OOTB - 16. kapitola

Překlad: Lenuszka

Jakmile se dostaneme zpátky do Cobry a vklouzneme dovnitř, oba na chvíli sedíme v tichosti, zkoušíme se zorientovat. Parkoviště se neskutečně rychle vyprázdnilo. Zůstali jsme tu prakticky poslední.

„Co se stalo?“ zeptám se, zvědavost převážila nad obavami.

Nějak už se zase cítím sama sebou. Člověkem, kterým jsem byla před tím útokem. Něco se dnes večer stalo, co mě vrátilo zpátky na místo. Je to jako by se moje psychika přizpůsobila. Nevypadá to, že by na tom byl Shane stejně.

„Brandon měl pravdu. Hessiáni,“ řekne mi a zírá přímo před sebe. Prsty přejíždí po spodní části volantu. Silné ruce, oblé dlouhé prsty. Nepodívá se na mě a já přemýšlím, proč. „Policejní zátah na drogy se moc nepovedl. Jednoho z nich střelili do břicha. Nevypadalo to dobře, když jsem se tam dostal. Celkem rychle krvácel.“

„Mohla jsem pomoct.“ Instinktivně vím, že mohla. Už se necítím vyděšeně ani ohroženě. A teď když o tom přemýšlím, jsem necítila žádnou úzkost, když se ozvaly výstřely. Ten klid, který jsem znala většinu života, je zpátky. Jsem volná. Zase jsem sama sebou.

Shane zavrtí hlavou. „Tomu chlapovi už mohl pomoct jen zázrak.“

„Jsi v pořádku?“

„Jo.“ Přikývne, ale chování jeho slovům neodpovídá. „Proč jste s tím chlapem zrušili zasnoubení?“

Tím chlapem? Ta otázka mě vyvede z míry. Musím zapřemýšlet, jak to vysvětlit.

„Když se na to dívám zpětně, nehodili jsme se k sobě. Pravděpodobně bych za něj zůstala vdaná, možná nešťastně, po zbytek svého života… Ale pak došlo k tomu přepadení a já jsem odložila růžové brýle. Těžké časy prověří každý vztah – vidíš v lidech to nejlepší a nejhorší v lepším světle…“

Podívá se na mě ve tmě a prohlíží si mě, jako by mě viděl úplně poprvé.

„On už se mě potom nechtěl dotknout… jako bych byla poškozené zboží. Ukončila jsem to po jednom sezení s terapeutem, kterého jsme navštěvovali. On řekl – a to nikdy nezapomenu – řekl, ‚aspoň tě neznásilnil.‘“ Tehdy jsem pochopila, že jsem ho ošklivě podcenila… nejhorší je, že mě přiměl pochybovat o vlastním úsudku.“

„Nikdo by tě neměl přimět o sobě pochybovat.“

Nastartuje motor a zbytek krátké cesty domů jedeme v tichu. Ale je to příjemné ticho. Ne jako posledně, kdy to bylo napjaté. Jsem v klidu se vším, co se mezi námi stalo. Dnešek byl skvělou připomínkou toho, že nemůžete kontrolovat život. Bude takový, jaký bude chtít.

Zabočí s Cobrou k domku pro hosty a vypne motor, tma nám vytvoří příjemný kokon. Ani jeden z nás se nepohne, aby vystoupil.

„Co chceš, Shane?“ řeknu, přeruším ten lov. „Protože se měníš rychleji než teplota při chřipce. A upřímně, jsem z toho unavená.“

„Tebe.“ Vysloví přímo a jasně. Není pochyb o tom, co myslel.

„Mě?“ Otočím se, abych mu viděla do tváře, abych si potvrdila, co slyším, ale vidím jen jeho profil. Vidím jeho bradu, ostrou čelist, rovnou linii nosu. Nevidím jeho oči. Okna do duše.

Vydechne a pak se na mě podívá. V očích mu hoří frustrace a chtíč, tolik chtíče a lačnosti, že se chci natáhnout a dotknout se jeho tváře a vlézt mu na klín a dát mu všechno, o co nechce požádat.

