TDSB - 7. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Esther

Dobře. On je neunesl. Jednal v obraně proti tomu druhému drakovi. Robert Dunn. Tomu, o kterém říkal, že s ním soupeří. Dunn naznačoval, že Bryantův družka zemřela kvůli něčemu, co udělal… nebo neudělal…

Esther se zapotácela, když ji a Kaylu Bryant postavil na zem. Nohy jí mrzly a hlava se jí točila v kruzích. Rychlý let ani vysoká nadmořská výška k ní nebyly přívětivé. Sesunula se na zem, dala si hlavu mezi kolena a bojovala s nevolností, která v ní vířila. Vedle ní se Kayla opřela o ruce a kolena a zalapala po dechu.

„Jsi v pořádku?“ Bryant se nad nimi sklonil. „Létání může být těžké a…“

„Unesl jsi nás!“ Kaylin hlas byl jako výkřik. „Právě jsi nás unesl!“

Esther se podařilo znovu se napřímit. „On nás neunesl. Slyšela jsi toho druhého draka, jak nám všemožně vyhrožoval.“

„Ne, nevyhrožoval.“

„Stejně se na nás chystal zaútočit.“

Kayla se vyškrábala na nohy. „Byl na zemi. Viděla jsem, jak na něj ten chlap útočí, a pak jsi mi ukradl medvědí sprej a… Kde je? Ztratil jsi ho, že jo? Neopovažuj se k nám přiblížit!“ Rozohnila se na Bryanta, ačkoli ten se ani nepohnul. „Ne. Ne, to je nepřijatelné. Okamžitě nás odvezeš zpátky do města. Ne nás držet… ať už je to kdekoli.“

To byla dobrá otázka. Kde to vlastně byli? Esther se rozhlédla. Byli na travnaté louce, kterou lemovaly stromy. Zavrtěla hlavou a otočila se ke Kayle. „Hele, nemůžeme tady vyšilovat. Bryant nám neublíží. Vždyť nevíš, kdo byl ten druhý drak.“

„A ty ano?“

Esther zaváhala. „Vím, že se s Bryantem nenávidí. O to nejde, jde o to, že Bryant udělal to, co považoval za nejlepší. Je to tak?“ Bryant neodpověděl. To jí v jejím případě nepomohlo. „Chvíli se nadechneme a pak to probereme. Jo.“

„Hm…“ Kayla ukázala prstem a tvář jí zjihla. „Myslím, že nás někdo sledoval.“

Bryant i Esther se otočili a uviděli, jak se k nim řítí tvar draka. Srdce jí vyskočilo až do krku, když couvla. Bryant zavrčel, když uběhl několik metrů, a pak vyskočil do vzduchu. Jeho dračí podoba se vymanila z lidských omezení a jí se zatajil dech v plicích. Jeho šupiny byly bronzové, tvrdé a třpytivé. Po páteři se mu táhly hroty a další mu trčely z kloubů na končetinách. Byl děsivý. Byl nádherný.

Nově příchozí, elegantní, modrozelené barvy, uskočil doprava, když se k němu Bryant přiblížil. Hřbet měl hladký, ale ocas mimořádně dlouhý, a když se ve vzduchu otočil, šlehl Bryantovi přes hruď a odhodil ho dozadu. Bronzový drak se rychle vzpamatoval a vypustil na útočníka výbuch zelenobílého plamene. Oba draci spadli na zem a srazili se. Do vzduchu vystříkly výtrysky šupin.

Bryant sevřel zuby kolem krku druhého draka, ten vydal vrčivý hukot a drápovitou rukou ho chytil za křídlo. Oba zavyli a vzduchem vyšlehly plameny.

Esther sevřela ruce a tančila na místě, neschopná se plně nadechnout. Pak jí to došlo. Drak, který se proměnil v Roberta Dunna, byl mořsky zelený, podobný tomuto, ale měl ostny. Na zádech, na ocase a rohy se mu stáčely z obličeje. Tenhle neměl žádné. Nebyl to Robert Dunn.

