TTP - 28. kapitola

Překlad: Marťa

Aubree

Mrkla jsem na něj, nejistá, že jsem ho dobře slyšela. To způsobilo, že se smíchem trhl hlavou dozadu. Právě jsem se připravovala ho požádat, aby to zopakoval ještě jednou, když se otevřely dveře a vešel muž.

„No, to je milé překvapení. Aubree, jsem doktor Townsend. Ošetřuji vás od té doby, co jste byla přijata. Jak se cítíte?“ Dál se mě ptal na to, co jsem si pamatovala, a pak vysvětloval mou diagnózu. „Dostanete nějaké informace ohledně diabetu. Blaine a jeho rodiče a několik vašich přátel už byli poučeni,“ řekl mi.“

„Byli?“ Zeptala jsem se, neschopná skrývat emoce ve svém hlase.

„Samozřejmě, že ano. Chceme vědět, jak ti pomoci. Na co si dávat pozor a takové věci.“

„Máte velké štěstí, že máte tak obrovský podpůrný tým…“ Doktor blábolil, ale já byla zaseknutá. Na podpůrném týmu. Nikdy jsem neměla víc, než během vyrůstání strýčka Bobbyho a pak Marii a Isaaca. Teď za mnou stáli Blaine a jeho přátelé a rodina, i když jsme jim celé ty měsíce lhali. Byla jsem v šoku a neskutečně vděčná.

„Máte nějaké otázky?“ Zeptal se doktor Townsend.

„Kdy můžu jít domů?“

Zasmál se. „Necháme si vás tady další den na pozorování. Pomalu nasadíme pevnou stravu a uvidíme, jak bude reagovat vaše hladina cukru v krvi.“

„Děkuji vám, doktore.“ Blaine se natáhl a potřásl mu rukou.

„Byli jste tu všichni?“ Zeptala jsem se ještě předtím, než se za doktorem zavřely dveře.

„Byli. Chceme vědět, jak ti pomoci, pokud se budeš znovu cítit špatně a potřebujeme znát příznaky, na které bychom měli dávat pozor.“

„Ale sezóna je skoro u konce,“ odporovala jsem.

„Zlato, copak jsi neslyšela nic z toho, co jsem právě řekl? Jasně, tahle sezóna je u konce, a pak bude další sezóna a po ní další. Miluju tě, Aubree. Pokud jde o mě, není konec.“

„Blaine, nemusíš…“ Přerušil mě ještě jednou a přitiskl mi rty na moje.

„Musím,“ zašeptala. „Musím ti to říct, protože je to upřímná pravda. Tak snadno se mě nezbavíš.“ Odtáhl se a vytáhl z kapsy telefon. Sledovala jsem, jak mačká několik tlačítek a drží telefon před sebou. „Ahoj, Mario,“ zašklebil se. „Mám tady někoho, koho bys měla pozdravit.“ Otočil telefon a byla tam ona, moje nejlepší kamarádka byla na obrazovce se slzami v očích a rukou si zakrývala pusu.

„Aubs,“ zakřičela. „Jsem tak ráda, že tě vidím,“ řekla se slzavým smíchem. „Vyděsila jsi nás.“ Ukázala na někoho mimo obrazovku.

„Nazdárek,“ zamával mi Isaac. „Rád vidím, že jsi vzhůru.“

„Ahoj.“ Zamávala jsem na displej. Začaly se mi hrnout slzy do očí. Maria tu pro mě byla od té doby, co jsem se přestěhovala do města a byla jsem tak vděčná, že jsem ji ve svém životě měla. Povzbuzovala mě, abych do toho s Blainem šla a teď… teď mě miloval.

„Ráda tě vidím vzhůru. Později za tebou přijdeme, abychom se na tebe podívali,“ řekla Maria a hlas se jí chvěl.

„Nemusíte sem chodit,“ snažila jsem se jí říct a prohrávala boj s emocemi, když mi konečně začaly kanout slzy.

„Možná, že to tvého muže přiměje, aby se šel na chvíli nadechnout čerstvého vzduchu, abychom si mohli užít chvilku s jeho děvčetem,“ žertovala Maria.

„Nepravděpodobné. Neodejdu, dokud neodejde ona, pamatuješ?“ Zeptal se jí.

