TDSP - 7. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Kayla

„Jsme v pořádku.“ Kayla si opřela hlavu o stěnu karavanu a mobilní telefon si pevně přitiskla k uchu.

„Jsi si jistá?“ Estheřin hlas zněl jakoby zkresleně a ustaraně. „Ta norská holka ti nedělá problémy, že ne?“

„Ne, jsme v pohodě,“ zopakovala Kayla.

Byla by se rozesmála, kdyby nebyla tak unavená. Už to byl týden, co Esther a Bryant opustili vykopávky, a i když to nebylo snadné, šlo to hladce. Prozatím. Pravdou bylo, že věci byly mírně neuspořádané a Kayla tahala za kratší konec noci, aby se ujistila, že je všechno připravené na další den. Estheřiny ustarané telefonáty tomu nepomáhaly. Zdálo se, že zapomněla na časový rozdíl. Kayla potlačila zívnutí. Brzy bude muset předat karavan Bernie.

Esther vydala bzučivý zvuk. „No… to ráda slyším. Od doktora zatím nemáme žádné odpovědi. Pořád čekáme na výsledky několika testů.“

„Dej nám vědět, až budeš něco vědět.“ Kayla se podívala z okna, když Shaneovo auto zastavilo na svém obvyklém místě. Zamračila se. Kde byl? „Musím jít. Promluvíme si později.“

Kayla se na okamžik zamračila, když Shane v doprovodu tmavovlasého muže vystoupil z auta. Pohyboval se strnule a zavrtěl hlavou na druhého muže. Kayla popadla svetr, hodila si ho na sebe a vyrazila ven. Shane spal v jejím stanu od chvíle, kdy se přestěhovala do Estheřina karavanu, a když přišla blíž, slyšela, jak si něco mumlají.

„… skoro se ztratili.“ To byl ten cizinec. „Co tady sakra děláš, Shane?“

„Prostě se do toho nepleť. Já –“ Shane ho náhle přerušil. O několik vteřin později vystrčil hlavu ze stanu. „Kaylo. Jsi vzhůru brzy.“

„Ty taky. Kde jsi byl?“

Shaneovi se rozšířily oči. „Hledala jsi mě?“

Kayle se do tváře nahrnula horkost, když si představila, na co by ho asi tak hledala. Divoce zavrtěla hlavou. „N-ne. Nehledala jsem. Nechtěla jsem tě. Chci říct, že tě teď nechci kvůli ničemu. Chci říct, že jsem tě viděla přijíždět a… a prosím, řekni mi, ať už zmlknu.“

Vrásky v Shaneově tváři povolily a zanechaly ho usmívat se. Z toho pohledu se jí rozbušil tep a nemohla si pomoct, ale úsměv opětovala. Cizinec vystrčil hlavu zpoza Shanea, prohlédl si ji a pak se usmál.

„No ahoj,“ řekl a v očích mu zajiskřilo.

Shane po něm střelil pohledem, když vylezl ze stanu. „Vyzvedával jsem tady bratra z letiště. Kayla, Tyler. Tyler, Kayla.“

„Kayla?“ Tyler se vyškrábal na nohy a úsměv mu spadl z tváře. Zkrátka vypadal naštvaně. Měl na sobě tričko bez rukávů, které odhalovalo tetování vytetované do jeho kůže. „Víš, co ten idiot vyváděl?“

„Drž hubu.“ Shane praštil bratra do ramene. „Měl jsi dlouhý let. Běž si odpočinout, Tyi. Potřebuju si na chvíli promluvit s Kaylou a pak se utábořím v houpací síti.“

Kayla se nad tím podivným projevem zamračila. Chtěla se ho zeptat, co se děje, ale zároveň jí bylo jasné, že Shane o tom mluvit nechce. Nechtěla na něj naléhat, a tak se nechala odvést zpátky do karavanu, kde se na ni unaveně usmál, než se sesunul do křesla vedle malého stolu.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se a položila mu ruku na rameno.

„Jo, jsem v pořádku. Jen jsem unavený. Tyler umí být pěkně otravný. Nediv se, že bude flirtovat s každou holkou v táboře. Možná se dokonce přesvědčí, že je do jedné nebo dvou z nich zamilovaný. Ale nech ho na mně, ano? Vím, jak na něj.“ Zaklonil hlavu a zavřel oči.

Kayla se zamračila, ale přikývla. Se svou vlastní roztěkanou, unavenou myslí stejně nemohla nic dělat.

