TTP - 17. kapitola

Překlad: Marťa

Aubree

Probudilo mě zvonění telefonu. Pomalu jsem otevřela oči a prohlédla si své okolí. Viděla jsem naše oblečení poházené na podlaze a cítila, jak mě obklopovalo jeho teplé objetí, když se mi vracely vzpomínky na včerejší noc.

„Ještě spi,“ zamumlal Blaine.

„Možná je to důležité.“ Snažila jsem se vykroutit z jeho sevření, i když část mě v něm chtěla zůstat o něco déle.

„Důležité je jedině to, abys mě políbila na dobré ráno.“

Uh.“ Zakryla jsem si ústa rukou. „Musím si vyčistit zuby.“

„Musíš mě políbit,“ řekl a políbil mě na nahé rameno.

„Co kdybych si zkontrolovala telefon, vyčistila si zuby, a pak pořádnou pusu ti dala až potom?“ Kompromis byl ve vztazích důležitý, ne? I ty s datem exspirace?

„Co kdyby sis vyčistila zuby, vrátila se do postele, políbila mě, a pak zkontrolovala telefon?“

„Platí.“ Vylezla jsem z postele a on mě k mému překvapení následoval. „Co děláš?“

„Jdu si vyčistit zuby,“ řekl a následoval mě do koupelny. Opravdu jsem potřebovala čůrat, ale počkám, až bude hotový. Místo, aby se zastavil u umyvadla, šel k záchodu a zvedl poklop.

„Blaine! Opravdu to teď děláš?“ Nikdy jsem v této situaci nebyla. Moje středoškolské vztahy se odehrávaly v zadní části auta a těch pár, které jsem si dopřála na vysoké, byly spíš situace typu „šup sem, šup tam, díky, sbohem“. Žádné ranní následky.

Podíval se na mě přes rameno. „Je to lidská přirozenost, Bree.“

„Jo, já vím, ale přede mnou?“

„Viděla jsi mě nahého.“ Jeho oči těkaly po mém těle. „Není místo, kde bych se tě nedotkl a tohle ti přijde příliš intimní?“

„Ne, jen jsem… to nečekala, to je vše.“ S tekoucí vodou a tím, co dělal, jsem opravdu musela. Spláchl a spustil poklop, než se ke mně připojil u umyvadla. „Můžeš na chvíli ven?“ Zeptala jsem se ho.

„Proč?“

„Musím použít toaletu.“

„Do toho, nevadí mi to.“ Vzal si zubní pastu a prstem si vyčistil zuby.

„Eh!“ Nebyla jsem schopná to déle vydržet. Sedla jsem si a ulevila svému močovému měchýři. Tohle všechno pro mě bylo nové. Bylo to podivně trapné a zároveň uklidňující – mít s ním takovou úroveň intimity.

„Sejdeme se zpátky v posteli.“ Sklonil se a políbil mě. Zatímco jsem čůrala!

Moje pusa zůstala otevřená, když jsem sledovala jeho nahý zadek, který si zapamatuju. Vyšel z koupelny a vrátil se do postele. Dělali tohle normální páry? Budu se muset zeptat Ashley nebo Marii. Dokončila jsem svou práci, vyčistila si zuby, a vrátila se do postele. Popadla jsem telefon z prádelníku a zjistila, že mám zmeškaný hovor od Robin.

„Hej.“ Vzal mi telefon a převalil se na mě. „Nezapomněla jsi na něco?“

Chtěla jsem udělat něco roztomilého a koketního, ale popravdě jsem ho chtěla jen políbit. Takže jsem to udělala. Zabořila jsem mu ruce do vlasů a přitáhla si ho k polibku.

„Dobré ráno, Bree,“ řekl, než mi dal cudný polibek a sklouzl ze mě. Se smutným úsměvem mi telefon vracel.

„Zmeškala jsem hovor od tvé mámy,“ řekla jsem mu.

„Opravdu?“ Podíval se na svůj telefon. „Mě nevolala.“

Když jsem vytočila její číslo, zazvonilo to dvakrát, než mi to vzala. „Ahoj, Aubree. Doufám, že jsem tě nevzbudila?“ Zeptala se zdvořile.