„Dobře, vy dva. Brzy se uvidíme. Miluju tě, Aubs.“

„Taky tě miluju.“

Blaine ukončil hovor na svém telefonu a vytočil další číslo. Stejný proces jsme opakovali s kluky v garáži, Ashley jeho rodiči. Všichni říkali to samé. Že by se měl Blaine nadýchat čerstvého vzduchu.

„Jsem v pořádku,“ řekla jsem mu po našem posledním hovoru. „Proč si nejdeš dát něco k jídlu a nadýchat se čerstvého vzduchu?“ Dokončila jsem se smíchem a on zakroutil očima.

„To se nestane, Bree. Slíbil jsem to, ať jsi mě slyšela nebo ne. Neodejdu odsud, dokud nepůjdeš se mnou.“ Při jeho přiznání se mi srdce sevřelo v hrudi.

„To je hloupost. Slyšel jsi doktora. Budu v pořádku.“

„Jsi v pořádku,“ řekl. „A až odtud odejdeš, vrátíš se domů se mnou.“

„Mám vlastní domov.“

„Ano, to bychom měli změnit.“

„Co? Cítíš se dobře?“ Zeptala jsem se.

„Jsem v pohodě. Ve skutečnosti je mi perfektně.“ Naklonil se nade mě, políbil mě a já si do jeho rtů povzdechla. „Chyběla jsi mi. Byl jsem blázen, že jsem ti neřekl, co pro mě znamenáš dřív, než se tohle stalo. Tu chybu už nikdy neudělám. Pokud to budu cítit a pokud to budu chtít, budeš o tom vědět. Mohl jsem tě ztratit, Bree.“

„Jsem v pořádku.“ Natáhla jsem ruku a položila mu ji na tvář. „Myslíš to všechno vážně, že?“ Hlas se mi chvěl, když jsem se roztřeseně nadechla. Jako bych se probudila a všechny mé sny se staly skutečností.

„Každé slovo.“

„Taky tě miluju.“ Řekla jsem ta slova bez jediného zaváhání.

Místo toho mě zahřála úleva, že jsem s ním konečně mohla mluvit a říct mu, co pro mě znamenal.

Jeho oči změkly a rty se zkroutily do úsměvu. „To je vše, na čem záleží. Zbytek vyřešíme za pochodu.“

Celé odpoledne byli v mém pokoji i před ním sestry a lékaři. V poledne mi kručelo v žaludku hlady. Dokázala jsem přesvědčit sestru, že jsem připravená na pevnou stravu, protože jsem dnes ráno dodržela příděly ledu a vody spolu s ovesnou kaší. Přinesli mi kus grilovaného kuřete, brokolici, rohlík a trochu jablečného pyré. Snědla jsem každé sousto. Na nemocniční jídlo to bylo docela dobré. Ale už to byla nějaká doba, co jsem jedla pevné jídlo, takž v tuhle chvíli by mi chutnal pravděpodobně i karton.

„Vedete si dobře, Aubree,“ řekl později odpoledne doktor Townsend. „Vše čísla jsou silná, takže pokud půjde vše dobře, můžeme mu dovolit, aby vás odsud zítra odvedl.“

„Opravdu?“ Zeptala jsem se s nadějí.

„Ano, pokud půjde všechno dobře.“

„Děkuji vám, doktore Townsende.“

„Jsem rád, že je vám lépe. Připravíme vám podklady k diabetu. Nepošlu vás domů na inzulínu. Můžete zkusit léky podávané ústně a dietu, protože se vaše hladiny tak dobře stabilizovaly. Pokud by se to mělo změnit, tak pevnou stravou.“ Ťukl na tablet umístěný na pojízdném vozíku a prohlédl si můj graf. „Zatím jen malý hrot, ale to se dá očekávat, kdykoli budete jíst. Vaše čísla se vrací tam, kde by měla být, protože jste jedla přede dvěma hodinami.“

„Díky, doktore.“ Blaine mu potřásl rukou, než odešel z místnosti. „Tak co říkáš, že bychom si trochu zdřímli?“ Zeptal se mě.

Jako by mě jen myšlenka na spánek uspávala, zakryla jsem si pusu při zívnutí.

