TTP - 12. kapitola

Překlad: Marťa

Blaine

„Kurva, ano!“ Křičel jsem a bušil pěstí do volantu. Právě jsem vyhrál hlavní závod. Byl jsem novým vítězem Snu a sto tisíc bohatší. Něco z toho samozřejmě předám své posádce. Byli se mnou den, co den. Bez nich bych to nedokázal.

To zahrnovalo i mé rodiče.

Pomalu jsem zamířil k váze. Když jsem najel na nástupiště, upíral jsem oči na světlo, a když se rozsvítilo zeleně, dav zařval. Nečekal jsem, že nezvládnu váhu, ale mnohokrát jsem to viděl u svých konkurentů. Sjel jsem z ní a zamířil na vítěznou dráhu. Můj tým tam byl a čekal, stejně jako traťoví funkcionáři a hostesky. Jakmile jsem byl na plošině, zhasl jsem motor, sundal si helmu a odložil ji stranou. Už tam byl Kevin a podával mi láhev hnusného energetického nápoje, který mě sponzoroval. Jako vždy jsem hrál svou hru. Tohle byl můj život. Dostával jsem zaplaceno za to, co jsem miloval a byl jsem v tom zatraceně dobrý. Tohle vítězství potvrdilo, že jsem nepotřeboval žádné rozptýlení. Byl jsem na cestě zapsat se do historie Dirt Lane Model Racin a podaří se mi to. Jiná alternativa neexistovala. Měl jsem svou posádku, rodinu a sponzory. Vůz byl v pořádku a nic nás nezastaví od toho, vyhrát šampionát po třetí v řadě.

Máme to.

Já to mám.

S odloženou helmou jsem si dopřál minutu oddech. Jak kvůli intenzitě závodění, tak z radosti z vítězství. Vylezl jsem z auta a jako první mě po zádech poplácal Kevin. Následovalo objetí Ashley a mých rodičů a poplácání po zádech od Jacoba a Ricka. Pak tam byla ona. Aubreein úsměv byl široký a oči jí zářily, když se na mě vrhla. Lehce jsem ji chytil a objal ji.

„To bylo tak úžasné. Zabil jsi to,“ řekla a ustoupila.

Tváře měla zarudlé a rty nikdy nevypadaly líbatelněji, než právě teď. Natáhl jsem ruku a položil jí ji na bok, v úmyslu přitáhnout si ji k sobě a udělat právě to, bez ohledu na následky, ale v ten okamžik mi reportér strčil mikrofon do obličeje. Věděl jsem, že bych ji měl pustit, ale neudělal jsem to. Místo toho jsem jí přehodil ruku přes ramena, abych ten okamžik udělal méně intimní a možná i trochu méně nevhodný.

„Jsem tady s Blainem „Šachmatem“ Bishopem. Šachmate, dnes večer jste dominoval dráze. Jaký je to pocit vézt si domů výhru?“ Ptal se reportér.

„Kdykoli mohu domů přivézt výhru, je to skvělé,“ odpověděl jsem ve chvíli, kdy přišla máma a skrčila se pod moji druhou paži. Kolem nás se shromáždil i zbytek posádky.

„Dnes večer jste dominoval trati. Tohle je vaše druhé vítězství na Eldora Speedway v kariéře, a přestože to není bodovaný závod, v životopisu se to bude vyjímat skvěle.“ Zasmál se.

Ten chlap byl neskutečný blbec. Tuhle část jsem nenáviděl. Rozhovory, otázky, vtípky, o kterých si mysleli, že jsou vtipné, ale opak byl pravdou. „Nemohlo by se mi to povést bez mého týmu a samozřejmě mých sponzorů. Knoxville Health Partners s námi poslal osobu, který celou posádku na cestách udržuje zdravou.“ Pokračoval jsem výčtem svých různých dalších sponzorů, kteří nebyli zdaleka tak velkými přispěvateli do týmu, jako KHP.

