FCI - 30. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

 „Teda, Sonya“, pohlédl jsem na její zvednutou ruku. „Musím přiznat, že vést válku je mnohem jednodušší.“ Uchopil jsem její pravačku do obou rukou.

„Pusť mě!“ Sonyina tvář se zamračila. Snažila se mi ji vytrhnout.

Co teď ode mě čekala? To byl zase jeden z těch momentů, když jsem tak nějak nevěděl rady, co dál. Od té doby, co jsem ji potkal, jich bylo čím dál víc.

Otevřely se dveře a dovnitř napochodoval Happor. „Následníku trůnu, váš otec a jeho choť vás a princeznu Sonyu očekávají v atriu.“ Ještě nikdy jsem nebyl kvůli vyrušení tak rád. Viděl jsem, jak se Sonya ušklíbla.

„Happore, okamžitě vyrazíme.“ Vděčně jsem se chopil příležitosti získat trochu času. Musel jsem o jejích požadavcích přemýšlet, protože jsem neměl tušení, jakou odpověď bych jí měl dát.

„Dobře.“ Droid zase odpochodoval.

„Rychle zkontroluji Bena a Tinu. Potřebuji chvilku, pak přijdu.“ Sonya se obrátila ke dveřím, ale krátce se zarazila. „Náš rozhovor ještě není u konce“, prohlásila výhrůžně a odešla.

V atriu na nás vedle Nupoda a Britty čekal i hlavní léčitel Karu, který se přede mnou hluboce uklonil.

„Kilaku, můj synu. Takže tento nešťastný den se stal pro náš dům i den radosti.“ Vládce mě objal tak pevně, že mi zapraskaly kosti. „Syn, dědic a už tak brzy! Aliance s našimi pozemskými ženami přinese pro naši dynastii nový život a požehnání. Nechť Moc ochraňuje tvého syna. Nechť je silný a moudrý jako jeho dědeček.“ S úsměvem mě pustil. Nupod se rozhlédl. „Kde je tvá choť?“

„Sonya šla zkontrolovat děti.“ Dál jsem se nedostal, protože mi Britta padla kolem krku. „Gratuluji, chlapče!“ Políbila mě nejdřív na pravou a poté na levou tvář. „Těším se na nové vnouče.“ Ještě jednou mě políbila, což otec kvitoval zakašláním a úsměvem.

„Jestli můžeš někoho líbat, tak jsem to já, choti.“

„Tak pojďme cvičit, můj milý!“ Otec ode mě Brittu odtáhl a přivinul si ji do náruče. Políbil ji. Štěstí těch dvou mě těšilo, ale zároveň i bolelo, když jsem pomyslel na své manželství.

„Gratuluji, následníku trůnu.“ Léčitel zasalutoval.

„Děkuji vám, Karu.“

„Je to velká čest a radost, Výsosti.“ Jeho bílá bradka se pohnula. Usmíval se. „To bude další generace Domu Hanada, jehož radostný vstup do tohoto vesmíru budu moci provázet.“

„Sonya, drahoušku, tady jsi.“ Atriem se ozval Brittino zvolání a rozběhla se ke své dceři. Objala ji paží kolem ramen. „Odpočinula sis a uklidnila? Přivedla jsem Karu.“ Odvedla Sonyu k němu. Léčitel se uklonil. Její ztuhlá záda a trochu trpitelský výraz mi napověděl, že by byla raději někde úplně jinde.

„Utekla jsi z medicínské sekce tak rychle, že jsme si nemohly promluvit o dalším postupu.“ Britta hovořila plná elánu. Stále držela Sonyu jednou rukou za paži a druhou divoce gestikulovala směrem k léčiteli. „Rozhodli jsme se, že budeme spolupracovat. On jako specialista na Fasady a já coby lidská lékařka vytvoříme skvělý tým. Dostaneš nejlepší péči dvou galaxií. Rád by se osobně přesvědčil o tvém zdravotním stavu.“ Až ke mně zazněl Sonyin povzdech.

