Sovereign - EPILOG

Překlad: Lucianna

EPILOG – Stella

„Teddy, pojď dovnitř. Je čas na jídlo.“ Zavolala jsem tak hlasitě, aby se na mě tmavovlasé batole na trávníku podívalo.

„Mami!“ Usmál se a co nejlíp se snažil manévrovat po trávníku směrem ke mně. Lucius běžel za ním, zvedl ho do náruče a lechtal ho, zatímco uháněli slunným dopolednem.

Přejela jsem si po břiše, dvojčata, která rostla uvnitř, pravděpodobně zahájila pěstní souboj. Otočila jsem se, když Lucius vyběhl po schodech za mnou.

Teddy se hihňal jako blázen. „Ještě, stlýčku Lususi!“

„Nejdřív jídlo.“

„Máma je kazič zábavy, chlapče.“ Lucius ho postavil na nohy v hale. Batolil se směrem ke kuchyni. Možná jsem byla jeho matka, ale věděl, že Laura má všechny dobroty.

„Kdy se rozsypeš?“

„Za dva týdny. Víš to.“

„Jo, to mi říkáš pořád a já pořád nemůžu uvěřit, že můžeš být pořád těhotná. Obrovská, to je vše co řeknu.“

„Myslíš krásná.“ Sin sešel ze schodů a políbil mě. Nakoukl do chodby a uviděl Teddyho.

Zazubil se na mě, otočil se a kradl se za svým synem, pak ho popadl nahoru a prskal mu ústy na bříško, zatímco se hihňal.

„Jsi si jistá, že to jsou obě holky?“ Lucius srovnal krok s mým pomalým kolébáním ke snídaňovému salonu.

„To mi bylo řečeno u lékaře.“ Přejela jsem prstem pod matčiným portrétem, který visel v chodbě. Namalovala jsem ho zpaměti a její úsměv vítal všechny hosty v domě.

„Myslíš, že bys mohla jednu z nich pojmenovat Lucia, nebo tak nějak?“

„Ani náhodou.“ Vstoupila jsem do snídaňového salónu. Lucius mi vytáhl židli a já si sedla a nohy mi děkovaly za dočasnou úlevu.

„Tady.“ Vytáhl židli vedle mě a zvedl mi nohy nahoru.

Opřela jsem se a zavřela oči. „Děkuji.“

„Nemáš zač.“

Sin přišel z kuchyně a začala mi třít ramena.

„Nejí sladkosti, že ne?“

„Ani ne. Laura ví, že má nejdřív jíst. Dala mu jen trochu želé bonbonů. Políbil mě na čelo a dál třel.

„To jsou sladkosti.“ Vyhodila jsem ruce do vzduchu. „Jasně. Nikdo tady neposlouchá těhuli.“

„Ano, my ano.“ Zabořil tam palce a rozbaloval mé ztuhlé svaly, jako vánoční dárek.

„Jsem jen podrážděná.“

„My víme.“ Zasmál se a znovu mě políbil.

„Dvojčata jsou tvoje chyba.“

„Už si to možná zmínila asi tak stokrát. Ačkoliv, já si nemyslím, že je to pravda.“

Sin se přesunul a sedl si naproti mně, a dal si moje nohy do klína. Sundal mi bačkory a mnul mi oteklá chodidla. „Roztáhni trochu víc nohy.“

Naklonila jsem hlavu na stranu. „Co?“

Slyšela jsi mě.“

„Ano, ale…“

„Udělej to.“ Použil ten tón – ten, který mnou pokaždé vyslal vzrušení.

Pomalu jsem otevřela nohy.

„Vytáhni si víc sukni.“

„Sine.“ Zavrtěla jsem hlavou.

„Stello. Udělej to hned.“ Zabořil mi palec do chodidla.

Chytla jsem látku a vytáhla sukni do půlky stehen.

„Mnohem lepší.“ Pokračoval v masírování a pohledem kolísal mezi mýma očima a mezi mé nohy.

Tělo se mi zahřálo, jak mě sledoval. „Jsi špatný muž.“

„To mi bylo řečeno.“ Vyměnil nohu. „Jakmile bude Teddy dole spát, budu na tobě.“

Má teplota vylétla vzhůru. „Špatný, špatný muž.“

Pokrčil rameny. „Co? Nemůžu věnovat své těhotné manželce speciální pozornost, kterou si zaslouží?“

Jedno z dětí nakoplo nejspíš životně důležitý orgán. Zasténala jsem a pomstychtivě si přejela po břiše. „Dvojčata jsou tvoje chyba.“

„Vlastně nejsou.“ Teddy vešel do jídelny a jeho zelená uniforma ho dělala starším.

Dala jsem nohy k sobě a nakrčila nos. „Co ty víš? Ani nejsi ještě skutečný doktor.“

Zafuněl, když se sklonil a vlepil mi polibek na tvář.

