CS - 1. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

River

„Rivere… země volá Rivera… co to s tebou je, chlape?“

Někde hluboko v mé mysli vím, že se Stone snaží získat moji pozornost. Ačkoli vše ve mně je zaměřeno na omračující ženu, která,  právě servíruje hamburgery vysokoškolským studentům u vedlejšího stolu.

Je zřejmé, že je mladá. Příliš mladá na mých třicet, ale nedokážu poručit očím, aby nebloudili jejím směrem. Všechno na té ženě mě uchvacuje. Její delikátní křivky, pramínky hnědých vlasů v obličeji, vysoké lícní kosti a nos mírně stočený nahoru. Je rozkošná. Nemyslím si, že jsem někdy ve svém životě toto slovo použil, ale je to tak.

Je kurevsky rozkošná.

Jde o víc, než jen její vzhled, díky kterému se na ni zaměřuju. Zrovna vešla za pult a tře si krk a ramena, jako by jí bolely a pak si promne spánky, jako by ji bolela hlava. Vypadá, jako by nosila tíhu světa na těch malých ramenou. Úsměv jí nikdy nedosáhne k oduševnělým hnědým očím, dokud se nepodívá na malé dítě v rohové kóji. Je příliš starý, aby byl jejím synem. Hádám, že je mu tak osm, devět, ale ve spojení mezi nimi je vidět čirá láska.

Chci ji odtud odnést, dát ji masáž a polibky jí zbavit bolesti hlavy, pak ji vzít sebou do postele, aby mohl celý svět zmizet, zatímco ji budu držet v náručí.

„RIVERE!“ Vyštěkne Stone a já trhnu hlavou k němu.

„Do prdele, co je?“ Odseknu.

„Co se děje? Okukuješ tu novou servírku? Ta je něco, huh?“

Z krku mi unikne zavrčení, které šokuje i mě. Nerozumím té posedlosti, která mi proudí v žilách. Já nejsem ten, co se honí za ženskýma, jako většina chlapů v klubu. Jsem spíš chlap na vztahy. Líbí se mi stabilita, mít někoho, s kým můžu sdílet víc, než jen fyzickou intimitu.

Mých posledních pár vztahů skončilo špatně. Ta poslední se na mně vyřádila. Byli jsme spolu už skoro dva roky. Myslel jsem, že tu ženu miluju, ale ukázalo se, že mě podváděla posledních šest měsíců našeho vztahu. To bylo před třemi lety. Od té doby jsem s nikým nebyl, ani fyzicky, ani jinak. Možná odtud se ta šílená a okamžitá přitažlivost bere.

„Uklidni se, Rivere. Jen jsem si dělal srandu. Nic, to neznamenalo,“ řekne Stone.

Zavrčím. Poté mě chlapi nechají na pokoji, abych pozoroval malou, hezkou servírku nesoucí tíhu světa na ramenou. Pobíhá okolo s večeřemi, doplňuje prázdné skleničky, uklízí stoly, přijímá objednávky a roznáší jídlo. Konečně zamíří k našemu stolu.

Čím je blíž, tím vypadá krásněji. Vidím pihy slabě rozeseté po nose a tvářích, plné rty, skoro jako by je špulila. Vlasy nemá hnědé, jak jsem si původně myslel. Jsou červené s měděnými odstíny. Jak se té barvě říká? Kaštanová? Ať už se nazývá jakkoli, je to moje nová oblíbená barva.

Ještě nevzhlédla. Všimnu si jmenovky připnuté na tričku. Stacy. Listuje v poznámkovém bloku a snaží se najít prázdnou stránku. Potom si poplácá zástěru, zřejmě se snaží najít propisku, kterou má za uchem. Konečně si uvědomí, kam ji dala, vytáhne ji a tváře jí zrudnou rozkošnou růžovou, jako by se styděla.

Rozkošné. Znovu použiju to slovo. Jediná žena, která mě přiměla ho použít.

Když konečně vzhlédne, vidím ji ztuhnout. V očích se jí zableskne panika, když sleduje nás čtyři. Jo, jsme velcí, statní motorkáři, ale nikdy jsme ženě neublížili. To je v rozporu s pravidly našeho klubu. Vře mi krev v žilách při pomyšlení, že jí někdo ublížil. Stejně rychle, jako se panika objevila, taky zmizela. Stacy narovná ramena a zvedne hlavu, jako by nás vyzývala.

