CS - 3. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

River

Když Stacy znovu otevře oči, hledí rovnou do mého nitra. Proniká do mě svou bolestí, smutkem a čímkoli, před čím utíká. Ale není malou vyděšenou holkou. Ne, tato žena stojí přede mnou a všechny její emoce se jí zračí v očích, ať už chce, nebo ne. Tato žena je zosobněná síla.

Dělá, co může, aby ochránila sebe a svého brášku, i když toho má na bedrech hodně. Každičký den bojuje se svými démony, pak se probudí a dělá to znovu a znovu. Pokud to není síla, tak už nevím co.

Stacy odtáhne ruku a já okamžitě pocítím ztrátu. Ten samý pocit, který jsem měl včera, když odešla. Odkašle si a zastrčí si pár krásných pramínků za ucho. Můžu říct, že chce zůstat poblíž, což mě činí neskonale šťastným. Už má moji objednávku, takže by mohla odejít, ale je stále tady.

„Jak se má Todd?“ Zeptám se a doufám, že tu zůstane o něco déle.

Posmutněle se usměje. „Je to jeho první den v nové škole, myslím, že jsem z toho víc rozhozená, než on.“ Zasměje se, ale jen tak napůl.

„První den, což? Jsem si jistý, že bude v pohodě. Nebál se se mnou mluvit a jsem si jistý, že jsem víc zastrašující, než kterýkoli z těch malých škrčků.“

„Škrčků jo?“ Věnuje mi opravdový úsměv plný rošťáctví. Bože, je úžasná. „Kolik ti je? Šedesát?“ Líbí se mi takhle, když mě škádlí. Je v ní určitá lehkost a jsem na sebe zatraceně hrdý, že jsem to v ní dokázal vyvolat.

„Ne tak docela,“ mrknu na ni. Zrudne. Kurva červená se. Rozkošné.

„Dobře, um, no, hádám, že bych měla jít odevzdat tvoji objednávku. Přece jen jsi kluk ve vývinu.“ Prohlídne si mé tělo, díky čemuž se mé péro probudí k životu.

Vzhlédnu a vidím, jak se její začervenání ještě prohloubí. Koukne se mi do očí a pak odvrátí zrak. Odkašle si a zamíří ke kuchyni. Sakra, zašel jsem daleko.

O pár minut později Stacy vyjde s talířem plným francouzského toastu a zastrašujícím množstvím slaniny. Hladově se dívá na jídlo. Nebude muset čekat dlouho. Oddělím přesně polovinu a mávnu na ni.

„Přece jen to vypadá, že budu potřebovat krabičku.“

„Och. Přeci jen tuhle výzvu nezvládneš, co?“ V očích jí hrají pobavené jiskřičky, ze kterých začínám bláznit.

„Tenhle starý muž je poražen.“

Zasměje se, krásný zvuk, který z ní plánuju vyvolat častěji. O několik vteřin později dorazí s krabičkou.

„Ty tu jen tak budeš stát, abys byla svědkem mé hanby?“ Popichuju ji.

„Och, ne, omlouvám se, můžu –“

Chytnu ji za ruku a propletu naše prsty dřív, než může zmizet.

„Nemyslel jsem to tak, miláčku.“

Podívá se na naše ruce. Napadne mě, že by se ode mě mohla odtáhnout, ale místo toho mi stiskne ruku a vyšle tak jiskřičku energie do mých žil. Beru to jako posun vpřed, třebaže obezřetný.

„Půjdete dnes večer na večeři? Ty a Todd? Jsem si jistý, že byste si po dnešku zasloužili teplé jídlo.“ Snažím se o svůj nejkouzelnější úsměv, ale cítím, jak se ode mě odtáhne. Jak metaforicky tak fyzicky. Její ruka vyklouzne z mé a zanechá mě opět prázdného.

„Ne, nemyslím si, že je to dobrý nápad.“

„Proč ne?“

„Já, um, dnes večer jsem Toddovi slíbila, burgery, hranolky a koktejl, když dostanu dost spropitného.“

Je to jen slabá výmluva a oba to víme, ale nenechám to jen tak být. Ještě na mě není připravená, ale nevzdám to s ní.

„Dobře, kotě. Co třeba zítra?“

Nakloní hlavu na stranu bezpochyby kvůli její nové přezdívce, ale rozhodne se to nekomentovat. „Můžeš se mě ptát pořád, ale odpověď se nezmění.“

„Výzva přijata. Tak se tedy uvidíme zítra.“

Snaží se skrýt úsměv, ale vidím ho v jejích očích. Stacy přikývne a pak se přesune k dalšímu stolu a zanechá mě s účtem. Zabalím jídlo, vytáhnu propisku, napíšu její jméno na poklop s instrukcemi, aby zpomalila a dala si pauzu na jídlo. Nechám jí také dvacetidolarové spropitné s poznámkou, aby si taky dala burger a koktejl. Není to moc, ale je to vše, co pro teď můžu udělat.