„Ne, byla jsem v koupelně, když jste volala.“

„Vypadá to, že máme volno, dokud neuvidíme, jak to dopadne s počasím. Myslela jsem, že bychom spolu, ty a já, mohly jít nakupovat. Co ty na to?“

Okamžitě se mi nahrnuly slzy do očí. Svou matku jsem nikdy nepoznala. Vždy jsem snila o tom, že ji budu mít ve svém životě a v mých představách byla, jako Robin Bishopová. „Jo.“ Odkašlala jsem si. „To bych ráda. V kolik chcete jít? Potřebovala bych tak třicet minut na přípravu.“

„To bude perfektní. Dejme tomu za čtyřicet pět. Dáme si oběd tady v hotelu, půjdeme ven a uvidíme, jestli tady něco seženeme.“

„Perfektní. Děkuju, Robin.“

„Děláte mi laskavost. Potřebuju trochu holčičí chvíle.“ Zasmála se a zavěsila telefon.

„Jsi v pořádku?“ Blaine mi zastrčil rozcuchané vlasy za uši. Vím, že jsem vypadala, jako strašilo. Kdybych nebyla tak emotivní z pozvání jeho matky, asi bych se styděla.

„Jo, ona, ehm, mě pozvala na nákupy.“

„Slyšel jsem.“ Usmíval se. „Proč tě to tak dostalo?“

Přemýšlela jsem o tom, jestli mu to říct nebo ne, ale pak jsem se rozhodla, že do toho prostě půjdu. Většinu toho stejně věděl. „Víš, moje máma odešla, když jsem byla dítě. Strýček Bobby se nikdy neoženil, takže jsem v životě nikdy neměla postavu matky. Když jsem byla mladší, vždycky jsem snila o dni, kdy se pro mě vrátí. A v mých snech, představách, byla hodně podobná tvé mámě. Laskavá, chápavá, bezpodmínečně milující…“

„Podělím se o ni s tebou,“ řekl tiše. „Má velké srdce a já bez pochyb vím, že by tě ráda měla za dceru.“

Zasmála jsme se. „Jo, a až to skončí, jak to bude fungovat?“ Jeho nabídka mi udělala radost. Cítila jsem něco, co jsem v životě moc necítila. Pokud jsem měla být upřímná, necítila jsem to nikdy. Nikdy mě nikdo nepřiměl tohle cítit, dokud jsem nepotkala Blaina.

„Jsme dospělí, Bree.“

„Jo. A já jsem dospělá, která přijde pozdě, pokud si nepohnu.“

Vyskočila jsem z postele a ukončila konverzaci. Dělala jsem to mezi námi těžké, když to nemělo být nic jiného, než zábava. Musela jsem si to zapamatovat.

Bez ohledu na to, jak moc moje srdce křičelo. Prosilo mě, abych ho nechala ho milovat, nestarat se o co-kdyby a přijala to – ať se stane cokoli – s otevřenou náručí. Abych do toho šla s očima dokořán. Znala jsem sázky a byla jsem ochotná je vsadit.

Právě jsem si namydlila vlasy šamponem, když do koupelny vešel Blaine. „Volal táta. Chce vědět, jestli si já a kluci nechceme zahrát pár kulečníkových her, zatímco ty s mámou půjdete nakupovat. Abychom zabili čas.“

„Bav se,“ řekla jsem a opláchla si šampon.

„Neodejdu, dokud mě nepolíbíš na rozloučenou.“

Nahlédla jsem skrz skleněné dveře sprchy. Opíral se o pult, nohy zkřížené v kotnících a ruce založené na prsou.

„No, a? Budeš tam jen tak stát a dívat se, dokud nebudu hotová?“

„Ano. Věř mi, kdybys viděla to, co já, udělala bys sakra to samé.“

„Nepotřebuješ se osprchovat?“ Zeptala jsem se ho.

„Ano.“

„Nepřijdeš pozdě?“

„Ani náhodou.“

„Můžeš se ke mně přidat, jestli chceš,“ nabídla jsem mu, i když jsem věděla, že se opozdím, ale pokušení bylo příliš velké.

„Ani náhodou. Ty i já víme, že pokud s tebou vlezu do sprchy, ani jeden z nás v blízké budoucnosti tento pokoj neopustí.“

Měl pravdu, takže jsem držela pusu a nechala ho sledovat, jak se sprchuju. Ten akt byl stejně intimní, jako by tu byl se mnou.

