Always - 3. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

„První den ho suspendovali, Cale. První den!“

Cross hodil své fotbalové vybavení do rohu chodby, popadl svou koženou bundu a zamířil chodbou dál. Doufal, že se mu podaří vyhnout kuchyni, kde jeho máma vyváděla kvůli jeho třídennímu vyloučení ze školy, ale měl to moc dobře vědět.

Kolem Emmy Donati by se neproplazila ani myš.

Zvlášť když měla záchvat.

„Crossi Nazio Donati, okamžitě pojď sem!“

„Au,“ ušklíbla se jeho jedenáctiletá sestra Camilla, která ho na chodbě míjela, „někdo tu má potíže. Znovu.“

„Sklapni, Cam.“

„Ty sklapni.“

„Dobře se bav,“ zamumlal.

Camilla se přes rameno sladce usmála. „Já nejsem tím, kdo tu má problémy.“

Pravda.

Cross stál ve vchodu do kuchyně, odmítal jít dál. Ruce si založil na hrudi. „Co, mami?“

„Crossi,“ varoval ho jeho nevlastní táta, „zklidni svůj přístup.“

Samotný tón Calistova hlasu stačil k tomu, aby Cross věděl, že se právě pohyboval na opravdu tenkém ledě. Upravil svůj postoj, nebo spíš se o to pokusil.

„Není to tak velký problém, mami,“ řekl Cross. „Jsou to tři dny – a první týden je tak jako tak jen pro představení. Nemusíš kvůli tomu mít záchvat.“

Calisto se přikrčil a se zavrtěním hlavy se zadíval ke stropu. Jako by věděl, co přijde dál.

Máma se na něj přes celou místnost zadívala s přimhouřenýma očima a Cross si uvědomil, že udělal chybu. Na její opravu bylo příliš pozdě.

„Nemít záchvat?“ zeptala se Emma, podivně klidně.

„Není to tak, že by si to ten kretén -“

„Pozor na jazyk, Crossi.“

„Je to kretén. Proto jsem mu ta hloupá ústa rozbil.“

Proto a taky kvůli tomu, že ta hezká dívka se zelenýma očima řekla Hughovi ne. Hugh měl poslouchat. Cross myslel jen na to, že tam přijde a odtáhne Hughův pitomý zadek zpátky na hřiště, protože jen plýtval Crossovým cenným časem na trénink, ale pak zaslechl tu poslední část jejich hovoru. Další věc, kterou věděl, bylo to, že Hughovi rozbil hubu.

A hezká dívka se usmála.

Cross si uvědomil, že díky tomu jeho zkrvavené, pohmožděné klouby, za to stály.

„To je směšné,“ řekla Emma a podívala se na svého manžela. „Takhle se ve škole chová jen proto, že jsi mu dovolil až moc – až moc věcem se vyhýbat – a povolovat mu.“

„To není pravda,“ namítl Calisto.

Cross se zapřel do pat, a zatímco jeho rodiče pokračovali ve své hádce, ohlédl se do chodby. Ze svého místa viděl světlo, které vycházelo ze dveří za velkým schodištěm, které vedlo do horních pater, knihovny a kanceláře.

Deset vteřin, možná méně, a bude pryč. Znovu se podíval na své rodiče.

„Podívej se na jeho ruce,“ řekla Emma, „jsou pohmožděné a -“

„Nevypadají o nic hůř, než když buší do boxovacího pytle, aniž by použil pásky.“

„Cale, znovu ho omlouváš.“

„To nedělám. Jen to říkám.“

„A taky má na ústech modřinu. Jak se má sakra v neděli ukázat v kostele s pohmožděnými rty?“

„S úsměvem,“ řekl Cross, „díky tomu víc vynikne, mami.“

Calisto i Emma po něm mlčky střelili varovným pohled. Cross jen pokrčil rameny.

Udělal, co udělal.

Skončilo to.

Nedostane skutečné domácí vězení. Nikdy ho nedostal. Nepřineslo to nic dobrého, když se prostě spustil z okna své ložnice dolů, na úroveň přízemí, nasedl na svou čtyřkolku a zamířil po stezkách pryč dřív, než jeho rodiče věděli, co se se stalo. Calisto mu vyhrožoval, že mu vezme klíče od čtyřkolky; takže Cross si je ukradl a schoval si je sám. Jeho nevlastní táta mu vyhrožoval, že jeden ze strážců jeho čtyřkolku zamkne; takže Cross vyplnil zámky garáže izolační pěnou.

