TDSB - 3. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Esther

Kdy jí tak ztěžkla hlava? Esther zasténala a přehodila si ruku přes oči. Světlo ji oslepovalo. Měla pocit, jako by jí někdo tančil rumbu a bušil jí na mozek sbíječkou. Mírně se pohnula, protože se jí něco tvrdého zarylo do zad. Přes hrudník měla něco těžkého a uvědomila si, že to něco tvrdého a těžkého je jiný člověk. Muž.

Srdce jí vyskočilo až do krku, když se od něj odvrátila a táhla s sebou polovinu přikrývek. Bryant zasténal ze spaní a převalil se na záda. Esther na něj zděšeně zírala. V ranním světle vypadal ještě hezčí, světlé vlasy měl rozcuchané a tvrdé linie obličeje se mu uvolnily do lehkého úsměvu.

Ale když pomineme jeho pohlednost, tohle nebyla situace, ve které by chtěla být. I když napínala paměť, nemohla si vzpomenout, co se včera večer stalo. Řekla, že by s ním spala, kdyby byli manželé, líbali se, pili… A teď byli tady. Alespoň byla úplně oblečená a necítila se tam dole… jinak.

Shodila nohy z postele. Vyhrnula si sukni a pak ztuhla.

Předchozí noc měla na sobě kalhoty. Teď měla na sobě levné, špatně padnoucí bílé šaty. Bílé. Šaty. A na malíčku měla přilepený jeden z těch obřích diamantových bonbonových prstýnků. Dlouho na něj zírala, než zamrkala, protřela si oči a znovu se podívala. Pořád na sobě měla ty laciné svatební šaty. Pořád má na sobě ten velký prsten… velký diamantový prsten.

Žaludek jí poklesl a byla ve velkém pokušení prostě padnout zpátky a nechat se znovu omdlít. Odhrnula si sukni a poplácala se mezi nohama. Stále na sobě měla kalhotky. Všechno jí připadalo velmi suché a pohodlné. Takže to znamenalo, že se nic nestalo, že?

Její pohyb nakonec Branta probudil. Protáhl si záda a prohnul nohy a kotníky. Když se převalil, překvapeně zamrkal. Esther ztuhla, s rukou stále mezi nohama. Jeho oči se rozšířily a ona cítila, jak jí z tváře odtéká krev. Drakův pohled se přesunul dolů po jejích šatech, zastavil se na cukrovém diamantu a nakonec se rozsvítil na místě, kde měla pod sukní schovanou druhou ruku.

Zívl. „Asi si o mých schopnostech nemyslíš nic dobrého.“

Esther vytrhla ruku a do tváří se jí nahrnula barva. „O to mi nešlo.“

„Zdálo se, že jsme si včera večer hráli na nějaké role…“ Zamračil se. „Musel jsem toho hodně vypít. Jako šíleně moc. Draci se obvykle neopíjejí, ale tady mám rozhodně kocovinu. Proč zrovna nevěsta?“

Esther si uhladila sukni na nohou.

„Jasně. Říkala jsi, že se šetříš na manželství.“

Oči se jí zalily slzami. „A po tolika letech jsem to šla zahodit.“

„Myslím, že jsme spolu nespali.“

Odvrátila tvář, protože slzy nepřestávaly téct.

„Obvykle jsem po vášnivé noci nahý,“ řekl Bryant a postavil se. Ušklíbl se a zavrtěl hlavou. „Ne, to není pravda. Obvykle se po noci plné vášně doma probouzím úplně oblečený. A nikdy tam se mnou není žádná holka. Tohle já nikdy nedělám.“

Esther na něj zírala. Zněl téměř… rozpačitě. Ne proto, že se opil a možná se vyspal s dívkou, kterou právě potkal, ale proto, že se s ní probudil. Samozřejmě. Nemělo by ji překvapovat, že je prvotřídní hráč. Otřela si slzy a znovu se podívala mezi nohy.