„Chci tě ráno, v poledne, a večer,“ zachraptí. „Chci tě, i když jsi osina v zadku, a chci tě, když hraješ Frank Sinatru oslovi se zlomeným srdcem… chci tě tak moc, že tě cítím ve snech; už jsem tě v nich šukal tolikrát, že to ani nespočítám. Nikdy nepochybuj o tom, že tě chci.“

Polknu, kůži mám v jednom ohni, a mezi nohama mi vzrůstá nepohodlný pocit prázdnoty. „Tak proč sis mě nevzal?“

„Nechci tě ranit. Proč myslíš, že se tak moc snažím se tě nedotknout?“

Můj hněv graduje. Už tyhle sračky nesnesu. „Netipovala jsem tě na zbabělce.“

Otevřu dveře, vystoupím a jdu přes příjezdovou cestu ve svých zničených šatech. V těch samých, které budu muset vyhodit kvůli katastrofálnímu večeru, kdy jsem si ani nezapíchala. Konec hororu.

Slyším ho přiběhnout dřív, než ho ucítím. O méně než vteřinu později si mě vezme do náruče a hodí si mě přes rameno. Musím si přitisknout ruku na pusu, abych nevyjekla, protože bych vzbudila Aidana a Monu. Poslední, co potřebujeme, je zapojit do toho vlezlou rodinu.

Pár dlouhých kroků a otevírá dveře domku pro hosty. Pár sekund na to už je za námi zavírá a zamyká. Postaví mě na nohy a zamumlá, „Seru na správnou věc.“

Vezme mou tvář do dlaní a políbí mě. Protlačí si jazykem cestu do mých úst a dělá to, co chci, aby dělal s celým mým tělem. Je tahle přitažlivost protkaná nebezpečím? Ano, je. Ale jaké jsou možnosti? Nevidět, kam by to mohlo vést?

„Jsi ta nejkrásnější a nejnesnesitelnější žena, jakou jsem kdy poznal,“ vrčí mezi polibky. Hladí mě rukama po krku a chytí mě za lem svetru. Sundá mi ho z ramen bez špetky péče. To horečné líbání pokračuje i když ho já chytím za lem trička a zvednu mu ho. S jeho pomocí ho zvládnu přetáhnout přes hlavu. Spadne na podlahu na můj svetr.

„Rukavice jsou dole,“ slyším ho mumlat.

Jak je upovídaný, když nedělá nic důležitého a tichý, když ano. Tak si vyberte.

Líbám ho taky, zvednu boky a omotám mu nohy kolem pasu. Je to jako byste do ohně přilili olej. Sexuální napětí skoro vybuchuje.

„Ano, da zrra qarara. Tři se o mě,“ pokračuje, zní jako by spolkl sklo v jazyce, kterému nerozumím. Ale bože pomoz, je to sexy. Jeho horké, mozolnaté ruce mi snadno vklouznou pod šaty a pod mé kalhotky s nohavičkou. Chytí mě za zadek a stiskne. Trochu víc a budu mít zítra modřiny.

Pořád se líbáme, zatímco mě nese do ložnice a jemně mě položí na postel. Je to nečekaně sladké gesto. Byla jsem si celkem jistá, že mě na tu matraci hodí. Jsem podepřená na loktech a on přestane a prohlíží si mě s údivem v očích a náznakem úsměvu na tváři.

„Jsi si jistá, že to se mnou chceš udělat?“ zeptá se tím svým typickým nízkým, tichým chraplákem. „Po dnešku už nebude návratu.“

„Ty jsi jediný, se kterým to chci udělat, Shane. Jestli sis toho nevšiml, čekám na tebe věčnost… takže žádná lítost, nikdy.“

A je to pravda. Nikdy předtím jsem necítila takový stupeň přitažlivosti k jinému člověku v mysli a těle a duchu. Kdykoli jsem s ním, je to jako bych byla objevitel. Někdy mě nechá nahlédnout do svého srdce i hlavy. A někdy se dostanu na slepou kolej. Ale vždycky se nadšeně učím víc. Vždycky jsem nadšená, že to zkusím znovu.

Vezme mi jednu nohu po druhé a za podpatky mi sundá moje červené boty, hodí je na podlahu. Pak mi stáhne kotníkové ponožky a odhodí je vedle bot.

