Always - 12. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

„Jdu ven,“ zavolala Catherine přes rameno.

Táta okamžitě vystrčil hlavu z obývacího pokoje. „Kam?“

„No, s Lilianou.“

Její sestřenice už teď měla řidičák.

Catherine toho plně využívala.

„Ano, ale kam, Catherine.“

Jejím prvním instinktem bylo lhát, už jen proto, že nechtěla odpovídat na otázky, které by pravděpodobně následovaly, pokud by řekla pravdu. Nakonec zůstala u pravdy.

„Zastavíme se na návštěvu u babičky a dědy, a pak mě vysadí u kamaráda, zatímco pojede vyzvednout Cellu od jejího přítele.“

Alespoň to Liliana říkala, že udělá.

„Jakého kamaráda jdeš navštívit?“ zeptal se Dante. „A ona tě pak odveze zpátky, nebo budeš potřebovat, abych pro tebe poslal auto?“

„Přiveze mě zpátky.“

Táta zvedl obočí. „Něco jsi zapomněla.“

Jo, kurva.

Měla to moc dobře vědět, než aby se pokusila tuhle konkrétní věc kolem Danteho Marcella nechat proklouznout.

„Jaký kamarád, Catherine?“

„Cross Donati,“ řekla.

Táta okamžitě vyšel do chodby a napřímil se do své plné výšky. „Stejný Cross, se kterým ses vídala před nějakou dobou?“

„Bylo to už před docela dost dlouhou dobou, ale ano, ten samý.“

„Jak dlouho se s ním znovu vídáš?“ zeptal se.

Catherine obrátila oči v sloup. „Opravdu se nevídáme, nebo jak to chceš nazvat. Jen... se spolu občas potloukáme venku. Jako to dělají kamarádi.“

To všechno byla pravda. Opravdu nevěděla, co s Crossem byli, ale v tenhle okamžik na tom nezáleželo.

„Jak dlouho?“

„Asi týden?“

„Nejsem si jistý -“

„Dante!“

Táta se s přimhouřeným pohledem otočil. „Co, Catrino?“

„Nech to být, bello.“

„Dokonce jsem ani ne-“

„Kdyby tam stál Michel, Dante, neřekl bys nic. Hned teď toho nech,“ odsekla Catrina zevnitř místnosti. „Jestli chceš odmítnout udělat, co jsem právě řekla, nebude se ti pak líbit to, co udělám já.“

Catherine vytřeštila oči, raději se nedívala na tátu, aby si nevšiml, jak se usmívala.

„Cat, to není ani zdaleka to samé,“ řekl Dante a vešel do místnosti, mimo pohled Catherine. „Je jí jen patnáct a neptám se tady na nic nerozumného.“

„Michel je v knihovně, Dante. Zajdu pro toho chlapce a zeptáme se ho, co jsi dělal ve stejném věku, když měl přítelkyně nebo... Bože, on dokonce ani neměl rande. Jen si s nimi pohrával, a ty jsi na to stěží řekl jediné slovo.“

„Ale -“

„Už ani jediné slovo, Dante!“

„Catrino,“ zavrčel její táta.

Venku zatroubil klakson.

Catherine docházela trpělivost, takže zašla dál, aby dala tátovi vědět, že odchází. V místnosti našla mámu s tátou, jak se měřili upřenými pohledy. Dante vypadal připravený zabíjet, a Catrina s rukama v bok s nehty zdobenými diamanty vypadala klidně a cool. Tohle bylo skoro jako pokaždé, když se její rodiče během let pohádali. Catrina skoro vždycky vyhrála.

Skoro vždycky.

„Vyzkoušej mě,“ zamumlala Catrina.

„To není to samé, Cat. Bože.“

„To rozhodně je, bello. Nebudeš od ní vyžadovat jiné chování jen proto, že je dívka. Nedělá nic špatného, ne tím, že se chce s někým vídat, ne právě teď. Nech ji dělat si, co chce, stejně tak, jako jsi to udělal u Michela.“

„Můžu snad mít otázky, ne?“

„Ne, pokud je budeš stavět tak, že jimi naznačuješ, že se musí chovat tak, jak požaduješ ty, nebo jak to vnímá pro její pohlaví zbytek mužské populace,“ odpověděla Catrina se sladkým úsměvem.

Ach ne.

Catherine věděla, když se objevil mámin sladký úsměv, rozhodně po něm následovaly samé špatné věci. Když byla Catrina připravená někomu jít po krku, vždycky se tak usmála.

