TTP - 14. kapitola

Překlad: Marťa

Blaine

Kdyby mi někdo řekl, že budu tuhle sezónu hotový ze sexy zrzky, vysmál bych se mu. Kdyby mi řekli, že mě ta stejná zrzka bude držet za koule, řekl bych jim, aby šli do prdele. Nicméně jsem tady seděl vedle ní, s její hlavou na svém rameni, když seděla schoulená pod jednou z mých přikrývek a sledoval Rychle a zběsile. Jacob ještě spal a já viděl pohledy, které na mě vrhali Kevin a Rick, ale nemohlo mi to být víc lhostejné.

Posledních pár týdnů bylo těžké držet se od ní dál a vyhýbat se jí, ale dnes, na této cestě, jsem věděl, že to nebude možné. Rozhodl jsem se to zahrát na pohodu a být milý kluk. Zapomenout na pocit jejích rtů nebo to, jak se její tělo tisklo k mému. Trvalo to celých patnáct minut. Když se usadila na pohovce vedle mě, věděl jsem, že všechny plány, které jsem měl předstírat, vzaly za své.

Byla návyková.

Teď jsme byli tady, běželo posledních pár minut filmu a ona mi klidně spala na rameni. Normálně by mě taková věc – mazlení – zaskočila. Od střední školy jsem to nepraktikoval. Nikdy jsem si na to nedal čas. Měl jsem, ne to škrtám, mám cíle a tohle byl můj rok, kdy se podruhé zapíšu do historie. To byl můj plán. Měl jsem poslání a prostředky k jeho uskutečnění. Jen jsem nečekal ji. Teď, když tady byla, mé plány byly stále stejné, ale doufal jsem, že krásná Aubree bude moci být tím dokonalým rozptýlením, které jsme oba potřebovali. Díky jejímu předchozímu komentáři jsem začal být optimistický, že začínala přemýšlet, jako já. Mohli jsme si užít zábavu, jen my dva. Žádný tlak, přesně tak, jak jsem to měl rád.

Když film skončil, zavřel jsem notebook, a pak oči. Nebyl jsem připravený se pohnout. Líbilo se mi být v její blízkosti. Nedokázal jsem to vysvětlit a v tuto chvíli jsem se o to ani nesnažil. Bylo to, jak to bylo, a my budeme takoví, jací budeme. Jen jsem doufal, že to zahrnovalo ji pode mnou.

Sakra, z koho jsem si dělal srandu? Tohle byla Aubree, a i když jsem nemohl uvěřit, že to říkám, vezmu si ji jakýmkoli způsobem, jakým budu moci.

Když se karavan zastavil, věděl jsem, že máme první zastávku. Předpokládal jsem, že máma nebo táta potřebovali pauzu na záchod. Držel jsem oči zavřené. Nechtěl jsem poslouchat výslech, o kterém jsem si byl jistý, že přijde od Kevina nebo vidět ten naštvaný pohled od Ricka. Něco k ní cítil, ale já pro něj měl novinku. Já, zřejmě, taky.

A jen tak to nepřejde. Slyšel jsem Jacoba chrápat a věděl jsem, že se hned tak neprobudí. Přísahal bych, že usne kdekoli. Při takové práci to ale bylo jen dobře.

Čekal jsem, až jsem si byl jistý, že byl vzduch čistý, abych otevřel oči. Jistě, byli jsme sami, tedy pokud nepočítáte chrápajícího Jacoba. Nevěděl jsem, jestli něco nepotřebovala a nerad jsem ji budil, ale stejně jsem to udělal. Otočil jsem hlavu doleva a políbil ji na temeno hlavy. Pak jsem natáhl pravou ruku a jemně jí přejel ukazováčkem po bradě. „Hej, Šípková Růženko,“ řekl jsem tiše.

Zavrtěla se a s dalším jemným pohlazením třepotavě otevřela oči a hned je zase zavřela. „Prosím, řekni mi, že jsem neusnula.“

„To nemůžu,“ zasmál jsem se tiše.

„Omlouvám se.“

Snažila se ode mě odtáhnout, ale já byl rychlejší. Položil jsem jí ruku kolem ramen a přitáhl si ji na hruď. „Mně to nevadí,“ řekl jsem jí.

„Jsi dobrý polštář,“ řekla nakonec. „Nechtěla jsem usnout.“

„Byla jsi unavená. Nemáme žádná pravidla proti zdřímnutí.“

„Za to můžeš ty. Dal jsi mi tuhle deku, a pak mě nechal se k tobě přitulit. Jak bych tomu mohla odolat?“ Zeptala se. Tentokrát byl její hlas jasnější, trochu probuzenější.