Draci pokračovali v boji. Po šupinách jim stékala krev a ona běžela vpřed, nedbajíc na nebezpečí. „Zastav!“ vykřikla. „Zastav! To není Robert Dunn! Bryante! BRYANTE!“

Bryant se s řevem vytrhl ze sevření druhého draka. Couvali od sebe a z nozder se jim valil kouř. Zavrčeli na sebe a Kayla najednou běžela kolem. Esther překvapeně zamrkala a pak se mezi oběma draky objevila druhá žena. Natáhla, k oběma ruce.

Co to dělala?

„Musíte se přestat prát!“ vykřikla. „Nevím, co se to tady sakra děje, ale už se nebudeme prát, rozumíte mi?“

Oba draci na ni zírali s něčím, co se dalo popsat jen jako prázdný výraz. Esther vyrazila vpřed, popadla Kaylu a táhla ji zpátky. Byla si jistá, že Bryant se nechystá znovu zaútočit, ale netušila, kdo je ten druhý drak a co chce.

Draci se na sebe chvíli dívali, než oba přikývli. Pomalu se vrátili do své lidské podoby. Esther spěchala k Bryantovi, aby zkontrolovala, zda je v pořádku. Jejich předchozí hádka byla téměř zapomenuta. Koho by zajímalo manželství a zrušení manželství, když krvácel? Když se k němu přiblížila, prohrábl si rukou vlasy. Dýchal, ale kromě krve nevypadal o nic hůř. Když k němu však došla, viděla, že se mu na kůži už začínají dělat strupy.

„Shane Freeman.“ Bryant zavrtěl hlavou. „No, to je nečekané.“

Esther se ohlédla přes rameno. Byl to Shane. „Co tady děláš?“

„Slyšel jsem támhletu mladou dámu,“ kývl na Kaylu, která na něj zírala, jako by nikdy předtím neviděla muže, „jak křičí, že vás unesly. Nejsem ten typ chlapa, který by to nechal plavat.“

Bryant si odfrkl a z nozder mu vyrazil obláček kouře. „Já jsem je neunesl.“

„Přepadli nás,“ dodala rychle Esther. „Alespoň nás tak trochu napadli. Všechno se to stalo tak rychle…“

„Napadli?“ Shaneova tvář se zkřivila obavami a vykročil vpřed. „Nepřátelé císaře? Je Thunder v bezpečí?“

Bryant vydal v hrdle přidušený zvuk. Pohlédl na Kaylu, která stále šokovaně zírala. „Nevěděla to, dokud jsi nešel a nevyžvanil to,“ vyplivl na Shanea. „Proč to prostě neřekneme všem, co? Není to tak, že by ho rodiče chtěli chránit nebo tak něco. Ale teď to ví člověk a ona nemá povolení a já ji nemůžu jen tak nechat jít. Teď ji musím unést doopravdy. Jsi šťastný?“

„Hej.“ Esther položila obě ruce na Bryantovu hruď. „Přestaň. Dobře? Všichni jsme teď napjatí a nejsme šťastní, ale musíme se uklidnit a dýchat, ano? Už žádné házení obvinění a… potřebujeme prostě jít někam, kde se vzpamatujeme z létání a boje a… nahoty…“

Jeho hruď byla nahá. Stejně jako zbytek jeho těla. Asi to byl jen adrenalin, který způsobil, že její pohled klesl níž, aby se podívala, co jí nabízí. Ve tvářích i na jiných částech těla jí vzplálo horko, když uviděla jeho plnou postavu. Ah. Můj. Bože. Nahé muže už viděla. Na vysoké škole měla období, kdy sledovala hodně porna, aby si ulevila od rozbouřených hormonů (nefungovalo to), a nic takového jako jeho ještě neviděla. Musela poodstoupit, aby si zabránila spustit ruce níž.

„Hm… jo. Musíme jít. A obléknout se.“

Esther obrátila oči k obloze a uvědomila si nepříjemné horko ve svém těle. Kdyby tam Kayla a Shane nebyli, nevěděla, co by dělala!

„Mám kousek odtud místo,“ řekl Bryant. „Bude tam oblečení, jídlo a přístřeší, než vymyslíme, co dál.“

Znovu se posunul a natáhl k Esther ruku s drápy. Chvíli váhala, než vstoupila do jeho objetí. Shane něco řekl Kayle, a když se proměnil, vylezla mu na záda. Bryant se vznesl a letěl tichým, mírným tempem. Díkybohu, protože Esther si nebyla jistá, jestli by zvládla závratnou rychlost, kterou letěli předtím.

