TTP - 16. kapitola

Překlad: Marťa

Blaine

Dali nám stůl pro osm lidí. Nějak se mi podařilo posadit se na opačnou stranu stolu, než Aubree. Máma seděla po její pravici a Rick po levici. Místo vedle mě bylo volné, takže měl na výběr, kde bude sedět. Samozřejmě si vybral hned to, vedle ní. Táta mě vyrušil, když jsme přišli ke stolu a mluvil se mnou o počasí, které mířilo do Pennsylvanie. Měly přijít bouřky, což mohlo znamenat potenciální déšť, případně zdržení nebo úplné zrušení závodu.

Tak a teď jsem byl tady a přemýšlel, jestli ta dlouhá jízda nebyla k ničemu a sledoval, jak jeden z mých nejlepších přátel flirtoval s mou dívkou. Dobře, technicky nebyla moje, ale zatímco se ta věc - až už mezi námi bylo cokoli – děla, byla moje. Zatímco bude noci trávit v mé posteli, bude má. Nejenže jsem neudržoval vážné vztahy, nikdy jsem se o ženu nedělil. Nikdy. Byl jsem jedináček a sobecký parchant. Zřejmě, zvláště pokud šlo o Aubree. Za poslední hodinu jsem si tisíckrát představoval, jak praštím Ricka do krku. Seděl blíž, než by měl a uzurpoval si její pozornost.

Asi bych měl být rád, že nás to zbavilo toho žáru, ale zjišťoval jsem, že pokud šlo o ni, bylo mi fuk, kdo to věděl. Souhlasil jsem s jejími podmínkami, protože jsem ji chtěl. Obvykle jsem projevy náklonnosti neprojevoval. Svá vítězství jsem si nechával pro sebe. Nicméně to bylo už zatraceně dávno, co v mém životě vůbec došlo k propojení. Dokud se do mého života nevřítila nádherná zrzka sedící naproti mně, mým jediným zaměřením byla moje kariéra.

„Blaine,“ řekl můj otec a vytrhl mě z myšlenek.

„Jo?“ Otočil jsem se, abych se na něj podíval.

Ušklíbal se. „Oslovil jsem tě třikrát.“

„Promiň, myslel jsem na ten závod.“ Což nebyla úplná lež.

„Právě o tom jsem se s tebou snažil mluvit. Možná bychom tu zítra mohli zůstat a uvidíme, jak to dopadne. Ušetří nám to deset hodin jízdy tam a zpět sem, pokud se to kvůli dešti zruší.“

Okamžitě jsem byl myšlenkami u Aubree a v jejím pokoji, nebo zatraceně, v tom mém, který jsem ještě ani neviděl, protože jediné, co jsem viděl, byla ona. „Jo, to není špatný nápad. Myslím, že opustit domov tak brzy nebyl nejlepší krok.“

„Myslím, že byl. Jsme pět hodin daleko od trati, stejně jako od domova. Mohlo by to být tak či onak. Pokud závod bude, nepřijedeme tam na poslední chvíli. Pokud ne, nemusíme jen deset hodin, abychom se dostali domů.“

„Dobrý postřeh.“

„Co se děje?“ Zeptala se máma.

„Mluvili jsme o závodě. Blíží se dešťová fronta. Měla by prý trvat od pátku do neděle. Je tu šance, že to zruší.“

„Takže bychom tu měli zůstat další noc,“ řekla máma.

Táta se na ni usmál. Tím milujícím pohledem „mohla bys mi nakopat zadek“ a já bych tě stále uctíval. Byl to způsob, jakým se na ni díval pokaždé. „To jsme si mysleli,“ řekl nakonec.

„Sakra, přál bych si, aby mohla jet i Ashley,“ komentoval to Kevin.

Nevím, jak to dělal. Díval se na Ash stejně, jako táta na mámu. Nedokázal jsem si představit, že bych dokázal strávit tolik času pryč od někoho, koho bych tolik miloval. Kev si, jako šéf mé posádky vydělával dobře, ale nešlo o peníze, spíše o rozhodnutí Ashley získat nezávislost. Vím, že by se práce vzdala, když a jestli budou mít dítě. Což podle Kevových řečí, by mohlo být už brzy.

„Kdykoli je vítaná. Říkám jí to znovu a znovu,“ řekla máma.