Cross si byl docela jistý, že Cal byl tři vteřiny od toho, aby mu za ty kousky zmaloval zadek, ale...

Stálo to za to.

Dostal, co chtěl.

Calisto pak přestal používat domácí vězení jako metodu, jak Crosse potrestat. Cross  nechtěl být v kleci. Víc mluvil. Bylo lepší, když mu bylo dovoleno dělat si, co chtěl, s tím, že pro ty věci měl nastavené hranice a pravidla.

„Chceš další kouzlo jako minule?“ zeptal se Calisto a vytáhl Crosse z jeho myšlenek. „Protože když jsem s tím dítětem bojoval naposledy, stál mě osm tisíc za opravu garáže, Emmo. Ten zkurvený bastard, který mi to přijel opravit, se mi pravděpodobně stále ještě směje.“

Stále se dohadují.

„Tohle už je nuda,“ řekl Cross, „a já mám co dělat, takže...“

Vypadalo, že ani jeden z nich mu nevěnoval pozornost.

To hraje v můj prospěch.

Cross vycouval ze vchodu kuchyně a zamířil k zadní části domu. Byl venku, vklouzl do kožené bundy a právě si nasazoval přilbu na čtyřkolku, když uslyšel, jak na něj Calisto křičel. Čtyřkolku už měl zaparkovanou u zadní brány, kde ji nechal předchozí noc. Yamaha YFZ450R ho mohla dostat z jejich pozemku ke kamarádovi, který byl o čtyři akry dál, za necelou minutu a půl.

„Jedna hodina, Crossi, a vrátíš se! Pochopil jsi?“

Jedinou odpovědí, kterou mu dal, bylo mávnutí ruky přes rameno.

S tímhle se vypořádá později. Později přišlo vždycky.

To byla jedna z mála jistot v jeho životě.

******

„Kde sakra jsi po škole byl?“ zeptal se Zeke. „Myslel jsem, že jsi chtěl jet domů se mnou?“

Cross si stáhl svou přilbu a pověsil ji na řídítka čtyřkolky.

„Celou cestu domů na mě Cal křičel, protože se nemohl uvolnit ze schůzky, aby mě přijel vyzvednout dřív. Myslím, že pravděpodobně nechal všechen svůj hněv celý den narůstat a pak mu dal průchod, ale kdo ví.“

Zeke se napřímil a odhodil hadr, který používal k naleštění ráfků svého Camara. Téměř všichni Crossovi kamarádi byli o pár let starší než on - Zeke ve svých sedmnácti nebyl žádnou výjimkou.

„Camilla se celou dobu na zadním sedadle smála,“ dodal Cross. „Protože je ďábelská.“

„Všechny sestřičky takové jsou. Pochází ze zkurveného Satana.“

„Každopádně, škola mě celý den držela v kanceláři. Cal mě zvedl deset minut před posledním zvoněním.“

„Mohl jsi mi poslat SMS, abych tě po škole nečekal. Slyšel jsem, že jsi na hřišti praštil Hugha Donahuea přímo do huby. Mimochodem, když na hřiště dorazil tým z vyšší Akademie, z postranní čáry stále ještě čistili krev.“

Cross pokrčil rameny. „To jsem si myslel.“

„Jo. Taky pro Catherine Marcello.“

„Cože?“

Zeke se sklonil a znovu se pustil do práce na kolech.

„Říkám jen to, co jsem slyšel. Nová dívka - Catherine Marcello. Ty a Hugh. Nevím, jak to, že tvůj zadek zatím ještě z Akademie nevyloučili natrvalo.“

„Protože Cal jim daruje spoustu peněz,“ řekl Cross nepřítomně. „Nebo tak to alespoň stále říká mé mámě.“

Ale tohle teď neřešili.

„Catherine Marcello?“

Zeke zvedl hlavu tak, aby se mohl Crossovi podívat do očí.

