WP - 24. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

"Strašně mi chybí," řekne přidušeně Dylan. "Tak zatraceně moc."

 

Nastražím uši a zastavím se, odposlouchávajíc její rozhovor se Sawyer.

 

"Já vím," řekne Sawyer.

 

Nastane dlouhá pauza a pak...

 

"Proč za ním nejdeš?"

 

"Nemůžu." Dylan si povzdechne. "Jace zná můj rozvrh jako své boty. Není možné, abych se vytratila, aniž by se mě vyptával, kde jsem."

 

V břiše mi zajiskří jiskřička vzteku.

 

Ta malá coura.

 

Můj bratr byl to nejlepší, co ji kdy potkalo, a ona ho podvádí?

 

"Můžu tě krýt," navrhne Sawyer. "Můžeme mu říct, že si užíváme holčičí čas v obchoďáku."

 

Ústa se mi otevřou šokem.

 

Páni. Na někoho, kdo mě tolik buzeroval, abych se bratrům přiznala ke Stoneovi, má Sawyer dost drzosti na to, aby Dylan nabídla, že ji bude krýt, aby mohla utéct a ojet někoho jiného.

 

"Díky," řekne Dylan. "Jsi..."

 

"Podvádějící děvka," zakřičím a dokulhám do obýváku. "Jak jsi sakra mohla podvést Jace!"

 

Dylan se s bledým obličejem zvedne z gauče. "Podvést Jace? Co to..."

 

"Co se to sakra děje?" Jace se zeptá za mnou.

 

Otočím se k němu čelem. "Zaslechla jsem, jak tvoje holka za tvými zády plánuje schůzku s nějakým klukem."

 

Jace překvapeně povytáhne obočí. "Cože?"

 

Dylan a Sawyer otevřou ústa, aby promluvily, ale já jim nedám šanci.

 

"Dylan pořád mluvila o tom, jak se jí stýská po nějakém chlápkovi, a pak se Sawyer nabídla, že ji bude krýt, aby za ním mohla jít, aniž bys něco tušil."

 

Sawyeřina čelist prakticky dopadne na podlahu. "Páni."

 

"Žádné páni. Pomáhat Dylan podvádět mého bratra bylo špatné a ty to víš."

 

"Nepodvádím tvého bratra," vykřikne Dylan.

 

"Plánovala jsi, že se s ním uvidíš?" Jace se zeptá.

 

Je tak viditelně podrážděný a ublížený, že se mi v hrudi vytvoří uzel.

 

Přes Dylaniny rysy přejde vztek a já mám chuť jí jednu vrazit, protože nemá žádné zasrané právo se zlobit.

 

"Ano, plánovala," zasyčí. "Bože, už mě unavuje, že nikdy nepochopíš, odkud pocházím. Je to můj..."

 

"Dylan," zavrčí Jace. "Tady ne."

 

Zavrčí a podívá se na mě. "Jasně."

 

Udělám krok jejím směrem. "Víš co? Myslím, že bys měla odejít."

 

Jednomu bratrovi už ublížila a já tu nebudu stát a koukat jak ubližuje dalšímu.

 

Jen přes mou mrtvolu.

 

Sebere ze stolku kabelku. "To je skvělý nápad." Podívá se na Jace. "Pro zbytek svých věcí se vrátím později."

 

Jeho tvář se zkřiví. "Ty odcházíš?"

 

Dylaniny oči se zalesknou. "Vždycky jsem si myslela, že zvládneme všechno." Její hlas klesne do bolestného šepotu. "Ale nejsem si jistá, jestli zvládneme tohle."

 

S tím vyjde ze dveří.

 

Přitom zlomí bratrovi srdce.

 

"Ať jde do prdele," pronesu. "Nezaslouží si tě."

 

"Ty kurva nevíš, o čem mluvíš, Bianco," odsekne Jace.

 

Zavrčí a vystřelí skleničku, kterou drží v ruce, na zeď, čímž ji rozbije a Sawyer nadskočí.

 

Pak se rozběhne a málem vrazí přímo do Colea, který právě vchází do místnosti.

 

Cole se rozhlédne kolem a pořádně se zakousne do sendviče, který drží v ruce. "O co jsem přišel?"

 

Sawyer zkříží ruce a upře na mě dýky. "Tvoje malá sestra dělá problémy." Otevřu pusu, abych se bránila, ale pak řekne: "Myslela jsem, že ses změnila k lepšímu, ale je jasné, že ne."

 

"Co to má znamenat?"

 

"Kdybys otevřela oči a srdce a přestala ji na dvě vteřiny nenávidět, uvědomila by sis, jak moc Dylan miluje Jace a tvou rodinu," odsekne. "Ta holka dává svou vlastní bolest stranou, aby tu byla pro Jace a pro tebe, a..." Z hrdla se jí vydere podrážděné zasténání. Nevzpomínám si, že bych ji někdy viděla tak rozčilenou. "Mýlila ses, Bianco. Tak zatraceně mýlila."

 

Chystám se zeptat, o čem to mluví, ale ona se kolem mě prosmýkne.

 

"Pánbíčkářko," zavolá za ní Cole, ale ona ho odmávne.

 

Otočí se ke mně. "Co jsi to sakra udělala?"

 

Nemám tušení. Něco mi však říká, že jsem to vážně zvorala.