CS - 9. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

River

Uplynulý týden byl nejlepší v mém životě. Poté, co jsme spolu strávili první noc, se z nás stala malá šťastná rodinka. Stacy s Toddem zůstali u mě skoro každou noc. Snažím se jí přemluvit, aby se odstěhovala z toho strašného motelu nadobro, ale nechci na ni tlačit příliš tvrdě.

Stacy pracuje v restauraci, Todd chodí do školy a já dělám svoji práci pro klub, a pak se všichni sejdeme spolu na večeři u stolu. Poté, co Todd zalehne do postele, se Stacy propleteme naše těla a dopřáváme si rozkoš znovu a znovu.

Moje malá servírka je nenasytná. Což je dobře, protože jsem na ní závislý. Na všem. Vyšla ze své ulity, a stále více se mi otvírá, od chvíle, kdy jsem ji poznal a ještě víc po tom, co řekla Maxovi v klubu.

Rád bych si myslel, že jí pomáhám být tou, kterou byla před dvěma lety, než začala žít se svým zneužívajícím bratrem. Každá nová věc, kterou o Stacy zjistím, mě nutí se do ní čím dál víc zamilovávat. Způsob, jakým krčí nos, když se soustředí, jak si lakuje každý nehet jinou barvou, protože se nemůže rozhodnout, která se jí líbí nejvíc a způsob, jakým zadržuje dech těsně předtím, než vyvrcholí. Každý malý detail na této ženě se mi vryl do srdce.

Zrovna jsem na cestě do klubovny. Dnešek je dnem, kdy si volíme nového prezidenta. Dával jsem najevo, že mi na výsledku nezáleží, ale myslím, že většina chlapů ví, že mi na tom záleží. Pravdou je, že se starám, vážně hodně.

Než jsem poznal Stacy, tyhle volby byly nejdůležitější v mém životě, i když jsem to na sobě nedával znát. Ale teď vím, že to bude v pohodě, ať už to dopadne jakkoli. Jistě, doufám, že se stanu prezidentem. A opravdu mám pocit, že bych titul získal za své zásluhy, ale jestli nebudu zvolen? Tak je to taky v pohodě. Pořád budu mít Stacy a Todda. A klub. Můj život bude stále neuvěřitelný, protože budu mít po svém boku nejlepší ženu na světě.

Dojedu ke klubovně a zhluboka se nadechnu, než vejdu dovnitř.

„Rivere,“ kývne na mě můj otec.

„Tati.“ Pozdravím ho.

Vidím, že chce ještě něco říct, pravděpodobně nabídnout nějakou otcovskou povzbuzující řeč, ale musí zůstat neutrální. Obzvláště během takové schůze, která určí budoucnost klubu. Chápu to. Našlapujeme na tenké hranici od chvíle, kdy jsem byl oficiálně přijat. Na místo slov mi táta stiskne rameno a to je vše, co potřebuju.

Na začátku schůze se zabýváme obvyklými klubovými záležitostmi a pak přejdeme na hlasování. Je to docela neformální, když si představíte skupinku drsných motorkářů.

„Dobře bratři,“ začne táta. „Všichni víte, jaký je důvod naší schůzky. Strávil jsem třicet let jako prezident Chaosu a dnes předám své dědictví někomu dalšímu. Nejsem ten pravý na proslovy a emocionální sračky, takže jen řeknu, že vést vás všechny více jak polovinu mého života byla největší pocta. Nic nebylo tak naplňující, jako pracovat po boku nejlepších mužů, jaké znám. No, nic až na výchovu mého syna, samozřejmě.“

To mu vyneslo několik uchechtnutí v místnosti.

„Konec mluvení, pojďme hlasovat. Všichni, kdo volí, jako dalšího prezidenta Chaosu Rivera, řekněte ano!“

Vzduch kolem mě znehybní. Ticho. Zadržuju dech. Nikdo? Vážně? Myslel jsem, nevěděl jsem, zda skutečně vyhraju, ale…

„Ano.“

„Ano.“

„Do prdele, jo!“ Rozpoznám Stoneův hlas.

Všichni muži v místnosti začnou vstávat, aby vyjádřili jejich podporu.

Každý.

Jeden.

Jsem ohromen váhou toho, co to znamená. Bál jsem se, že klub bude rozdělen kvůli mé volbě, ale každá jedna osoba volila mě.

„No, synku, vypadá to, že bys měl přijít sem a říct nějakou sračku.“ Táta na mě mrkne s hrdostí jiskřící mu v očích.