„Ehm, jo. Její bratr Michel je jen o pár měsíců mladší než já – i když jsme ve stejné třídě. Tuším, že o tom slyšel i on, protože já jsem to slyšel od něho.“

„Marcello,“ opakoval Cross „jako ti Marcellos.“

„S Michelem ses setkal.“

Jistě. Na party. V šatně mimo hřiště na Akademii, když se nižší a vyšší stupeň měnily. Ale toho kluka neznal.

Cross věděl, že Michel do školy dodával... věci.

Prášky. Trávu. LSD. Molly. Cokoli.

Kdyby chtěl někdo jed, Michel by ho dodal. Cross na tyhle věci moc nebyl.

„Ano, Catherine to byla,“ řekl Zeke a obdivoval svá kola. „I když nevím, jak to, že jsi to nevěděl.“

„Nikdy jsem ji nepotkal. Je tu nová. Neptal jsem se. Prostě jsem Hughovi rozbil hubu. Než to skončilo, už byla pryč.“

Ale hele...

Nádherná dívka se zelenýma očima měla jméno.

Cross uvažoval, co jiného by od ní mohl zjistit.

„Jak ses sem dostal?“

Cross si občas myslel - navzdory tomu, že Zekeovým tátou byl Wolf – že ten kluk byl neskutečně pitomý. Jistě, byl dobrým kamarádem, ale byl pitomý. „Na své čtyřkolce, člověče.“

„Ne, myslel jsem... když se chováš trochu sračkoidně, tak se nedostaneš někdy do potíží?“

„Spíš ne.“

„Vůbec?“ tlačil na něj jeho kamarád. „Protože já jen vydechnu špatným směrem a táta už mi stojí přímo za zadkem.“

Na Crosse Wolf takový nebyl.

Ale znovu, Zeke nebyl jako Cross. Neměl zájem o byznys, ve kterém se jejich rodiny pohybovaly. Zeke nebyl hodný, ale svým způsobem nebyl ani špatný.

Cross pod tíhou své kožené bundy pokrčil rameny. „Sehnal jsi tu sračku, o kterou jsem tě žádal?“

Zeke přikývl a u svého Camaro otevřel dveře u spolujezdce. Jeden úder srdce a pak mu hodil černý přístroj. Cross telefon snadno zachytil a v rukou ho otočil, aby se na něj mohl podívat.

Celý černý. Dotyková obrazovka. Možnost nastavení zabezpečení na otisk prstu.

„Předplacený, že?“ zeptal se Cross.

Zeke obrátil oči v sloup. „Seženu ti, o co žádáš, Crossi. Mimochodem, proč potřebuješ telefon? Copak ti Cal do školy nekoupil nový?“

„Špehuje ho. Neřekl mi, že ho špehuje a to mě nasralo.“

„Ach. No, do prdele.“ Zeke k němu přistoupil blíž a zvedl ruku s dlaní nahoru. „Mimochodem, je za dvojku.“

Cross si strčil nový telefon do kapsy, vytáhl srolované bankovky, které si tam strčil dneska ráno a svému kamarádovi zaplatil. „Myslel jsem, že měl být za tři stovky?“

„Dostal jsem ho levněji.“ Zeke se ušklíbl. „Vlastně zdarma. I když je vyčištěný, takže žádné obavy. Jsi v pohodě.“

Crossovi to bylo jedno. Měl nový telefon. To bylo to, na čem záleželo.

„Tak hele,“ řekl Cross a jeho myšlenky se v okamžiku vrátily zpátky k tmavovlasé, zelenooké Catherine Marcello, „co dalšího o Catherine víš?“

Zeke se na něj podíval. „Že je věkově mnohem blíž k tobě než ke mně, a to je pro mě víc než dost na to, abych věděl, abych se kurva držel dál, člověče. Nehodlám jít sedět. Také je dcerou Dante Marcella. Můj táta by mě stáhl z kůže zaživa.“

Cross dívkám nevěnoval moc času - alespoň ne těm, které chodily do jeho školy. Jistě, rozhodně měl ženy rád, ale nebylo jich moc, které by dokázaly zachytit tolik jeho pozornosti, aby si ji opravdu udržely. Dívkám jeho věku se líbily nudné věci a jeho nezajímaly tak moc, aby předstíral, že měl o ty sračky zájem. Starší dívky byly dobré pro jiné věci, ale to bylo asi tak všechno, čeho se držel.

