu jinými způsoby a tohle byl prostě jen sex.

Byla hloupá.

Nic nevěděla.

Sex věci změnil.

Hodně změnil.

Ji. Jeho. Je.

Díky němu byly věci intenzivnější, protože tu ta možnost byla. Zjistila, že se jí líbil ten jedinečný druh spěchu, který s tím vším přicházel, a to ji dělalo závislou, protože se honila za Crossem, dokonce i když věděla, že by neměla. I on jí to dovolil, škádlil ji a hrál si s ní, ale nikdy, nikdy jí to neodepřel.

To z nich dělalo hlupáky. Jen si prostě neuvědomovala, jak moc.

Catherine na chodbě přistoupila zezadu za Crosse a ignorovala přitom skutečnost, že právě u řady skříněk mluvil s jedním ze svých kamarádů. Rukou mu zezadu zajela pod tričko a ona cítila, jak mu pod jejím dotekem poskočily svaly. Škádlivě přejela nehty přes spodní část jeho zad, díky čemuž, i když stále mluvil, ztuhl.

„Až to dostaneš, prostě mi jen pošli zprávu,“ zaslechla Crosse.

„Pochopil jsem, člověče.“

A bylo to.

Jejich hovor skončil a druhý chlapec byl pryč.

Když se k ní Cross otočil tváří v tvář, Catherine se zasmála. „Ty jsi tak nestoudná, Catty. Ty to víš, že?“

S pokrčením ramen se vytáhla na špičky a rychle ho políbila ústa. Pak se odtáhla. Jistě, on ji mohl škádlit, ale ona jeho také.

Catherine zjistila, že pro ni bylo mnohem snazší dráždit Crosse, než aby on dráždil ji. Když chtěla, mohla se jím propracovat, omotat si ho kolem svého malíčku a donutit ho, aby se choval stejně hloupě jako ona sama.

Možná si to ani neuvědomoval.

„Ten polibek byl laciný,“ zamumlal Cross a zabouchl svou skříňku.

Catherine zamrkala. „Víš, že vzhledem k tomu, že je Senior Skip Day, poslední hodiny jsou dneska nepovinné.“

„My ale nejsme v posledním ročníku.“

„Ne, ale máme můj Lexus. Což znamená, že můžeme prostě odejít, jít kamkoli, dělat cokoli.“

Cross malinko vystrčil jazyk a navlhčil si jím koutek rtu. Usmál se.

„Catty -“

„Jen pro případ, že bys to nevěděl, můj dům je plný lidí. Neustále. Michel se chystá odjet, takže tam stále přicházejí lidé. Pořád.“

„Pojďme tedy něco podniknout tenhle víkend,“ navrhl.

„Nemůžu. V sobotu má babička večeři spolu s party a v neděli je kostel, kam musím jít.“

Cross zasténal. „Tak mi prozraď, co máš na mysli, Catherine.“

„Lexus má, jako opravdu tónovaná skla.“

„Ne. Přísahám, že i kdybych odvezl tvoje auto a vysadil tě, a pak si vyzvedl Rover, tvůj táta by stejně nějak věděl, že jsem s jeho dcerou šukal na zadním sedadle auta.“

„Měl bys tu svou paranoiu potlačit dřív, než tě začne ovládat ještě víc.“

Cross obrátil oči v sloup. „Zbožňuji, že když přijde na toho muže a jeho nenávist vůči mně, nikdy nic z toho, co ti řeknu, nebereš vážně.“

Brala.

Ale v současné době jí to bylo jedno.

„A škola je skoro prázdná, takže...“ Catherine se odmlčela a pak s úsměvem řekla: „Pojďme, hmm.“

„Nestoudná,“ řekl znovu sám pro sebe.

Catherine už mířila pryč, a když se Cross rozběhl, aby ji dohnal, přes rameno se zasmála. Sevřel ji za zápěstí, natlačil ji na zeď a tvrdě ji políbil, až přišla o dech. Její úsměv se stal hříšným.

„Máš štěstí, že je chodba prázdná,“ řekla. „Žádní učitelé, kteří by mohli křičet, že jsi... no, ty.“

„Ano, Catherine. Škola je prakticky prázdná. Slyším tě velice jasně a čistě. Škádlíš mě z nějakého důvodu. Ale i tak se to nestane, zlato.“

Vklouzla rukou pod jeho tričko a nehty znovu přejela po jeho kůži. Zjistila, že se mu hodně líbilo cítit její nehty na svém těle, jak tam nechávají stopy a jak se do ní boří, když byla celá bez dechu a pod ním.

