WP - 32. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

"Podívej se na sebe," prohlásí Stone, když stoupám po schodech do jeho bytu. "Už žádné berle."

 

"To je vánoční zázrak." Když k němu dojdu, udělám malou otočku. "Pořád se musím šetřit, ale jsem ráda, že už je nemusím tahat s sebou."

 

Stone se skloní a políbí mě na rty. "Jsem rád, že jsi tady."

 

"Já taky." Pohladím ho po tváři a přitáhnu si ho k sobě pro další polibek. "Veselé Vánoce."

 

"Jsi ten nejlepší vánoční dárek," zašeptá mi na rty.

 

Gestem ukážu na dárek, který držím v ruce. "V tom případě asi nechceš tohle, co?"

 

Nejsem si jistá, co si mám myslet o výrazu jeho tváře. "Máš pro mě dárek?"

 

Bouchnu ho krabicí do hlavy. "Samozřejmě, že mám, hlupáčku." Podám mu ho do rukou a pronesu: "Otevři ho."

 

"Hned teď?"

 

"Ano," skoro vypísknu.

 

Nemůžu se dočkat, až uvidím, jak se bude tvářit, až rozbalí podepsané DVD Agenta bez minulosti.

 

"Do prdele." Jeho oči se rozšíří. "To je podpis Matta Damona?"

 

Ukážu na druhý autogram vedle něj. "A režisérův."

 

Obejme mě tak pevně, že mi ukradne všechen vzduch z plic. "Jsi úžasná, víš to?" Jeho hlas o kousek poklesne. "Teď se cítím blbě, že jsem ti nic nekoupil."

 

No, tohle je trapné. Ne proto, že bych byla naštvaná, že mi nedal dárek – popravdě řečeno jsem to od něj vzhledem k jeho finanční situaci a tak vůbec nečekala - ale vím, jaký Stone je, a nechci, aby si to dával za vinu.

 

"To je úplně v pořádku..." začnu říkat, ale přeruší mě.

 

"Dělám si srandu, Bourne." Vytáhne z kapsy malou krabičku a podá mi ji. "Samozřejmě, že jsem ti něco koupil."

 

"Můžu ho otevřít tady?"

 

"Jo."

 

Propuknu v smích, když roztrhnu dárkový obal... dokud neuvidím, co je uvnitř.

 

Když se zadívám na přívěsek svatého Kryštofa na stříbrném řetízku, přepadne mě milion různých pocitů.

 

"To je..." Dech se mi zastaví. "Nemůžu uvěřit, že jsi to udělal."

 

Palcem se mi dotkne tváře. "Vím, jak moc pro tebe znamenal a jak jsi byla rozrušená, když jsi zjistila, že se ztratil."

 

Nebyla jsem rozrušená... byla jsem naprosto zničená.

 

Bylo to, jako by mi někdo vymazal duši, protože jsem přišla o tak výjimečný kousek Liama.

 

Srdce se mi rozbuší na nejvyšší obrátky, hruď mi zasáhnou splašené emoce.

 

Je to tak promyšlené... tak krásné.

 

"Vím, že to není ten samý, který ti dal Liam..."

 

"Miluju tě," zašeptám a srdce se mi usídlí v krku.

 

Ta nehoda byla hrozná, strašlivá věc... ale vzešlo z ní něco dobrého.

 

On.

 

Oči se mi naplní slzami, když se na něj podívám. "Opravdu tě miluju."

 

Tak moc, že si nedokážu představit, že bych ho někdy nemilovala.

 

Oči se mu v koutcích zalesknou, když mi ho upevňuje kolem krku. "Já tě taky miluju."

 

Polibek, který mi věnuje, mi zkroutí prsty na nohou a rozbuší srdce.

 

"Jak dopadl tvůj pokus o večeři?" Zeptám se, když se od sebe odtrhneme.

 

Zavrtí hlavou. "No, to záleží."

 

"Na?"

 

"Na tom, jestli máš ráda dobře propečeného krocana, nebo ne."

 

Ach jo.

 

Když jdeme ke dveřím jeho bytu, z hrudi se mi vydere smích. "Neboj se, určitě to není tak hrozné."

 

A když ano? No, vždycky si můžeme objednat pizzu.

 

Čekám, až otevře dveře, ale neotevře.

 

"Co se děje?"

