TP - 18. kapitola

Překlad: Marťa

Blaine

Máma a Aubree se zastavily v hotelovém baru, kde jsme stále hráli kulečník a popíjeli pivo. Musel jsem se snažit, abych se na ni nevrhnul. Bylo to pár hodin, co jsem na ní měl rty a ruce, ale zdálo se to, jako roky.

„Kdo vyhrává?“ Zeptala se máma a vzala si stoličku. Aubree ji následovala a posadila se vedle ní.

„Hrajeme kulečník,“ řekl jí táta. „Zatím je venku Rick a my ostatní stále hrajeme.“

„Myslím, že se na mě domluvili,“ zabručel Rick.

Nemýlil se, ale tahle hra to znemožňovala. Nevěděl jsem, jaká čísla si vylosoval, ale to neznamenalo, že kdyby to bylo na mě, nepokusil bych se ho vyřadit.

„No, s Aubree jsme se rozhodly, že musíme jít všichni večer ven a vypustit trochu páry. To děvče, Sára, v jednom z butiků, kam jsme šly, řekla, že je odsud jedno místo, Stagger. Řekla, že je to to pravé místo, které hledáme,“ řekla máma.

Táta se zasmál. „To zní, jako plán, zlato,“ řekl jí.

Sledoval jsem, jak máma strčila ramenem do Aubreeina a mrkla. „Co říkáte? V sedm? Můžeme se najíst tam. Sára říkala, že tam skvěle vaří.“

„Dnes jste byly zaneprázdněné,“ řekl jsem jim.

„Holčičí den,“ odpověděla máma. „Měly jsme dobrý den, že Aubs?“

„Jo.“ Aubree zvedla své tašky. „Našly jsme pár pěkných kousků.“

Proč jsem ji najednou chtěl vzít do náruče a políbit ji? Chtěl jsem slyšet všechno o jejím dni plném nákupů a vidět, co bylo uvnitř těch tašek. Byl jsem si téměř jistý, že jak znám Bree a to, že byla s mou mámou, nekoupila si nic skandálního, ale upoutalo to mou pozornost k tomu, že si něco koupila a já o tom chtěl slyšet.

„Myslím, že půjdu nahoru do svého pokoje a trochu se osvěžím,“ řekla Aubree a vstala ze stoličky.

„Ach, nezapomeň si obléct tu roztomilou halenku, kterou sis koupila,“ řekla jí máma.

„Jistě?“ Zeptala se.

Fascinovalo mě, jak dobře spolu ty dvě vycházely.

„Rozhodně. Možná najdeš sympatického mladého muže, který tě prožene po tanečním parketu.“ Mrknula máma.

Chtěl jsem jí říct, že Aubree takového hezkého mladého muže měla a ve skutečnosti to byl ten, kterého vychovala, ale kousnul jsem se do rtu, abych to ze sebe nevysypal. Představa, že by jí balil nějaký jiný chlap, mě štvala. Možná nebyl dobrý plán jít dnes večer ven, ale neviděl jsem způsob, jak z toho ven.

„Dobře. Uvidíme se v sedm v hale.“ Ani se na mě nepodívala, když se otočila a vyšla z baru.

Chtěl jsem ji následovat, ale to by bylo očividné a ona by se naštvala. Souhlasil jsem s podmínkami a teď jsem je musel dodržet. Díval jsem se na ni, dokud nezmizela, než jsem obrátil pozornost zpátky ke hře. Tehdy jsem si všiml, že se na mě upíraly všechny oči. „Co?“ Zeptal jsem se nevinně.

„Nic.“ Zazubil se Kevin nevinně, než se postavil do řady a udělal další ránu.

Máma se omluvila, že si odnese tašky nahoru do jejich pokoje a my zůstali dole, abychom dohráli naši hru. Tahle hra trvala nejdéle, a kdybych si nemyslel své, řekl bych, že táta, Jacob a Kevin chybovali záměrně. Jako by věděli, že jsem chtěl jít za ní.

„Co je? Vy jste najednou zapomněli, jak se hraje kulečník?“ Zeptal jsem se jich.

Všichni čtyři, dokonce i Rick, který byl od začátku mimo hru, se rozesmáli.