„V den, kdy budeš ochotný říct Michelovi cokoli z toho, co jsi považoval za nutné říct Catherine o randění, sexu nebo soukromém a veřejném chování, bude dnem, kdy ti tohle dovolím,“ dodala její máma, „a ani o jedinou vteřinu dřív, Dante. Moje zatracená slova si zapamatuj, ani o jedinou vteřinu dřív.“

„Liliana čeká, tati,“ řekla Catherine tiše.

Dante, aniž by se otočil, odpověděl: „Běž, Catherine. Ale -“

„Dante.“

„Můžeš nám kdykoli zavolat,“ řekl Dante, zatímco se stále díval na její mámu, „ohledně čehokoli, Catherine.“

„Dobře, tati.“

Catrina se přes manželovo rameno podívala na Catherine. „Užij si zábavu, reginella.“

„Řekni Crossovi, že ho pozdravujeme,“ dodal Dante.

Pravděpodobně ne.

*****

„Catherine, že?“

Catherine přikývla. S Crossovou mámou ve skutečnosti nikdy dřív nemluvila, a žena vypadala, že je hodně tichá. Na rozdíl od její mámy.

„Táta s tebou někoho poslal?“ zeptala se Emma.

„O tom nic neříkal, ale mou sestřenici pravděpodobně někdo sledoval,“ připustila Catherine.

„Aha, chápu.“ Emma se široce usmála. „Mířím s Camillou ven, ale pokud bys cokoli potřebovala, jsem si jistá, že ti to Cross najde.“

„Počkat, vy tu nezůstanete?“

Emma zvedla obočí. „Musím?“

„Jsem si dost jistá, že by mě táta s chlapcem o samotě v domě nenechal.“

„Možná ne,“ řekla Emma, „ale můj chlapec není jeho a Cross ví, jak se k dívkám správně chovat. Věřím mu, že bude jednat přiměřeně, a to bez ohledu na to, co se rozhodne udělat. Zejména když jde o dívky. Takže ano, nevadí mi nechat ho samotného nebo tebe s ním.“

„Ach.“

„Mimochodem, je nahoře.“

S tím byla Catherine propuštěna. Rychle vyběhla nahoru a Crossovu ložnici snadno našla.

„Právě jsem dole potkala tvou mámu,“ řekla Catherine, sundala si kabát a sedla si na kraj Crossovy postele. „Je opravdu milá.“

„Máma je anděl,“ odpověděl Cross, hlas měl díky dveřím koupelny mírně tlumený.

Usmála se.

„I když Cal dokáže být trochu za kreténa,“ dodal.

„Proč?“

„V poslední době nepustí můj zadek ani na okamžik z očí.“

„To je jeho práce, ne? A odešla i tvoje máma.“

„S mou sestrou má tu uměleckou věc.“

Dveře koupelny se otevřely. Z ní vyšel Cross, s vlhkými vlasy, a kolem boků mu visel jen ručník. To Catherine rozhodně nečekala, nemluvě o tom, jak neuvěřitelně těžké bylo nezírat na něj, když přešel ložnicí.

V nezírání selhala.

Zírala tvrdě.

Catherine si byla velice dobře vědoma, že Cross byl ve formě a docela fit. Věděla, že běhal, což pravděpodobně pomáhalo s jeho štíhlostí a pevností těla. Hrál fotbal a několikrát týdně měl tréninky. A když skončila sezóna, hrál i evropský fotbal.

Ve skutečnosti nikdy neviděla Crosse svlečeného.

Skutečně stál za pohled.

Přes metr osmdesát vysoký, ve formě jako boxer a pevný jako běžec, s balíčkem šesti břišních svalů a dokonale tvarovaným V, které vedlo dolů k jeho rozkroku. Byl úžasný.

Catherine cítila, jak se jí sevřelo hrdlo, nemluvě o horkosti, která se jí šířila krevním oběhem. Cross nevypadal, že by si všimnul, jak byla rozptýlená zíráním na něj. Buď to, nebo mu to nevadilo.

„Ty... když jsi ve sprše, tak si potom nebereš oblečení nebo něco takového?“ zeptala se.

Cross se na ni podíval přes rameno, obočí měl svraštěné.. „Proč? Tohle je můj pokoj.“

„Ano, ale přišla jsem sem já.“

„A teď jsi tady. Klídek, už se oblékám.“

Ne dost rychle, abych mohla znovu popadnout dech.

Cross s oblečením v ruce zmizel zpátky do koupelny. O pár minut později se objevil oblečený v džínách, vybledlém tričku a se samolibým úsměvem ve tváři. „Podívej, zcela oblečený.“

Catherine se zamračila. „Hmm.“

„Co?“

Jeho upřímný zmatek byl skoro roztomilý.