„Ano, ona to ví. Moje žena je tvrdohlavá vůči chybám. Práce ji baví.“

„Na tom není nic špatného,“ ozval se táta.

„Chápu to,“ dodala Aubree. „Na škole jsem tvrdě pracovala, abych byla tam, kde v životě sem. Vzdát se toho, věřit někomu jinému, že se o mě postará, nejsem si jistá, jestli bych to dokázala.“

Rick položil paži přes opěradlo její židle. „Musíš jen najít toho správného chlapa.“ Zavrtěl obočím.

Bublal ve mně vztek a nebýt možnosti, že bych zasáhl Aubree, kopl bych ho pod stolem.

„I tak,“ řekla Aubree. „Byla jsem závislá na muži, který mě nenáviděl. Není to nic, co bych kdy někomu přála. Moje práce zajišťuje, že už se mi to nikdy nestane.“

„Ach, drahoušku, nedopusť, aby tě jeden špatný vztah odradil od lásky,“ řekla jí matka.

„Je to těžší, když je tím mužem váš otec.“ Jak její slova dozněla, připlácla si rukou pusu. Máma ji přesvědčila, aby si k večeři dala sklenku vína a ona byla trochu uvolněnější, než obvykle. U stolu bylo děsivé ticho a já se přistihl, že jsem ji chtěl obejmout, držet a chránit. Říct jí, že všechno bude v pořádku. Nikdy jsem necítil potřebu někoho utěšovat, ale už jsem zjistil, že Aubree nebyla jen tak někdo.

„Aubreeinko,“ promluvil táta. Hlas měl klidný a jasný. „Prosím, odpusťte mi, že o vašem otci mluvím špatně, ale žádný muž si nezaslouží titul otce, pokud se chová tak, že se dítě cítí takhle. Je mi líto, čím jste si prošla, a mohu vám slíbit, že žádný z mužů sedící u tohoto stolu, takový není. Můžete nám věřit, drahoušku,“ dodal.

Máma položila ruku na Aubreeinu, která ležela na stole. „Všichni jsme tu pro tebe,“ řekla tichým hlasem. Její slova byla určena pouze Aubree.

Když jí po tváři stekla slza, měl jsem toho dost. Večeře byla u konce a všichni jen seděli a povídali si. Postavil jsem se a podal tátovi svou firemní kreditku. Postarej se o to, ano?“ Nečekal jsem na jeho odpověď, protože jsem věděl, že to udělá. Místo toho jsem vstal a položil ruce na opěradlo její židle. Sehnul jsem se a zašeptal jen pro ni: „Pojďme tě uložit.“ Její odpovědí bylo, že vyskočila ze židle.

„Omlouvám se,“ řekla se svěšenou hlavou a očima upřenýma na nohy.

„Aubree.“ Táta vyslovil její jméno autoritativně, což ji přinutilo zvednout hlavu a podívat se na něj.

„Nemáš se zač omlouvat. Odpočiň si. Uvidíme se ráno.“

S tím jsem jí položil ruku na záda a vedl jí k výtahům. Jakmile se dveře zavřely, objal jsem ji a pevně ji k sobě přitiskl. Držela se mě, jako bych byl záchranné lano. Když výtah zastavil ve čtvrtém patře, pustil jsem ji a ona zakňourala.

„Hej,“ řekl jsem jemně. „Dej mi ruce kolem krku.“

Udělala, o co jsem požádal, a dovolila mi, abych ji zvedl a odnesl do jejího pokoje. Opatrně jsem ji postavil na nohy, odemkl dveře, otevřel je a následoval ji dovnitř.

Skutečně jsem neměl žádný plán. Už ne. Všechny myšlenky na její uchvácení zmizely, ale nebyly zapomenuty, když jsem viděl její slzy.

„Blaine.“ Její hlas přitáhl mou pozornost.

„Jo?“ Přistoupil jsem k ní a vzal její tvář do dlaní.

„Přinuť mě zapomenout.“

„Bree, nejsem si jistý, jestli je to nejlepší nápad. Pila jsi a evidentně jsi rozrušená.“

„Nejsem opilá, Blaine. Nechala jsem uniknout pravdu a ty jsi pořád tady.“

„Samozřejmě, že jsem. Kde jinde bych byl?“

„Můžeš si vybírat… společnost,“ řekla.