„Měl bys jít domů a odpočinout si. Vrať se zítra a vyzvedni mě.“

„Ani náhodou. Mám lepší nápad.“

Sledovala jsem ho, jak si zoufal boty. „Uhni mi,“ řekl a posadil se na okraj postele.

„Co děláš?“ Zeptala jsem se, i když jsem to docela dobře chápala. Při představě, že mu ležím v náručí, se mi zatočila hlava vzrušením.

„Bylo to příliš nocí, kdy jsem tě nedržel v náručí. Příliš mnoho noci, kdy jsem tě mohl jen držet za ruku. Jen tě potřebuju objímat, jen si zdřímnout, Bree.“

Která žena se zdravým rozumem by mu mohla takovou žádost odmítnout? Přesunula jsme se na druhou stranu postele a on se natáhl vedle mě. „Teď pojď sem.“ Držel otevřenou náruč a já se k němu opatrně vrátila. Jakmile jsme se uvelebili, tiše vydechl a políbil mě na temeno hlavy. „Miluju tě, Aubree,“ zamumlal, než se jeho dech srovnal. Mé srdce bylo plné.

Zavřela jsem oči a nechala se ukolébat teplem jeho těla a bezpečím jeho paží.

O něco později jsem se probudila kvůli šepotu. Otevřela jsem oči a uviděla Ashley a Robin, jak sedí v nohách postele. Obě měly na tváři úsměv. „Ahoj,“ zaskřehotala jsem z toho, jak mi ve spánku vyschlo v krku.

„Ahoj, vypadáš dobře.“ Mrkla Ashley a já cítila, jak se červenám.

„Blaine.“ Zatřásla jsem s ním, abych ho probudila.

„Ještě spi, zlato,“ zamumlal.

„Ááá.“ Robin se usmála a oči jí jiskřily. „Jsem tak ráda, že vidím, že jsi vzhůru a je ti lépe,“ řekla.

„Jo, doktor říkal, že bych mohla jít domů zítra, pokud budou všechny hodnoty dobré.“

„To jsou skvělé zprávy,“ připojila se Ashley.

„Myslely jsme, že s tebou posedíme, zatímco si kluci promluví s Blainem o závodech.“

„Neodejdu,“ zamumlal Blaine a přitiskl se mi k hrudi.

Robin a Ashley se rozesmály, což mě taky rozesmálo. Samozřejmě, že tohle ho probudilo.

„O co jsem přišel?“ Zeptal se rozespale.

„Jsem ráda, že ses k nám mohl přidat,“ utahovala si Robin ze syna. „Tvůj táta a Kevin jsou v čekárně. Vrátili jsme se první.“

„Co se stalo se dvěma lidmi najednou?“ Zeptal se.

„Zdá se, že teď, když je vzhůru, bylo omezení zrušeno,“ řekl, když se dveře otevřely.

„Tady je.“ Usmál se Brian. Přišel k posteli a políbil mě na tvář. Mé srdce bylo plné lásky a podpory, kterou mi jeho rodina a přátelé dávaly.

„Ruce pryč od mojí holky, starouši.“ Zasmál se Blaine. Posadil se na posteli a já udělala to samé. Nesnažil se ale vylézt z postele, tak jsem se mu schoulila na hruď. Kupodivu mi to připadalo přirozené, být s ním tak před všemi kolem. Abych byla upřímná, to bylo to, po čem mé srdce celou dobu tolik toužilo. Seděli jsme tam všichni a další hodinu si povídali. Když přišli, aby zkontrolovali moje hodnoty, konverzace se zastavila, ale jakmile sestra odešla, Kevin promluvil.

„Auto máme naložené a připravené vyrazit, kdykoliv budeš chtít,“ řekl.

„Nepojedu,“ řekl Blaine, jako by mluvil o počasí.

„Co?“ Podívala jsem se na něj. „Co tím myslíš, že nejedeš? Tohle je bodovaný závod, ne?“ Podívala jsem se na Briana pro potvrzení a on přikývl.