„No, doufám, že tvůj bratr ví, jak se tady vytáhnout,“ zažertovala. „Není to tu zrovna zařízené na rychlé rande.“

Shane jí věnoval další unavený úsměv. „Jsi krásná, víš? Kéž by to bylo jinak. Kéž by všechno bylo jinak. Kéž bych měl klan, ke kterému bych se mohl vrátit. Víš, že mou matku vyhodili z jejího domovského klanu, když jsem se jí narodil já? Můj otec byl z konkurenčního klanu a nechtěl mít nic společného ani s jedním z nás. A matčin klan chtěl, aby se mě vzdala. Říkali, že už zradila svého druha – druha, kterého ani neměla – tím, že mě porodila. Ale ona odmítla, a tak ji vyhodili. Později se jí narodil Tyler, ale otce jsme v životě neměli. Moje matka se tím nikdy nenechala zbrzdit. Tvrdohlavá jako mezek. Ale přál bych si, abych svým dětem mohl dát nějaké klanové jméno…“

Kayla povytáhla obočí. Pohladila Shanea po ruce, zmatená vším, o čem blábolil. Asi to bylo tím, že byl tak unavený… S povzdechem se posadila na stůl a pokrčila rameny. „Ať už máš jméno klanu, nebo ne, jsi zatraceně dobrý chlap. Byl bys dobrý táta a každá holka by byla ráda, kdyby tě měla za manžela nebo druha nebo cokoliv jiného.“

Shaneův ospalý úsměv se rozšířil. „Draci většinou manželství neuzavírají. Když mají družku, je to na celý život. Alespoň tak to zřejmě funguje.“

„Já bych manželství chtěla,“ řekla Kayla nepřítomně. „Bez ohledu na to. Manželství pro mě něco znamená, víš? Je to víc než pár prstýnků a kus papíru. Je to formální závazek, přísaha nehynoucí lásky před světem. Chápu, že pro každého to tak není, ale pro mě je to důležité.“

Shane na ni upřel oči. V očích měl jakýsi pronásledovaný, hladový pohled, když stál. „Kaylo…“

Jeho hlas byl zastřený. Už jen jeho zvuk jí dělal divné věci s tepem a ona nasucho polkla. „Hm… ano?“

Přitiskl ruce na stůl po obou jejích stranách. „Odpusť, jestli ti to bude nepříjemné… ale od první chvíle, co jsem tě spatřil, mě to k tobě táhlo. A teď, když pracujeme bok po boku, jako jsme pracovali… jsem zjistil, že bych chtěl…“

Kayla vytřeštila oči. Její mysl přebíhala z jedné myšlenky na druhou a přemýšlela, jestli myslí to, co si myslí, že myslí… a co by udělala, kdyby myslel to, co si myslí… ale pak se jeho ústa ocitla na jejích a všechno ostatní se rozplynulo. Její prsty se mu zamotaly do vlasů, když dráždil její ústa, hladová, vyzývavá. Jestli byl jejich první polibek vášní, tohle byla zvířecí potřeba.

Shane se zavrtěl boky a přitiskl ji na stůl, bez ohledu na jejich oblečení. Jeho pohyby v ní zažehly oheň a hlava jí klesla dozadu. Vyrazil jí dech. Neodolatelně se přesunul k jejímu krku. Kůže ji brněla a napínala a Kayla sevřela ruce. V náhlém výbušném okamžiku se nestarala o to, co se může stát nebo co se ještě děje. Chtěla jen jeho. Chtěla, aby z ní strhal šaty a vzal si ji tvrdě a rychle, dokud rozkoší neztratí smysl.

Buď to cítil stejně, nebo vycítil její touhu, protože Shane ji náhle stáhl ze stolu. Jednu ruku měl pevně kolem jejího pasu a druhou jí přitiskl na záda, zatímco se jeho ústa hladově pohybovala po její košili. Jeho zuby jí utrhly několik knoflíků na blůze. Mělo by to být k vzteku, ale Kaylu to jen ohromně vzrušovalo. Opřela se o stůl, když ji pustil a košili jí úplně roztrhl.

„Kaylo.“ Sténal jí do prsou, když je líbal. „Kaylo, řekni mi, ať přestanu.“

„Ne.“ Její tělo se samo od sebe zavlnilo a klouzalo po jeho. „Nechci, abys přestal. Prosím, nepřestávej.“

A on nepřestal. Jeho ruce pokračovaly ve své ničivé cestě a zanechaly ji jen v cárech látky. Přesto byl jeho dotek na jejím těle jemný. Tak lehký, jako když se o ni otře pírko. Šaty jí připadaly jako utlačovatelé a jeho násilí, s nímž ji osvobozoval, způsobilo, že žár v jejím těle byl o to žhavější. Něco se v ní pevně svíjelo a její ruce se sevřely na stole, zoufale toužila tu bolestnou potřebu uspokojit.

Shane si rozepnul pásek. Otevřela ústa, aby mu řekla, ať si sundá košili. Chtěla vidět obrysy jeho svalů, jeho krásné pevné tělo.

Ale než to stačila udělat, strhl ji ze sebe. Hluboko v hrdle při tom zavrčel, jako by ho oblečení něčím uráželo. Kayla nedokázala zastavit chichotání, když klesl na kolena. Jeho pohled, kterým se na ni díval, byl obdivný. Jako by nikdy předtím neviděl nikoho tak krásného.

Prohrábla mu vlasy, srdce jí bušilo očekáváním, nitro se jí sevřelo. Když ji políbil na stehno, zachvěla se. Z hrdla se jí vydral sten, když jeho jazyk přejížděl po svém cíli. Jednou rukou ho držela, zatímco druhou se opírala o stůl. Měla co dělat, aby se neprohnala boky dopředu. V uších se jí ozývalo tiché vzdychání, i když nevěděla, jestli ten zvuk vydává ona, nebo on.