„Vybral jsem si tebe,“ řekl jsem jí a palcem jí pohladil po tváři.

„Tak mě nech zapomenout.“

„Aubree.“ Její jméno z mých rtů znělo, jako prosba. I když jsem si nebyl jistý jaká. Kvůli tomu, aby mě o to nežádala nebo proto, aby ano? Věřila mi, že ji nechám zapomenout.

„Chceš mě?“ Zeptala se.

„Víš, že ano.“

„Tak mi to ukaž. Chci vědět, jaký je to pocit. Můj strýc byl rodina a musel mě chtít mít u sebe. Nebyl, jako můj otec, ale přesto byl rodina. Nikdy jsem nevěděla, jaké to je, být skutečně chtěná. Mužem,“ dodala.

Na jazyku jsem měl protest, ale ona padla na kolena, rozepnula mi kalhoty a měla můj penis v ruce, než jsem něco stihl říct. „Aubree,“ řekla jsem znovu. Nebyl jsem si jistý, jestli to tentokrát byla hrozba nebo varování.

Podívala se na mě zpod řas. Zelené oči jasně zářily, jako smaragdy, plné žáru a touhy, která se soustředila na mě. „Blaine,“ řekla chraplavě a znovu sevřela ústa kolem mého penisu.

„Do hajzlu,“ zachroptěl jsem a natáhl se po něčem, čeho bych se mohl držet. Naštěstí tu byla zeď, aby mě zachránila. Chtěl jsem zabořit ruce do jejích rudých vlasů, ale zastavil jsem se. Tohle potřebovala. Cítit se, jako by to měla pod kontrolou ona. Musela vidět, co se mnou dělala. Rčení, že jsem ji chtěl, bylo mírnou interpretací toho, jak mi srdce bušilo v hrudi, když jsem sledoval, jak klouzala měkkými rty kolem mého těla a vtahovala si mě do úst.

Její ruce svíraly moje stehna a nehty mi zakusovala do kůže, ale já si tu bolest užíval. Soustředil jsem se na to a snažil se jí netlačit do krku. Chtěla, abych jí ukázal, že ji chci a to také dostane. Nikdy jsem nikoho nechtěl tak, jako ji.

Nikdy.

Jen Bree.

„Aubree,“ zalapal jsem po dechu a cítil, jak se blížím k orgasmu. „Dřív, než ty ne,“ řekl jsem jí.

Opřela se o kolena a místností se rozlehl zvuk toho, jak můj penis opustil její rty. „Chci to,“ oponovala.

„Dnes večer ne. Musím ti to ukázat.“ Vím, že ji to přiměje k mému způsobu myšlení. Přikývla. „Pojď sem.“ Natáhl jsem ruku a vytáhl ji na nohy. Její ústa byla nateklá a mokrá a já ji musel políbit. Ochutnal jsem ji a můj penis sebou zacukal. „Potřebuju tě nahou,“ zamumlal jsem proti jejím rtům.

Ustoupila a svlékla si tričko a šortky. Stála přede mnou v černé hedvábné podprsence, hodící se ke kalhotkám v mé kapse, a v malinkých světle růžových krajkových tangách.

„Jsi pozadu,“ řekla mi s jemným úsměvem, když se natáhla za sebe a rozepnula si podprsenku.

Další povzbuzování jsem nepotřeboval. Svlékl jsem si džíny přes boky a odkopl je na stranu. Na řadě bylo mé spodní prádlo, než jsem si sáhl za krk a přetáhl si přes hlavu tričko. I to skončilo na zemi.

„Lepší.“ Usmála se nesměle.

Pozoroval jsem, jak si zasunula palce pod pásek tang a stahovala je dolů po nohách. „Jsi nádherná,“ řekl jsem jí upřímně. Věnoval jsem minutu tomu, abych si to uložil. Abych si zapamatoval každý její centimetr. Oči jí planuly touhou, zatímco rty měla červené a plné, stále vlhké od toho, kdy měla v puse můj penis. Její kaštanové vlasy jí padaly přes ramena a prosily, abych do těch kadeří zabořil ruce. Dlouhý štíhlý krk, kulatá ňadra s třešňově červenými bradavkami, které prosily, abych si na nich pochutnal. Pokračoval jsem dolů po jejím bříšku k pěkně růžové kočičce, po které následovaly její vyrýsované dlouhé nohy. Nehty na nohou měla nalakované tím nejsvětlejším odstínem růžové, a přestože jsem nikdy neměl chuť na nohy, chtěl jsem je vsát do úst a přivést ji k šílenství. Krásná Aubree mě rozhodně chytila za koule. A v tuto chvíli mi to nevadilo.