„Vaše Výsosti, gratuluji.“ Karu zasalutoval a poté od pasu odepnul scanovací modul. „Dovolte mi, abych vás oskenoval.“

„Už zase?“, zeptala se Sonya. „Není to přehnané?“

„Není, drahoušku. Karu tě oskenuje a já se postarám o Bena a Tinu. Nupod loví toho atentátníka, takže s tebou může Kilak strávit víc času. To je pro mladý pár důležité. Kromě toho z vás budou rodiče. Všechno jsem důkladně naplánovala.“

„Když to musí být“, pronesla Sonya tónem, že jsem se musel usmát. Napůl se otočila ke mně. „Nemyslíš si, mami, že bychom si měli s Kilakem a Nupodem promluvit? Nutně potřebujeme hodně věcí probrat.“

„To všechno uděláme později, drahoušku“, odbyla její poznámku Britta. „Že ano, Nupode? Oba by se měli uvolnit.“

Otec vedle mě se tiše zasmál. „Myslíš, že neví, jak to mají udělat?“

„Myslím, že ano.“ Britta se podívala Sonye na bříško. Sledoval jsem její pohled a odpověď svého otce už neposlouchal.

Karu přidržel scaner Sonye u těla. „Jednoznačně syn“, zamumlal. „O tom není pochyb.“

Má malá květinka se usmála. Žádala po mě rovnoprávnost, a odpověď na mé vyznání lásky mi upírala, ale v jejím těle rostl můj syn. U Moca, Sonya byla důstojný protivník. Porazit ji přinese sladké plody vítězství, které si oba užijeme. Úsměv se mi rozšířil na tváři, ale poté ztuhnul.

***

Sonya viděla, jak se Kilak usmívá. Ve zlatých očích se mu blýskalo, když majetnickým pohledem klouzal po mém těle. Jeho úsměv se rozšířil. Ten mizera nemusel vědět, že ho pustí z háčku. Mohl se arogantně šklebit, jak chtěl. Z jejich dohody jen tak nevyklouzne, tím si byla jistá.

Její matka ji držela pevně za paži a přitom škádlila Nupoda. Koutkem oka uviděla Karu, jak manipuluje se scanerem. Diagnóza byla u konce. Najednou zaplápolalo jasně žluté světlo. Sonyiny myšlenky se rozběhly. Do mysli jí začala proudit nahraná data o technologii scanerů. O nanosekundu později se data spojila v záblesku poznání. Modré světlo pro diagnózu, zelená pro léčení, růžová pro uvolnění, žlutá? Laserový nůž! Karu přeprogramoval scaner.

„Smrt všem Hanadům!“, vykřikl s tváří zrůzněnou nenávistí. Nyní se podobal spíš démonovi než Santa Clausovi. „Zničím vás!“ S těmito slovy se vrhl přímo na ni, ale Britta s výkřikem „Ne!“ skočila mezi ně. Laserový nůž se jí zabořil hluboko do hrudi. Karu s ním otočil a vytáhl ho ven. Britta se zhroutila.

„Mami!“ Sonya ji zachytila a pod její vahou klesla na zem.

„Teď jsi na řadě ty, děvko!“ Léčitel namířil laserovou dýku na ni. „Nikdy hanadského bastarda neporodíš!“ Zvedl dýku, ale zasáhl ho výstřel z Kilakova blasteru a odhodil ho od žen. Kilak po něm skočil, vykopl mu dýku z ruky a namířil zbraň na léčitele. Ten ležel na zádech a zuřivě k němu vzhlížel.

„Hanadský odpad!“, nadával.

„Karu! Ty? Ty jsi ten atentátník? Nemůžu tomu uvěřit! Ale proč? Proč jsi to udělal? Byl jsi, co si pamatuji, důležitým členem našeho Domu, dokonce přítel.“

„To bylo!“, vyštěkl Karu. „Časy se změnily. Cluster potřebuje nového vládce. Dynastie Hanada bude vymazána. Můj pán si pak na svou ušlechtilou hlavu nasadí korunu impéria.“ Kilak blaster odložil a zvedl Karu do vzduchu.

„Kdo?“, vykřikl, když si přitáhl obličej léčitele přímo před sebe. „Kdo je tvůj pán?“

Léčitel se jen výsměšně šklebil. „Dům Hanada zajde v žalu a utrpení. Můj pán bude zářit v čele Clusteru.“

„Kdo, Karu?“ Kilak s ním zatřepal. V jeho obrovských rukách visel Karu jako hadrová panenka, ale blábolil dál to svoje.