„Bez oblečení jsi vypadal líp,“ připustila.

Catherine netušila, odkud vzešla její náhlá statečnost, ale byla tam. A po tom, co to řekla, se jí nějak podařilo nezrudnout do tří různých odstínů červené. I když ani v nejmenším netušila jak.

Crossův zmatek se rozpustil do úsměvu.

Velice sexy úsměvu.

Díky tomu se vnitřnosti Catherine, již tak zauzlované a zkroucené, stáhly ještě víc.

Ale sakra, stále to bylo tak dobré.

Cross, když ji míjel, zatahal Catherine za pramínek vlasů. „Řekl bych to samé o tobě, ale nemůžu; nevím to.“

Catherine ztuhla.

Neuniklo mu to.

„Co?“ zeptal se tiše a vrátil se zpátky, aby stál přímo před ni.

Catherine pokrčila rameny, snažila se chovat nonšalantně. „Nic.“

„Víš, že nic nečekám, že? Ne od tebe, ne, když to nechceš ty. Neřekl jsem ti, abys dneska přišla proto, abychom spolu spali nebo dělali podobné věci. Chtěl jsem, abys přišla, protože mám ve skutečnosti volný den, pokud u toho zůstanu tady v domě.“

„Ale…“

Cross si k ní klekl. Rukama se přes džíny opřel o stehna Catherine. „Ale co?“

„Ale ty to nechceš?“

„Jistě, že ano“ řekl, jako by o nic nešlo, „ale jen, když to chceš ty. Jen, když o to požádáš.“

„Zábavné. Vypadá to, že všichni ostatní kluci si myslí, že stačí, když prostě řeknou, co chtějí, a dostanou to.“

„Kluci jsou kreténi.“

„Ty jsi kluk,“ řekla.

„Ano, ale nejsem ani zvíře.“

„To nechápu.“

Cross se mírně zvedl, rukama vyjel na boky Catherine a přitom se nad ní naklonil, až ležela na jeho posteli na zádech. Zatímco konečky prstů přejížděl po té troše obnažené kůže na bříšku, která se objevila díky tričku, jak se jí vyhrnulo výš, v hrudi tvrdě zadržela dech.

„Myslím tím, že nejsem pes nebo tak něco,“ řekl Cross, zatímco svými prsty stále zkoumal její bříško a boky. Koleno teď měl mezi jejími stehny, tváří k ní byl tak blízko, až Catherine viděla to jemné strniště, které se mu začalo vytvářet na čelisti. „To znamená, že když kluk dělá něco nepřijatelného, téměř vždycky pro to má nějakou výmluvu. Že se nedokázal ovládnout, nebo cokoliv jiného, jako by ona způsobila, že on se neovládnul. To jsou kecy. Dívky nemění muže ve zvířata – nestáváme se najednou zuřivci jen proto, že máme chuť na kočičku, ztvrdne nám penis, a ona se z toho pak rozhodne vycouvat. Každý, kdo říká něco jiného, je zkurvený lhář.“

S těmi slovy se Cross s mrknutím zvedl z postele výš a odtáhl se od Catherine dál.

„Vrať se sem dolů,“ naléhala na něj Catherine.

Cross se zasmál. „Já ne -“

„Líbilo se mi to; vrať se sem.“

Nebylo potřeba, aby mu to zopakovala potřetí. Teprve tentokrát si začala vychutnávat na sobě jeho tíhu, i to, jak ji jeho ruce pevně sevřely kolem nahého pasu. Zjistila, že se jí líbilo, jak se mu zatínaly svaly, i horko, které se jí začínalo rozehřívat v krvi, když se svým rozkrokem otřel o její střed. A jak to bylo ještě lepší, když ho nohama sevřela kolem pasu, aby si ho udržela blíž. Nebyla mezi nimi žádná vzdálenost. Políbila ho tak, až jí znecitlivěly rty, celého ho ochutnávala.

Crossovy zuby oždibovaly její spodní ret, a pak jeho rty sjely níž, k její čelisti, krku a pak po klíčních kostech.

Catherine neměla ráda, když se jí někdo dotýkal, protože to vypadalo, že to bylo to jediné, co kluci chtěli dělat. Zajet rukama pod její šaty, zatlačit a proniknout dál, aniž by opravdu věděli, co dělali nebo měli zájem na tom, aby si to ona užila.

Nikdy to nebylo o ní.

Až do teď.

Crossovy ruce jí vytáhly tričko ještě výš, až ho měla pod prsy. Palci přejížděl po jednom místu, zas a znovu, až se celá svíjela a musela spolknout narůstající touhu. Jeho ústa se teď přemístila z jejího krku na bříško. Jazykem přejel po jejím pupíku. Přitom tam zahlédl piercing s činkou.