***

O čtyři hodiny později sedím v klubovně a piju pivo se Stonem a a Maxem. Jasně, je půl druhé odpoledne, což se zdá jako trochu brzy na alkohol, ale ze všech hříchů, kterých se v tomto klubu dopouštíme je pití za dne naší nejmenší starostí.

„Jdeš dnes navštívit svoji holku?“ Zeptá se Max.

„Och, jo! Skoro jsem zapomněl na tvou novou přítelkyni.“ Vloží se do toho Stone.

Zavrčím v odpověď, ale popravdě řečeno, už jsem na ni uplatnil nárok, ať už to ví, či nikoli.

„Cokoli chlape. Máš to špatný.“ Stone ve mně čte jako v knize.

„Nechte ho být, chlapci, teď huš,“ zazní hluboký, dominantní hlas mého otce, současného prezidenta klubu Chaos.

Dvě věci, které mě vždy přimějí ke smíchu. Jistě, můj otec je drsný a dokáže být sám o sobě zastrašující, ale v jádru je to dobrý chlap. Je hlasem rozumu, přísný, když je třeba a loajální. To neznamená, že bych se nechoval stejně, kdybych vedl klub, ale celkově ten muž za sebou zanechá dědictví, na které může být pyšný.

„Synu, co to slyším o nějaké ženě?“

Zasténám. Miluju tohoto muže, ale nechci s ním vést tento rozhovor.

„Slyšel jsi o tom, co?“

„Ani jsem nemusel. Máš to vepsáno ve tváři.“

Vím, o čem to mluví. Nemůžu si pomoct a usměju se pokaždé, když na ní pomyslím.  Moje zlatíčko.

„Takže, je tady jedna dívka,“ začnu. „Ona je…“ jak ji mám vůbec popsat?

„Pokračuj, jen to ze sebe dostaň.“

„Já nevím, tati. Je silná, ale zároveň křehká. Je ochranářská a nejistá, přesto laskavá. Nechápu, jak může mít všechny tyhle věci v sobě najednou, ale má.“

Odvrátím pohled a napiju se piva. Je to žena, se kterou jsem ještě nikdy v životě nebyl natož můj otec.

Poplácá mě po rameni a přinutí mě se znovu otočit k němu. „To zní, jak by byla tvým navždy, chlapče.“

Táta by mě nemohl víc šokovat, i kdyby začal zpívat Hvězdy nade mnou.

„Moje co?“ Ne, že bych o tom někdy přemýšlel, ale nevěděl jsem, že je můj otec tak sentimentální.

„Tvoje navždy. Vím, že o tvé matce moc nemluvíme, ale…“

Teď je řada na něm, aby se odvrátil a napil se. Máma zemřela, když mi bylo jen osm. Moc si ji nepamatuju, ale vím, že ji táta miloval. Byli jsme šťastná rodina. Táta dělal, co mohl a měl rodinu v Chaosu, která mu pomáhala, ale od její smrti už nikdy nebyl stejný.

Odkašle si a pokračuje. „Tak jako tak. Byla pro mě ta pravá. Zamiloval jsem se tvrdě a rychle, i když to z mé strany vyžadovalo pronásledování, aby se na mě vůbec podívala.“ Je vzdálený v myšlenkách a trochu se šklebí. No k té části s pronásledováním bych se mohl přidat. „Ale když se to nakonec stalo, byli jsme nerozdělitelní. Stále jsme. Je se mnou každý den a já vím, že se k ní brzy přidám.“

Kdybych ho neznal lépe, řekl bych, že trochu vyměkl. Ale dá se rychle dohromady a vstane z barové židle.

„Jen si pamatuj, že budou brzy volby a jestli se jedná jen o pronásledování nějaké prdelky –“

„Tak to není,“ zavrčím a dotkne se mě, že někdo označuje Stacy za prdelku.

„Fajn. Dobře tedy. Vyber si správně, synku. Jen pár mužů může mít všechno. Rozhodni se, co je pro tebe nejdůležitější a vlož do toho svoje srdce a duši. Všechno ostatní zapadne na své místo. Nebo ne. Ať tak, či onak budeš mít jednu věc, na které ti záleží. Rozumíš, co ti říkám?“

„Jo tati, chápu to.“ Stacy. Je zřejmé, že je to Stacy. Chci být prezidentem navzdory tomu, že si ze mě kluci dělají legraci, ale vím, že jsem pracoval tvrdě, abych si vydobyl respekt za své vlastní zásluhy. Vím však, že bez ní by to nemělo smysl. Kruci, už se nemůžu dočkat, až ji zítra znovu uvidím. Chci její úsměvy, ale taky chci její bolest. Nahradit její smutek láskou.