Přejdu do přední části místnosti a potřesu si s ním rukou. Přitáhne si mě do objetí.

Může to být jedno ze tří objetí, které se mi od něj kdy dostalo.

„A co další kandidáti?“ Zeptám se.

„Nikdo jiný nechtěl stát proti tobě. Všichni ví, že jsi ten pravý pro tuhle práci.“

Polknu knedlík v krku a přikývnu.

„Nevím, co říct, chlapi. Tohle pro mě znamená všechno, protože vím, že všichni do jednoho mě podporujete. Já –“

Právě v tu chvíli se ozve bušení na dveře.

„Rivere! Rivere pojď ven, chlape,“ ozve se jeden z budoucích členů. „Jde o Stacy.“

Sprintuju ke dveřím a přitom šlápnu na každého, kdo mi stojí v cestě. Prudce je otevřu.

„Co se děje?“ Zavrčím, srdce mi sevře panika.

„Přišla –“

Nečekám, až domluví, prostě vběhnu do baru. Jedna ze starých dam se jí snaží utěšit. Třemi dlouhými kroky uzavřu mezi námi vzdálenost, přitáhnu si ji k hrudi a držím ji, zatímco vzlyky zachvacují její drobné tělo.

„Co se děje, zlatíčko? Jsi zraněná? Je Todd v pořádku?“

Při zmínce o Toddovi se zachvěje a znovu vzlykne. Třu jí záda, snažím se ji dostatečně uklidnit, aby se mnou mluvila.

„Dýchej, kotě. Budeš hyperventilovat.“

Trochu ustoupím, abych se na ni mohl podívat, ale pořád mám ruce na jejích pažích.

Třu jí ruce a sleduju, jak pomalu dostává dýchání pod kontrolu.

„Mluv se mnou, co se děje?“

„Jde o Todda. O-on… on se nevrátil ze školy,“ škytne a polkne vzlyk.

Žilami mi protéká led. Řekl jsem, že je ochráním a selhal jsem. Hluboko uvnitř vím, že to má co dočinění s jejich bratrem, ale nejprve chci vyloučit všechny ostatní možnosti. Nechci, aby byla rozrušenější, než už je.

„To bude v pořádku. Najdeme ho. Je možné, že by tam zůstal déle? Nebo šel domů s kamarádem? Možná šel do knihovny nebo tak něco.“

„N-n-ne,“ popotáhne. „Když se neukázal v restauraci jako obvykle, zavolala jsem do školy. Řekli mi… řekli…“ znovu se zhroutí, nemůžu si pomoct a obalím kolem ní ruce.

„Ššš, ať už je to cokoli, vyspořádáme se s tím. Co řekli?“

„Řekli, že ho vyzvedl bratr,“ zašeptá.

Zavrčím, jak se mi vztek šíří ze středu do všech svalů v těle.

„Dostaneme ho zpátky. To ti slibuju.“

„Co chceš, abychom udělali, prezidente?“ Zeptá se mě Max.

„Prezidente?“ Dívá se na mě Stacy.

„Uh, jo, je to stále ještě čerstvé. Stalo se to před pár minutami.“

Navzdory své krizi se na mě usměje.

„Gratuluju, jsem na tebe tak pyšná.“ Sladce mě políbí na tvář. Otočím hlavu, abych mohl polibek prohloubit. Myslel jsem, že jsem na vrcholu, když se každý chlap v klubu postavil a volil mě, ale vědomí, že tahle neuvěřitelná žena v mém náručí je na mě hrdá to překoná jako mávnutím proutku.

„Můžeme oslavovat později. Pojďme dostat Todda, jo?“

Přikývne, narovná ramena a setře si poslední slzy.

„Potřebuji devět z vás. Maxi, Stone, Rede, vezměte pár dalších, připravte zbraně a jedeme. Začneme ve škole a odtamtud budeme postupovat dál.“ Všichni přikývnou a jdou do naší skrýše zbraní.

„Jdu taky,“ řekne Stacy silným, odhodlaným hlasem.

„V žádném případě. Mohlo by se to ošklivě zvrtnout.“

„Jdu a konec řečí.“ V očích se jí odráží odvaha a založí si ruce na boky. Máma medvědice nastoupila a já miluju, že znovu nalezla sílu. Tahle žena se může zhroutit, ale hned se dá dohromady. A to je druh ženy, kterou chci po svém boku po celý život.