Zanedlouho opět přistáli. Budova vypadala podobně jako středověký anglický hrad, což bylo zvláštní vzhledem k tomu, že se nacházeli ve Spojených státech. Měla jedinou věžičku a byla menší než jakýkoli hrad, který si předtím představovala, ale i tak to bylo romantické prostředí. Jeho zdi obrůstal břečťan a kolem se tísnil vnikající les. Kamenné zdivo se místy drolilo, ale přesto se zdálo být poměrně neporušené.

Shane se posadil vedle nich a nechal Kaylu sjet ze zad, než se znovu proměnil. „Tak co je to za místo?“

„Staré rodinné stavení.“ Bryant zamířil dovnitř. „Pocházím z knížecí linie klanu, který byl před několika sty lety vyhlazen.“

Esther spadla čelist. „Ty jsi princ?“

„Ne, klan byl vyhlazen. Můj prapradědeček… nebo praprapradědeček, nevím… každopádně se pohádal se svou družkou a klan se kvůli tomu rozdělil. Obě strany bojovaly, dokud všechny jejich děti nezemřely, až na jednoho, který se přidal k novému klanu a vzdal se svých pozemků a titulů výměnou za život v míru.“

Zavedl je dovnitř a otevřel kovovou truhlu, v níž bylo oblečení. On i Shane se rychle oblékli a pak se na ně Bryant podíval se ztraceným výrazem. Esther se dotkla jeho paže a snažila se mu vnuknout alespoň malou útěchu. Pokud o tom přemýšlela, bylo to pro něj teď všechno pryč. Robert Dunn se určitě chystal Virdimu říct, že Bryant je ženatý, což znamenalo, že ztratil své postavení v Císařské gardě. Měl snad ještě něco jiného?

Dunn uvedl, že nedokázal ochránit svou první družku. Shayu. Co tím myslel?

„Správně. Hádám, že má někdo mobilní telefon? Měl bych jim zavolat a varovat je…“

Esther se poplácala po kapsách. „Ten můj mi musel vypadnout z kapsy.“

„Mám vybitou baterii,“ řekla Kayla.

„Dobře. Tudy.“

Bryant byl zticha, když je vedl kamennými chodbami. Vnitřek budovy byl lépe udržovaný než vnějšek, ale působil velkým, prázdným a studeným dojmem. Jako strašidelný hrad. Esther ty myšlenky odsunula stranou, nechtěla se vyděsit.

Nakonec došli do místnosti, která vypadala téměř jako žalářní cela. Dveře tvořila jen mříž z mříží. Ten, kdo ji vyzdobil, měl příšerný smysl pro humor. Na stole na druhé straně místnosti ležel telefon a ona se vrhla dovnitř a popadla ho. Žádný tón vytáčení.

Dveře se zabouchly.

Esther se otočila a uviděla Bryanta, jak ustupuje a ve tváři má rozporuplný výraz. Shane zavrčel a vrhl se ke dveřím, ale ty vydržely. Teprve pak si uvědomila, že tam není žádná klika.

Tohle byla vězeňská cela.

„Co to děláš?“ Shane na něj přes mříže zavrčel.

„Tohle je dočasné,“ odpověděl Bryant. „Je to jen do té doby, než přijdu na to, kam odtud půjdu. Přinesu deky a další věci, aby vám nebyla zima.“

O to sotva šlo. Esther zírala a rukou si tiskla vybitý telefon k uchu. Bryant zmizel, když na něj Shane vychrlil nadávky a Kayla se rozplakala. Esther se však nedokázala přimět k tomu, aby něco cítila. Kromě studeného, bolavého pocitu v žaludku. Co to dělal?

„Hej.“ Shane objal stále vzlykající Kaylu. „To je v pořádku. Dostanu nás odsud. Slibuju.“

Esther vrátila telefon do kolébky a přešla k zamřížovanému skleněnému oknu. Byla ráda, že je tam Shane, aby Kaylu utěšil. Její vlastní mysl byla stále prázdná a nebyla si jistá, jestli by ji dokázala utěšit…

Oči se jí zavřely. Bryante, právě jsi všechno ještě zhoršil.