TDSP - 2. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Shane

Taková první rána pro něj mohla znamenat konec zápasu.

Shane zatnul zuby, když mu kolenem projela bolest. Věděl, že jeho přirozené hojivé procesy se okamžitě spustí, aby zranění napravily, ale neměl čas nechat je dělat svou práci. V žaludku mu hořely nízké a horké ohně, které nabíraly na síle a byly připravené každou chvíli explodovat. Netušil však, kdo jsou ti muži a proč tu jsou. Nemohl riskovat, že by ublížil lidem, kteří byli vydíráni nebo jinak přinuceni vstoupit do tohoto kruhu.

Jeden z mužů se na něj vrhl s řetězy omotanými kolem pěsti. Shane se úderu vyhnul a využil volného prostoru, který mu muž poskytl, ranou pěstí do břicha. Tvář mu zbělela a nahrbil se, ale následovalo divoké švihnutí řetězy. Shane vymrštil ruku do cesty kovu a zachroptěl, když mu šlehal po kůži. Rychle ji obtočil kolem paže a mocně škubl. Když se muž skácel k zemi, Shane ho udeřil kolenem do obličeje.

To ho na chvíli vyřadí z provozu.

Shane využil příležitosti k odpočinku a ustoupil od boje. Muži se do sebe pustili jako vzteklí psi. Kdyby stál na kraji a čekal, až se unaví…

To se mu nepodařilo. Další dva muži se na něj vrhli. Nadechl se nosem. Adrenalin v něm stoupal, ale soustředil se a uklidňoval touhu prostě se proměnit do své dračí podoby a všechny je spálit. S řetězy omotanými kolem vlastních pěstí se nyní setkal s útočníky ve vzduchu. Začali se k němu obracet další, ale on odložil strach a obavy a jednoho po druhém srážel k zemi, až zůstal stát jen on.

Po těle mu stékal pot a krev, když odhodil řetězy dolů.

Shane si promnul ramena, aby zmírnil bolest v nich, a podíval se nahoru, kde rychle našel kameru. „Dej mi ji!“ zařval.

Všude kolem něj se ozvaly výkřiky a jásot. Teprve tehdy si uvědomil, že aréna, ve které bojovali, nemá pevné stěny, jak si myslel. Místo toho to byla mříž z pletiva, která umožňovala divákům vidět a zároveň byla chráněna před samotným bojem. Na zlatém trůnu seděla Kayla, elegantně zahalená a sotva zakrytá. Nevěděl, jestli ji vyfotili v pravou chvíli, nebo ji digitálně upravili. Ale nevypadala vyděšeně. Vypadala smyslně, ve tváři měla výraz, který se k ní blížil.

Obrazovka zhasla a světla, která doposud plála, pohasla. Dveře za ním se otevřely a dovnitř vstoupila dvojice Gordonových poskoků. Gestem mu naznačili, aby je následoval, a on to udělal. Při chůzi se mu napínaly svaly a levá noha křičela bolestí. Kdyby mu Gordon nedal Kaylu, těžko by se z toho probojoval.

Netrvalo dlouho a stál před Gordonem. Kayla nebyla nikde v dohledu. Tohle nebylo stejné místo jako předtím. Tady bylo na jedné straně místnosti velké ohniště, na podlaze krvavě rudý koberec a dvě křesla s křídlovými opěradly postavená proti sobě. Shane se na Gordona zadíval se zaťatými pěstmi.

„Kde je?“

Gordon se usmál a mávl rukou. „Zasloužil sis ji a ona čeká, až si ji vyzvedneš, neboj se. To, co jsi předvedl, byl velmi působivý boj. Jsi drak?“

Skutečnost, že Kayla už nebyla tam, kde viděl, že je v pořádku, způsobila, že jeho plameny zařvaly víc než bitva. Vypustil obláček kouře a zadíval se na Gordona.