„Skvělá práce dnes večer, Šachmate.“ Podal mi ruku a odešel, aby vyzpovídal jednoho z ostatních řidičů. Nebyl jsem si jistý, kdo skončil kde, ale věděl jsem, že jsem si domů vezl sto velkých vítězství.

„Kurva jo!“ Zakřičel Jacob a zapumpoval pěstmi do vzduchu. „Zabil jsi to, chlape.“

„My to zabili,“ řekl jsem mu. Mohl jsem být blbec, ale dokázal jsem ocenit pomoc, když bylo třeba.

„Naložíme auto a můžeme slavit,“ řekl Kevin a objal Aubrey. Máma odstoupila, a i když jsem nechtěl, znamenalo to, že jsem musel spustit ruku z Aubreeiných ramen. Pořád jsem chtěl ten polibek a měl jsem úmyslu ho dostat.

Rick nasedl do auta a odvezl ho zpět k přívěsu, zatímco my ostatní ho následovali. Když vylezl z auta, vykřikl bolestí, ohnul se a držel se za záda. Aubree přispěchala k němu.

„Řekni mi, co cítíš? Kde to bolí?“ Zeptala se ho.

„Moje záda. Stejná bolest, jako předtím. Musel jsem si s tím hnout, když jsem lezl z auta.“

Podívala se na mě. „Můžeš mi pomoct, abych ho dostala ke karavanu?“

„Vezmeme ho,“ přiskočil Kevin a postavil se k Rickovi z jedné strany a já z druhé. Pomalu jsme ho dostali dovnitř a pomohli mu na gauč.

„Ricku.“ Aubreein hlas byl klidný a jemný. „Potřebuju tě na břiše. Můžeš tak ležet?“ Zabručel odpověď a cukl sebou, když se natáhl, jak chtěla. „Jen si donesu tašku.“ Rychle se sesunula k přepravce, kde měla uloženou černou tašku s logem KHP.

Vrátila se a dala se rovnou do práce. Kevin odešel, aby pomohl Jacobovi a tátovi naložit auto, přesně to, co bych měl dělat já, ale nemohl jsem z ní spustit oči. S nacvičenou lehkostí mu vyhrnula košili a vysvětlovala mu každý krok, který dělala. Vytáhla z tašky pár pleťových vod a několik dalších masážních nástrojů a dala se do práce. Mluvila tiše s Rickem a ptala se ho na závod a jak dlouho je v týmu Bishop Raceing Team.

Laserově se na něj soustředila, a i když jsem věděl, že jen dělala svou práci, dráždilo mě to. Rick zasténal a ona se tiše zasmála.

„Vážně, člověče?“ Zeptal jsem se a projevil své podráždění.

„Nemáš ponětí,“ řekl s tváří zabořenou do pohovky. „Její ruce jsou kouzelné.“

To mě taky štvalo. Já chtěl být ten, kdo má na sobě její kouzelné ruce. Chtěl jsem její rty srostlé s mými, její tělo přitisknuté pevně k mému. A ten polibek dostanu. Bylo to jen oddalování nevyhnutelného. Viděl jsem to v jejích očích. Když mě objala v té uličce vítězů, cítila to také.

Prozkoumáme to. Přesvědčím ji o svém způsobu myšlení. Musím. Jinak jsem měl pocit, že bych mohl přijít o rozum, pokud bych nepoznal chuť jejích rtů nebo neucítil jemnost její pokožky. Kdybychom to mohli držet v rámci sexu a netahat do toho naše city, byla by to perfektní situace. Oba bychom mohli uvolnit určité napětí a já bych se nemusel starat o všechny ostatní priority, které souvisely se vztahem. Nemusel bych si dělat starosti s jejími pocity, pokud by se cítila osamělá, zatímco bychom pracovali na autě. Jen sex a omezit to rozptylování.

To bych mohl zvládnout.