„Máš někde být, synku?“ Zasmál se táta.

„Ne.“

„Hm, hm.“ Zasmál se, vystřelil a nakonec se trefil.

Hra pokračovala tím, že kluci chybovali tolik, až to nebylo možné. Když jsme konečně skončili, bylo jen pár minut před sedmou. Teď jsem byl více, než přesvědčený, že to dělali schválně.

Zdržovali hru.

„Tvoje máma mi právě napsala, že jsou na cestě dolů.“

Nás pět se vypotácelo z baru do hotelové haly, abychom na ně počkali. Kevin volal Ashley, aby ji zkontroloval, zatímco táta, Jacob a Rick se dívali na počasí. Měl bych dělat to samé, vlastně kdykoliv jindy bych to byl já, kdo hlídá počasí a na všechno dohlédne, ale právě teď jsem se mohl soustředit jen na tu nádhernou zrzku, která ke mně kráčela vedle mé matky. Když se přiblížily, všiml jsem si, co měla na sobě, a jediným pohledem jsem přišel o rozum.

„Připraveni?“ Zeptala se máma.

„Veď nás,“ řekl táta a natáhl k ní paži. Nechal jsem je jít pár kroků před námi, než jsem se naklonil k jejímu uchu. „Snažíš se, aby nás odhalili?“ Zeptal jsem se Aubree.

Zastavila se. „O čem to mluvíš?“ Zašeptala. Její oči těkaly kolem nás, aby se ujistila, že náš nikdo neslyší.

„To oblečení.“

„Nelíbí se ti?“ V hlase jsem jí slyšel bolest.

S vědomím rizika jsem ji popadl za paži a zatáhl ji za vysoký sloup v hale. „Sakra, Bree, líbí se mi to až příliš.“ Její teplé tělo přitisknuté k mému bylo tak zatraceně lákavé. Jediné, co jsem chtěl, bylo odtáhnout ji zpátky do pokoje.

„Jo?“ Zeptala se nadějeplně a přesunula váhu z nohy na nohu.

„Nedělej to,“ varoval jsem ji. „Nedívej se na mě těma velkýma zelenýma očima. Zdá se, že ti nedokážu odolat.“ Naklonil jsem se a políbil ji na koutek úst.

„Radši půjdeme.“ Otočila se, aby odešla a já ji zastavil a přitáhl si ji na hruď.

Tentokrát jsem ji políbil na rty, jen jemně, ale rozhodně.

„Šachmate, děláš, jako bych ti chyběla,“ škádlila mě.

Rozesmálo mě to. Opravdu se začala otevírat a vylézat ze své ulity. Jako by každým dnem získávala sebevědomí. Rád jsem si myslel, že jsem s tím měl něco společného. Představa, že jsem pro ni tím člověkem, se mnou dělala divy. Nutilo mě to chtít jí víc, než k datu ukončení. Uvědomil jsem si, že mi chyběla víc, než jsem si myslel, že je možné. „Chyběly mi ty rty,“ řekl jsem místo pravdy.

„Pojďme.“ Vytrhla se z mého sevření a vystoupila zpoza sloupu. Vkouzli jsme za ostatními a zdálo se, že si ani nevšimli, že jsme tam nebyli. To mi dalo naději, že se k ní dnes večer budu moci trochu přiblížit. Mohl jsem jen doufat, že to místo mělo tmavá zákoutí, kde bychom se mohli schovat.

Stagger byl plný. Zdálo se, že ta Sára a dala mámě a Bree správné informace. Táta nás zavedl do zadního rohu k prázdnému stolu, což bylo překvapivé, vzhledem k množství lidí, kteří byli na parketu.

„Co si dáte k pití, dámy?“ zeptal se táta.

„Jen vodu, drahý, a jeden z těch ananasových obrácených dortů.“

Usmála se. „Dej si taky, Aubree.“

„Ne, pro mě jen láhev vody.“ Sáhla do kapsy, aby vytáhla peníze, ale táta na ni jen mávl rukou.

„Jdu na to.“ Odešel směrem k baru.

Tentokrát jsem si sedl vedle ní a v žádném případě o to místo kvůli Rickovi, ani Jacobovi nepřijdu, takže zůstanu sedět. Něco si dám později.