„Shane,“ zasténala, zatímco se dál chvěla. Vyslovila to, jako by jeho jméno byla modlitba. „Shane.“

Znovu se postavil a vtiskl jí přitom polibky na tělo. Chvíli se zdržel u jejích prsou, než se zmocnil jejích úst. Prstem do ní vstoupil, když si sundával kalhoty.

Kayla zasténala. „Nech mě…“

Přerušil ji, když do ní vnikl. Byl velký – skoro až moc velký, protože ji na to moc nepřipravil. Mírně to zabolelo, ale Kayle to nevadilo. Přijala to, když ji jeho paže znovu objaly. Zvedl ji tak, aby seděla na stole, což jí umožnilo obejmout ho rukou, a pak se tam na chvíli usadil a jemně ji políbil.

„Omlouvám se. Co jsi chtěla říct?“

Tiše se zasmála. „Chtěla jsem ti říct, ať mě necháš, abych tě připravila. Ale to asi nepotřebuješ, co?“

Stiskla ho vnitřními svaly a on zasténal. Jeho prsty se zakously do jejího těla, než povolil sevření. Další divoký polibek ji nechal bez dechu, ale nezačal se hýbat. Pohupovala boky, aby naznačila, že je připravená, ale on se stále nehýbal.

„Jestli chceš, abych přestal, řekni mi to,“ zašeptal. „Přestanu. Slibuji, že přestanu.“

„Nechci, abys přestal.“

„Ale když si to rozmyslíš…“

„Nerozmyslím.“ Kayla ho volnou rukou pohladila po tváři. „Ať už teď bojuješ s jakýmikoli démony, je to v pořádku. Jsem tady. Chci tě.“

Přitiskl své čelo na její. Začal se pohybovat, nejdřív krátkými přírazy, ale brzy zrychlil, ztvrdl, s přehnanějšími pohyby. Pevné závity uvnitř Kayly jí přitahovaly kolena k hrudi. Uzamkla kotníky za jeho boky, když přirážel silněji, jeho ústa na jejích, tiché chrčení naplňovalo vzduch mezi nimi.

Brzy, i když ji pevně držel, se musela znovu zapřít o stůl. Hlava se jí zaklonila a ona vyrazila drobné výkřiky rozkoše. Mísila se s ním mírná bolest, ale zjistila, že se jí to líbí. Oči se jí zakoulely do zátylku, když se jí po páteři a po nohou spustila chvějivá vlna. Prsty na nohou se jí zkroutily.

Shane skončil před ní. Jeho svaly ochably a on se nad ní zhroutil a přitiskl ji ke stolu. Jedna ruka však proklouzla mezi jejich těly. Našla svůj cíl a několika obratnými tahy Kaylu přinutila vidět hvězdy.

***

Poté, co se narychlo umyla a oblékla do nového oblečení, nechala Shanea odpočívat v karavanu a šla začít kopat pro dnešní den. Bernie se pohádala s norskou dívkou. Když se však přiblížila, obě strany ztichly. To nebylo dobré znamení. Kayla si na tváři vynutila přátelský úsměv.

„Je tu nějaký problém, Freido?“

„Ano,“ řekla Norka, když Bernie otevřela ústa. Pohodila světlými vlasy a zúžila oči. „Jsi divoce nezkušená. Dívala jsem se do tvých záznamů, tohle jsi ještě nikdy nedělala. Mám mnohem víc zkušeností než vy a měla bych…“

„Jsi studentka,“ odsekla Bernie. „Nedostudovaná studentka. Nemáš právo diktovat, co se bude na tomhle výkopu dít. Buď budeš dělat to, co ti bylo přiděleno, nebo můžeš jít domů.“

Kayla se mezi nimi zmateně podívala. Nejen z množství nepřátelství, které tam panovalo, ale i z toho, že Freida vypadala… jako co? Hraje si na vedoucího vykopávek? „Esther mě nechala ve vedení, Freido. Chápu, že je to trochu hektické, ale to jen znamená, že se všichni musíme trochu víc snažit.“

Freida si odfrkla. „Jo. Všichni víme, jak tvrdě jsi dnes ráno pracovala.“

Kayla zrudla v obličeji, jak na ni zírala. Jejím prvním instinktem bylo říct Freidě, aby si sbalila kufry a odešla, ale zarazila se. Technicky vzato neměla takovou pravomoc. Kromě toho potřebovali všechny ruce na palubě. I když jestli bude Freida pokračovat v tomhle přístupu, možná bude muset zavolat Esther a získat její souhlas, aby mohla Norku poslat pryč.

„Tohle bylo mimo mísu,“ odsekla Bernie. „Stahuju tě z vykopávek. Jsi na KP.“

Freida se na ni ušklíbla.

„Tak už běž. Hned!“

Norka se rozkročila. Kayla se zhluboka nadechla a zavrtěla hlavou. Krize zažehnána. I když měla nervy na pochodu, potlačila rozpaky a vztek. Čekala ji práce a nehodlala dopustit, aby jí Norčin přístup zkazil tohle kopání. V žádném případě to nehodlala dopustit.