„Kdybychom to udělali, byla bych bolavá a… lepkavá, ne?“

„Bolavá, ano. Lepkavá? Asi ano.“ Bryant se podíval na její odhalená kolena. „Mám to zkontrolovat?“

Podívala se na něj. „Myslím, že jsme spolu nespali.“

„To jsem taky říkal.“

Esther si znovu uhladila sukni a ulevilo se jí, že se oba shodli. A fyzické důkazy tuto teorii podporovaly, takže nebyl důvod si myslet, že se stalo něco jiného, než co si už mysleli. Tak to bylo a nemělo smysl se tím dál trápit. Měla to vědět lépe, než aby si myslela, že své panenství zahodí během jedné opilecké noci.

„Co si pamatuješ ze včerejšího večera?“ zeptal se Bryant a pohladil si rameno. „Myslím, že…“ Vyhrnul si rukáv. Na rameni měl kurzivním písmem vytetované její jméno. „Jo. Bolí to jako čert.“

„To bych si mohla pamatovat.“ Esther svraštila obočí. „Říkal jsi, že se chceš ujistit, že na mě nikdy nezapomeneš… A pak jsme šli koupit šaty?“

Bryant na ni vrhl pohled. „Chlupaté princeznovské šaty.“

„Ošklivé, levné, polyesterové šaty. A velký diamantový bonbón. Vypadám, jako by mě vyhodili do povětří v obchodě s kostýmy.“

„Vypadáš sexy.“

Esther se postavila a začervenala se. „Zmlkni.“

Drak přeskočil postel a připevnil jí ruce na boky. Zezadu na ni brousil, když vydala přidušený zvuk nebo protest. I při tom v ní však vzplálo horko. Měl pohyby. To bylo jasné. Se zasténáním se na něj nechala znovu dopadnout.

„Můžeme pokračovat v té hře, kterou jsme hráli včera večer,“ zašeptal jí do ucha. „Teď, když jsme oba střízliví…“

Esther byla v pokušení. Horko se rozhořelo ještě víc, když si představila, jak se jejich těla melou a svíjí, jak se z jejího těla dere laciná látka… a pak se zhnusila. Hlavně sama sobě, že o tom vůbec uvažuje. Strčila ho loktem do hrudní kosti a odtáhla se.

„Právě jsem se málem rozbrečela, protože jsem si myslela, že jsme spolu spali, a ty to teď chceš udělat doopravdy?“

Ušklíbl se. „Proč ne?“

„Proč ne?“ Esther si zamručela pod nosem a rozhlédla se kolem sebe, aby našla brýle. Vzpomněla si, že si vyndala čočky, než se příliš opila. Když si brýle nasazovala, pohled jí padl na kus papíru na nočním stolku. „Ale ne.“

„Co je to?“

Podívala se na něj vyděšenýma očima. „Náš oddací list.“

***

Po dvou hodinách listování dokumentem a obvolávání kaplí a právnických budov si Esther byla jistá dvěma věcmi. Že už nikdy nebude pít a že je vdaná za Bryanta Chandlera. Než si přečetla jeho příjmení v jejich osvědčení, ani ho neznala, a přesto tu byli. Byli manželé. Myslela si, že to trvá déle. Licence a krevní testy a tak. Ale ne! Byli manželé.

Byla vdaná. Za úplně cizího muže. A navíc s playboyem. Co měla říct matce? Dominique? Svému rabínovi?

Esther si znovu posunula brýle na nose. Rychle přikývla, když dospěla k rozhodnutí. „Nikdo se o tom nesmí dozvědět. Nikdo. Můžeme ten sňatek prostě zrušit a pak dělat, jako by se nikdy nestal.“

„Zrušit? Poté, co jsem ti koupil ten velký diamantový prsten?“

Stáhla si ho z prstu a hodila po něm. „Můžeš si ho vzít zpátky. Tohle není vtip, opilá vdaná není něco, co bych chtěla mít ve svém životopise. Vždyť ani nejsme ve Vegas, lidé se neberou opilí, když nejsou ve Vegas. Prostě to potichu zrušíme a pak presto! Jsme všichni…“

„Ne.“

Zastavila se. Bryant otáčel v rukou diamantový bonbón a nedíval se na ni. Hruď jí naplnil strašlivý strach. Jestli se chystal říct, že v ní našel družku, co mohla dělat? O dracích toho moc nevěděla, ale věděla, že takové věci se občas stávají. Prostě potkali člověka, se kterým měli být, a všechno ostatní odpadlo. Ale on už podle Dominque družku měl. To jistě znamenalo, že si nehledá novou?