„Je nám tu dobře,“ řekla mi Aubree, aniž by sundala ruce z jeho zad.

„Potřebuju se osprchovat,“ řekl jsem a odešel do svého pokoje, abych si vzal nějaké oblečení. Dal jsem si tu nejrychlejší sprchu, kterou kdy člověk zažil a vrhl se do oblékání. Alespoň takového, aby to bylo slušné. Oblečený v džínách a bez trička jsem vyšel z malé, zapařené koupelny a vklouzl do kabiny, která byla naší kuchyní.

„V pořádku,“ řekla Aubree a konečně se zvedla z jeho zad.

„Chci, aby ses pomalu posadil ke mně.“ Rick udělal, co řekla a tentokrát nebyly slyšet žádné výkřiky bolesti. „Sakra,“ řekl a vstal, „pořád to bolí, ale je to mnohem lepší.“

„Nejsem lékař, takže pokud se to bude opakovat, možná budeš muset jít na kontrolu, aby ses ujistil, že je to jen natažený sval,“ řekla mu Aubree.

„Co? Mám tebe.“ Mrkl na ni.

„Táta griluje,“ řekl jsem, abych změnil téma a doufal, že se trochu uklidním.

„Ještě jednou díky, Aubs, jsem rád, že jsi tady.“ Rick jí stiskl ruku, a pak se pomalu, i když ne tak pomalu, jako když jsme ho sem vedli, vydal ke dveřím a ven z karavanu. Šel jsem za ním a zamkl dveře.

„Gratujuju,“ řekla a zastrčila si volný pramen za ucho. „Nevadilo by ti, kdybych si vzala láhev vody? Jsem po tom všem jásání vysušená.“

„Cokoli chceš je ti k dispozici,“ řekl jsem jí. Sledoval jsem, jak šla k malé lednici a vytáhla z ní láhev vody. Odšroubovala uzávěr, přiložila láhev ke rtům a zaklonila hlavu dozadu. Nemohl jsem si pomoct, ale sledoval jsem její krk, jak vysává láhev do sucha. Byl jsem muž a už jen tahle vidina mi vložila do hlavy nejrůznější nápady. Nezastavila se, dokud nebyla láhev prázdná. Sledoval jsem ji, když našroubovala uzávěr zpátky a odhodila nyní prázdnou láhev do odpadkového koše.

„Lepší?“ Zeptal jsem se jí.

„O hodně. Nevím, proč mám poslední dobou takovou žízeň. Asi změna prostředí. Jsem venku mnohem víc, než normálně.“

„Jo?“ Zeptal jsem se a udělal krok směrem k ní. Znervózněla, což ji přimělo udělat krok vzad. Když její zadek narazil na pult, opřela se rukama po obou stranách, jako by musela, aby se udržela vzpřímeně. Nezastavil jsem se, dokud jsem nestál přímo před ní, špičky na špičky, stejně jako v Tunelu lásky. „Takže ji fandila hodně?“

Začervenala se. Měla ten načervenalý odstín na tvářích, který v kalhotách probudil moje péro. Byl jsem rád, že jsem na sobě neměl závodní kombinézu, abych ten důkaz mohl skrýt. „Chci říct, že jsi tady kvůli Bishop Racing, ne?“ Neschopný to vydržet, jsem jí přejel ukazováčkem po její tváři. „Chci říct, že jsi tady kvůli mně.“ Můj hlas byl chraplavý touhou. Touhou po ní.

„No,“ olízla si rty. „Ty jsi Bishop Racing, ne?“

Lehce jsem přejel palcem po jejím plném spodním rtu. „To jsem,“ řekl jsem a naklonil se k ní. Znovu vystrčila jazyk ven a olízla si místo, kde byl před vteřinou můj palec. Moje ruka s lehkostí sklouzla za její krk a přitáhla si ji ke mně. „Co myslíš, Bree, zasloužím si vítězný polibek?“ Nedal jsem jí čas na odpověď, než jsem uzavřel zbývající vzdálenost a přitiskl své rty na její. Byly proti mým tak jemné, jak jsem si je představoval. Právě jsem se chystal jít hlouběji, když se někdo pokusil otevřít dveře. Bree mi ztuhla v náručí, když někdo zaklepal na dveře.