Stáhl jsem z postele deku a pokynul jí, aby vlezla dovnitř.

Neváhala a já ji následoval a přikryl nás.

„Je tady zima,“ zachvěla se.

„To můžu napravit,“ řekl jsem a přitáhl si její nahé tělo ke svému. Položila mi ruku na tvář a přitiskl své rty na mé. Ruce mi bloudily po jejím těle, obkreslovaly každou křivku, zapamatovávaly si každičkou prohlubeň a údolí, na které dosáhly. Můj, jako ocel tvrdý penis, se tiskl k jejímu břichu. Chtěl jsem sát její tvrdé bradavky a věnovat jim pozornost, ale ještě ne. Místo toho jsem zůstal klidný. Moje ruce ji hladily a ústa líbala. Chtěla vědět, jaké to je, být chtěná. Zatraceně pořádně jí to ukážu. Po dnešní noci už o tom nikdy nebude pochybovat.

„Blaine.“ Vydechla mé jméno.

„Hmm?“ Zeptal jsem se a moje rty se přesunuly od jejích rtů přes tvář a ke krku.

Přehodila nohu přes moji a já ucítil její vlhké teplo. Moje kontrola upadala, ale byl jsem rozhodnutí jí to dát. Možná jí nebudu moci dát šťastně až do smrti, po kterém toužila, ale mohl jsem jí dát tohle.

Tuto noc.

Mé rty se pohybovaly po jejím krku přes klíční kost a k jejím prsům.

„Lehni si,“ zašeptal jsem. Jednou rukou jsem jí cvrnkl do bradavky, což ji zvedlo z postele, zatímco jsem se rty přisál na tu druhou. Moje ruce a ústa bloudily a hýřily pozorností, jakou si zasloužila. Sál a olizoval jsem jí bradavku a druhý pupen převaloval mezi palcem a ukazováčkem.

Až když jsem na ni vylezl a usadil se mezi jejími stehny, zjistil jsem, že nemám kondom. S těžkým výdechem jsem se opřel čelem o její a snažil se dostat pod kontrolu s uvědoměním si, že se dnešní noc nekoná. Alespoň ne tak, jak jsem to plánoval.

„Co je špatně?“

„Kondom. Žádný nemám.“

„Nějaké jsem koupila,“ řekla. Odtáhl jsem se a zjistil, že se na mě usmívá. „Na benzince, spolu s koblihami. Nebyla jsem si jistá, jestli je budeme potřebovat, ale však víš.“ Pokrčila ramenem.

Tvrdě jsem ji políbil na rty, jen rychle, ale dost na to, aby zprávu pochopila. „Kde jsou?“

„V kabelce.“ Ukázala na stůl, kde ležela.

„Nepohni ani svalem.“ Shodil jsem deku, vyskočil z postele a vysypal její kabelku na stůl. Našel jsem krabičku s kondomy a všiml si, že byly tři. Roztrhl jsem balíček a všechny je přinesl s sebou do postele. Dva jsem položil na noční stolek, zatímco obal posledního jsem roztrhl zuby a navinul ho na svou délku. Rychle jsem zabral své místo mezi jejími stehny a přetáhl přes nás přikrývku.

„Chyběl jsi mi,“ řekla tiše.

Při jejích slovech se mi něco převalilo v hrudi, ale já to ignoroval. V tuto chvíli jsem se musel soustředit na něco mnohem důležitějšího. S rukama na posteli po obou stranách její hlavy jsem se opíral o svou váhu, abych ji nerozdrtil. Sklonil jsem se a políbil ji.

„Blaine,“ řekla proti mým rtům. Vzala věci do svých rukou, sevřela mě a umístila ke svému vchodu. Podívala se na mě a já byl rád, že se svítilo. Museli jsme zapomenout zhasnout, když jsme odcházeli, ale nikdy jsem za to nebyl vděčnější. Její zelené oči byly plné touhy. Jen kvůli mně. Nemohl jsem čekat ani minutu a zatlačil jsem do ní.