„Co vám můžu přinést, pánové? Vypadáte jako hladová parta!“ Její hlas je melodický, ale pevný. Nečekal bych to od tak malé osůbky, ale tak nějak se to k ní prostě hodí. Není křehké stvoření. Má malá servírka má v sobě oheň.

„Smažený kuřecí steak pro mě,“ objedná si Max. „A kolu.“

Zapíše si to a přejde k Redovi, pak ke Stonovi a nakonec je řada na mně. Její hezké hnědé oči se upřou do mých. Přísahám, že vzduch kolem nás je najednou hustší a okolní svět mizí. Všechno je rozmazané, až na ni, nás právě v tuto chvíli.

Ale pak si odkašle a prolomí tak kouzlo. Bože, co to se mnou je?

„A pro vás, pane…?“

„River,“ dostanu ze sebe, stále se snažím nabýt klidu.

„Dobře tedy, co to bude, pane Rivere?“

Zakřením se. „Jen River.“

„Och,“ tváře jí znovu zrůžoví. To je má druhá nejoblíbenější barva, hned po jejích kaštanových vlasech.

„Dám si burger, hranolky a kolu.“

„Skvělá volba,“ pousměje se, tentokrát jí úsměv dosáhne až k očím. Bože, ty oči. Jiskří, když si dovolí se usmát.

Jen na sebe zíráme, kdo ví jak dlouho. Nakonec si někdo odkašle, myslím, že je to Max. Chci mu jednu ubalit, že nás vyrušuje.

„Dobře, jo, um, omlouvám se. Hned vám přinesu vaši objednávku.“ S tím se otočí na patě a spěchá do kuchyně.

Podívám se na Maxe a ten zvedne ruce v gestu kapitulace.

„Mám hlad!“ Řekne na obranu. „Nenechám tě, aby mě tvoje poblouznění číšnicí připravilo o smažený kuřecí steak.“ Tomu se ostatní chlapi zasmějí. Já však dávám přednost tomu, aby hladověl.

Pokračuju ve sledování Stacy, po odevzdání naší objednávky uklízí prázdný stůl. Podívá se přes rameno, rozhlédne se, jestli jí někdo nesleduje. Na okamžik odvrátím oči, ale hned se zase vrátím k jejímu pozorování.

Vloží dva nesnědené kousky kuřecího spolu s hranolkami do ubrousku. Pak se nenápadně přiblíží k rohovému stolu a předá je malému klukovi. Hrudník se mi bolestivě sevře, když ji vidím ho krmit zbytky. To mě nutí přemýšlet, kdy naposledy jedla. Chci jí dát své jídlo. Chci jí dát každé jídlo, které jsme si u tohoto stolu objednali.

Nezdá se, že by klukovi vadil původ jídla, ale Stacy má na tváři smutný úsměv, zatímco sleduje, jak jí zbytky. Někdo z kuchyně na ni zavolá a ona prakticky vyskočí z kůže. To malé dítě sebou taky trhne.

Nelíbí se mi to. Ať už ty dva přivedlo do našeho malého městečka Sausalita v Kalifornii cokoli, není to dobré. Stacy tře dítěti záda v uklidňujícím gestu. Ona by někoho takového taky měla mít. Chci, abych tou osobou byl já.

Rychle políbí kluka na vršek hlavy a pak zmizí v kuchyni, což mě účinně odstaví od mé drogy.

„Tak co říkal starouš, Rivere?“ Zeptá se mě Max a snaží se mě znovu zapojit do konverzace.

„O čem?“

„Ohledně důchodu, samozřejmě. Je připraven předat otěže dalšímu v linii nástupnictví na trůn v Chaosu?“

Protočím oči. „Víš, že to není založeno na pokrevní linii,“ řeknu mu asi posté od chvíle, kdy můj táta řekl členům, že je to jeho poslední rok jako prezidenta klubu.

„Pššš, nech toho,“ řekne Max.

„Jemu to nevadí.“ Odpoví Red. „Teda, pořád si myslím, že se staneš prezidentem, ale musíš si to zasloužit jen ty sám. Už jsi nám sjednal kupu dobrých dohod a obchodů, to ty jsi ukázal schopnost rozhodovat se v krizových situacích a to ty jsi schytal kulku do hrudi.“

„Jo, no, všichni jsme v pořadí na následovnictví, ne? Není nic, co bychom s tím mohli udělat.“

„Jasně, my ne, ale ty jo.“

Pokrčím rameny. Tím Red dostane mojí nápovědu a přesune se k lehčím tématům. Brzy dorazí naše jídlo, i když je doručené jinou servírkou. Tahle servírka je blondýnka se silným líčením a s prsy vypadávajícími z uniformy, u které zdá se chybí vrchní dva knoflíčky.