 

Podívá se dolů. "Měl jsem ti to říct, než jsi odešla z domu, ale dostal jsem strach, že se neukážeš, a já ti vážně chtěl dát dárek."

 

Z pocitu viny v jeho tváři se mi zkroutí srdce. "Co se stalo?"

 

Ramena mu poklesnou. "Řekl nám, že nepřijde, ale asi si to rozmyslel."

 

"Kdo?"

 

"Tommy."

***

Chce to všechno ve mně, abych toho hajzla nebodla vidličkou.

 

Tommy – který upřímně řečeno vypadá jako sračka se svýma vytřeštěnýma očima a rozcuchaným vzhledem – se zasměje. "Nemůžu uvěřit, že chodíš s Covingtonovou."

 

Dokonce i jeho vlastní matka vypadá, že je na něj naštvaná. "Tommy, přestaň být na našeho hosta hrubý."

 

Není to zrovna nabídka míru nebo tak něco, ale beru to.

 

"Vážně?" ušklíbne se. "Mami, náš host a její rodina o mně rozšířili spoustu pomluv a kvůli nim mě vyhodili ze školy... poté, co mě její bratr napadl v lese." Tommy se ke mně otočí. "Víš, že to nebyla moje chyba, že?" Nabere si do pusy plnou vidličku jídla. "Sakra, snažil jsem se tomu klukovi pomoct tím, že jsem mu dal najevo, že ho jeho vlastní bratr bodá do zad."

 

Hlava se mi zatočí a ruka se mi sevře kolem vidličky.

 

Chystám se ho zabít.

 

Stone si pomáhá druhou porcí nádivky. " Ty máš tak co mluvit."

 

Tommy protočí oči. "Neříkej mi, že jsi pořád naštvaný kvůli té mrše Mercedes. Jak jsem řekl, udělal jsem ti laskavost." Mrkne na mě. "Navíc teď máš tenhle pěknej kus zadku."

 

Šlachy na Stoneově krku se napnou. "Drž hubu, Tommy."

 

Tommy se k němu natáhne a plácne ho po zádech. "Klídek, chlape. Víš, že tě jen škádlím." Znovu se na mě zaměří. "Mimochodem prosím, vyjádři Dylan mou soustrast."

 

Netřeba říkat, že jsem zmatená. "Soustrast k čemu?"

 

Mrkne na mě a nacpe si do úst další jídlo. "K tomu, že bydlí s tvým zasraným bratrem..."

 

"Ježíši Kriste," vybuchne Stone. "Můžeš už konečně zavřít hubu?"

 

Podívám se na nůž, kterým Stone porcoval spáleného krocana, a přemýšlím o tom, že mu ho vrazím do hrudi.

 

"Víš co? Máš pravdu, chovám se jako čurák." Zvedne sklenici. "Připijme si na šťastný pár."

 

Stone a jeho máma neochotně zvednou sklenice.

 

Já se však ani nepohnu.

 

Ten blbec si toho všimne. "Ale no tak." Mám chuť mu setřít ten pitomý úsměv z tváře. "Nebuď taková. Jsme teď prakticky rodina."

 

Ten kus psího hovna nikdy nebude moje rodina.

 

Změní strategii a protáhne: "Každopádně, jsem rád, že jsi tu autonehodu přežila." Hvízdne. "Škoda, že to Hayley nepřežila. Slyšel jsem, že našli části jejího těla roztroušené všude..."

 

Žaludek se mi obrátí a zavřu oči.

 

"Thomasi," zasyčí jeho matka. "Jsme u stolu."

 

"Máš pravdu, mami. Omlouvám se." Utře si ústa ubrouskem a prohlásí: "Každopádně jsem slyšel, že jste se spolu kdysi..."

 

"Zatraceně," zavrčí Stone a vypadá, že je jen kousek od toho, aby ztratil nervy. "Proboha, přestaň."

 

Nakonec ten kretén ustoupí a obrátí pozornost na svého bratra.  "Jak to jde ve škole? Dostal ses na tu medicínu?"

 

Stone se dlouze napije. "To se dozvím až za pár měsíců."

 

"Neboj se." Stiskne mu rameno. "Jsi zatraceně chytrý, brácho. Zvládneš to."

 

Navzdory svému podráždění se Stone trochu rozzáří.

 

Tommy po mně šlehne pohledem. "Ale hádám, že když ne, tak se na něj vykašleš, co?"