Když sundá obě ponožky, tře mi prsty u nohou a sleduje s úsměvem mou reakci. Mezi vším tím vztekáním a jeho tvrdým vystupováním, jsem zapomněla, s kým mám tu čest: s romantikem. Shane je srdcem romantik, ať se mu to líbí nebo ne. A já začínám podezírat Eamona Shanea Hughese, že ke mně chová stejné city jako já k němu.

Chytí se za knoflíky poklopce a pomalu je rozepne. Jsem fascinovaná každým dokonale dokonalým svalem, který se dostane do akce, když si sundává najednou džíny i boxerky jedním pohybem. Ta show samotná by si zasloužila zaplatit vstupné.

Jeho péro vyskočí a je to bestie, tvrdá a tlustá, dosahuje mu skoro k břichu, tmavé chloupky kolem má úhledně zastřižené. Vystoupí z kalhot a přejde k posteli, kde jsem se já mezitím dostala do transu, když jsem sledovala, jak se hladí.

„Jsi tak pěkný, že nevím, které části se dotknout první,“ slyším samu sebe mumlat jako nějakého sexuálně deprimovaného šílence puštěného z vězení.

„Můžeš se mě dotknout, kde chceš, shirino. Každá moje část je tvoje, kdykoli budeš chtít.“

Nechci se vrtat v tom, co právě řekl. Roky jsem nebyla šťastnější nebo spokojenější a nechci ten moment zničit přemýšlením. Kdybych se do toho pustila, následovaly by špatné věci.

Shane vyšplhá na postel a já se posunu dozadu, abych mu udělala prostor. Nic z toho mi nepřipadá cizí nebo trapné jako to bylo, když jsem poprvé spala s Jaimem. Tohle mi přijde přirozené. Jako se vrátit do teplého domova, když jste byli celý den venku v chladnu.

Zahákne mi prsty za lem šatů, zvedne je, když se posune nade mě. Zvednu boky a společně je sundáme. Potom se rychle vypořádá s mou podprsenkou.

Prsa mi vyskočí a on mi po nich přejíždí jednou rukou, zatímco mě hluboce líbá. Spokojeně je hladí. Jeho dotek je kouzelný a já vím, že je to práce někoho, kdo ví, co dělá a slibuje to skvělý sex.

Horko jeho dlaní a polštářků prstů zhrublých z denní tvrdé práce při opravě stodoly, mi vysílá jiskry po kůži, ztvrdnou mi bradavky a já musím dát stehna k sobě.

„Líbí se ti to?“ zamumlá mi do ucha a já se zavrtím, tiše prosím o víc.

„Ano, nepřestávej,“ skoro kňučím, oči mám zavřené potěšením.

Jeho ruka opustí má prsa a pohne se na jih do kalhotek. Sundá mi je, aniž by ztrácel čas. Jednou rukou mě hladí mezi nohama a chytí si mě, zatímco se mi ústy přisaje k bradavce a zatahá za ni, pak za druhou. Prohnu se na posteli. Nohy se mi rozevřou, aniž by mě žádal. Sezame otevři se. Jsem hotová. Tenhle chlap mě vlastní. Nikdy v životě jsem nebyla tak vzrušená. A to jen z rukou a pusy. Ani si neumím představit, co umí jeho péro.

„Neuděláš se, dokud nebudu v tobě.“ Najednou se posadí a nakloní se přes postel. Je to jako kýbl studené vody. Byla jsem pár vteřin od euforie a on mi tu oslavu vzal, než mohla party pořádně začít.

Otevře šuplík, vytáhne z něj kondom a dá si ho mezi zuby. Naposledy, co jsem ten šuplík kontrolovala, tam byl jen balzám na rty a brýle na čtení. „Tohle tam posledně nebylo.“

„Kdybys tušila, kolikrát jsem je tam dal a zase je vytáhl, asi bys o mě měla obavy.“

Je tak upřímný a tak emocionálně vyčerpaný, že popadnu jeho pohlednou tvář a celou ji zlíbám. Přitlačí mě zpátky k posteli, roztrhne obal kondomu a nasadí si ho. Haleluja. Myslela jsem, že se to nestane.

„Jsi na mě připravená?“

„Narodila jsem se připravená na tebe. Přísahám, že jsi ta největší výzva--“

Shane se do mě natlačí, až na dno, a oba zamrzneme. Ten pocit plnosti mi vezme dech. Nečekala jsem, že je tak mohutný. Dalekohled zkresloval.