„Všechno vypadá dobře, hoši?“ Zeptá se přeslazeným hlasem. Její narážka nikomu neujde.

Dostane se jí pár přikývnutí hlavy a jednoho „ano“ od Maxe.

„A ty velký chlapče? Dostal jsi všechno, co jsi chtěl?“ Zvedne jeden bok a prohne se v zádech, prakticky mi strčí prsa do tváře. Je mi špatně od žaludku a z nějakého zvláštního důvodu cítím, jako bych Stacy podváděl, dokonce i když nejsme vůbec spolu. Ale chci. A to brzy.

„Jídlo vypadá dobře,“ zavrčím a odvrátím se od ní. Frustrovaně vydechne a odkráčí. Když vzhlédnu, uvidím, jak nás pozoruje Stacy. Jakmile se naše oči střetnou, okamžitě sklopí pohled, zčervená a začne balit příbory do ubrousku.

***

S chlapy odjedeme o třicet minut později. Už jsem Stacy znovu nespatřil, což mě z nějakého důvodu zklamalo. Jedeme do jednoho z našich čtyř skladů zkontrolovat zboží a pak jedeme zpět do města na drink do klubovny.

Když dorazíme do města je tma. Musím se zastavit na benzínce doplnit benzín do motorky, takže řeknu klukům, že se s nimi sejdu v klubovně.

O pár ulic dál spatřím záblesk těch kaštanových vlasů v doprovodu blonďatých kadeří, které nepochybně patří té servírce a klukovi. Sedí na lavičce autobusové zastávky. Je po desáté a i když žijeme v malém městě, stále se mi nelíbí pomyšlení, že tihle dva čekají venku sami.

Zaparkuju motorku přes ulici a vydám se k nim. Stacy mě vidí přicházet a okamžitě upevní sevření kolem malého kluka a přitáhne si ho k sobě, jako by ho chtěla chránit před újmou. Trochu se mě to dotkne, jako by se mě bála, ale musím si připomenout, že se neznáme a já jsem velký chlap, mimoto je tma.

Přistupuju k ní s obezřetností, jako by byla králíček, který se dá každou chvílí na útěk.

„Ahoj,“ pozdravím a snažím se udržet klidný a vyrovnaný hlas. „Můžu si k vám na chvíli sednout?“

Vrhne po mě hodnotícím pohledem a já si uvědomím, že jsem možná udělal chybu, když jsem se k ní přiblížil. Bylo by méně děsivé, kdybych zůstal na motorce a sledoval ji z dálky? Och no, už jsem tady. Teď to můžu dovést do konce.

Stacy pokrčí rameny a odvrátí zrak. „Je to svobodná země.“

„Jo, ale to neznamená, že nemáš hlas.“

Trhne hlavou zpět ke mně a svraští obočí. V tomto okamžiku vypadá tak zranitelně. Zjevně jsem zasáhl na to správné místo hluboko v jejím nitru. Chci se jí zeptat, kdo jí vzal hlas a proč vypadá tak ostražitě v přítomnosti mužů, ale spokojím se s tím, že posunula batoh, abych si mohl sednout.

Stacy se možná v mé přítomnosti necítí pohodlně, ale to malé dítě vypadá nadšeně.

„Ta motorka je tvoje?“ Zeptá se vzrušeně.

„Jasně, kámo.“

„Super, jak rychle jezdí?“

„Rychlostí tři sta kilometrů za hodinu.“ Vzhlédnu ke Stacy, která mě propichuje varovným pohledem. „Ale samozřejmě nikdy nejezdím víc než stovkou.“

Stacy zvedne koutek úst a dá mi tak na vědomí, že ví, že jsem řekl totální hovadinu.

„Jak dlouho už ji máš? Kam s ní jezdíš? Umíš ji postavit na zadní kolo?“

„Uklidni se, zlatíčko, je celkem neslušné klást všechny tyto otázky,“ řekne tiše dítěti.

Přikývne, ale stejně na mě netrpělivě kouká a čeká na odpovědi. Usměju se jeho reakci.