V Gordonových očích se rozzářilo lstivé světlo. Ten pohled Shanea okamžitě vyvedl z míry. Svaly se mu napjaly, plameny ustoupily a v jeho nitru se znovu nahromadila síla. Muka ve svalech vyprchala, jak ho zaplavil další příval adrenalinu. Jeden chybný pohyb a pro Gordona by to byl konec…

Muž mávl rukou a posadil se na jedno z křesel. „Zasloužil sis ji, tak si ji můžeš vzít. A než mě začneš z něčeho obviňovat, tak ji nikdo neobtěžoval. Klidně ji vezmi do nemocnice, aby ses ujistil, jestli chceš. Nikdo se jí nedotkl. Nechal jsem ji převléknout a všechno.“

Shaneův vztek se nezmírnil, ale věděl, že podle něj nemůže jednat. Jeho prioritou bylo dostat Kaylu pryč z tohoto místa.

Hlupáci ho odvedli k místu, kde čekala, opět oblečená do normálního oblečení. Když se k ní vrhl, zhroutila se mu do náruče, zvedl ji do náruče a vynesl z podzemního doupěte. Než ji naložil na motorku a odjel, vzlykala. Okamžitě zamířil do nemocnice a nedovolil si myslet na to, co by dělal, jestli mu Gordon lhal.

Kayla během vyšetření odmítla pustit jeho ruku a nakonec se potvrdilo, že se jí nic nestalo. Znovu se rozplakala, objala ho a řekla mu, že byla v bezvědomí a netuší, co jí mohli udělat. Shane ji konejšivě držel, odsunul stranou vlastní hněv a soustředil se na ni.

„Teď jsi v bezpečí,“ slíbil jí. „Nedovolím, aby ti někdo ublížil.“

„Jsem v háji,“ vzlykla a stále se k němu tiskla. „Brečím na tobě, a to tě sotva znám.“

Shane ji konejšivě pohladil po vlasech. „To není tak docela pravda. Poznali jsme se ještě předtím, než jsi pro mě začala pracovat. Financuju ty vykopávky, na kterých pracuješ, pamatuješ?“

„Promiň.“ Odtáhla se a otřela si oči. „Musím teď vypadat jako idiot.“

„Ne,“ ujistil ji Shane. „Právě sis prošla něčím děsivým. Nemáš důvod se za to omlouvat.“

Muselo to být tím násilím a adrenalinem. Najednou měl nutkání přitáhnout si ji do náruče a pořádně ji políbit, aby vymazal její strach. Byl to ten nejhorší nápad, jaký kdy dostal. Po tom, co prožila, bylo to poslední, co potřebovala, aby ji on – téměř cizí člověk, i když spolu prožili několik situací – celou olízal. Ne že by jí dával uslintané polibky…

Zavrtěl hlavou. „Za chvíli tu bude policie a…“

„Ne!“ Kayle se rozšířily oči. „To je to poslední, co teď chci, mluvit s nimi. Vezmi mě zpátky do tábora, prosím.“

„Kaylo…“

„Nemůžu. Nechci s nimi mluvit a nechci, aby se mě ptali, proč jsem neudělala tohle nebo tamto. Dobře? Teď prostě nemůžu.“

Shane na chvíli zadržel dech, ale přikývl. Pravdou bylo, že by to nejspíš stejně k ničemu nebylo. Nebyl v tom bojovém ringu kvůli Kayle, jen slyšel její křik a okamžitě zareagoval. Ne, byl tam na vlastní pěst, aby provedl malé pátrání. Jako bývalého příslušníka námořnictva SEAL ho civilní život nudil. Už nějakou dobu slýchal zvěsti o nelegálním bojovém kroužku. Dokonce se mluvilo o tom, že místní policisté dostávají podíl ze zisku. Lístky na osobní setkání byly neuvěřitelně drahé a pak bylo ještě placené online předplatné.

Nebylo divu, že si Gordon Hunt vybral jako „cenu“ pro své bojovníky náhodnou ženu z ulice. Ten člověk se musel cítit neporazitelný.