„Prostě dýchej,“ zamumlá a líbá mě na tvář. Mé tělo se pomalu uklidní a přizpůsobí se mu, udělá mu místo jako to už udělalo mé srdce. Zaháknu mu nohy kolem pasu, přitisknu své rty k jeho a pomalu ho líbám. On vklouzne hlouběji, dokud to není jako bychom byli jedno.

Shane začne hýbat boky, každým přírazem se dostává hlouběji, dokud se postel nezačne posouvat sem a tam a čelo nezačne bouchat o stěnu. Padají na nás kousky omítky, ale nám je to jedno. Protože Shane mě nešuká. Dává se mi, tělem i duší. Udělám se najednou, tak tvrdě, že si myslím, že už se nikdy takhle na sex dívat nebudu. Nikdy jsem netušila, že to může být takové. Je to úplně jiné. A my přepisujeme knihu.

***

Skvělý sex je jako bramborové lupínky nebo mini poníci. Jakmile máte jednoho, musíte mít další. Prakticky jsme na to naprogramovaní.

Minulou noc jsme měli sex v posteli. Což vedlo k sexu ve sprše. Což neúprosně vedlo k sexu, kdy jsem byla nakloněná přes gauč a Shane mě šukal zezadu tak tvrdě, že jsme přestěhovali půlku nábytku v místnosti. Přes noc se konečně rozpoutala bouře a udělala nám dostatečné krytí. Načež podplukovník spal jako mimino další čtyři hodiny až do svítání.

„Spala jsi včera v noci?“ Mona si mě podezíravě měří. Vlasy mám prakticky jako květák, a ačkoli mi kůže zdravě září, pytle pod očima říkají něco jiného.

Zazívám. „Ne moc dobře.“

„Zase jsi vykopávala mrtvá těla?“ úkosem se na mě podívá a usrkne si kávy.

„Jo, přesně,“ zamumlám a mohutně se napiju své.

„Co se ti stalo s krkem?“

Odřeniny od vousů. „Jedno ze zvířat… Hej, když o tom mluvíme, pořád prší. Mám je nechat tam venku?“

Teď když je stodola dokončená, nemůžu se dočkat, až budou uvnitř.

„Milují to venku v dešti. A mají tam přístřešky, kdyby to trvalo moc dlouho… Blue, zlato…“ řekne tichým hlasem a já vím, co přijde.

„Ano, Mono?“

„Co bys řekla, kdybychom na ranči měli dalšího stálého obyvatele?“

„Jsem za vás dva moc ráda. Pokud mě neplánujete vykopnout, abyste mu udělali místo.“

Mona vstane a obejme mě, nějak mi nacpe tvář mezi svá prsa velikosti E.

„Vyhodit tě? To je nesmysl. S kým by tu byla legrace?“

„Dobře, protože nemám kam jít a není jiné místo, kde bych byla raději.“

***

Dělám večerní kontrolu a Shane vejde do stodoly, zrovna se vrátil z běhání. Z čela mu kape pot a on si ho otře ručníkem, který mu visí kolem krku. Je to ztělesnění mužné krásy. Jeden z těch lidí, který vypadá tím líp, čím víc se na ně díváte.

Hazel ho uvidí a začne hýkat a dělat kolečka. „Ukradl jsi jí srdce, Hughesi.“

Zvedne koutek úst a jde ke mně, dost blízko na to, abych mohla cítit slanou vůni jeho potu a borovicové mýdlo.

„A co ty, Baldwinová?“ skloní se a políbí mě, otře své rty o moje, jako by mu jemný dotek našich rtů přinášel potěšení. „Ty ze mě šílíš?“

To je těžká otázka, jestli jsem někdy nějakou slyšela. Taková, na kterou nemůžu odpovědět, aniž bych se celá odhalila.

„Shane…“

„Jo.“

„Chci, abys věděl, že tě nikdy nebudu držet zpátky. Nikdy tě nebudu od ničeho odrazovat, můžeš si jít, kam chceš.“ Zvednu bradu, abych se mu podívala do očí, protože Mona říká, nikdy nevíš, kdy to bude naposledy. „Nevadí mi, jestli budeš cestovat… jen se ke mně vrať.“