Catherine se ostře nadechla, sakra, stále zapomínala dýchat.

„Cítíš se dobře?“ zeptal se tichým, i když drsným tónem hlasu.

„Tak dobře.“

„Jo, zlato, to slyším.“ Crossovy rty se popásaly níž, ruce však držel stále vysoko. „Stále můžeme...“

Catherine sevřela nohy kolem Crossova těla pevněji. „Neodvažuj se.“

Crossův smích vyšel odněkud hlouběji, uším Catherine zněl nádherně. „Co chceš, Catherine?“

„Cítit se dobře.“

„V pořádku. Mám otázku.“

„Jakou?“

„Už jsi díky někomu někdy vyvrcholila?“

„Ne. Nemyslím si, že věděli, jak na to. “

Cross sám pro sebe vydal zvuk, který Catherine nedokázala rozluštit.

„To je zatracená škoda, ale nevadí mi být první. Už jsi vůbec někdy vyvrcholila sama?“

Catherine tentokrát neodpověděla slovy, jen přikývla. Věděla, jak se udělat, ale nechtěla to vysvětlovat. Při její odpovědi se zašklebil.

„Dobře, takže víš, co se stane, ale tohle bude lepší, protože to udělá někdo jiný.“

„Trochu domýšlivý, že?“

„Proč musím lidem stále vysvětlovat, že tohle je arogance? To není to samé.“

„Je to doslova synonymum namyšlenosti, Crossi.“

„Namyšlení lidé se vychloubají. Arogantní to dělat nemusí.“

„Opravdu se o tom se mnou chceš dohadovat právě teď?“

„Chceš, abych v tom tady pokračoval, nebo ne?“

„Fajn, jsi arogantní. Jsi tak zatraceně arogantní, až je to nechutné, Crossi.“

„A na to nezapomínej.“

„Takže, co máš v plánu udělat?“ zeptala se.

Cross blýskl bílými zuby v úsměvu. „Chystám ti sundat tyhle kalhoty, ty si pak položíš nohy na moje ramena a já tě budu pojídat, až budeš křičet. A bude to skvěle cítit.“

Catherine se zahřály tváře. „To jsem nikdy nedělala.“

„Nemusíme -“

„Myslím, že to uděláme,“ přerušila ho rychle a překvapilo ji, jak vysoko její hlas zněl.

Opravdu si myslela, že by to měli udělat, protože to znělo nádherné. Taky svým způsobem chtěla vyzkoušet jeho aroganci.

Cross se zasmál, uvolnil knoflík jejích úzkých džínů a pak stáhl dolů zip. „Jsi v pohodě?“

„Slibuji, že pokud nebudu, řeknu ti to.“

„To bys měla.“

Když jí Cross stahoval džíny z nohou, Catherine se v posteli nadzvedla.

Nemohla si pomoct, ale když jí stahoval kalhoty dolů a přitom ji políbil na vnitřní strany kolen, zachvěla se. Skoro ji překvapily ty vibrace, u kterých měla pocit, že jí tančily na kůži, zatímco se Crossovy prsty stočily podél lemu jejích růžových krajkových kalhotek. Až na to, že nebyla v šoku - koneckonců byl to Cross a bylo na něm prostě něco, co nutilo Catherine reagovat. Pokud ne její srdce, pak její mysl, a pokud ne její mysl, pak její tělo.

To. Nikdy. Neselhalo.

Pomalu vydechla, a když jí stahoval kalhotky dolů přes boky, kousla se do spodního rtu. Každičká nejistota, kterou mohla cítit, v tom okamžiku probublávala do obrovského přívalu rozpaků.

„Chvěješ se,“ zamumlal Cross.

„Jsem nervózní.“

Samozřejmě, že byla nervózní.

Catherine nikdy dřív nebyla tak roztažená, tak zcela před někým otevřená. Nikdy nikomu nedovolila, aby se jí dotkl - ochutnal - tak, jak se na to chystal Cross. Nevěděla, co mohla čekat. A když na tom záleželo, nevěděla, co on čekal.

„Catherine.“

Trochu se na loktech opřela, aby na něj lépe viděla. „Jo?“

„Nebuď nervózní.“

„To je trochu těžké, Crossi.“

Zvedl obočí. „Víš, že jsi dokonalá, že jo? Jsi zatraceně nádherná, Catherine. A tohle vůbec není o mně. Všechno to je o tobě, aby ses cítila opravdu, skutečně dobře. To je to jediné, s čím si musíš dělat obavy. Všechno ostatní jsou věci, které si užívám já.“

„To je... zajímavý způsob, jak to vyjádřit.“

„Je to pravda. Jsi v pohodě, nebo ne?“

„Je to lepší,“ připustila.