Kayla cestou zpátky do tábora mlčela. Bylo to pár hodin jízdy za městem a asi půl hodiny jízdy od samotných vykopávek.

Než tam dojeli, byl v táboře většinou klid. Ucítil přítomnost Bryanta, Estheřina dračího druha, a zamračil se. Bryant byl velitelem stráže, která měla chránit císaře draků. I když dávalo smysl, aby byl občas se svou družkou, Shane doufal, že tady nebude. Měl s ním nešťastnou zkušenost, která mezi nimi zanechala zlou krev.

Jakmile vystoupili z auta, přiběhla k nim žena. Za normálních okolností by si ji Shane prohlédl, ale teď měl o Kaylu příliš velký strach, než aby vůbec uvažoval o pohledu na jinou ženu.

„Kaylo!“ Žena se smykem zastavila. „Volala jsem ti, proč jsi mi to nezvedla?“

„Telefon se vybil,“ zamumlala Kayla a ani se na ni nepodívala. „Bernie, to je Shane. Shane, tady Bernie. Bernice. Pracuje s Esther a se mnou na vedení vykopávek.“

Shane jí sotva věnoval pohled. „Těší mě.“

Po tváři jí přeběhl šibalský úsměv a Bernie se z hrdla vydral chichot. „Aha, telefon se vybil, co? Zatímco se bavíte ve městě? Víš, že Esther nebude chtít, aby sis domů vodila kluky, až přijedou studenti, že?“

„Tak to vůbec nebylo,“ odsekla Kayla. „Podívej, jsem unavená. Jsem zpátky, můžeš si přestat dělat starosti. Jdu si lehnout.“

„Sama?“ Bernie na ni naléhala.

Shane na ni upřel černý pohled a přisunul se blíž ke Kayle, jako by ji to mělo ochránit před domněnkami Bernie. Objal ji kolem ramen a kráčel s ní, když mířila pryč. Bernie ho naštěstí nenásledovala, ani už nic nekomentovala. Kayla se stále třásla a on si přitáhl její plnoštíhlé, křivolaké tělo k sobě.

„To je v pořádku. Nic se ti nestane.“ Konejšivě ji hladil po vlasech, dokud se na něm neuvolnila.

Znovu se mu zachtělo ji políbit a jemně se vytrhl. I když byla pravda, že by šel do toho bojového ringu kvůli komukoli, Kayla pro něj byla zvláštní případ. Od prvního okamžiku, kdy se setkali, ji podivně chránil. Samozřejmě to mohlo být tím, že se poprvé setkali, když byli oba zajati a on jim musel prorazit cestu ze žaláře.

Ale ať už to bylo z jakéhokoli důvodu, byl k ní ochranitelský. Dokonce i na něj víc, než bylo normální.

Její velké oči na něj v temné noci hleděly. „Zůstaneš dnes v noci se mnou?“

Něco se v něm sevřelo. Když se zarazil, už měl na rtech ano. I když by nejraději řekl ano, vlezl si s ní do stanu a spal s ní v náručí, věděl, že takhle to neskončí. Buď by se spolu vyspali, nebo by ji vyděsil, kdyby si myslel, že chce víc, než chce. Bolelo ho to pro ni, a to mu stačilo, aby o krok ustoupil a zavrtěl hlavou.

Po tom, čím si dnes v noci prošla, i kdyby se s ním chtěla vyspat, ráno by to vedlo k výčitkám. Zasloužila si něco lepšího.

„Mám houpací síť,“ řekl neochotně. „Postavím ji tady venku. Ale nemyslím si, že je dobrý nápad, abych s tebou sdílel stan.“

V očích jí zaplálo zklamání, ale přikývla. „Tak asi… dobrou noc?“

Shane jí jemně stiskl ruku. „Dobrou noc, Kaylo. Zítra bude líp.“

Povzdechl si, když zmizela ve svém stanu. Ráno nemohlo přijít dost brzy.