„Kurva,“ zamumlal Cross.

„Takže... jo?“

„Zabiješ mě.“

„Ale bude to zábava.“

******

Hlas ředitelky dál hromoval, ale Catherine slyšela jen své narůstající rozpaky, které zaplavily její krev a mířily přímo do jejích uší. I tak při své touze zabořit se do židle a navěky zmizet, stále zachytila pár věcí.

„Kamery na chodbě zachytily začátek... incidentu,“ vysvětlovala žena.

Catherine si hřbety dlaní promnula oči.

Pitomá, pitomá, pitomá.

„Nicméně kamery venku vzhledem ke svému umístění viděly jen část auta, ale je to dost k podezření -“

„Podezření,“ vložil se do toho táta Catherine, „není důkaz.“

„Tiše,“ řekla její máma. „Tohle není zatracená soudní síň, Dante.“

„Ne, ale právě teď diskutujeme o vyloučení Catherine, Catrino. Jejím vyloučením. Za zkurvený polibek na chodbě a pohled na dvě děti, které místo toho, aby si v autě sedly dopředu, nastoupily dozadu. To je ono. To je to, co víme - to, co vědí oni. Takže pokud budeme probírat vyloučení mé dcery ze školy, za kterou platím spoustu zkurvených peněz, bude lepší, když budou mít na ty sračky s vyloučením něco lepšího, než co mají.“

„Pane Marcello, ten jazyk -“

„Naserte si,“ vyštěkl Dante.

Ředitelka ze své židle doslova vyskočila. „Promiňte?“

„Nezakoktal jsem se.“

Máma Catherine položila ruku na rameno svého manžela. „Klid, bello.“

Catherine, ještě víc než kdykoli dřív, si opravdu přála, aby se až do doby, než se její největší průser v životě navěky vypaří, mohla před zbytkem světa někde schovat.

Takové štěstí neměla.

Její máma klidná.

Její táta byl nasraný.

Škola byla... no, dva velice krátké kroky od toho, aby ji na poslední měsíc a půl vyučování vykopli a nedovolili jí složit poslední zkoušky, díky čemuž by jí efektivně zničili její prospěch. Její dokonalý prospěch, kdy se jí nějak podařilo získat každý jednotlivý kredit, a který by mohla ztratit dva roky předtím, než školu dokončí. Což bylo velice nepravděpodobné. Incident by se dostal do jejích záznamů, a to by účinně snížilo její možnosti dostat se do školy podle svého výběru a to jen díky samotné povaze problému.

Tohle bylo špatné.

Všechno, zcela naprosto špatné.

Když Catherine ve škole v pondělí ráno zavolali do kanceláře a informovali ji o tom, že byli zavoláni i její rodiče, na nic z toho nepomyslela. Nepřemýšlela, že by se jednalo o něco příliš vážného, ne, dokud nepustili záznam jí a Crosse, jak si na chodbě začali hrát. Najednou měla pocit, že v kanceláři nebylo dost místa pro to, aby se v ní mohla někam zabořit a umřít.

„Takže je to takhle,“ řekl Dante a tón jeho hlasu se vrátil do klidnějšího stavu, „mé dceři ohledně toho nebudete dělat žádné problémy, protože nemůžete. Můžete to zkusit, ale bude pro vás velice obtížné dotáhnout cokoli, co zkusíte. Můžete jí napsat poznámku za tu malou věc, která se odehrála na chodbě, protože, kurva, jsou to dva teenageři, kteří spolu už skoro šest měsíců chodí a odvážili se políbit tam, kde je někdo viděl. Ale naserte si vy i vaše administrativa, pokud si byť jen na vteřinu myslíte, že dovolím, abyste jí napsali cokoli za to, co se odehrálo mimo tuto budovu. To video nic neukazuje a vy nepoužijete své předpoklady k potrestání mé dcery způsobem, který by jí mohl na spoustu dalších let zničit možnost vzdělání.“

„Pane -“

„Vyzkoušejte mě,“ přerušil ji táta chladně. „A sledujte, jak rychle dokážu pracovat.“

Catrina se podívala na Catherine a kývla ke dveřím kanceláře. Catherine nevyslovený požadavek své mámy přijala a doslova se vyškrábala ze židlie a vyběhla z ven z kanceláře dřív, než jí někdo mohl říct něco jiného. Cross a jeho rodiče byli náhodou před kanceláří u recepce, pravděpodobně čekali na svůj vstup do kanceláře. Nezastavila se dřív, než vypadla ze zatracené školy ven a nebyla schovaná na zadním sedadle tátova SUV.