„Bree,“ zamumlal jsem a zavřel oči. Seděla mi, jako ulitá. Její vlhké teplo obklopovalo můj penis, jako by bylo stvořené právě pro ni. Když se její ruce pohybovaly po mých zádech nahoru a dolů, otevřel jsem oči a ujistil se, že je v pořádku.

„Ahoj.“ Usmívala se.

Zvedl jsem koutek úst. „Potřebuju chvilku,“ přiznal jsem. „Je to až příliš dobrý pocit.“

„Tohle není jednorázová záležitost, víš.“ Zvedla boky a přijala mě hlouběji, což jsem ani nepovažoval za možné. „Jsem tvoje na tak dlouho, jak mě budeš chtít.“

Navždy.

To jediné slovo se mi ozvalo vzadu v mysli, ale já ho odstrčil. Místo toho jsem položil lokty na postel, objal ji a pomalu se do ní začal houpat. Líbal jsem ji na rty, bradu, krk, uši… nebylo místo, kterého by se mé rty nedotkly. Jednou rukou jsem ji pohladil po prsu a druhé jsem líbal, než jsem pořadí vyměnil. Dával jsem si načas a ukazoval jí svým tělem, jak je chtěná.

Jak moc jsem ji chtěl já.

„Víc,“ objala mě nohama kolem pasu a sevřela je kolem mě s propletením kotníků.

Bez ohledu na to, jak moc prosila, neuháněl jsem do cíle. Bral jsem to pomalu. Pro mě poprvé. Obvykle jsem své uvolnění bral rychle a na pár týdnů, sakra, měsíců, mi to stačilo, ale dnes večer, s Aubree, jsem se za tím honit nechtěl. Ne. Ve skutečnosti jsem ji chtěl lovit. Chtěl jsem nashromáždit touhu, která mezi námi hořela týdny, a pak společně vybouchnout v čiré blaženosti. Zasloužila si zacházení, jako by byla poklad.

Ubíhaly vteřiny, minuty, sakra, hodiny, ale já si toho nevšímal. Věděl jsem jen to, že jsem tady byl s krásným stvořením – uvnitř ní – a jejím teplem kolem mě. To bylo nejblíže nebi, kdy jsem se ocitl. Byl jsem blízko, ale držel jsem se zpátky a odmítal se udělat bez ní. Udržoval jsem svůj rytmus stabilní a dokonce i při našem pomalém tempu jsem se začínal potit z touhy udělat se… z touhy uvolnil tuhle… vášeň, kterou sem k ní choval.

„Ach, Bl-Blaine,“ zasténala a její klín kolem mě pulsoval.

Byla blízko.

Přiložil jsem rty k jejímu uchu a promluvil na ni. „Být v tobě je tak dobrý pocit, Bree. Cítím, jak mě tiskneš.“ Zakroužil jsem boky a její nehty se mi zabořily do zad. „Pusť to, krásko.“ A jako by moje povzbuzení bylo vše, co potřebovala, zakřičela, když jí prorazil orgasmus. S jediným dalším přírazem jsem udělal totéž. Opřel jsem se o lokty a dával pozor, abych ji nedrtil, když jsme lapali po dechu.

„To bylo…“ nedokončila větu a zhluboka se nadechla.

„Jak moc jsem tě chtěl,“ dokončil jsem za ni. Byl to víc, než to. Mnohem víc. Ještě jsem nebyl připravený ro rozebírat. Místo toho jsem chtěl ležet vedle ní a vyhřívat se v záři našich orgasmů.

„Můžeš zůstat?“ Zeptala se.

„Nikde bych teď nebyl raději.“ Vyklouzl jsem z postele, abych se zbavil kondomu. Přinesl jsem vlhký hadřík, aby se očistila. Nikdy předtím jsem to nedělal. Nikdy jsem si nenašel čas na to, postarat se po sexu o ženu. S Bree jsem měl touhu se o ni starat, přimět ji, aby věřila, že byla někdo výjimečný. Nejen pro mě, ale ve všem, co dělala. Jakmile jsem se postaral o tohle, hodil jsem žínku zpět do koupelny a vlezl si vedle ní.

Přitulila se ke mně a během několika minut jsme oba tvrdě usnuli.