 

Ježíši. Ten má ale nervy.

 

"Ty jsi... páni."

 

"Co?" Ukáže na mě vidličkou. "Všichni víme, že jediný důvod, proč je někdo jako ty se Stonem, je ten, že to někam dotáhne."

 

Pomalu, metodicky žvýká jídlo. Jako by si vymýšlel další brutální úder. Bohužel jeho cílem je Stone.

 

"Nechoď za mnou s pláčem, až ji přestane bavit žít pod svou úroveň a přejde k jinému cucákovi." Napije se piva a přivře oči. "Takhle prostě holky jako ona fungují."

 

Stone se podívá na svůj talíř.

 

Je jasné, že se Tommy trefil do černého.

 

Myslela jsem, že to zvládnu. Říkala jsem si, že když Stone zvládne to, čím si prošel kvůli mým bratrům, já budu dost silná na to, abych se vyrovnala s tím jeho.

 

Ale nemůžu.

 

Ne, když ubližuje někomu, na kom mi záleží.

 

"Ty jsi teda fakt něco, Tommy." Vstanu a hodím ubrousek do talíře. "Vím, že ten pojem nechápeš, protože máš kaktus tam, kde by mělo být tvé srdce, ale já tvého bratra miluji. A ani ty, ani tvoje hloupé urážky nezmění to, co k němu cítím."

 

S tím se odpotácím do koupelny, abych si mohla na obličej stříknout trochu studené vody a připomenout si, že spáchat vraždu je špatné.

***

Upravuji si rtěnku, když cvakne západka na dveřích.

 

"Za chvíli jsem hotová..."

 

Slova mi odumřou v krku, když uvidím Tommyho. "No, jestli to není ta malá Covingtonovic děvka."

 

S tím blbcem jsem na poslední nitce. "Jdi do hajzlu."

 

Chci se kolem něj protáhnout, ale on stojí přede dveřmi a blokuje je.

 

"Uhni."

 

Ani se nehne. "Klid. Chci si jen promluvit."

 

Nějak o tom silně pochybuji. "Dobře. Pojďme si promluvit o tom, jaký kretén..."

 

"Opravdu miluješ mého bratra?"

 

Jeho otázka mě vyvede z míry. Ne kvůli tomu, na co se ptá, ale kvůli upřímnosti, která se za ní skrývá. Jako by mu skutečně šlo o Stoneovo blaho.

 

Nezaslouží si to, ale stejně mu dám za pravdu. "Ano." Setkám se s jeho očima. "Opravdu."

 

Vydechne a přikývne. "Dobře."

 

Znovu se pokusím odejít, ale on mě přitiskne k umyvadlu a drží mě tam silou svého těla.

 

"Co to kurva děláš?" Snažím se ho odstrčit, ale on je silnější než já. "Vypadni ode mně."

 

Chytne mě za culík tak silně, že zaječím. "Ty a tví bratři jste špína, Covingtonová. A jestli si myslíš, že tu budu jen tak stát a nechám tě ublížit mému bratrovi, tak ses sakra zbláznila, děvko."

 

"Páni žasnu, neboj se, Tommy." Blýsknu po něm zuby. "Jakmile řeknu bratrům, že jsi mě napadl, už nikdy nebudeš stát na nohou."

 

Jazykem si přejede po vnitřku tváře. "Tak to bych si to asi měl vynahradit, co?"

 

Do krku mi stoupne žluč, když mi strčí ruku pod sukni a přitiskne se svými ústy na moje.

 

"Co se to tu kurva děje?"

 

Stone se tváří tak ublíženě, tak zrazeně... že to z místnosti vysaje všechen kyslík.

 

"Jak jsem řekl," ušklíbne se Tommy. "Děvce se nedá věřit."

 

Žaludek se mi sevře, protože vím, jak špatně to vypadá.

 

A taky vím, že Stone v žádném případě neuvěří mému slovu proti slovu svého vlastního bratra.

 

Protože já bych to neudělala.

 

Zavrtím hlavou. "Tohle není..."

 

Nestihnu dokončit větu, protože Stoneova pěst vletí Tommymu do obličeje. "Ty, zkurvysynu."

 

Tommy se snaží bránit, ale na vztek, který na něj Stone vypustí, nemá. Další úder je tak silný, že mu z nosu vytéká krev.

 

Stone ho chytne za límec košile a přitlačí bratra ke zdi. "Už se jí nikdy nedotýkej, ty prolhanej fětáckej kuse hovna."