„Nic nechceš?“ Zeptala se máma.

Jen Aubree. „Ne, zatím jsem v pohodě. Něco jsem vypil už předtím.“ Nebyla to úplná lež.

„Jsi v pořádku?“ Zeptala se Aubree, když spolu máma a Kevin konverzovali.

Jacob a Rick následovali tátu pro pití.

„Jo.“ Pod stolem jsem položil ruku na její nohu. Nikdy předtím jsem tento problém neměl. Jsem dospělý muž, který dokázal ovládat své touhy.

Až do Aubree.

Teď jsem dělal a říkal věci, které jsem obvykle neříkal a myslel na věci, na které jsem nikdy nemyslel a nebyl jsem si úplně jistý, jak to všechno zvládnout.

„Tady to máte, dámy.“ Táta podával Aubree a mámě láhev vody a malý plastový kelímek napůl plný něčeho, o čem jsem si byl jistý, že to bylo ovocné a sladké, jak jsem znal mámu.

„Aubree, tohle je opravdu dobré. Ani v tom neucítíš alkohol.“ Máma zvedla kelímek.

„Opravdu bych neměla.“ Aubree se snažila vyvléct z pití panáku.

„Jsem tady,“ zašeptal jsem jí do ucha. „Dostanu tě tam, kam budeš potřebovat, abys byla v bezpečí. Věř mi. Jen si to užij.“

„Nejsem moc piják,“ řekla nám.

„Jen jeden,“ řekla máma. „Opravdu chci, abys to ochutnala.“

Moje matka byla jedním z těch lidí, kterým bylo opravdu těžké říci ne. Byla tím člověkem typu „co vidíte, to dostanete“ a poznáte to během několika sekund od setkání s ní.

„Jenom tenhle,“ připustila Aubree.

„Nemusíš,“ řekl jsem, aby to slyšel celý stůl.

„Ne, jeden mi neublíží, ale vážně nejsem zastáncem toho, když se neovládám. Nemám jistotu, že se dostanu bezpečně domů.“

„S námi jsi v bezpečí,“ přitakal Rick.

Pevně jsem na ni upíral pohled, místo abych se otočila a podíval se na něj. Byl to boj, tohle vydržet. „Postarám se o tebe,“ řekl jsem a bylo mi jedno, jestli mě někdo z nich slyšel. „Bav se. Slibuju, že tě dostanu zpátky do tvého pokoje.“

„Díky, ale tohle stačí.“ Popadla panáka a připila si s máminým. Pozoroval jsem ji, jak zaklonila hlavu a usrkla. „Páni, to je opravdu dobré.“ Usmála se na mou matku a znovu se zaklonila, aby to dopila.

„Říkala jsem ti to.“ Máma se na ni spokojeně usmála. Ten svůj vypila na jediný zátah. „Sama vlastně moc nepiju. Nenávidím chuť piva a to, proč by někdo pil whisky, aby mu to spálilo hrdlo, jde mimo mě, ale tyhle ovocné věci, ty zvládnu.“

„Chutnalo to, jako skutečný obrácený ananasový koláč.“ Zasmála se Aubree.

„Ach, zlato, drž se mě. Konečně někdo dokáže ocenit sladkou a ovocnou chuť.“ Máma zvedla ruku k plácnutí, což Aubree okamžitě využila.

S dobrým jídlem, smíchem a povídáním noc hezky plynula. Neopouštěl jsem své místo vedle Aubree. Když potřetí za sebou zívla, byl jsem připravený dostat její roztomilý zadek zpátky do hotelu.

„Chceš jít?“ Zeptal jsem se jí.

„Vypadáš vyčerpaně,“ řekla jí máma.

„Nevím, proč jsem tak unavená,“ řekla a zívla. „Myslím, že se vrátím do hotelu.“

„Odvedu tě.“ Rick vstal společně se mnou.