„Zavři oči a uvidíš hvězdičky. Nebo se dívej na mě, jak tě tam dostanu. Je to jen na tobě. Prostě si s ničím jiným nedělej žádné starosti, ano?“

Její přikývnutí byla veškerá odpověď, kterou zjevně potřeboval.

Catherine si nebyla jistá, co může čekat, ale ten první dotek drsné strany jeho jazyka, který zajel na její nejcitlivější místo, to nebyl. Neuvědomila si, jak intenzivní by ten pocit mohl být, jak ji přiměje vyklenout záda proti posteli, nebo jak jí vyletí ruce, aby našly něco - cokoli -  čeho se držet.

Bože, a ach můj bože, a kurva, kurva, kurva.

Neuvědomovala si, jaké zvuky jí vycházely z krku, jak skvělé to bylo, když vyklenula spodní polovinou svého těla k jeho tváři, aby získala víc, nebo jaký to bude pocit, když měla pocit, jako by nemohla popadnout dech.

Catherine jednou rukou svírala přikrývku na posteli, druhou našla Crossovy vlasy. Snažila se netahat ani na něj netlačit, ale bylo to těžké, protože měl pravdu...

„Tam,“ zalapala po dechu Catherine, „tam, Crossi...“

Kňučení, které se jí dralo z krku, znělo skoro jako kočičí mňoukání. Oči měla pevně zavřené, jediné, co dokázala dělat, bylo cítit. Rukou vklouzl pod její podprsenku a palcem pohladil křivku jejího prsa. Druhou rukou se ponořil mezi její stehna, jedním prstem a pak dvěma zajel hlouběji, díky čemuž si uvědomila, jak moc byla mokrá.

Kdyby se necítila tak naprosto dobře - kdyby nebyla ztracena ve svých vlastních pocitech – možná by byla v rozpacích, ale na ničem jiném nezáleželo.

V tomhle okamžiku ne.

Jeho nezbedný jazyk ji nechal být na tak dlouho, aby mohl promluvit: „Tak pojď, udělej se, pojď.“

A byl zase zpátky. Tvrdší tahy. Prsty byly hlouběji. Měla pocit, jako by jí pod povrchem kůže probíhaly ohně, a v břiše cítila známé stahy. Svět se v tom okamžiku vychýlil ze své osy a přiměl Catherine myslet si, že byla ve všech směrech vykolejená. Její ruce opustily přikrývku a Crossovy vlasy. Místo toho našly jeho ramena, pak krk a zarývaly se mu do obnažené kůže. Snažila se dostat svou mysl a tělo zpátky do středu světa.

Cross měl pravdu.

Bylo lepší, když ji přiměl vyvrcholit někdo jiný.

Bylo to lepší, když to byl on.

Catherine si myslela, že trvalo až příliš dlouho, než se po blaženosti uklidnila, než skončila bouře v jejím těle. Nedokázala v sobě najít rozpaky, o kterých si myslela, že by se mohla cítit. Dokonce, ani když se Cross díval přímo mezi její stehna a ústa měl stále mokrá od jejích šťáv.

„Nejsem si jistá, jestli tohle přátelé dělají,“ zamumlala Catherine do dlaně své ruky.

Crossův jazyk přejel po jejím vnitřním stehně. Pak se zeptal: „Hmm?“

„Řekla jsem tátovi, že jsme kamarádi. Nemyslím si, že kamarádi dělají takovéto věci, to je celé.“

„Nejlepší druh kamarádů ano,“ řekl.

Možná.

„Od teď ti budu říkám Catty,“ dodal Cross.

„Cože, proč?“

Cross naklonil hlavu ke straně, aby Catherine uviděla řadu škrábanců, které mu na krku nechala. Vypadaly bolestivě, ale nezdálo se, že by mu to vadilo.

„Neopovažuj se mi říkat -“

„Příliš pozdě, Catty.“

Ve své hlavě byla až příliš mimo, než aby se s ním hádala. „To je... docela talent.“

„To není talent. Je to zatracená dovednost.“

Catherine přikývla, stále bez dechu a celá se chvěla. „A kdy přesně můžu tuhle dovednost využít znovu?“

Cross se ušklíbl, tmavé oči mu křičely hříchem a zábavou; tvář měl opřenou proti jejímu vnitřnímu stehnu, a řekl: „Jediné, co pro to musíš udělat, je požádat, zlato. Užívám si dělat cokoli, co tě dostane do výšin, protože mě to dostane taky.“

„Co kdybych o to požádala hned teď?“

Než mohla svou otázku celou zformulovat, už byl znovu přímo mezi jejími stehny. Znovu nedokázala dýchat.

