úterý 17. května 2022

BK - 12. kapitola

Překlad: Lenny

OAKLEY

Kurva, kurva, kurva.

To, že je můj nový byt v nebezpečné zóně, mě vážně štve, ale teď s tím nemůžu nic dělat.

"Je všechno v pořádku?" zeptá se mě táta, když stoupá po schodech.

"Jo... ne." Podám mu krabici, kterou držím v ruce, aby ji mohl odnést do auta. "Věci v téhle nejsou moje."

Vzhledem k tomu, že je to hromada bot, může patřit jen jednomu člověku.

Crystal.

Nahlédne do krabice a zamumlá kletbu. "Crystal mě poprosila, jestli bych jí mohl odvézt nějaké věci do jejího nového bytu. Musel jsem si ty krabice poplést."

"Nic se neděje."

Vydechne si. "Potřebuješ ještě něco, než půjdu domů?"

Týpek už mi koupil futon a televizi. Navíc zaplatil nájem za první měsíc a půjčí mi jednu ze svých motorek.

Tudíž, táta udělal víc než dost.

"Ne. Jsem v pohodě."

Přikývne. "Zavolám ti zítra po práci. Trochu se vyspi."

"Tati," zavolám, když začne odcházet.

"Jo?"

"Díky, žes mi zachránil zadek."

Usměje se, jako by o nic nešlo. "To rodiče dělají." Znovu začne odcházet, ale náhle se zastaví. "Jen se ujisti, že ten zadek, co jsem ti zachránil, dneska večer odvedeš na schůzku."

"Mám to v plánu," řeknu mu, když seběhne ze schodů.

Chystám se zamířit dovnitř svého bytu, ale mou pozornost upoutá kniha na podlaze.

Svaly na hrudi se mi stáhnou, když si všimnu názvu. Elephants on Acid[1].

***

Minulost…

Celou cestu autem domů drží Satan svou manipulativní klapačku zavřenou, což mi vyhovuje.

Proč jsem si nechal tuhle holku vlézt pod kůži, je záhadou, ale dneska to byla poslední laskavost, kterou jsem jí kdy udělal.

Podráždění mě píchne do zátylku, když stáhnu okénko a zapálím si jointa.

"Vypadni."

Dneska večer mě čeká několik předávek, takže čím dřív bude pryč, tím líp.

Čekám, že bude protestovat, ale k mému překvapení mi vytrhne jointa z prstů a přiblíží si ho ke rtům.

Chystám se ho vytrhnout zpátky, ale další slova, která vypustí z úst, mě zastaví.

"Ještě nikdy jsem se neopila." Její tvář zkalí zamračený výraz. "A taky jsem nikdy předtím nekouřila trávu." S obavami si potáhne. O vteřinu později začne bouřlivě kašlat. "Sakra."

Nemůžu si pomoct, ale musím se smát. "Každý párkrát zakašle."

Nemám tušení, co si mám myslet o výrazu její tváře.

Jsou chvíle, kdy se přímo tváří, jako by jí na ramenou ležela tíha celého světa.

Nedává mi to smysl.

Je bohatá, krásná, chytrá – nebezpečně chytrá – může mít cokoli – kohokoli – na tomto světě.

A přesto jsou chvíle, kdy vypadá tak ztraceně... tak plná bolesti... až mi to bere dech.

Já však vím, že se k ní nemám přibližovat.

Její bratři mají své problémy a já mám určitě taky své, ale aspoň v nás zůstaly stopy lidskosti.

Bianca nemá žádné.

Ta holka je černá vdova, která láká nic netušící oběti do své sítě.

A ve chvíli, kdy tě chytí... zkurví tebe i tvůj život, než sežere všechny zbytky, které z tebe zbyly.

Duše černá jako noční obloha.

Rty červené jako krev, po které touží.

V duchu si poznamenám, že si tyhle sračky později zapíšu do notesu.

"Musím někde být," informuju ji a doufám, že pochopí narážku.

Její tvář se napne, když si jde pro druhou dávku, skoro jako by se ze všech sil snažila nezakašlat, když se nadechuje.

Do hajzlu. Ta holka je stejně tvrdohlavá jako smrtelně nebezpečná.

Samolibě se usměje, když mi ho podá zpátky, ale já se ani nepohnu, abych si ho vzal.

"Nech si to."

Cokoli, co ji dostane z mého auta.

Oči jí sklouznou k růžovému mercedesu, který stále stojí na příjezdové cestě. "Nejlepší dárek k narozeninám, který jsem dostala."

"Je to pěkné auto."

Škoda, že s ním nikdy nebude jezdit.

"O tom jsem nemluvila." Její výraz se změní na pochmurný. "Asi je to tou trávou, ale už si ani nepamatuju, kdy jsem se naposledy cítila dost bezpečně na to, abych před někým polevila v ostražitosti." Nakloní se přes středovou konzolu, políbí mě na tvář a na vteřinu se zdrží příliš dlouho. "Děkuju, že jsi mě zachránil."

Upřímnost v jejím hlase mě udeří do hrudi.

Nedělej to, kurva – říkám si, ale už je pozdě. Už otevírám přihrádku a podám jí tašku.

"Tady."

Když vystupuje z auta, ostražitě si ji prohlíží. "Co je to?"

"Podívej se dovnitř a zjistíš to."

Neměl jsem v plánu jí k narozeninám nic kupovat, ale zrovna jsem vybíral nějaké papírky a zaujal mě název.

Jakmile jsem si uvědomil, že je to o psychologii, moje pozornost šla stranou, ale říkal jsem si, že by se to Biance mohlo líbit, vzhledem k tomu, že chce být jednou psycho-něčím.

"Elephants on Acid?" zeptá se. "Koupil jsi mi psychologickou knihu?"

"Všechno nejlepší k narozeninám."

Vycouvám z příjezdové cesty a stisknu tlačítko na palubní desce.

"Co se děje?" Jace odpoví.

"Nejmladší Covingtonová je v pořádku doma," informuji ho.

V jeho hlase je cítit úleva. "Díky, kurva. Kde byla?"

"Poflakovala se s Hayley."

"Kde se s Hayley poflakovala? A proč sakra nezvedla telefon?“

"Nevím," zalžu. "Vím jen, že se pohádaly a ona se mě zeptala, jestli ji můžu vyzvednout."

Povzdechne si. "Kéž by mi zavolala, ale jsem rád, že je v bezpečí. Díky, chlape. Dlužím ti to."

"Žádný problém, brácho. Užij si výlet."

Výlet, na který mě nikdo nezval.