„Neopustím tuhle místnost bez tebe.“

„Blaine, tohle je šílené. Vedeš na body. Jsi na dobré cestě vyhrát svůj třetí šampionát v řadě. Tohle jsi chtěl.“

Nonšalantně pokrčil rameny. „Plány se mění.“

„Ne. Ne, to se nestane, Bishope. Mluvíme o tvojí kariéře.“

„Miláčku, mluvíme o tobě,“ řekl a já se začervenala.

Podívala jsem se na jeho matku. „Můžeš ho přivést k rozumu?“

„Co když s Aubree zůstaneme Ashley a já? Zajistíme, aby se u tebe zabydlela a uspokojíme všechny její potřeby.“

„Tak jsem to nemyslel,“ zabručel a ona se zasmála. „V žádném případě nebudu závodit, dokud bude stále tady. I tak mě bude potřebovat.“

„Blaine, jsem v pořádku. Podívej, vím, že to pro tebe bylo děsivé, pro vás všechny, ale jsem v pořádku. Čeká mě nový způsob života a stravování, ale není to žádná velká věda. Zvládnu to. Nemůžeš se vzdát své kariéry jen proto, že jsem diabetik.“

„Aubree…“

Jeho táta ho přerušil. „Říkal jsi, že ji zítra propustí. Co kdybychom odvezli auto na trať? Vyrazíme zítra, jako obvykle. Necháme tě zabydlet Aubree u tebe a ty pak můžeš letět v pátek ráno. Už jsem kontroloval lety a v sedm ráno je tam ještě spousta volných míst. Jeden let je i ve čtvrtek večer. A…“ Zvedl ruku, aby zastavil protesty svého syna, „…než se zeptáš, jak je to s letem zpátky, jeden je tam hned v pátek večer. Měl bys dost času dostat se po závodu na letiště a v sobotu brzy ráno by ses vrátil domů za Aubree.“

„To by šlo, ne? Slibuju, že neopustím tvůj dům. Můžu zavolat Marii, aby se mnou zůstala místo tvé mámy.“ Nenáviděla jsem, že procházejí všemi těmi problémy, ale znala jsem Blaina a ten byl stejně tvrdohlavý, jako sexy. V obojím byl mistr.

„Prodej triček můžeme tentokrát vynechat,“ řekl Brian.

„Určitě,“ souhlasila Robin. „Není třeba, aby Maria zmeškala práci.“

„Dámský víkend se mi líbí,“ souhlasila Ashley.

„Ne.“ Blaine si založil ruce na hrudi.

„Tvrdohlavče. Dobře, až budu propuštěná, vrátím se k sobě.“

„Aubree,“ varoval mě.

„Taková je dohoda, Šachmate. Buď poletíš na závod a já zůstanu u tebe s tvojí mámou a Ashley nebo můžeš zůstat zabejčený a nezávodit, přijít o body a sedět sám doma.“

„Ach, ta je dobrá.“ Robin se zasmála.

„Bree, já…“

„Prosím? Udělej to pro mě. Chci vítězství, Bishope, přivezeš mi ho?“

„No tak, víš, s kým mluvíš?“ Chlubil se.

„Tak mi to ukaž. Jdi a vyhraj to. Přivez mi domů vítězství.“

„Mám dvě podmínky.“ Políbil mě na čelo, jako bychom byli v místnosti jen my dva. Znovu jsem cítila, jak se červenám.

„Poslouchám.“

„Musíš odsud odejít a zabydlet se u mě.“

„Hotovo. Co dalšího?“

„Už to nebudeme označovat za můj dům, ale náš. Nastěhuješ se ke mně.“

„To je tvoje druhá podmínka? Mohl jsi požádat o cokoliv.“

„Vše, co chci, jsi ty.“

Srdce mi udělalo přemet a monitor srdce se zbláznil, což nás všechny rozesmálo. Podívala jsem se do jeho oříškových očí a viděla v nich lásku.

Která mířila na mě. Jiná odpověď opravdu nebyla.

„Vypadá to, že máš spolubydlící,“ řekla jsem s větší odvahou, než jsem cítila.

„Jo? Musíme s tím titulem něco udělat, ale prozatím to půjde.“

V žaludku mi bublalo vzrušení. Byla jsem pro všechno, co naplánoval. Blaine Bishop vlastnil mé srdce a já ho nikdy nechtěla vrátit.