„Já půjdu. Stejně chci zkontrolovat karavan. Opatrujte se všichni.“ Ukázal jsem na své rodiče. Máma se široce usmívala, zatímco táta přikyvoval, což mi dalo na vědomí, že opravdu skutečně v pořádku. Zamával jsem ostatním a oni mé gesto opětovali, dokonce i Rick. Usmíval se a to mi napovědělo vše, co jsem potřeboval vědět. Věděl, že jsem z ní byl hotový a tlačil mě k ní. Bylo dobré vědět, že jsem kvůli ní nemusel praštit jednoho z mých nejbližších přátel. Nikdy jsem si nemyslel, že budu takovým mužem, ale s Aubree bylo všechno nové.

Jakmile jsme vyšli z baru, položil jsem jí ruku kolem rameny a přitáhl si ji k sobě. „To bylo mučení,“ přiznal jsem.

„Mučení?“ Zeptala se zmateně.

„Ano, Bree, mučení. Seděl jsem vedle tebe a těch tvých nezákonně krátkých šortek a téhle košili, skrz kterou je vidět podprsenka.“ Z hloubi hrdla mi vyšlo hluboké zasténání při pomyšlení, že bych to z ní stáhl.

„Promiň?“ Řekla to, jako by se na něco ptala, čímž mě rozesmála.

„Tak promiň, hm?“ Zeptal jsem se a přitáhl si ji trochu blíž.

„Znělo to, jako správná reakce.“

„Nikdy se neomlouvej, že jsi zatraceně sexy. Prostě si nemůžeš pomoct.“ Líbl jsem ji na temeno hlavy.

Zajela mi rukou pod tričko a zahákla mi prsty za džíny. Byl to jednoduchý čin, více intimní, než sexuální, ale pocit jejích měkkých rukou na mé kůži ve mně rozpálil oheň. Zpátky v hotelu, jakmile se za námi zavřely dveře výtahu, jsem ji přitlačil ke zdi a přitiskl jí ústa na rty. Znovu mi její ruce vklouzly pod tričko a nehty se mi zaryly do zad. Když se otevřely dveře, musel jsem se přinutit od ní odtáhnout. Oba jsme ztěžka dýchali a ona měla na tváři krásný úsměv.

„Necháme se chytit.“ Zasmála se, když jsem ji vedl z výtahu.

„Bylo by to tak zlé?“ Zeptal jsem se, protože mně by to nevadilo. Chtěl jsem, aby svět a každý zkurvený chlap, který ji sledoval, věděli, že byla zadaná. Alespoň do doby, než to bude jinak. Můj další objev, se kterým jsem překvapivě souhlasil – byla moje. Nejen na dnešní večer, ale sakra, na mnohem déle. Dokonce se mi v hlavě vynořilo slovo navždy a netrápilo mě to. Ne, pokud šlo o Bree.

„Ano, Blaine, opravdu si myslím, že ano. Mám tvé rodiče ráda a až tohle skončí, bude to nepříjemné. Mám ve svém životě jen velmi málo lidí, kterým mohu skutečně důvěřovat a věřím jim. Nerada bych o to přišla.“

Co jsem na to měl říct? Nic. Tak jsem to ani nezkoušel.

Jednoduše jsem vložil klíč do jejích dveří a odemkl je. Jakmile se za námi zavřely dveře, přitlačil jsem ji ke zdi. „Tohle,“ řekl jsem a políbil ji na krk, „by mě mělo trochu zklidnit, když tě takhle ochutnám.“ Pokračoval jsem v jemném štípání jejího krku a následném konejšení jazykem.

„Jo,“ souhlasila s dýchavičným povzdechem.

„A tohle…“ Odtáhl jsem se a otočil nás tak, abych byl opřený zády o zeď, „… je kurevsky sexy, Bree.“ Přejel jsem jí ukazováčkem od klíční kosti ke spodní části výstřihu do V na její košili. Toho, který naznačoval dekolt, který se skrýval pod černou krajkovou podprsenkou.

„Tahle košile by měla být nelegální, alespoň na tobě.“

„Proč na mě?“ Oči měla zavřené, když si vychutnávala ten pocit, jaký v ní probouzel můj prst hladící její pokožku.

„Protože se ve tvé přítomnosti nedokážu ovládat. Tahle sexy věc to jen zhoršuje.“

„Opravdu? Možná bych ji měla sundat, víš, abych ti pomohla se znovu kontrolovat.“ Její hlas byl hrdelní a svůdný, jako sex.