„Vím, že chceš být součástí akce, kotě, ale potřebuju, abys zůstala. Nechci se o tebe bát, zatímco se budu pokoušet dostat Todda, dobře?“

„Ne, je můj bratr a má jediná rodina. Je všechno, co mám a já jsem vše, co má on. Zklamala jsem ho a teď ho musím přivést zpět.“

„Stacy…“ její slova mě zasáhnou. Doufal jsem, že minulý týden jsem jí začal dokazovat, že jsme rodina, a že teď mají také mě.

„Buď mě necháš jet s tebou na motorce, nebo si nějakou ukradnu sama. Nebo, krucinál, půjdu pěšky. Zabere mi to celý zkurvený den, ale nezůstanu tady a nebudu jen čekat.“

Je rozzuřená a napumpovaná adrenalinem a nevezme ne jako odpověď. Miluju, jak bojuje, i když to může být má smrt. Nevím, jestli této ženě dokážu něco odepřít.

„Dobře, můžeš jet se mnou, ale musíš zůstat na mé motorce. Ne že ode mě odejdeš, nebo opustíš chlapy, je to jasné?“

Přikývne a zamíříme ven.

***

O dvacet minut později stále nemáme žádná vodítka. Rozdělím chlapy, aby každý jel od školy jiným směrem, a každých pět minut se kontrolujeme pomocí vysílačky.

Stacy mě pevně tiskne, hlavu má zabořenou mezi mé lopatky a její malé tělo se třese. Musím odsunout myšlenky na vinu, jež mě stravuje. Měl jsem myslet na to, že Todd může být ve škole zranitelný. Je to perfektní místo, kde ho sebrat, obzvláště, když většinu dní jezdí domů autobusem.

„Rivere, možná jsem něco objevil. Přepínám.“

„Pokračuj Stone. Přepínám.“

„Černé SUV na krajnici, všechny čtyři pneumatiky má prázdné. Řidič vypadá trochu šíleně. Chceš, abych se k němu přiblížil? Přepínám.“

„Ne, zůstaň, kde jsi a nespusť ho z očí. Brzy tam budeme. Kde jsi? Přepínám-“

„Na dálnici sedm dvacátý druhý kilometr. Přepínám.“

„Míříme za tebou. Přepínám a končím.“

Informuju ostatní chlapi, aby za námi dojeli taky. O pár minut později dojedeme na místo, ten chlápek je jako na jehlách a zoufalý. Rozhodně není z města. Je vysoký a hubený, plešatý, asi něco před třicítkou. Má široká ramena a nějaké svaly, ale není pro mě žádným soupeřem. Zejména s podporou mých chlapů. Proměnili bychom ho v prach v sekundě.

„Poznávací značka,“ řekne Stacy za mnou. Také jsem si jí všimnul. Je to poznávačka Georgie.

„Jo, vidím. Je to Brad?“ Vykoukne zpoza mě, aby si ho lépe prohlédla. Parkujeme na krajnici pár desítek metrů od něj. Ten chlap si nás ani nevšiml, až tak je mimo.

„Ne, ale může pro něj pracovat. Ta značka, to nemůže být náhoda _“

Vidím, že zahlédla pohyb na zadním sedadle, blonďaté vlasy, které patří Toddovi. Dřív, než ji můžu zastavit, už sesedla z motorky a běží k SUV.

Běžím za ní a chlapi hned za mnou připraveni na boj.

„Krucinál, kotě,“ zabručím. Nemůžu jí to vyčítat. Mým prvním instinktem bylo za ním taky běžet, ale věděl jsem, že bychom na to měli jít chytře a nejdříve posoudit situaci. Teď už ne. Musíme se vypořádat s tím, co přijde.

„Todde!“ Zakřičí Stacy.

Ten muž se konečně probudí ze svého omámení a popadne Stacy zrovna, když se natahuje po zadních dveřích. Zachvátí mě vztek při pohledu na jeho ruku, která drží její biceps. Přitáhne si ji k hrudi a drží si ji před sebou, jednu ruku má omotanou kolem jejího pasu a druhou na krku.

Bez zaváhání vytáhnu zbraň. Kluci za mnou následují mého příkladu.

Na dotyčného je teď namířeno deset zbraní a není kam utéct.

Srdce mi prudce buší, kvůli muži, který má teď pod kontrolou životy dvou nejdůležitějších osob v mém životě.

„Nebuď hlupák, člověče. Jsou jen dva možné scénáře. Buď pustíš Stacy a Todda, nebo tě proděraví deset kulek.“

„Prostě vezmi Todda. Ujisti se, že je v pořádku, Rivere, pros –“ Stacy je přerušena chlápkem, který jí stiskne krk. Vykročím dopředu připraven se na něj vrhnout, ale Stone si odkašle a připomene mi tak, abych se dostal pod kontrolu.