„Nevadí mi to. A co takhle tohle. Na každou otázku, kterou ti odpovím, ty na oplátku zodpovíš jednu mně?“

„Jasně!“ Odpoví ve stejnou chvíli, jako Stacy, „já nevím…“

„To je v pohodě, Stacy. Přísahám, že to budou obyčejné otázky.“

Ztuhne a z tváře jí zmizí veškerá barva. Kurva, co jsem řekl?

„Odkud znáš mé jméno?“ Zašeptá a v hlase má patrný strach.

„Tvá jmenovka. Pamatuješ si na večeři?“

S úlevou vydechne. „Jo, samozřejmě, omlouvám se.“ Stacy zavrtí hlavou, jako by se zbavovala nepříjemných myšlenek.

„Takže, jak se jmenuješ?“ Oslovím malé dítě.

Podívá se na Stacy a žádá ji o svolení.

Před čím utíkáte? Chci se zeptat.

Stacy přikývne.

„Jsem Todd, tohle je má sestra Stacy.“

Natáhnu ruku, abych si s ním potřásl. Todd mě pevně stiskne. Natáhnu se pro Stacynu ruku dřív, než si to můžu lépe rozmyslet. Chvíli na mě zírá, ale pak mě též chytí pevně jemnou ručkou. Pocit její jemné, chladné kůže ve mně něco rozpouští, obnaží nervy a vezme všechen vzduch z plic. Vím, že cítí to stejné, když se naše oči střetnou. Prožíváme stejný okamžik, jako předtím v restauraci. Nezáleží na ničem jiném, než na nás.

Odtáhne ruku a zaměří se na klín, kde odstraňuje neviditelné chuchvalce na sukni.

„Teď je řada na mně!“ Řekne Todd nadšeně. Musím se jeho vzrušení usmát. „Jak dlouho už jezdíš na motorce?“

„Na motorku jsem nasedl někdy v tvém věku.“

„Naučíš mě to?“

„Todde,“ nadává tiše Stacy.

„Nejsi dost starý, abys jednu z nich řídil, kámo.“

„Ale svezeš mě?“

„Něco ti řeknu. Proč někdy nezajdeme společně s tvojí sestrou ven? Můžeme se navzájem poznat. A možná potom se budeme moct na chvíli projet, jen ty a já.“

„Jo!“ Prakticky nadskakuje na lavičce.

„Co na to říkáš, zlatíčko?“

Propíchne mě smrtelným pohledem. „Nejsem žádné zlatíčko, Rivere a nelíbí se mi, že využíváš mého brášku, jako způsob, jak si zajistit laciné rande.“

Věděl jsem, že má v sobě oheň. To je v pořádku, mám rád výzvy.

„Nejsi laciné rande, Stacy. Slibuji vám oběma jen to nejlepší.“

„Jako steak? Nikdy jsme neměli steak!“ Todd se přidá do našeho hovoru s nevinným a ponižujícím způsobem, jaký dokážou jen děti. Stacy zrudnou tváře.

„Můžeme si dát, co budeš chtít, kamaráde. Steaky, krevety, kaviár.“

„Nejsou to rybí bobky?“ Nakrčí nos.

„Vlastně si myslím, že jsou to rybí vajíčka.“

„To je ještě horší!“ Vydává dávivé zvuky.

Uchechtnu se. „Souhlasím, ale je to jídlo pro nóbl lidí a pokud byste ho vy dva chtěli, seženu ho.“

Stacy má na rtech lehký úsměv, ale rychle zmizí, když uvidí, jak ji sleduju. Stále s ničím nesouhlasila, ale teď už mám plán hry. Potřebuje vidět, že jsem trpělivý, že jsem dobrý s jejím bratříčkem a že budu respektovat její volbu. Takže to zatím nechám být.

„Je tady náš autobus, musíme jít.“ Postaví se Stacy a hodí si ruksak na záda.

Todd našpulí pusu, ale jakmile ho Stacy zatahá, jde s ní.

„Čau Rivere! Pořád se chci projet na tvé motorce!“

Mávnu na rozloučenou. „Brzy kámo. Jen musíme přesvědčit tvoji sestru.“

Stacy se na mě naposledy podívá, což způsobí, že mi v džínách zapulzuje péro. Jo, moje koťátko má v sobě bojovnost a je to kurevsky sexy.

Sleduju je, jak nastupují do autobusu a sednou si k okýnku. Stacy si ho stáhne do klína a pevně obejme. Nevím, čím si ti dva prošli, ale teď je na mně, abych je chránil.