Catherine si nebyla jistá, kolik času uplynulo, ale nakonec dopředu na sedadlo spolujezdce vklouzla její máma. Táta se zatím opíral o dřívka na straně řidiče. Dost dlouho zůstával venku před autem, až se Catherine začala bát, ale nakonec nastoupil dovnitř na sedadlo řidiče i on. Přes zpětné zrcátko se na ní podíval a natáhl se po zapalování, ale v poslední vteřině se zastavil.

„Catherine.“

„Jo?“ zeptala se.

„Uvědomuješ si, jak neuvěřitelně hloupá -“

Trhla sebou.

Vložila se do toho její máma. „Rozhodně ne.“

Táta zíral na její mámu, probíhala mezi nimi tichá válka. Pak ze sebe vyplivl: „To není v pořádku, Catrino. Ne, že se to stalo, ne, že je pravděpodobné, že se to už děje, nic z toho. To není v pořádku.“

„Je jí šestnáct. Tohle je to, co teenageři dělají, Dante. Je pro ně normální experimentovat a tyhle věci se stávají, i když je to hloupé. Říkat jí, aby neměla sex nebo mít proslovy ohledně dlouhodobé abstinence by jí z dlouhodobého hlediska jen ublížilo, stejně jako to, co si právě teď říkáš ve své hlavě, že chceš udělat. Nechápeš to? Tohle je normální. Tohle je to, jak se stát zdravým, sexuálním -“

„To naprosto stačilo, Cat.“

„Dante, no tak.“

„Není normální být přistižená při sexu v autě, když se předpokládá, že bys měla být ve své třídě, Catrino.“

„Neřekla jsem, že tohle je v pořádku. Řekla jsem, že sex je normální. Budeš předstírat, že jsi v jejím věku neměl sex? A vzdej to dřív, než s tím začneš, protože bych se ráda zeptala, zda to bylo vůbec s někým, s kým jsi měl vztah, protože ona ho má. Vím naprosto přesně, jaký jsi byl jako teenager, tak mi prosím nelži. Vím, jaký jsi tehdy byl.“

Dante zaťal čelist, teprve pak promluvil: „Věděla jsi o ní a o něm. Já o tom neměl ani podezření.

Máma Catherine odvrátila pohled. „Dante, antikoncepci bere už roky.“

„Cože?“

„Ne kvůli sexu, ale kvůli jiným zdravotním věcem. Ale ano, věděla jsem, že byla možnost, že dojde na sex nebo že se děje, protože loni chtěla změnit antikoncepci, hlavně kvůli spolehlivosti. Přišla za mnou, protože mi věří. To není špatná věc.“

„A ty jsi mi to neřekla? Nepřemýšlela jsi, že se se mnou podělíš o to, že moje dcera má sex, nebo chce mít sex, nebo tak něco? Nic z toho, Cat?“

Hlas jejího táty postupně sílil, až prostě doslova křičel.

Catherinina vina a rozpaky se jí v hrudi ještě zvětšily. Nelíbilo se jí, jak se na ni přes zrcátko táta podíval, jako by byl zklamaný nebo jako by nevěděl, co si myslet dívka, kterou viděl.

Měla být ta hodná.

Měla dělat správná rozhodnutí.

Dělala dobré věci.

„Vyšiluješ kvůli sexu, Dante,“ zamumlala Catrina. „To je ono.“

„Ne, to není ono.“

„Je to velká část toho toho všeho, bello. Řekni mi, že ne.“

„Měla jsi mi to říct.“

„Proč, abys ji mohl zamknout v jejím pokoji až do doby, než budeš mít pocit, že je dost stará, aby zvládla sex?“

Dante drsně vydechl. „Je to víc než to - je to celá tahle situace! Nevím, co se sakra s mou dcerou stalo. Nevím, co za sračky dělá, když se právě nedívám, nebo proč. A neznám ji, Cat. Myslel jsem si, že svou dceru a to, co dělala, znám, ale zjevně nevím vůbec nic. Za to ti děkuji, opravdu.“

„Dante -“

„Prostě buď jen zticha, prosím.“

To bylo vše, co její táta řekl.

Máma zůstala zticha.

Když se na ni táta díval skrz zpětné zrcátko, Catherine se mu nedokázala podívat do očí. Celým autem vyzařovalo jeho zklamání a ona se pod tou tíhou cítila tak maličkou.

Tohle nebylo to, kým chtěla být.

Vůbec ne.