Catherine to opravdu nevadilo.

*********

„Takže ty teď šukáš s Crossem Donati?“

Catherine, vzhledem k tomu, že měla v uších sluchátka, mohla předstírat, že tu otázku neslyšela, ale hlas Diny Lavigne jí hrál na nervy jako nic jiného. Catherine si vytáhla jedno sluchátko z ucha, zvedla hlavu od svých knih na stolku v kavárně a zjistila, že tam nestála jen Dina. Spolu s ní byla i polovina její malé smečky.

Báječné.

„Prosím?“ zeptala se Catherine.

Dala dívce jedinou příležitost položit jí jinou otázku, takže by obě mohly předstírat, že k té první nedošlo.

Catherine doufala v až příliš mnoho.

„Cross. Jsi jeho nová kočička měsíce, ke které se přesunul, nebo...?“

Její malá skupinka kamarádek se mezi sebou zachichotala.

Catherine byla najednou šťastná, že se držela své vlastní skupiny kamarádek.

Dina zvedla obočí, jako by vyzývala Catherine, ať se odváží potvrdit to, na co se ptala. „Myslím, že před třemi týdny lidé vás dva viděli společně odejít z party. Každý ví, že kvůli tobě ublížil Derikovi. Byla jsem jen zvědavá.“

„Proč?“

A proč je cokoli z toho tvoje věc?

„Protože je to svým způsobem těžké říct,“ řekla Dina a vypadala, jako by ji mnohem víc, než jejich aktuální hovor zajímala její vlastní manikúra. „Občas s tebou mluví, občas ne. Občas se kolem tebe točí, občas ne. Jsi prostě dost dobrá na to, aby tě šukal, ale ne na nic jiného? Protože kurva, Derik řekl, že bys mu ani nedala. Takže o tom přemýšlím, to je celé.

Ach, a,“ dodala Dina a kývla palcem přes rameno, „víš, Jules to chce vědět, protože o něj má zájem.“

Střevy Catherine projela jako horká koule žárlivost.

Ten pocit potlačila.

Nebo se o to pokusila.

Opravdu to nefungovalo.

Catherine střelila pohledem na dívku, o které se Dina zmínila, ale ona byla další, která vypadala, jako by měla mnohem větší zájem dívat se kamkoli jinam, než je na ni.

„No?“ zeptala se Dina, když Catherine mlčela.

V době, kdy byla Catherine připravena odpovědět, se jen prostě postavila a sbalila své knihy do tašky. Tu si přehodila přes rameno, s celou touto show skončila. Dina ji obtěžovala jen proto, že mohla. Dívka byla nasraná, že ztratila svůj status, ať už byla Crossovým čímkoli, a protože Catherine jí připadala jako snadný cíl.

Catherine tu nehodlala jen tak stát a kvůli tomu se stát terčem pro její urážky.

„Zeptej se Crosse,“ pokrčila Catherine rameny. „Pokud to chceš opravdu vědět, zeptej se jeho.“

Bylo dobré nechat to tak být, i když bylo mnohem víc, co chtěla říct. Mohla toho říct celou spoustu.

I když by jí to nepřineslo nic dobrého.

Problémem bylo, že i když Catherine odešla, stále v ní hořela žárlivost, a to ji sralo ještě víc. Pravdou bylo, že nevěděla, co s Crossem vlastně byla. Dina měla pravdu – občas to mohlo vypadat, jako by něčím byli, jindy to tak asi nevypadalo vůbec. Dokázala si s Crossem celé hodiny posílat textové zprávy, ale některé dny od něj získala jen úsměv, když ji míjel na chodbách školy.

Pro Catherine to znamenalo spoustu věcí.

Většinu času spolu nebyli párem, nebo čímkoli jiným. Až do toho okamžiku, kdy někdo jiný cítil tu potřebu vytáhnout to, Catherine to extra nevadilo.

Když už mluvíme o ďáblovi s tmavýma očima a on se objeví.

Právě, když se Catherine zastavila u své skříňky, zpoza rohu se vynořil Cross.

Svou skříňku otevřela s trochu větší silou než obvykle, a když ji Cross se svými přáteli míjel, neobtěžovala se s tím, aby se na něj podívala.

Až na to... že on jen tak neprošel.