I když Catherine... ona byla svým způsobem trochu jako on, s rodinou jako byla jeho.

To ho hodně zajímalo.

******

Když Cross zaparkoval svou čtyřkolku a sesednul z ní, Calisto čekal vzadu na terase. „Aspoň, že máš teď přilbu.“

Cross zavěsil přilbu na řídítka. „Jo, no, minulý měsíc jsem narazil na kořen stromu a přepadl jsem přes řídítka přímo dopředu. Usoudil jsem, že přilba by mě možná mohla uchránit před tím, abych na hodinu odpadl, a když se pak proberu, abych nemusel přemýšlet, kde kurva jsem.“

Jeho nevlastní táta se zamračil. „Neřekl jsi mi, že jsi čtyřkolku zničil.“

„Ta je v pořádku. A stejně tak jsem byl i já, když jsem se probral.“

„Crossi.“

„Nebylo nic co říct, tati. Neměl jsem ani škrábnutí.“

Calistův defenzivní postoj mírně polevil. „Pojď si se mnou na chvíli sednout. Promluvíme si.“

„O tom, jak mě máma chce na celý život zamknout do mého pokoje?“

„Ne na celý tvůj život. Jen do osmnácti. “

Cross se zasmál. Calisto ne. Takže věděl, že to bylo vážné.

Postavil se přímo před Calista, vytáhl svůj sledovaný telefon a podal mu ho. „Už ho nepotřebuji.“

Calisto se na zařízení dlouho díval, a pak si ho s unavenýma očima vzal. „Vlastně jsem si myslel, že si svůj vlastní pořídíš mnohem rychleji.“

„Chtěl jsem konkrétní telefon. Chvíli mu trvalo, než ho získal.“

„Myslíš tím Wolfova kluka. Vím, s kým se potloukáš.“

Cross se posadil na lavičku vedle svého nevlastního táty, ruce si zastrčil do kapes své kožené bundy. „Mluv.“

„Víš, před pár lety, když tvé nesmysly začaly -“

„Nejsou to nesmysly. Jsem takový, jaký jsem. Jsem s tím v pohodě.“

Calisto pomalu vydechl a zvedl oči k nebi, jako by tam vysílal tichou modlitbu.

Možná, že to dělal. Cross by se tomu nedivil.

„Můžeš... prostě jen na pět minut vychladnout, Crossi?“ zeptal se Calisto. „To je vše. Pět minut jen poslouchej a nemluv.“

„Můžu se o to pokusit.“

Byl upřímný.

„Tehdy jsem se něco naučil, synu,“ řekl Calisto tiše, „a to byla skutečnost, že buď bych mohl následujících pár let nám oběma opravdu usnadnit, nebo je udělat velice těžkými.“

Cross se po očku na nevlastního tátu podíval. „Jak to?“

„Usoudil jsem, že sis dělal, co jsi chtěl a to bez ohledu na to, co jsem udělal, abych tě zastavil. Protože pravdou bylo, že jsem tě nebyl schopný zastavit. To jsi dal velice jasně najevo, Crossi.“

„I když ta pěna byla dobrá. Smál ses – jen to popři.“

Calisto zavrtěl hlavou. „Smál jsem se, protože jsi mě tak rozhořčil, Crossi. Co jiného bych mohl dělat?  Nefungovalo nic. Doslova jsi mě stál osm tisíc za opravu zámků a přeprogramování celého systému pro garáž, a víš, co jsi udělal ty? Jen jsi pokrčil rameny. To jediné, co jsem v tom okamžiku mohl udělat, bylo se smát se, protože jinak bych tě zabil.“

„Takže?“

„Musíš se naučit ovládat svůj postoj. Zbytek je ukradený. Změň však svůj postoj.“ Calisto si založil ruce na hrudi a začal na lavičce pohupovat špičkou nohy tam a zpět. „To, co říkám, je to, že se snažím tyhle roky – zatímco jsi stále s námi doma – pro všechny z nás usnadnit, ale ty tomu nepomáháš. Potřebuji, abys mi tady trochu pomohl, Crossi. Mluvím zkurveně vážně.“

„Poslouchám.“

Většinou.

„Jen jedním uchem a jen to, co chceš slyšet.“

„Řídím se pravidly.“

Většinou.