„Nemohla. Nechci, abys mi vzdorovala.“

„Legrační, nejsem si jistá, jestli bych mohla, i kdybych chtěla.“

Slyšel jsem dobře? Hrála si se mnou moje mysl, protože jsem celý týdny nemyslel na nic jiného, než na ni? „Co to znamená, Bree?“

„Znamená to, že vím, že bych mohla riskovat nejen své srdce, ale i práci. Znamená to, že i když vím, že ti propadnu, nepůjde o nic víc. Znamená to, že mít kousek tebe je lepší, než nemít žádný. Snažila jsem se to ignorovat, ale nejde to.“

Sevřel jsem ji pevněji a držel ji jen o něco pevněji, než předtím. „Nechci ti ublížit.“

„Já vím, ale to nic nemění na tom, že to uděláš.“

Nesnášel jsem pomyšlení na to, že bych jí ublížil. „To nevíš. Nazvala jsi mě debilem, pamatuješ? Možná zjistíme, že je tahle přitažlivost jen touha, která nevydrží.“

„Možná,“ řekla, aniž by to myslela vážně. „Nebo možná poznám, jaké to je riskovat pro něco, co chci. Možná se naučím, že ne všichni muži jsou, jako můj otec. A možná se naučím, že bez ohledu na to, jak to dopadne, jsem silná a nezávislá a tu bolest přežiju.“

„Do prdele, Bree. Tohle nechci, vůbec ne.“ Ona mě tady ničila.

„Vím.“ Posadila se, aby se na mě podívala. „Vím, že to není tvůj záměr, ale také znám sama sebe. Vím, že když to nechám zajít dál, byť jen o minutu déle, propadnu tomu tvrději a hlouběji. Vím, že to nechceš a chápu to.“ Odmlčela se, jako by si potřebovala srovnat myšlenky. „Můžeme, možná bude lepší nechat si to pro sebe. Ať už je mezi námi cokoli? Můžeme být přátele a to je vše, co každý potřebuje vědět. Až bude po všem, bude to pro mě snazší.“

„Ježíši, Aubree.“ Chtěl jsem ji. Chtěl jsem ji víc, než jsem kdy chtěl jinou, ale tohle bylo sobecké, protože jsem jí nemohl dát, co chtěla. „To je špatný nápad,“ řekl jsem jí a prohrábl si vlasy.

„Ne.“ Překvapila mě tím, že mi obkročmo vylezla na klín. „Vždycky volím tu bezpečnější možnost. Když jsem vyrůstala, život byl těžký a nebylo tam moc lásky ani bezpečí. Zařídila jsem se pro sebe a byla jsem… spokojená. Nikdo ve mně nikdy nevyvolal tuhle… touhu, dokud jsem nepotkala tebe. Nechci s tebou hrát na jistotu, Blaine. Chci všechno, co jsi mi ochotný dát. A když odejdeš s mým srdcem, budu mít alespoň vzpomínky. Budu vědět, že jsem měla dost odvahy jít za tím, co chci.“

„Co chceš?“ Moje ruce sevřely její stehna. Vnitřně jsem ji prosil, aby mi řekla, že je to všechno špatné a sobecké, ale nemohl jsem od ní dát ruce pryč.

„Tebe, Blaine, chci tebe.“ Naklonila se a políbila mě na koutek úst. „Nechci, aby to věděl kdokoli z posádky nebo tvoje rodina.“

„Cokoli chceš,“ řekl jsem jí. Pohupovala se v bocích, třela se o můj penis a v tu chvíli bych jí slíbil celý svět.

Slyšeli jsme hlasy a ona seskočila z mého klína a postavila se. „Půjdu si pro něco k jídlu. Chceš něco?“ Zeptala se, jako by mě právě těmi sexy drobnými pohyby nerozpálila plameny.

Než jsem stihl odpovědět, otevřely se dveře a dovnitř vešel Kevin. Podezíravě si mě prohlédl, dokud ho nerozptýlila Aubree. Ten pocit jsem znal.

„To je domácí kobliha?“ Zeptala se a naklonila se k němu, aby lépe viděla, co drží v rukou.

„Ano, a je moje třetí.“ Zasténal, když si ukousl další sousto. „Možná se tu budu muset zastavit cestou domů a vyzvednout jednu pro Ash.“

„Budu rychlá, ale jednu z nich musím mít.“ Popadla kabelku a vrhla se ven, aby našla ty koblihy.

„Co to děláš, Blaine?“ Zeptal se Kevin okamžitě.

„Co?“ Byl jsem zmatený, protože jsem stále zpracovával, co se právě stalo. Na čem jsme se dohodli.

„S Aubree, co děláš?“

„Sledovali jsme film.“

„Uhm,“ zahuhlal a nevěřil jedinému slovu, které mi vyšlo z úst. Neměl by, ne, když šlo o ni.

„Je jiná.“ Tohle přišlo od Ricka. Ani jsem neslyšel, že se vrátil.

„Myslíš, že to nevím?“ Do hajzlu, věděl jsem to. Taky jsem to cítil, a abych byl upřímný, děsilo mě to.