Cítila za sebou jeho přítomnost, pak se jeho dva prsty dotkly zadní části jejího zápěstí. „Co se děje?“

„To mi řekni ty.“ Catherine strčila své učebnice do skříňky a místo nich vytáhla ty, které potřebovala na další hodinu. „Nebo ještě lépe, běž si promluvit s Dinou a její skupinkou šťastných děvek. Dneska mají spoustu otázek.“

Cross si ztěžka vydechl. „Catty -“

Kdyby sakra nepoužil její přezdívku, čímž ji donutil pomyslet na to, proč jí ji dal, Catherine by možná nezareagovala tak silně.

Otočila se na patě, svou tašku nechala s nárazem spadnout na zem. „Vídáš se vůbec s jinými dívkami? S jakoukoli jinou, Crossi. Ano?“

„Cože?“

„Moje otázka nebyla tak těžká, abys ji nemohl nepochopit. Mohl bys na ni zkusit odpovědět.“

Jeho pohledné rysy se změnily v kámen, pohled upřel přímo do jejího. „Proč vůbec s takovými otázkami začínáš?“

„Protože bych to chtěla vědět. Protože vůbec netuším, co děláme nebo co jsme. Protože jsem se zeptala a ty bys mohl mít dost slušnosti k tomu, abys mi na to odpověděl. Protože pokud ano, pak mám, co se tebe týče, na výběr v tom, co chci, nebo nechci dělat.“

„Hej, klid.“

„Protože nechci být jednou z mnoha, před kterými klečíš na kolenou,“ zašeptala Catherine drsně. „To proto, takže teď mi můžeš odpovědět. Do toho.“

Na chodbě kolem nich se začali shromažďovat studenti. Pár jeho kamarádů stálo o pár stop dál, čekali, až hovor dokončí.

Cross nepohnul ani svalem. „Kurva, jediné, co musíš udělat, je zeptat se, Catherine. Na cokoli – na nás, ženy nebo cokoli jiného. Nemohu kurva odpovědět, když neotevřeš ústa, abys mi dala vědět, že se ti v hlavě hodní otázka.“

V tom případě…

„Zeptala jsem se. Teď. Odpověz.“

„Pojď se mnou na okamžik pryč,“ řekl.

Catherine stěží stihla zavřít svou skříňku a popadnout tašku, než ji Crossova ruka pevně sevřela za zápěstí. Následovala ho chodbou dál. Dokonce si ani nebyla jistá, zda je jeho kamarádi sledovali, nebo ne. Dřív, než to mohla zkontrolovat, ji zatáhl do jedné z učeben a kopnutím za nimi zavřel dveře.

Své zápěstí z jeho sevření vytrhla. „Co to sakra je, Crossi?“

„Jestli se chceš na něco zeptat, přijď za mnou. Pokud něco chceš, přijď za mnou.“

„To jsem udělala..“

„Jo, když tě někdo nasral, Catherine. Nemám čas na ty holčičí sračky; už tak toho mám dost jinde, ale díky. To poslední, s čím kdy budu ztrácet čas, je to, že mě někdo bude nutit dělat zkurvenou show ať už s nimi, nebo i se mnou. Prostě to dělat nebudu.“

Catherine zamrkala, cítila se ublíženě. „Já jsem -“

„Ne jako jiné dívky, že? Ne jako ony, jo? “ Cross pokrčil rameny. „Zkus nedovolit, aby skutečnost, že o nás nevědí nebo to, že si dělají své vlastní problémy, se kterými se musí vypořádat, se nějak otřelo o nás dva.“

„Nedělej z toho něco jiného,“ zamumlala Catherine a odmítla se setkat s jeho pohledem. Nikdy pro ni nebylo dobré, když na Crosse dlouho zírala -  pak začínala být její hlava i srdce hloupé. Potřebovala přemýšlet.. „Co vůbec děláme? Dokonce ani nevím, co děláme, ani co ty děláš, a to není fér.“

Beze slov ze své kapsy vytáhl svůj telefon a podal jí ho.

„Na.“

Catherine zírala na přístroj, ale nenatáhla se po něm. „Co bych s ním měla dělat?“

„Čtyři sedm devět dva. To je heslo. Podívej se, Catty.“

„Chceš, abych se podívala do tvého telefonu?“

„Ne, to ty. Ale nijak se kvůli tomu nezlobím. Tady máš.“ Cross jí telefon vtlačil do ruky a donutil ji vzít si ho. „Nikdy se nebudu chovat tak jako polovina ostatních idiotů v téhle zkurvené škole, takže si nemohu pomoci, pokud nevyhovuji tomu, co oni považují za to být přítelem. Nehodlám se tak chovat k tobě ani si hrát na blázna, aby všichni ostatní věděli, co je mezi tebou a mnou. Není jejich věcí s tím začínat nebo o tom mluvit, kdy jsem k nim otočený zády.“