Calisto našpulil rty a skryl úšklebek. „Na pravidla kašleš, synu.“

„Nevím, co dalšího chceš, abych dělal,“ řekl Cross.

„Přestaň dělat své mámě starosti,“ odpověděl Calisto. „To by bylo pro začátek skvělé.“

„Hugh si zasloužil, abych mu rozbil hubu. Neudělal jsem nic špatného.“

„Škola to vidí jinak. A to až natolik, že jsi na tři dny vyloučený a první dva zápasy sedíš na lavičce.“

Cross vydal odmítavý zvuk. „I tak si to zasloužil.“

„Čím si to tedy zasloužil? Řekni mi to.“

„Obtěžoval dívku. Neposlouchal, když mu řekla, aby se stáhl. Řekla ne, a on pokračoval dál. Ve škole je půl tuctu dívek, které to schytaly hůř než tahle, takže tím, že jsem to udělal a zastavil to, jsem jí prokázal laskavost. Vážně, jeho otec chirurg mu zaplatí opravu zlomených zubů ještě dřív, než začne druhý týden školy. Je to maličkost.“

Calisto se sám pro sebe uchechtl. „V tom případě…“

„Nechodím tam s tím, že jen tak náhodně rozbíjím klukům huby.“

„To neděláš.“

„Tak proč je problém?“ zeptal se Cross.

„Protože tvoje máma a já jsme zbytek příběhu neznali,“ odpověděl Calisto. „I když abych byl fér, nemyslím si, že bys ani ve škole řekl o moc víc.“

„Na tom nezáleží. Ta dívka neudělala nic špatného, až na to, že byla dívkou, které si Hugh všiml.“

„Dalších pár let nám ulehči, Crossi. Nežádám tě tady o zázrak, jen abys byl... opatrnější. Nejsem připravený ani nemám dost trpělivosti na bitvu vůlí mezi námi dvěma až do doby, než ti bude osmnáct. Nechám ti mít tvou svobodu. Nechám ti dělat si, co chceš, abych si ušetřil bolest hlavy, ale na oplátku mi musíš něco dát i ty.“

„Jako co?“

„Jako být opatrný,“ zopakoval Calisto. „Nevím, ale buď při svých sračkách chytřejší, nebo tak něco. Tvoje máma vyšiluje a ty víš, jaká je. Přestaň jí dělat starosti, nedokážu vystát to, do jakého stavu se kvůli tvým nesmyslům dostává.“

„Znovu, je to -“

„Jo, jo. Žádný nesmysl. Prostě udělej to, co jsem ti řekl. Pochopil jsi?“

Cross sám pro sebe cosi zamumlal.

„Myslím to vážně,“ pokračoval Calisto, „do doby, pokud nechceš mít problém se svou mámou. Příště to nebudu já, bude to ona. Takže buď se na ty sračky vykašli, buď s nimi chytřejší, nebo se vypořádej s čímkoli, co udělá ona.“

Na lavičce ztuhl.

Calisto se zasmál. „Jo, tohle vůbec nezní zábavně, že?“

Cross neodpověděl.

Jeho nevlastní táta to očividně nepotřeboval.

„Takže tvoje máma je v knihovně. Omluv se dneska a myslím to vážně, Crossi.“

To by mohl udělat.

„Jasně, tati.“

Calisto si povzdechl. „Kdo vlastně byla ta dívka?“

„Catherine Marcello.“ Tentokrát přišla řada na ztuhnutí u jeho táty.

Když se Cross postavil a zamířil k domu, zasmál se. „I to stálo za to.“

Tichým dvorem se neslo Calistovo zasténání. „Crossi, přísahám bohu, že se do tohohle druhu bordelu nezapleť. Já tě za tvé nesmysly nezabiji, ale jiný muž by jistě mohl.“

To varování slyšel hlasitě a jasně.

„Jo, jo.“

„Nedělej si z té dívky výzvu, Crossi!“

To nechtěl.

Calisto si myslel, že když mluvil, Cross ho neslyšel, ale on ho slyšel. Mnohem lépe, než jeho nevlastní táta věděl.

Dobrou ženu si zasloužíš tím, že budeš dobrý muž.

Jo, Cross poslouchal... když to bylo důležité.