TP - 19. kapitola

Překlad: Marťa

Aubree

Tento týden uplynuly čtyři týdny, co se můj vztah s Blainem změnil. Strávila jsem u něj víkend čtvrtého července. Moje auto jsme schovali za starou stodolou, a pokud víme, nikdo na to nepřišel. Věděla jsem, že měli podezření, ale budu dál předstírat, že jsme žili ve své vlastní malé bublině. Té, o které jsem věděla, že když praskne, roztříští se mi srdce. Čas, který jsem s ním strávila, stál za to. Jakákoli bolest srdce stála za čas, který jsme spolu strávili. Jak se to říká… Je lepší žít a milovat, než nemilovat vůbec? Něco na tom bude. Maria mě onehdy okřikla do telefonu, když jsem jí řekla, že jsem do něj zamilovaná. Ne jen, že bych mohla být, ale že jsem. Bylo to rychlé, já vím. Znala jsem ho jen pár měsíců, ale trávili jsme společně spoustu času a prostě… se to stalo.

Ještě jsme nemluvili o tom, jak dlouho budeme pokračovat a nevadilo mi to. Nevědomost byla blažená. Dnes jsme mířily do Tampy na Floridě. Bylo to jedenáct a půl hodiny jízdy, takže odjezd dnes, ve středu, nám dával spoustu času. Blaine všechny překvapil, když řekl, že chce dnes na noc někde zastavit a přespat tam a zítra cestu dokončit.

Závody začínaly v pátek v šest večer, takže do čtvrtka večer jsme měli spoustu času. Alespoň to říkal.

Hromadná zpráva, kterou poslal včera večer, ta, kterou jsem dostala, když jsem ležela vedle něj na gauči, oznamovala, že odjíždíme v osm ráno. Teď bylo něco po šesté a já se potřebovala pohnout a odtáhnout auto do garáže, aby nikdo nevěděl, že jsem tady strávila noc. To bylo něco, co jsem v poslední době dělala často. Ve skutečnosti si Maria stěžovala, že už mě nikdy nevidí. Věděla jsem, že si ze mě utahovala, ale přesto jsem se cítila špatně. Slíbila jsem jí, že spolu příští týden povečeříme, než zase vyrazíme.

„Ránko.“ Blaine mě políbil na nahé rameno. Bylo to probuzení, ze kterého se stala rutina, a já se už teď děsila rána, kdy už neucítím jeho rty na své kůži a jeho chraplavý hlas u mého ucha.

„Dobré, musíme se pohnout.“

„Jen… ještě chvilku.“ Zívl.

„Ani náhodou. Musím přestěhovat auto, sbalit si věci a odnést je do auta, aby nebylo tak zřejmé, že jsem tady přespala,“ připomněla jsem mu.

„Je opravdu tak zlé, když to zjistí?“ Zeptal se.

„Musí to tak být. Bude to tak snazší, až se to rozhodneš ukončit.“ Soustředila jsem se na to, abych hluboce a pravidelně dýchala, navzdory kroutícím se střevům.

„Až se rozhodnu?“ Zeptal se. „Proč si myslíš, že to skončím já?“

„Vím to od samého začátku, Blaine. Řekla jsem ti, že nebudu moci odejít. Moje srdce nedokáže oddělit sex od lásky.“ Pokrčila jsem rameny. „Taková nejsem.“

„Možná takový nejsem ani já,“ namítl. Jeho tón byl vyrovnaný a neříkal mi nic o tom, co cítil. Ignoroval skutečnost nebo možná jen nechápal, že jsem mu v podstatě řekla, že jsem do něj zamilovaná.

„No tak, Šachmate.“ použila jsem jeho závodní přezdívku. „Všichni včetně mě vědí, že to není tvůj styl. Věděla jsem, do čeho jsem šla. Jsem s tím srozuměná.“ To bylo to, co jsem musela říct, protože to byla naše dohoda. Chtěla jsem říct, že to zvládneme. Že ho miluju dost za nás oba, ale nemohla jsem.

„Proč?“ Zeptal se, posadil a nechal prostěradlo nahrnout se mu kolem pasu.

„Proč ti to nevadí, Aubree?“ Jeho hlas byl drsný a nedokázala jsem poznat, jestli byl naštvaný nebo rozrušený při pomyšlení na to, že to ukončíme.

Vylezla jsem z postele, sebrala z podlahy jeho tričko a oblékla si ho, než jsem se k němu otočila. Mé emoce vůči němu už byly odhalené dost. Potřebovala jsem oblečení, jako bariéru, která by mohla skrýt mé skutečné emoce, mé srdce.