„Dobře, máš pravdu. Je to všechno Sinova chyba.“

„Mnohem lepší. Myslela jsem, že jsi celý den na vizitě, nebo tak něco?“

„Ne. Skončil jsem dneska ráno. Chtěl jsem přijet a podívat se na malého T. A zkontrolovat tebe, samozřejmě.“

„Jsem v pohodě. Teda chci říct, ráda bych měla zase tělo jen pro sebe, ale kromě toho, jsem v pořádku.“

„Můžu udělat kontrolu, nebo tak. Podívat se, jak se tvůj čípek rozšiřuje…“

„Ani na to nemysli.“ Sin mi sevřel nohu pevněji.

„Teddy si dělal legraci. Že?“

„Jo, sranda. Malý T. je v kuchyni?“

„Je po svém jmenovci. Je tam a okouzluje Lauru, přímo tobě pod nosem.“ Usmála jsem se na něj.

„To je můj kluk.“ Prošel dveřmi do kuchyně.

Sin mi masíroval nohy ještě chvíli. „Přemýšlela jsi ještě o jménech?“

„Ano.“ Sundala jsem nohy dolů a naklonila se dopředu, hlavu si položila na jeho hruď. „Já vím, že jsme probírali spoustu možností, ale přemýšlela jsem… Co takhle Rebecca a Renee?“

Zůstal potichu a přitáhl mě blíž.

„Jestli nechceš, tak je to v pohodě. Tahle dvě jména s sebou nesou zjevně nějaké břemeno. Ale myslela jsem si, že by to bylo…“

„Miluju to.“ Zvedl mi bradu a přitiskl své rty na mé.

Malý Teddy se přibatolil dovnitř a oba strýčkové mu byli v patách.

„Mami, želé bobony!“ Zvedl ruku se dvěma želatinovými bonbony, přilepenými k ní.

„To vidím.“ Zavrtěla jsem hlavou.

Běžel k Sinovi, který ho zvedl a posadil si ho na klín. Sin mu zašeptal něco do ucha. Teddy se rozzářil a Sin ukázal na mě. „Řekni jí to.“

„Miluju tě, mami.“ Jeho úsměv, tak moc podobný jeho otci, byl nakažlivý.

„Taky tě miluju.“

Sin přiložil ruce Teddymu k uchu a zašeptal mu tam znovu.

„Táta tě miluje, mami.“

„Já tátu taky miluju.“

Laura přispěchala z kuchyně s jídlem a zanedlouho jsme se všichni smáli šaškárnám velkého a malého Teddyho.

Položila jsem hlavu Sinovi na rameno a on mě přitáhl blíž. Dlouhý stín Akvizice už víc nestínil na našem prahu a noční můry nebyly ničím jiným než duchy.

KONEC…

Tak jsme na konci posledního dílu této série. Doufám, že jste si knížky i přes jejich netradiční děj užili a dočetli až do konce.

Musím říct, že i přes drsné dějové linky Akvizice, mi tento pár – Stella a Sinclair – velmi seděl a vůbec mi nevadilo (na rozdíl od té minulé série, co jsem překládala – o té holčině, co seděla za tu autonehodu), že skončili spolu. Spíš jsem jen byla zvědavá, jak to autorka vlastně hodlá ukončit. Tak radikální konec jsem nečekala, nicméně jiné řešení asi nebylo možné. Byť se Sinclair někdy choval blbě, vlastně mi ho bylo díky kapitolám z jeho pohledu, spíš líto a nedokázala jsem se na něj zlobit, protože i když to autorka dlouho napínala a důvod jeho chování prozradila až na konci druhého dílu, jako cliffhanger, tušila jsem, že to bude něco vážného. Jednoznačně nejhorší postavy, které mě iritovaly celou sérii, byli na prvním místě její otec, pak Cal Oakman, soudce Montagnet a Dylan.

Hned bude následovat poslední knížka, která sice není oficiální součástí série Akvizice, ale samostatným příběhem Lucia Vinemonta. Téma Akvizice ale do ní zasahuje velmi zřetelně, když se o několik let později vynoří někdo, kdo touží po odplatě. Kdo to bude a jak to dopadne, se dozvíte již brzy. Doufám, že se vám to bude také líbit. Je to zatím poslední kniha z této rodiny, ale vzhledem k tomu, že konec si nechává vrátka k dalšímu pokračování (ale nebojte se, žádný takový cliffhanger, jako v těchto knihách, to není, jen prostě prostor pro možné pokračování), očekávám, že časem ještě přibude příběh Teddyho. Vlastně v to doufám, protože by bylo škoda, kdyby ten, o kterého šlo v celé Akvizici vlastně nejvíc, zůstal bez svého příběhu a uzavření. Je sice momentálně s Laurou, ale kdo ví, co jemu a jí, autorka připravila…

Děkuji také za vaše komentáře, nejvíc si užívám ty dlouhé, kde se rozepíšete o svých pocitech z knihy, děje, nebo hlavních hrdinů. Jelikož znám vývoj a konec příběhů, zajímají mě vaše myšlenkové pochody ohledně toho, co bude dál a co si o tom myslíte :-D

Lucianna