Cross s pokrčením ramen dodal: „Nebyl jsem vychovaný tak, abych se choval k ženám takovým způsobem, jako bys byla nějakou trofejí, kterou jsem vyhrál, a abych tak přiměl žárlit někoho jiného nad tím, co mám. To je směšné. Těhle sraček jsem dostal od Diny víc než dost, od vyvolávání scén až po to, že bych se stal nějakým druhem podívané pro ostatní lidi. Nejsem reality show, která je živě vysílaná - to se nikdy nestane. Nebudu to dělat ani s tebou, ani s žádnou jinou ženou. Ne proto, že bys za to nestála. Je to proto, že ty stojíš za mnohem víc než za tenhle druh sraček.“

Catherine se ostře nadechla a zašeptala: „Dobře.“

„Nejsem s tebou ani tak, jak jsem byl s ní, protože to ty za to stojíš,“ řekl tišeji. „S ní jsem byl jen kvůli jedné věci a ona to moc dobře věděla. Pokud by to bylo všechno, co jsem chtěl i od tebe, to poslední, co by se stalo, je hovor, který spolu právě teď tady máme. Ona chtěla něco jiného a teď je nasraná, protože nic z toho nedostala. Nemysli na ni, na ní nezáleží. Jestli chceš označení, pak to sakra řekni a dej mi to vědět. Já na tyhle nesmysly moc nejsem, ale kurva udělám cokoli, co potřebuješ ty, Catherine. Chci říct, že pokud to označení pro tebe bude představovat rozdíl v tom, jak se spolu s těmito sračkami v budoucnu vypořádáme, pak tě jím označím. Dobře?“

Catherine nedostala příležitost odpovědět.

Cross otevřel dveře třídy a prošel kolem ní, aby odešel pryč. „Nech si ten pitomý telefon, dej si s ním všechen čas, který potřebuješ, ale můžu ti říct, co najdeš, zlato. Seru na všechny.“

Dveře za ním se zabouchly tak silně, až se otřásla jejich skleněná výplň. Catherine se nepohnula ani o centimetr, telefon ve své ruce sevřela ještě pevněji. Dlouho na ten přístroj zírala a zas a znovu si sama pro sebe opakovala přístupový kód.

Mohla by se podívat.

Mohla by sama sobě ušetřit spoustu problémů a trápení, zejména pokud by v telefonu našla zprávy nebo něco od dalších dívek, co by jí řeklo, že Cross se vídal i někým dalším. Také by se mohla podívat a konečně získat trochu klidu, že ona byla tou jedinou osobou, se kterou se jakýmkoli způsobem vídal.

Catherine se rozhodla udělat něco jiného. Vyšla ze třídy ven, upravila si ucho tašky na rameni a zamířila chodbou za roh zpátky. Crosse našla opírat se o její skříňku, byl v plném hovoru se svými kamarády, které předtím nechal za sebou. Jejich hovor neukončil, ale přejel po ní pohledem a ustoupil kousek stranou, aby ji pustil k její skříňce.

Podala mu jeho telefon a otevřela skříňku, aby se ujistila, že tu něco nezapomněla.

Zvedl paže a objal ji kolem krku; jednou rukou se zapletl do pramenů jejích vlasů a přitom si ji k sobě přitáhl dost blízko k tomu, aby ji mohl políbit na jeden spánek. Tohle byl jeden z mála okamžiků, kdy ji políbil ve škole v době, kdy společně chodili na vyšší Akademii – jedinkrát, kdy ji políbil, a přitom byl někdo tak blízko, že to mohl vidět.

Rychle si uvědomila, že i když dělal něco, o čem řekl, že to dělal jen nerad nebo vůbec ne, dělal to jinak než ostatní. Bylo to sladší, bylo to způsobem, který mnohem víc odpovídal Crossově osobnosti, a dokonce i té její. Držel ji tam jen tak s prsty v jejích vlasech a celou ji tiskl k sobě, až se jí se zachvěním zavřely oči, a to přetrvávající napětí se uvolnilo.

Cross to musel cítit, protože se do její kůže usmál. Když promluvil, jeho hlas byl tichý; příliš tichý, než aby kdokoli poblíž mohl slyšet jeho slova. „Jsi v pohodě?“

„Teď ano.“ Catherine tvrdě polkla. „Do tvého telefonu jsem se nepodívala.“

„Jo, já vím.“

„Jak to?“

„Protože jsi to opravdu nepotřebovala, zlato. Myslím, že jsi to už věděla i ty.“