„Protože takový jsi, Blaine Bishope. A náhodou tě mám zatraceně ráda.“

„Blbost. Řekni mi pravý důvod,“ zvolal.

„Teď jsem ti ho řekla.“ Tak trochu. Vynechala jsem tu část, že jsem do něj zamilovaná. Nechtěl slyšet víc, než jsem to chtěla já říct. Když to řeknete, je to skutečné. Tak skutečné, že mi to jednoho dne, v blízké budoucnosti, zlomí srdce. To bylo něco, co jsem nebyla připravená řešit.

„Bree,“ řekl tiše.

„Nejdřív se osprchuju.“ Vzala jsem si nějaké oblečení a šla do koupelny. I když jsem věděla, že to bylo nezralé, zavřela jsem a zamkla za sebou dveře. Potřebovala jsem trochu odstup, pokud jsme se měli pohnout a dostat se z domu dříve, než dorazí ostatní. Pod horkou sprchou jsem nechala volně téct slzy. Tiše jsem plakala pro co, co jsem věděla, že ztratím. Bolest na hrudi byla mnohem horší, než jsem kdy čekala.

O dvacet minut později jsem otevřela dveře koupelny, abych zjistila, že je pokoj prázdný. Sbalila jsme si tašku na cestu, pro jistotu schovala zbytek věcí do skříně a šla dolů. „Blaine?“ Zavolala jsem. Nic, žádná odpověď.

Vzala jsem si z lednice láhev vody a polovinu z ní vypila, než jsem vyšla ven. Viděla jsem, že se moje auto pohnulo, tak jsem šla napřed a hodila tašku do úložného prostoru karavanu. Pracovní tašku jsem tam začala nechávat, místo abych ji každý týden znovu balila. Potřebovala jsem ji jen jednou, a i když jsem byla vděčná, že se nikdo nezranil, byla jsem zvědavá, jestli KHP zavolá a nezruší to malé dobrodružství, na které mě poslali. Nejdřív jsem tu myšlenku nenáviděla a teď, když jsem pomyslela na to, že tam nebudu, když bude závodit, bolelo mě na hrudi. Takovým způsobem, o kterém jsem věděla, že si na něj budu muset zvyknout.

Právě, když jsme zavírala úložný prostor dole, dorazili Kevin a Ashley. Tentokrát s námi jela i ona a já byla nadšená. Od mého prvního víkendu s námi nebyla. Často jsme si spolu psaly. Udržovala jsem ji v obraze, protože Kevin měl moc práce s autem. Dokonce jsme se před pár týdny sešly na skleničku. Seznámila jsem se s jejími přítelkyněmi, Susanne, Beth a Lisou. Měla pravdu, byla s nimi legrace, a když mě pozvaly, abychom si to zopakovaly, zjistila jsem, že říkám ano. Dokonce jsem se na to těšila.

„Nazdárek, ty,“ řekla, jakmile vystoupila z jejich SUV. „Jsi připravená?“

„To se vsaď. Dva nové státy. Jen bych si přála, abychom měli čas podívat se k oceánu, když už tam budeme.“

„Nikdy jsi neviděla oceán?“ Zeptala se.

„Ani náhodou. Nikdy jsem neodcestovala z Tennessee, dokud jsem nevzala tuhle práci.“

„Vidím, že si budeme muset udělat holčičí výlet,“ řekla. „Jdu do toho.“

„Do čeho?“ Zeptal se Blaine a přidal se k nám.

„Moje žena plánuje výlet na pláž pro ni a tvoji… pro Aubree. Dámskou jízdu,“ řekl Kevin.

Nemohla jsem si pomoct, ale zajímalo mě, jak mi bude říkat. Bylo zřejmé, že o nás také věděl. Možná mu to řekla Ashley. Z pohledů a narážek, které trousila, jsem věděla, že ona věděla. Nebo měla alespoň podezření. Prostě jsem to ignorovala, co jiného jsem mohla dělat? Nevyčítala jsem jí, že nechtěla mít před svým manželem tajemství.

„Dámská jízda, hm?“ Zeptal se.

„Jo. Aubs nikdy neviděla oceán. Jestli to není dostatečná výmluva na dámskou jízdu, tak už nevím, co,“ řekla mu Ashley.

Dorazil zbytek posádky, následovaný Robin a Brianem, kteří zacouvali k přívěsu s tričky a zapojili ho za sebe, aniž by vystoupili. My ostatní jsme si vlezli do karavanu.

„Dnes si beru první službu,“ řekl Blaine a vyšplhal se na sedadlo řidiče.