„Podívej,“ řekne a snaží se znít tvrdě, přesto v jeho hlase můžu slyšet paniku. „Jsem Spiderův společník. Jen mě poslal pro to dítě. Tuhle nechci.“ Kývne směrem ke Stacy.

„Spider?“ Zeptám se.

„Brad.“ Dostane ze sebe Stacy. „Je to jeho pouliční jméno.“

Přikývnu. „Stane se to takhle.“ Řeknu klidně, přesto je v mém hlase slyšet hrozba. Je to něco, co jsem se naučil od svého drahého táty. „Ty –“

Než dostanu šanci domluvit, Stacy dupne podpatkem chlapovi na nohu a otočí jím, pravděpodobně mu zlomila prst nebo ještě něco horšího. Vykřikne a pustí ji. Rozběhne se k zadním dveřím, otevře je, zatímco dva chlapy ho chytnou za ruce, aby ho udrželi na místě.

Stacy zvedne Todda, přitiskne si ho k hrudi a běží zpět k mé motorce. Ohlédnu se přes rameno a vidím, že ho zakrývá svým tělem a oba se krčí za motorkou. Chytrá holka.

Uzavřu vzdálenost mezi mnou a tím zkurvysynem. Hrubě ho popadnu za čelist a stisknu. Plivnu mu do obličeje a sleduju, jak mu v očích zuří bitva mezi vztekem a strachem.

„Kdo další o tom ví? Kdo další zná jejich polohu?“ Uvolním sevření natolik, aby mohl promluvit.

„N-n-n-nikdo. Jak jsem řekl, byl jsem sem poslán. Věděl jsem, že chce to dítě a já chtěl, aby mě přibral jako partnera pro další obchod. Myslel jsem, že když dostanu toho kluka, viděl by ve mně vhodného kandidáta.“

Ten chlap je takovej zasranej zbabělec. Neberte mě špatně, jsem rád, že křičel jako malý čuník a vyzvonil nám všechna tajemství, ale sakra. Loajalita mu zjevně vůbec nic neříká. Díky čemuž jsem vděčný za klub, protože vím, že každý muž by si radši nechal prostřelit hlavu, než aby vyzradil klubová tajemství.

Stáhnu ruku z jeho tváře a praštím ho do nosu, rozhodně jsem ho zlomil. Jeden pohled a přikývnutí k chlapům, kteří ho drží a oni vědí, co mají udělat. Ujistí se, že nikdy nikomu neřekne to, co tu dnes viděl a dosáhnou toho všemi možnými prostředky.

Vytáhnu si z bundy kapesník, otřu si zkrvavené klouby a vydám se za Toddem a Stacy. Pokleknu a oba obejmu, držím je tak pevně, až je to možná bolí. I tak nemůžu přestat. Jsou pro mě vším a já je dneska mohl ztratit.

„Mám vás oba. Teď už jste v bezpečí.“ Stacy mi zaboří tvář do ramene, zatímco Toddova ruka vklouzne do mé. Kruci, oči se mi zalijí slzami, když vím, že jsou oba se mnou. „Dostaneme vás dva do klubovny, jo? Tam budeme v bezpečí.“

Todd trhne hlavou nahoru a na tváři má úsměv. Ať už prožil cokoli, nezlomilo to jeho ducha. Předpokládám, že tenhle hoch si prošel nějakými sračkami i předtím. Díky tomu jsem ještě odhodlanější mu poskytnout lepší život.

„Znamená to, že mě svezeš na motorce?“ Zeptá se hlasem zabarveným vzrušením.

Stacy se dokonce i přes slzy zasměje.

„Jo kámo, svezeš se na mé motorce.“

Všichni se postavíme, nemůžu si pomoct a políbím Stacy, přímo tu před mými muži a Toddem. A ona mě nechá. Můžu říct, že to potřebuje stejně jako já. Přeruším náš polibek a ještě ji letmo políbím na čelo.

Nasedneme, Stacy je za mnou a Todda mám přitisknutého k předku a drží se řídítek. Mám velkou motorku a ti dva jsou tak malí, že vím, že jízda bude v pořádku. Přesto řídím opatrně a jedu pomalu ke klubovně. Nemůžu se dočkat, až dostanu svoji malou rodinu domů, abych jim mohl ukázat svoji lásku. Potřebuju držet Stacy, cítit ji a potřebuju, aby věděla, že je moje.