„Nastane nová slavná éra!“

„Nezačne. Zabráním tomu. Jsou prostředky, jak to z tebe dostat“, vyhrožoval mu Kilak. „Ty, zrádče, zaplatíš za své zločiny.“

„Už se toho nedožiju.“ Karu pod bílými vousy vycenil zuby, poté silně skousl a něco spolkl. „Můj pán bude triumfovat.“ Karu zkřivil tvář.

Rychle, jakoby se popálil, ho Kilak pustil a ustoupil. Léčitel se začal na zemi svíjet a lapat po dechu. Oběma rukama si svíral břicho. Z úst mu kromě děsivých výkřiků začala vytékat krvavá pěna, a tvář mu tmavla. Škubal sebou v předsmrtných křečích, poté ztuhnul a zůstal ležet mrtvý na podlaze. Spolkl jed.

Ve stejné chvíli bojovala Sonya o život své matky. „Mami!“ Položila ji jemně na palubu a pohlédla jí do tváře. Britta měla zavřené oči. Její tvář bledla před očima.

„Ne, mami!“, křičela Sonya. „Ne, ty nezemřeš!“ Vyskočila a natáhla se po jednom z nouzových scanerů, které byly všude strategicky rozmístěny. Po pokusu o vraždu její dcery si stáhla informace o jejich umístění na Démonovi a návod k použití. Vrhla se zpátky k Brittě a aktivovala přístroj. Nupod si klekl vedle ní.

„Strážce! Ke mně! Alarm!“, křikl do svého komunikátoru. Uchopil Brittu za ochablou ruku. „Milovaná, vydrž.“

„Mami, to zvládneš!“ Sonya nepotřebovala ani diagnózu ani holoprojekci. Okamžitě aktivovala zelené léčivé paprsky a přidržela tyč přímo nad bodnou ránou. Bylo jasné, že Karu bodl Brittu do srdce.

„Mami, hned to bude.“ Sonya si dodávala naději. Třásly se jí ruce. Scaner jí málem vyklouzl z prstů. Scanarem jí několikrát přejela po hrudi. Rána se zavřela a hojila se, ale Britta se nehýbala. Znovu scaner přidržela nad ránou. „Mami, probuď se!“ Z očí jí vytryskly slzy. „Mami!“

„Britto!“ Nupod vzal opatrně nehybné tělo do náruče, zatímco Sonya neustále mířila léčivými paprsky na její hruď. Lehce s ní houpal, aby ji probudil.

„Mami, no tak, probuď se!“ Sonyu zaplavilo zoufalství. Vzlykala. „Musím ji zachránit. S tou technologií to musí jít!“ Myšlenky jí vířily hlavou jako splašené. Stále držela přístroj nad tělem. Stále se držela naděje. Tady to se nemohlo stát. Setkala se s pohledem Nupoda. To samé zoufalství, které cítila i ona – a bezmoc.

„Mami, prosím, ne!“ Skrz závoj slz hleděla do tváře své matky. Se zavřenýma očima se opírala Nupodovi o hruď. Na rtech jí pohrával lehký úsměv, ale z tváří jí zmizela veškerá barva. Tak smířený klidný výraz u ní Sonya ještě nikdy neviděla.

„Sonya!“ Kilak poklekl vedle ní a jemně jí vyprostil přístroj z prstů. „Je pozdě. Velká Bohyně si ji vzala k sobě.“

Sonya si ho nevšímala. Vzala Nupodovi neživé tělo své matky z náruče. Po krátkém zaváhání ji pustil. Koutkem oka zahlédla množství osobních strážců, Kilak s Nupodem byli hned vedle ní. Všechno vytěsnila z mysli, přitiskla Brittu k sobě a zhluboka se nadechla důvěrně známé vůně. Okamžitě ji obklopil smích a vzpomínka na bezstarostné dny svého dětství – a na lásku, kterou ji Britta bezpodmínečně zahrnovala. Zaplavila ji vlna vzpomínek. Britta, jak ji drží na klíně, něžný dotek jejích rukou. Britta, jak ji chytá do otevřené náruče. Tisíc šťastných okamžiků, jak si společně hrály, kutily, vařily, smály se a zpívaly. Z minulosti k ní zněl Brittin krásný hlas. Bylo to, jakoby Sonya slyšela dětskou ukolébavku, na jejíž slova si vzpomněla. Tiše zpívala a broukala, houpala se spolu se svou maminkou – tak jako tenkrát ona s ní. Po tváři jí stékaly horké slzy a mísily se s tóny, které doprovázely Brittu na druhou stranu.