 

Páni.

 

Netušila jsem, že Tommy bere drogy, i když teď už to dává smysl. Ne že by to omlouvalo jeho chování.

 

Tommy začne kašlat. "Ty vážně věříš ty malý děvce víc než vlastnímu bráchovi?"

 

Stoneova odpověď přichází v podobě ostrého kopnutí do rozkroku.

 

Tommy vyjekne bolestí, ale Stone s ním ještě neskončil.

 

Začne ho táhnout za vlasy ke vchodovým dveřím. "Už jsme kurva skončili. Už mě nebaví tě bránit. Už mě nebaví ti pořád půjčovat peníze. Jsem unavený z toho, jak mi ničíš všechno dobré v životě." Hlas se mu zlomí. "Už mě nebaví být tvým bratrem."

 

Tommy se snaží argumentovat, ale Stone ho vystrčí ze dveří a zabouchne je.

 

"Nemůžeš mě vyhodit." Tommy buší na dveře. "Jsem tvoje rodina."

 

Bolest ozáří Stoneovu tvář, zavře oči a jeho tělo ochabne proti dveřím. "Už ne." Podívá se na mámu, která pláče. "Jestli ho pustíš zpátky, tak se odstěhuju."

 

Přikývne a pak zmizí v záchvatu vzlyků.

 

Hrudník se mu zvedne a pohled sklouzne ke mně. "Jsi v pořádku?"

 

"A ty?"

 

Nedokážu si představit, jak těžké to pro něj muselo být.

 

"Upřímně?" Zavrtí hlavou. "Ani ne."

 

Pevně ho obejmu. "Nevěděla jsem, že bere drogy."

 

"Já taky ne," zašeptá. "Až donedávna."

 

"Je mi to moc líto."

 

Nic víc mě nenapadá, protože nevím, jaká slova říct nebo jak mu to ulehčit.

 

"Nemusí." Pohladí mě po tváři. "Ublížil ti?"

 

"Ne." Alespoň ne fyzicky. "Jsem v pořádku."

 

Díky němu.

 

"Díky, že jsi ho zastavil."

 

Že sis mě vybral.

 

Škubne bolestí, když mi podá ruku. "Ten sráč má tvrdou hlavu." Vystrčí bradu směrem ke kuchyni. "Dojdu pro led."

 

Zatímco je pryč, vytáhnu mobil a spustím skupinovou zprávu s Jaceem a Colem.

 

Potřebuju, aby věděli, že Stone není jako jeho bratr.

 

Bianca: Stone právě vymlátil z Tommyho duši.

 

Cole: To je překvapivé. Stone se bije jako holka.

 

Jace: A ty nám to říkáš, protože...

 

Podráždění mi uvízne v krku, když píšu další text.

 

Bianca: Protože to udělal kvůli mně. Tommy mě zahnal do kouta v koupelně a chtěl mě napadnout, ale Stone mě ochránil. Zmlátil ho a vyhodil z domu.

 

A z jeho života.

 

O vteřinu později mi zavibruje telefon a na displeji se rozsvítí Jaceovo jméno.

 

Rychle ho zvednu.

 

"Ahoj..."

 

"Dej mi k telefonu Stonea," ucedí Jace. "Hned."

 

Smrtící tón jeho hlasu dává jasně najevo, že není místo na hádky.

 

Na roztřesených nohou přejdu ke Stoneovi a podám mu mobil. "Jace s tebou chce mluvit."

 

Stone se štípne do kořene nosu. "Samozřejmě, že chce." Přiloží si telefon k uchu. "Hele, chlape. Už jsem se dneska jednou pohádal a nechci další..." Čelo se mu svraští. "Jo, udělal. Co..." Čelist mu cukne. "Protože ji miluji."

 

Dlouhá pauza... a pak. "Dobře."

 

Když zavěsí, jsem na pokraji svých sil.

 

"Co říkal?"

 

"Zeptal se mě, jestli je pravda, co jsi říkala... a pak se mě zeptal, proč jsem zmlátil bratra a vyhodil ho." Na zápěstí si položí sáček mraženého hrášku a pokrčí rameny. "A pak mi poděkoval a řekl, že až tě příště vysadím doma, tak mi nenakope zadek."

 

Očividně jsem o letošních Vánocích dostala dva zázraky.