„Buď na ni hodný.“

Postavil jsem se, abychom měli oči ve stejné úrovni. „Viděl jsi někdy, že bych se k ženě choval jinak, než s úctou?“ Zeptal jsem se a ruce jsem sevřel do pěstí.

„Ne.“ Nic víc neřekl, jen se posadil za volant, aby se ujal řízení.

„Můžeme to vyřídit, než se vrátí,“ řekl jsem Kevinovi.

Dal ruce nahoru. „Nic,“ ušklíbl se. „Nic takového.“

I on zaujal své místo, které bylo na sedadle spolujezdce. Odřídím poslední etapu, tedy pokud se rozhodneme, že to zvládneme během jednoho dne.

Aubree, věrná svému slovu, byla rychlá, když stoupala na palubu. „Ach, páni, Blaine, mám jednu pro tebe a Jacoba, jestli se někdy probudí.“ S úsměvem mi podávala krabici koblih.

„Je jich tucet,“ řekl jsem, zavrtěl hlavou a jednu vyndal z krabice.

„U jedné zůstat nemůžeš.“ Nabídla Kevinovi a Rickovi a oni si ji vzali.

„Ťuk, ťuk,“ řekl táta a vylezl dovnitř, s mámou hned za sebou.

„Chtěli jsme se domluvit. Všichni si myslíte, že to dnes celé odjedeme?“

„Nevím,“ připojil se Kevin. „Možná je příliš brzy to říct. Možná bychom mohli rozhodnutí nechat, až jak se budeme cítit při zastávce na oběd.“

„Kde je Jacob?“ Zeptala se máma.

„Spí,“ řekl jsem jí.

„Musíte je ochutnat.“ Aubree jim nabídla otevřenou krabici koblih.

„Ach, Kevin už nás informoval. Máme v autě vlastní krabici,“ řekl jí táta. „Dobře, uvidíme se na další zastávce.“ Vraceli se zpátky ke svému autu a vyrazili jsme.

„On to celé odřídí?“ Zeptala se Aubree.

„Jo.“

„Pak bychom asi měli zastavit, myslím, pokud ho Jacob nebo někdo jiný nechce vystřídat. Vy se všichni střídáte.“

„Jo, je pravděpodobné, že zastavíme a najdeme si pokoj na noc.“

„Ten plán se mi líbí. Nikdy jsem opravdu necestovala, takže to zní zábavně. Bydlela jsem jen v motelu, znáš ten typ, kde se dveře otevírají ven. Nikdy předtím jsem v hotelu nebyla.“

„Opravdu?“

„Ani náhodou. Bydlela jsem v motelu, když jsem poprvé odešla z domova. Bylo to levné a to jsem potřebovala, dokud jsem nenašla místo k bydlení.“

Musela vidět otázku v mých očích.

„Můj táta byl blbec. Nenáviděl mě za to, že moje matka odešla. Moje dětství bylo… no, vlastně není o čem mluvit. Můj strýc Bobby, byl vlastně jediný člověk, který se o mě staral, když jsem vyrůstala. Chystala jsem se k němu nastěhovat, jakmile mi bude osmnáct. Zemřel několik týdnů předtím. Moc toho neměl, ale to, co měl, zanechal mě. Stačilo to na to, abych odešla z města, našla si garsonku a zapsala se do školy. Celou dobu jsem měla dvě práce, abych se uživila.“

„Nejsem si jistý, co na to říct,“ přiznal jsem.

Pokrčila rameny. „Nic. Tohle je můj život, můj příběh, chceš-li. Nechci ani neočekávám tvou lítost. Díky to jsem tím, kým jsem.“

Sakra a já jí tady říkám, že mezi námi nikdy nic trvalého nebude. V čem jsem byl jiný, než její otec?

„Ne.“ Usadila se do boxu a já si sedl naproti ní, když jsme se rozjeli. Ohlédla se přes rameno – odhadoval jsem, že zkoumala, jestli nám ostatní věnovali pozornost. Natáhla se přes stůl a propletla své prsty s mými. „Chci tohle s tebou. Chci to vzrušení a musím vidět, co to je. Tahle… silná přitažlivost, kterou k tobě cítím. Přijímám to s jasnou myslí, Blaine. Nedošla jsem k tomuto rozhodnutí lehce.“

„Dobře.“ Co jsem měl ještě říct. Byl jsem sobecký bastard a chtěl jsem ji.

Věnovala mi jemný úsměv, jen drobně zvedla koutky rtů nahoru. „Dobře.“

Příštích pár hodin jsme strávili povídáním o filmech a hraním karet. Dokonce mě přesvědčila, abych se podíval na Auta. Netušil jsem, že je animovaný film o závodění. Musel jsem přiznat, že to udrželo mou pozornost, i když bych to nahlas nikdy neřekl. Překvapivě to byla ta největší zábava, jakou jsem, mimo závodní auto, za zatraceně dlouhou dobu zažil.