WP - 27. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

Co. Se. To. Kurva. Děje.

 

V rychlém sledu mě zasáhnou dvě myšlenky.

 

První – Hayley a já jsme rozhodně nebyly kamarádky, protože jsem ji z nějakého důvodu očividně nenáviděla. Druhá – vzhledem k mé silné nenávisti, proč jsem s ní sakra tu noc seděla v autě?

 

Protřu si spánky a tiše vykřiknu.

 

Věděla jsem, že moje bývalé já bylo v prdeli, ale tohle je... takhle ji podrazit...

 

Je mi z toho zle.

 

Zvlášť když už nikdy nebudu mít příležitost se jí omluvit.

 

Zničila jsem té ubohé dívce život... a teď už žádný nemá.

 

Stříknu si na obličej studenou vodu a donutím se dýchat.

 

Jakmile se dostatečně uklidním, popadnu berle a odkulhám zpátky dolů po schodech.

 

Možná jí nedokážu říct, že mě to mrzí, ale ještě není pozdě vrátit se domů a udělat správnou věc.

 

"Zavolejte někdo policii!" zakřičí holka, když vejdu do obývacího pokoje.

 

V břiše se mi nahromadí nervy, když sleduju dva kluky v něčem, co vypadá jako velmi vášnivá hádka.

 

"Chci svoje peníze," vyštěkne nějaký chlap.

 

"Řekl jsem ti to," řekne ten druhý. "Teď je nemám."

 

První kluk vytáhne z opasku pistoli a vystřelí do stropu, což mi tak zazvoní v uších, že si je automaticky zakryju rukama. "Tak to mi asi nedáš na výběr, zkurvysyne."

 

Do prdele. Stone mi řekl, že se tyhle večírky vymykají kontrole, ale nemyslela jsem si, že myslí tohle.

 

Střelím pohledem ke vchodovým dveřím. Jsou asi tři metry od místa, kde stojím, což znamená, že můžu snadno vyjít ven.

 

"Ani hnout," ušklíbne se chlapík s pistolí. "Chystám se vám všem ukázat, co se stane, když se mnou vyjebete."

 

Nejsem si jistá, jak ostatní, ale já rozhodně žádnou ukázku nepotřebuji. Jsem v pohodě.

 

Srdce mi buší tak silně, až se bojím, že mi vyletí z hrudi.

 

Stone měl pravdu. Nikdy jsem sem neměla chodit.

 

"Klekni si," nařídí a namíří na toho druhého zbraň.

 

Ach Bože. On ho tady přede všemi zastřelí.

 

Zvuk natáhnutí kohoutku zbraně se ozve po celé místnosti, když mu ji přiloží ke spánku.

 

Nemůžu se na to dívat. "Prosím, ne..."

 

"Policie," ozve se hluboký hlas na druhé straně vchodových dveří. "Otevřete."

 

"Do prdele," zařve někdo. "Utíkejte."

 

Vypukne naprosté peklo, jak se všichni začnou hrnout k východu.

 

Kromě mě... té holky s berlemi.

 

Naštěstí většina lidí utíká dozadu, což znamená, že přední dveře jsou dokořán, když se sem vřítí policajti.

 

Zběsile vylovím z kabelky telefon, když se kolem nich potácím.

 

Stone to zvedne na druhé zazvonění.

 

"Ahoj..."

 

"Měla jsem tě poslechnout. Byl tam chlap s pistolí a..."

 

"Počkej, cože?" Stone vykřikne. "Kde kurva jsi?"

 

"Šla jsem na párty k Jordanovi..."

 

"To myslíš vážně?" zařve. "Říkal jsem ti, abys tam nechodila."

 

Chci se hádat, že mi řekl, že bych tam neměla jít, ale teď není čas na sémantiku.

 

"Můžeš pro mě přijet? Prosím."

 

"Už jsem na cestě."

***

V rekordním čase zahlédnu na opačném konci ulice Stoneův červený Chevrolete.

 

Chystám se k němu dojít, ale on vystoupí z auta a jeho dlouhé kroky v mžiku spolykají vzdálenost mezi námi.

 

Jeho hněv je tak hmatatelný, že ho prakticky cítím. "Jsi snad úplně blbá, nebo co? Které časti z toho, že nemáš na tu párty jít, si nerozuměla?"

 

Páni. Vím, že je naštvaný, ale tohle je... přehnané.

 

"Nejsem blbá. Já-"

 

Znechucení mu zkalí rysy, když si mě prohlédne seshora dolů. "Co to máš kurva na sobě? Ty šaty jsou tak krátké, že ti prakticky vidím kundičku." Jeho oči potemní, když se setkají s mýma. "Vypadáš jako zatracená děvka."

 

Při jeho slovech se mi zkroutí žaludek a vydechnu, až to bolí.

 

Myslela jsem, že mi to sluší.

 

"Víš co? Zapomeň na to. Najdu si vlastní odvoz domů."

 

Vytáhnu na mobilu aplikaci Uber, protože teď nechci být nikde v jeho blízkosti.

 

Začnu odcházet, ale jeho prsty mě obepnou kolem zápěstí a zastaví mě. "Počkej."

 

"Kvůli čemu? Zase mi chceš říct, že jsem hloupá?"

 

"Mýlil jsem se."

 

Upřímná lítost v jeho očích mi říká, že to myslí vážně, ale stejně.

 

To, co řekl, mě zabolelo. Hodně.

 

Snažím se znovu uniknout, ale moje berle a jeho železný stisk na mém zápěstí mi to znemožňují.

 

"Podívej se na mě, Bourne."

 

Zavřu oči. "Nechci."

 

Příliš to bolí.

 

Přiblíží se na tu malou vzdálenost, která mezi námi zbývá, a sevře mi lícní kost. "Omlouvám se."

 

Podívám se na něj. "Nazval jsi mě děvkou."

 

"Jsem kretén. Hloupý, žárlivý kretén." Opře se čelem o mé a zašeptá: "Jsem odpad... a ty jsi dokonalá. Mám pocit, že neustále čekám na den, kdy se probudíš a uvědomíš si, jaká chyba je být se mnou."

 

Ukázalo se, že jeho malé sebenaplňující se proroctví se právě naplnilo. "Tak to ti gratuluju. To se právě stalo."

 

Snažím se znovu odejít, ale on pevně sevře ruce. "Posral jsem to, Bianco. Ale už se to nikdy nestane. Slibuju."

 

Každé vlákno uvnitř mě mi říká, abych mu odpustila, ale v hlavě se mi ozve malý, vtíravý hlásek, který si nemůže pomoct a říká si, jestli to není nějaké varování.

 

"Ještě jednu šanci," naléhá, jako by vycítil mé vnitřní dilema. "Dej mi ještě jednu zasranou šanci."

 

Cítím, jak se moje srdce vzdává. "Stone..."

 

"Prosím." Rukama mě chytne za obličej. "Nechci tě ztratit."

 

Já ho taky nechci ztratit.

 

On je jediná dobrá věc, která z téhle hrozné situace vzešla.

 

Kromě toho to, jaký byl předtím, se mu nepodobá. Vůbec ne.

 

Každý dělá chyby.

 

"Řekni mi, že jsem tě neztratil." Jeho oči mě prosebně žádají, abych neukončila to, co máme. "Řekni mi, že jsme neskončili."

 

"Neskončili jsme," zašeptám.

 

Protože srdce chce to, co chce.