Srdce mi bušilo a mezi stehny mě brnělo. Když jsem skončila, čekal na mě se dvěma ručníky. Do jednoho jsem si zabalila vlasy a druhý si nechal. Dával si načas, aby mě osušil. Pomalu přejížděl ručníkem po mém mokrém těle. Staral se o mě, což bylo také úplně nové a vzrušující. Věděla jsem, že nemůžu přijít pozdě na schůzku s Robin. Nechtěla jsem, tak jsem si svou touhu nechala pro sebe. Pro teď. Když byl spokojený, hodil ručník přes dveře sprchy. Pozorovala jsem ho, jak si upravil tvrdou délku.

„Bree,“ zabručel. „Nemůžeš se na mě takhle dívat.“

„Jak takhle?“ Zeptala jsem se nevinně. Přesně jsem věděla, jak jsem se na něj dívala.

„Pojď sem,“ zavrčel a vtáhl mě nahé tělo do svého plně oblečeného. „Polib mě, ať můžu jít. Jsi zatraceně lákavá.“ Udělala jsem, co žádal. Líbala ho a dráždila jeho rty jazykem. „Zabiješ mě.“ Zasmál se. „Připrav se a bav se. Uvidíme se později?“

„Ano. Uvidíme se později.“ Ještě jeden letmý polibek a vyšel z mých dveří. To mi připomnělo, že jednoho dne, až se otočí a odejde, se už nevrátí. Když jsme s tím začali, věděla jsem, že se do něho zamiluju, znám se. Jen jsem netušila, že to půjde tak rychle a tak silně. Jak jsem mohla jít dál bez něj?

Spěchala jsem s přípravou a stihla to dolů o pět minut dříve, než bylo domluveno.

„Doufám, že nečekáte dlouho,“ řekla Robin. „Ztratila jsem pojem o čase.“

Chtěla jsem říct, že mě její syn také málem přiměl přijít pozdě, ale nechala jsem si tu lahůdku pro sebe. „Vůbec ne,“ řekla jsem místo toho. „Zrovna jsem dorazila.

„Mám hlad.“ Propletla si paži s mojí a vedla mě k baru. „Tady nás obslouží rychleji, než kdybychom měli čekat na stůl.“

„Za mě dobré. Mám spíš žízeň, než hlad.“

Seděli jsme u baru a mluvily o počasí a o tom, co to znamenalo pro Blaina a závod.

„Jsem si jistá, že se celou noc nervózně převaloval,“ řekla s odkazem na Blaina.

„Jo,“ souhlasila jsem a snažila se nečervenat.

„Nesnáší, když se kvůli počasí zdrží nebo zruší závod. Přísahám, že ten kluk pro ten sport žije a dýchá.“

Naše jídlo dorazilo dřív, než jsem se stihla vyjádřit a požádala jsem barmana o doplnění vody. Snědly jsme naše francouzské tousty a vyrazily jsme. „Hledáte něco konkrétního?“ Zeptala jsem se, když jsme vyšly z hotelu.

„Vůbec ne, je to jen den, kdy si chci užít holčičí den. Musím říct, že je fajn, že jste tady. Bývala jsem tady jedinou ženou, kromě dnů, kdy mohla jet i Ashley. Kdybys tu nebyla, buď bych s sebou táhla Briana, nebo bych prostě dělala, co by chtěli. Takže ti děkuji.“ Věnovala mi vřelý úsměv.

„No, ráda jsem pomohla.“ Přešly jsme ulici k malému obchodnímu centru.

„Ach, půjdu se podívat na ty šátky,“ řekla Robin a zamířila k zadní části úplně nového obchodu, do kterého jsme vešly.

Procházela jsem se kolem a nic na mě nevolalo kup si mě, dokud jsem nenarazila na vínovou halenku vyrobenou tak, že vypadala, jako z krajky. Místy byla z tenčího průsvitného materiálu, díky které byla průhledná, ale ne natolik, aby něco ukázala.

„Přesně takovou jsem si onehdy koupila pro sebe,“ řekla mi dívka v mém věku. „Jsem Sara. Zkusíš si ji?“ Zeptala se mě.

„Ne, tohle nejsem já?“ Řekla jsem to spíš, jako otázku, než konstatování. Obvykle jsem se držela nudných a neforemných tvarů. Bylo to mimo moji zónu pohodlí a potřebovala jsem poradit. Doufala jsem, že mi radu nabídne.

„Samozřejmě, že je. Skvěle se hodí k barvě tvých vlasů. Vyzkoušej si ji.“

Moje mysl putovala k tomu, co by si myslel Blaine, až mě v ní uvidí.

„Ach, co jste našla?“ Zeptala se Robin se šátkem v ruce.