„Blaine, jsme připraveni se najíst,“ řekla máma za dveřmi.

„Hned přijdu!“ Křikl jsem zpět.

S výdechem jsem se opřel čelem o Aubreeino a zavřel oči. Rukama mi svírala tričko. Jednu ruku jsem měl na jejím boku a držel ji u sebe a druhou jsem ji stále držel zezadu za krkem. Palcem jsem kroužil po její hebké kůži. „Chci to zopakovat,“ zašeptal jsem chraplavě.

Neodpověděla, ale nemusela. Stisk, který neuvolnila, mi řekl vše, co jsem potřeboval vědět. Nebyl jsem v tom sám. Mohla říct, že nemá zájem, ale právě teď a tady mi říkala něco jiného.

„Radši tam půjdeme.“

„Jo.“ Něžně jsem ji políbil na čelo, propletl si prsty s jejími a vykročil ke dveřím.

„Počkej.“ Stáhla se. „Co děláš?“ Zvedla naše spojené ruce.

„Jdeme jíst.“

„Tohle…“ Znovu zvedla naše ruce.

„Tohle jsem já a ještě nejsem připravený tě pustit.“

„Musíš,“ odpověděla tiše. „Podívej, chtěla jsem, abys mě políbil. Abych byla upřímná, chtěla jsem, abys mi udělal víc, než to.“ Její tváře teď dosáhly sytě rudé barvy, která ladila s jejími kaštanovými vlasy. „Chci to, opravdu, ale nehraju hry. Chci vztah a spolehlivost. Řekl jsi, že to není to, co hledáš. Nepochybuju o tom, že bychom spolu byli… skvělí. Jen to nemůžu riskovat. Znám se, Blaine. Vím, že nedokážu oddělit sex od citů. Také vím, že se do tebe zamiluju. Za jeden život už jsem měla zlomené srdce mockrát.“

„To nikdo neví,“ řekl jsem jí. „Nikdo nemá ponětí, jak fungují vztahy. Musíme riskovat, že si zlomíme srdce, abychom viděli konečný výsledek. Mohla by to být dobrá věc.“

„To je právě ono. Chodíme spolu?“

„Ne.“

„Přesně tak. Ty to nechceš a já ano. Nemůžeme to udělat. Omlouvám se.“

Vyprostila ruku z mojí a já ji nechal. Stál jsem tam a díval se, jak odemyká dveře a vychází ven. Věděl jsem, že to, co řekla, bylo správné, varovala mě, ale já ji chtěl. Říkat si, že jsem ji nemohl mít, nefungovalo. Potřeboval jsem najít způsob, jak zahnat tu touhu, tuhle chuť, kterou jsem na ni měl. Ať tak či onak, tohle bude zatraceně dlouhá sezóna. Když jsem vyšel ven, nikdo se na mě nepodíval. Slyšel jsem, jak Aubree mluvila s Ashley o tom, že byla na toaletě a že se cítila trochu přehřátá. Kryla nás, a i když bych měl být vděčný, protože jsme nepotřebovali, aby se nám do toho vměšovali, nebyl jsem. Byl jsem podrážděný, že jim nemůžu říct, jak jemné byly její rty na mých. Jak byly vedle mých drsných a mozolnatých rukou ty její jemné a hladké. Popadl jsem talíř a posadil se naproti ní, aby nás dělil oheň. Rick a Jacob spolu mluvili a já je chtěl oba praštit. Chtěl jsem jim říct, že byla moje, ale nemohl jsem to udělat. Neudělám to.

Byl jsem v prdeli.