Pomalu otevřela oči a touha, kterou jsem v nich viděl, by mě srazila na kolena, kdybych se neopíral o zeď. Sledoval jsem ji, jak si začala rozepínat knoflíčky. Položil jsem jí ruce na boky, protože jsem potřeboval kontakt s ní, ale nechal jsem ji, aby se bavila. Sváděla mě a oba jsme to věděli.

Jakmile povolil poslední knoflík, chytil jsem obě strany její košile a roztáhl ji od jejích prsou. Svíral jsem košili železným stiskem, i když všechno, co jsem opravdu chtěl, bylo stisknout ji a znovu jí ukázat, jak moc jsem ji chtěl.

„Aubree,“ řekl jsem chraplavě.

Zasunula mi ruku za krk a druhou mi sevřela lem trička do pěsti a sama bojovala s tou pekelnou touhou, která mezi námi plála.

„Blaine,“ řekla a naklonila se blíž.

Přitáhl jsem si ji za košili a potřeboval ji blíž. Zdálo se, že její předchozí vyčerpání odeznívalo, když mezi námi hučela touha. Když mi v kapse zavibroval telefon, zabořil jsem jí hlavu do krku za začal se smát.

„Mohlo by to být důležité.“ Snažila se ode mě odtáhnout. Zastavil jsem ji s tím, že jsem ji pevně držel za látku košile.

„Nepustím tě, dokud nedostanu pusu.“

Krátce mě políbila na rty, ale to nestačilo.

„No tak, dokážeš to udělat lépe.“ Její smaragdové oči mi říkaly vše, co pusa ne. Souhlasila. Naklonil jsem se a spojil své rty s jejími. Můj jazyk přejel po jejích rtech a přiměl je, aby se mi otevřely. Učinily tak bez zaváhání. Pokračovali jsme, dokud mi znovu nezavibroval telefon.

„Měl bys to vzít,“ řekla proti mým rtům.

S těžkým povzdechem jsem telefon vyhrábnul z kapsy a uviděl dva zmeškané hovory od táty. Jednou rukou jsem ji držel kolem pasu a vytočil zpátky jeho číslo. Aubree mi položila hlavu na hruď a zároveň on hovor přijal.

„Hej, co se děje?“ Zeptal jsem se, než jsem ji políbil na hlavu.

„Právě odvolali závod. Chtěl jsem se domluvit na zítřejším plánu. Jsem v pátém patře, jaký máš pokoj?“ Zeptal se.

„Uh, seběhl jsem si dolů pro láhev vody. Asi jsme se museli minout,“ řekl jsem mu.

„Proč jsi šel až dolů? Na tvém patře je prodejní automat. Právě jsem ho minul.“

„Neobtěžoval jsem se po něm dívat,“ řekl jsem mu. Pravdou bylo, že jsem ve svém pokoji strávil velmi málo času. Jen tak dlouho, abych se dnes osprchoval a oblékl. Zbytek času jsem byl s Aubree.

„Dobře, počkám na tebe. Tvoje matka chce vědět, jestli se Aubree dostala do pokoje v pořádku?“

„Ano, je ve svém pokoji. Odpočívá,“ řekl jsem mu. Odpočívala, jen jsem vynechal fakt, že jsem ji zlíbal, jako smyslů zbavený a ona se opírala o mou hruď. Tohle byla moje chvíle, jen moje. „Hned jsem tam,“ řekl jsem mu, než jsem hovor ukončil.

„Všechno v pořádku?“ Zeptala se.

„Jo, táta je na mém patře a hledá můj pokoj. Odvolali závod, takže chce naplánovat, kdy zítra odjedeme.“

„Dobře.“ Zvedla hlavu a odstoupila ode mě.

„Pojďme tě uložit.“ Vedl jsem ji k posteli a pomohl jí svléknout se jen do kalhotek. Popadl jsem tričko Bishop Racing, to které měla obléknuté předtím a oblékl ji do něj.

„Dobrou, Šachmate,“ řekla se zavřenýma očima.

„Dobrou, Bree.“ Sklonil jsem se a políbil ji na čelo, než jsem vyklouzl ze dveří.