„Necháme si zrušit manželství,“ řekla.

„Ne.“

„Proč ne?“ Její hlas byl zadýchaný. Kdyby řekl to, čeho se obávala… nebo možná doufala… „Nespali jsme spolu, což znamená, že manželství je neuzavřené. Což znamená, že ho můžeme v tichosti zrušit a nikdo nebude moudřejší.“

Tvrdohlavý drak zavrtěl hlavou.

„Podívej se.“ Esther se rozbušilo srdce o žebra. Hlas se jí zlomil ve vyschlém hrdle. „Ty se mnou nechceš být ženatý.“ Opravdu? „Já nechci být vdaná s tebou.“ Chci? „Kromě toho nemůžeš být. Podle té přísahy císařské gardy. Nemůžeš být ženatý. Takže musíme…“

Bryant zvedl ruce. „Právě kvůli té přísaze nemůžeme dosáhnout zrušení manželství.“

Dobře. To vůbec nedávalo smysl. Esther na něj zírala a snažila se lépe pochopit, o čem to sakra mluví.

„Kdyby se zjistilo, že jsem si vyšel ven a opilý se oženil s nějakou náhodnou ženou…“

„Já nejsem náhodná,“ namítla Esther.

Bryant pokračoval a ignoroval ji, „ – pak by mě vyhodili z Císařské gardy dřív, než bys mohla říct doe ray. Bez ohledu na to, že bych druhý den ráno dostal anulaci, sňatek s tebou svědčí o vážném nedostatku soudnosti a…“ Odmlčel se a upřeně se na ni zadíval.

„Cože?“

„Ten výraz ve tvé tváři. Jsi na mě naštvaná, že jsem řekl, že sňatek s tebou ukazuje na nedostatek soudnosti.“

Esther se odvrátila a zrudla. „Ne, zlobím se na tebe, že říkáš takové bláboly. Můžeš říct, že to všechno byl vtip, kdyby zjistili, že jsme manželé. Což se stane, jen když zůstaneme manželé. Takže pro tebe bude mnohem horší, když manželství nezrušíme. A kromě toho, nebylo by pro tebe horší, kdyby zjistili, že jsi ženatý, než kdyby zjistili, že jsi nechal zrušit manželství v opilosti?“

„Jestli se o tom vůbec dozvědí, jsem v háji.“ Bryant zavrtěl hlavou. „Jestli už vědí, že jsme manželé, tak je konec. Jestli ne, tak není důvod, aby se to dozvěděli. Ale jestli projdeme dalším soudním řízením, pak bude větší šance, že se dozvědí, co se stalo.“

V tom, co říkal, byla jistá logika. Esther se kousala do rtu, jak o něm uvažovala. Nebylo to tak, že by v tuto chvíli měla nějaké jiné vyhlídky. Kdyby si někoho našla, bylo by stejně snadné zrušit manželství později jako hned, ne? Ale stejně se jí nezdálo, že by běhání kolem a tajné manželství s někým, koho sotva znala, byl ten nejlepší nápad.

„Co budeš dělat, až někdo vyšťourá naše manželství?“

„Nevyšťourá. Dokud půjdeme každý svou cestou a už o tom nikdy nebudeme mluvit.“

„Ale co když ano?“

Bryant pokrčil rameny. „Pak by to vyšťourali, ať už jsme pořád manželé, nebo ne. Vím, že toho po tobě chci strašně moc…“ Jeho zelené oči ji upoutaly, doutnající jako zřícenina starého hradu. „Ale být součástí císařské gardy pro mě znamená víc než cokoli jiného. Prosím. Prosím, Esther…“

Nemohla uvěřit tomu, co se chystala říct. Povzdechla si a přikývla. „Ano. Dobře. Zůstaneme manželé.“

„Dobře. Díky.“ Políbil ji na tvář. „Takže kdybys někdy měla chuť přestat být pannou…“

„Ven!“ Ukázala na dveře a podívala se na něj.