„Snažím se ji přesvědčit, že by na ní ta halenka vypadala úžasně s její barvou vlasů,“ vysvětlovala Sára.

Robin stáhla kousek z věšáku a podržela ji přede mnou. „Och, máte pravdu,“ řekla jí. „Aubree, musíte to zkusit.“

„Tohle opravdu nejsem já. Chci říct, že je skrz to vidět.“

„Jen si pod to vezmi pěknou černou nebo vínovou podprsenku nebo košilku,“ řekla mi Sára.

„Běžte.“ Robin mi podala košili a trochu mě postrčila směrem k šatně.

Usmívala jsem se celou cestu k šatně. Byla jsem k nim zády, aby neviděli můj praštěný úsměv. Dnešek byl skvělý. Nakupování s Robin byla další nová zkušenost, kterou jsem si přála často opakovat. Poté, co jsem si přetáhla přes hlavu tričko Bishop Racing, stáhla jsem halenku z ramínka a vyzkoušela si ji. Beze spěchu jsem si zapnula knoflíčky a koukala. Měla výstřih do V, který naznačoval kousek dekoltu, aniž by byl obscénní. Když jsem ji měla oblečenou, nebyla tak průhledná, jak se zdálo. Naštěstí jsem dnes měla černou podprsenku a vypadalo to dobře.

„Chci to vidět!“ Křikla Robin do šatny.

Pomalu jsem otevřela dveře a vyšla ven.

„Páni, Aubree, tobě to sluší.“

„Ano a máme novou řadu rtěnek, přesně takové barvy, která by to doplnila. Nech si šortky a žabky, tohle je roztomilý outfit. Budu to muset nosit taky tak,“ řekla Sára a vrhla se pryč. Předpokládala jsem, že pro tu rtěnku.

„Není to moc?“ Zeptala jsem se Robin.

„Jsi mladá a sluší ti to. Říkám ti, jdi do toho.“

„Kam bych to nosila?“ Zeptala jsem se jí. „V práci nosím zástěry a na dráze mám uniformu.“

„Unosíš to.“

„Nechodím ven. Moc.“

„Hm, no, tak dnes večer jdeme ven. Užijeme si večer venku, protože bouře se pohybuje pomalu, tak uvidíme, co se stane. Shromáždím vojáky. Bude to zábava,“ řekla.

Jen pomyšlení, že bych si to oblékla pro Blaina a viděla žár v jeho oříškových očích, mi stačil k tomu, abych si to koupila. „Dobře,“ souhlasila jsem. Robin zatleskala a jásala.

„Tady máš.“ Sára mi podávala rtěnku. „Právě máme výprodej, takže vám oběma můžu dát slevu dvacet procent.“ Mrkla. „Je to jen pro přátele a rodinu, ale my jsme přátelé, že?“

„Ano,“ řekla Robin i já a všechny tři jsme se současně zasmály.

Poté jsme navštívily ještě několik dalších obchodů. Koupila jsem si pleťovou vodu a láhev vody, protože jsem měla pořád žízeň a našla si roztomilé černobílé pouzdro na mobil. Bylo kostkované, ale nutilo mě to myslet na Blaina a závodění, takže jsem si ho koupila taky.

„Myslím, že to je vše, napsala,“ řekla Robin, když jsme vyšly z poslední prodejny.

„Jo, ale máme skvělé kousky,“ řekla jsem a zvedla tašky.

„To máme.“

„Za dnešek děkuju,“ řekla jsem jí a potlačovala emoce, které mu svíraly hrdlo. „Tohle je pro mě poprvé. Nikdy jsem s mámou nebo mateřskou postavou nenakupovala, takže dnešek byl… pěkný. Děkuju.“ Zadrhával se mi hlas.

„Kdykoli, Aubs.“ Natáhla ruku, aby mě objala, nebo se o to alespoň s taškami v rukou pokusila. „Až budeš potřebovat parťáka na nákupy i po skončení sezóny, zavolej mi. Muži v mém životě žijí v té garáži. Vždycky si ráda užiju ženskou společnost.“

Při naší procházce zpět do hotelu jsme plánovaly, že si to brzy zopakujeme. Myslela jsem vážně to, co jsem řekla. Dnešek byl skvělý den. Takový, o kterém jsem snila. Doufám, že si Blaine uvědomoval, jak skutečného požehnání se mu dostalo v tom, že měl rodiče ve svém životě.