Naštěstí byl automat i na jejím patře, tak jsem si koupil láhev vody a zamířil do svého pokoje. Táta čekal hned před výtahy, když jsem tam vyjel.

„Je Bree v pořádku?“ Zeptal se.

„Jo, myslím, že byla, když jsem ji opouštěl.“

„Nejsem slepý, synu. Vidím, jak se na ni díváš. I to, jak jsi ji dnes večer odmítal opustit.“

Nechtěl jsem vést tento rozhovor na chodbě, tak jsem zamířil k pokoji. Jakmile jsme byli uvnitř, postavil jsem láhev s vodou na stůl a posadil se na postel. Lokty jsem se opřel o kolena a zabořil obličej do dlaní. Slyšel jsem posunutí křesla a ze zkušenosti jsem věděl, že můj otec počká. Nakonec jsem se na něj podíval. „O nic nejde. Jen se bavíme.“

Přikývl. „Jo, ale je to víc, než to, i když si to nechceš přiznat.“

„Je hezké mít ji poblíž.“

„To je. Tvoje matka se do ní už zamilovala.“ Zasmál se.

„Jsem rád. Tohle nikdy neměla.“

„Blaine, nebudu tě poučovat. Jsi dospělý. Co ti řeknu je, že ta dívka prošla životem, jaký jsme si nikdy ani nepředstavili. Nepoznala lásku svého vlastního otce.“ Znechuceně zavrtěl hlavou. „Jestli do toho nejdeš, myslím tím naplno, musíš ji nechat jít.“

„To nemůžu, ještě ne.“

„Zahráváš si s ohněm, synu.“

„Neříkal jsi něco, že mě nebudeš poučovat?“

„Fajn, řekl jsem to jen pro svůj klid. V kolik chceš zítra odjet?“

Normálně bych chtěl odjet dřív, abychom se dostali domů brzy, ale myslel jsem na Aubree jen o patro níže, jak ležela zamuchlaná ve své posteli a jak jsem se s ní dnes ráno probudil. Chtěl jsem to udělat znovu. Nevěděl jsem, kdy budeme mít tuto příležitost být v hotelovém pokoji a naše pokoje budou daleko, aby si toho ostatní nevšimli.

„V kolik otevírá recepce?“ Zeptal jsem se ho.

„V deset.“

Přikývl jsem. „Jo, kolem deseti to bude fajn.“

Zvedl obočí. To byla odpověď, kterou ode mě zjevně nečekal. „Dobře. Tvá matka a já budeme připraveni.“

„Díky, tati.“ Přikývl a odešel z mého pokoje. Rychle jsem poslal klukům zprávu, že se sejdeme v hale v deset hodin. Pak jsem si sbalil tašku. Ujistil jsem se, že po mně nic nezůstalo a vrátil jsem se do čtvrtého patra. Zpět k Aubree.

Když jsem došel k jejímu pokoji, zasunul jsem klíčovou kartu do zámku a trhl sebou, když to píplo, v naději, že ji ten zvuk neprobudil. Vstoupil jsem co nejtišeji a zjistil, že spala. Jakmile jsem odložil tašky na podlahu k prádelníku, svlékl jsem se do boxerek a vlezl do postele za ní.

„Blaine?“ Zeptala se omámená spánkem.

Nebudu přemýšlet, co znamenalo, že mě volala ze spánku. Nebudu přemýšlet nad tím, proč se mi zdálo, že se srdce v mé hrudi rozbušilo, kdykoli byla na blízku. „Psst, zase spi.“ Přitulil jsem se blíž a objal ji rukama. Když jsem ji měl v náručí, cítil jsem se… spokojeně.

Nezáleželo na tom, co se ještě stane. Dokud byla tady, všechno v mém světě bylo v pořádku. To byl pocit, který byl až příliš nový, ale přesto vítaný. Ležel jsem tam a prsty jemně projížděl skrz její vlasy.

Byl jsem pekelně unavený, ale nechtělo se mi spát, protože jsem nevěděl, kdy takovou chvíli ještě zažiju. Pokud vůbec někdy. Byla to jen dočasná situace, nebo ne?

To byla moje poslední myšlenka, než jsem usnul.