„Aubs, proč si nesedneš dopředu?“ Navrhla Ashley. „Tohle pro tebe bude nový stát. Měla by ses podívat na památky.“

Poznala jsem, že to nebyl jediný důvod, proč mi navrhla, abych si sedla dopředu s Blainem, ale stejně jsem to udělala.

Blaine se na mě podíval a mrknul. „Jsi na to připravená?“

„Jdeme na to!“ Zazpíval Jacob, na dnešní ráno až příliš chraplavě, což nás všechny rozesmálo.

Blaine byl tichý a já také, když jsem se dívala na krajinu. Byla krásná a sedět tak vysoko nad silnicí bylo fajn. Nebylo to něco, na co jsem byla zvyklá. Když jsme přijížděli do Georgie, vyfotila jsem si uvítací ceduli. Byla jsem nadšená novým státem, ale ani to vzrušení se nevyrovnalo hučení kol na silnici, které mě uspávalo.

„Hej, krásko.“ Slyšela jsem jeho hluboký hlas a cítila rty na mé tváři. Když jsem se začínala probouzet, vzpomněla jsem si, kde jsme. Otevřela jsem oči a rychle se posadila a rozhlédla se.

„Hej,“ uklidňoval mě. „Jsme tu jen my. Zastavili jsme, abychom si protáhli nohy a natankovali. Myslel jsem, že bys mohla něco chtít.“

„Díky,“ řekla jsem a srdeční tep se mi pomalu vracel do normálu. „Mám žízeň,“ řekla jsem a uvědomila si, jak mám sucho v ústech.

„Co chceš?“ Pohnul se, aby vstal ze svého místa.

„Půjdu s tebou.“

„Dobře, ale nejdříve…“ Pomohl mi vstát a přitáhl si mě do náruče. „Už jsou to hodiny, co jsem tě políbil,“ řekl a jemně přitiskl rty na mé.

„Blaine, někdo by mohl přijít,“ napomenula jsem ho, ale neobtěžovala se odtáhnout.

„Nech je být.“ Věnoval mi další rychlý polibek, než mě pustil. „Po tobě.“ Natáhl ruku ke dveřím a já nemohla zadržet úsměv.

„Děkuji, milý pane,“ řekla jsem dramaticky.

„Z mé strany je to čistě sobecké. Viděla jsi svůj zadek v těch šortkách?“ Zašeptal mi do ucha.

Začervenala jsem se. Cítila jsem to. A měla jsem pocit, že jakmile ty dveře otevřu, bude tam někdo, kdo toho bude svědkem. Takže jsem se místo odpovědi zhluboka nadechla a snažila se zchladit hormony. Když jsem otevřela, stála za dveřmi Ashley, která okamžitě uskočila zpátky.

„Promiň, nechtěla jsem tě vylekat.“

Zasmála se. „Bez obav.“ Ustoupila z cesty, aby nás nechala projít.

Její úsměv byl vědoucí a bylo jen otázkou času, než mě zažene do kouta, aby se zeptala, co se děje. Maria to věděla, ale bylo by hezké promluvit si o tom s někým, kdo znal jeho.

Další úsek řídil Rick s Jacobem, jako jeho kopilotem. Jeho slova, ne moje. Kevin a Ashley to vzali za Briana a Robin, i když Brian trval na tom, že je v pohodě, takže jsme s Blainem zůstali s jeho rodiči.

Všichni čtyři jsme seděli u stolu, když Robin navrhla, abychom si zahráli karetní hru. „Znáš Euchre nebo možná Rummy?“ Zeptala se mě.

„Ne, ale jsem si jistá, že se to naučím.“

„Pojďme hrát Rummy. Můžu se dívat na její karty a pomoct jí,“ navrhl Blaine.

Takže to bylo to, co jsme dělali. Strávili jsme čtyři hodiny hraním Rummy, smíchem a vtipkováním a byl to opravdu dobře strávený čas. Brian a Robin byli skvělí lidé a Blaine byl Blaine. Stále se ke mně nakláněl, aby se podíval na mé karty a já nemohla říct, že bych byla naštvaná kvůli jeho jemným dotekům nebo blízkosti. Nemohla jsem si pomoct, ale přemýšlela jsem o tom, že kdybychom byli… víc, než jsme byli, mohl by to být náš život. O prázdninách i v sezóně bychom trávili čas s jeho rodiči. Zatlačila jsem tu myšlenku do pozadí své mysli. Taková přání nepřinášejí nic jiného, než další zármutek a já věděla jistě, že se brzy dočkám jeho pořádné dávky. Ještě nebyl den, kdy mi řekl, že skončil, ale už jsem se uvnitř začínala cítit zlomená. Bolelo mě srdce a věděla jsem, že si musím vytvořit odstup.