Storm - 9. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Storm

Ještě než dorazili na místo, viděli, jak z úkrytu stoupá kouř; Danielovi se sevřel žaludek a vítězství z úspěšné bankovní loupeže se mu vytratilo z mysli. Tornádo i Hrom zrychlili a naklonili se přes řídítka svých motorek; Daniel přidal na rychlosti, dostal se před ně a otočil motorku bokem, aby jim odřízl cestu.

„Držíme se plánu,“ zavrčel. „Dostaneme se na místo beta verze a tam se s nimi setkáme. Nikomu nepomůže, když tady skončíme mrtví.“

Hrom na něj zavrčel, ale Daniel mu to hned vrátil. Srdce mu bušilo do žeber i on chtěl spěchat do hořícího úkrytu stejně jako ostatní – viděl strach ve tváři Stín, bledost Hurikánovy kůže. Žaludek se mu zkroutil v uzlech, když pomyslel na tetu, na bratrance, na děti, které tam nechali… a na Gracie.

Zhluboka se však nadechl, zamračil se na ostatní a přinutil se místo toho přemýšlet o tom, co by se stalo, kdyby se vydali do bezpečného domu a byli přepadeni upíry, protože jejich druzi a děti byli na místě beta.

„Musíme se držet plánu,“ připomněl jim a otočil motorku.

Pytle s penězi přivázané na zádech jako by ho tížily; naštěstí se Andy, Stewart a Polaris otočili s ním; po chvíli to udělal i Josef. A pak neochotně přijel Hrom a za ním Tornádo. Stín poslechla jako poslední, její výraz byl teď plný hrůzy; to Daniela spíš než cokoli jiného přimělo k pocitu, že se mu udělá špatně. Ještě nikdy neviděl Stín, aby se ze všech lidí tvářila tak vyděšeně.

Rychle jeli směrem k místu, kde se nacházela beta verze. Bylo to jen otevřené prostranství v lese, ještě z dob před vznikem Bratrstva divokých; bylo sice očarované proti upírům, ale před živly tam nebyla žádná ochrana a v hustém porostu by bylo těžké vidět upíry, kteří po nich jdou.

Daniela zaplavila úleva, když přijeli na vyhlídku a našli tam dodávku a motorky, které tam nechali. Ostatní se vrhli kupředu a objímali druhy a děti. Andy se zastavil vedle Daniela a chytil ho za paži; Daniel okamžitě věděl proč.

Gracie nebyla nikde v dohledu a on ji necítil.

„Danieli…“ začal jeho otec.

Daniel se od něj odtrhl a běžel za Roxy. „Kde je Gracie?“

Teta se na něj podívala s hlubokou lítostí. „Řekla nám, ať odejdeme, že se vrací, nevím proč. Nemohli jsme čekat, měli jsme děti.“

Hrdlo mu ztěžklo, když zašeptal. „Kde je?“

Melanie přistoupila k Roxy a položila jí ruku na rameno. „Museli jsme ji tam nechat.“

„Tajfun ji unesl,“ přerušila ji Mia. Její hlas byl bez emocí, jako by ji to bolelo příliš hluboce, než aby mohla dál cítit. V očích se jí zaleskly slzy, i když si je otřela. „Viděla jsem ho, když jsem odcházela. Měl ji přehozenou přes záda.“

Daniel se zhroutil. Přitiskl si ruce na kolena a hlavou mu vířily myšlenky, jak se snažil tu zprávu přijmout. Hlavou se mu míhaly obrazy Gracie, když ji poprvé uviděl v tom nemocničním županu, hrůza v její tváři. Pohled do jejích očí, když ji přivedl do úkrytu. Úsměv na jejích rtech, když ho políbila. Na to, jak vykulila oči a prohnula záda, když do ní vnikl.

Pak si ji představil v Apepových rukou. Na její mramorově bílou kůži, na její matné oči bez života. Jeho vlk zaklonil hlavu a zavyl. Z hrdla se mu vydralo zavrčení; děti se rozprchly, rodiče se napjali a muži se postavili před své družky – dokonce i Stewart a Josef. Daniel neztrácel čas výčitkami, že i jeho strýcové mají pocit, že musí tety bránit.

Zvedl hlavu a zaměřil se na Stín. „Půjdeš se mnou.“

Blizzard zavrčel a napjal se. „Ona není…“

„Cunninghame,“ přerušila ho Stín a vrhla na něj upřený pohled.

Blizzard na okamžik zaváhal, než ustoupil stranou a gestem na ni ukázal. Což bylo jen dobře; možná byli druzi, ale Daniel věděl, že Stín si nenechá od nikoho říkat, co smí a nesmí dělat – pokud se nechová jako alfa. Daniel se napřímil. Vybavil se mu rozhovor s Gracií a chtěl znovu zavrčet – tentokrát vztekle sám na sebe. Nepovažoval za dobrý nápad zůstat v bezpečném domě tak dlouho, ale všichni ostatní říkali, že by to pro děti bylo příliš těžké, kdyby pořád utíkaly. Měl prostě trvat na tom, aby odešli!

Jeho vlk zavrčel, ale on se stáhl a soustředil se na přítomnost. „Stíne, pomůžeš mi vypátrat, kam ji odvedl.“

„Počkej.“ Tornádo zvedl ruku. „To nemůžeš udělat. Jedna holka za takové riziko nestojí, ani kdybys s ní spal.“

Stín nepromluvila.

Daniel se na chvíli uklidnil, než znovu promluvil. „Nevíme, co po ní Apep chce.“

„Danieli.“ Andy vykročil vpřed a chytil ho za rameno. „Poslouchej. Vím, že ses s ní sblížil. Vím, že tě to musí drásat. Ale oni se stáhli, dokud jsme ji zase nedostali. Nemůžeme riskovat, že ji budeme mít nablízku. Je mi to líto,“ řekl a jeho hlas ztvrdl, když Daniel zavrčel. „Nelíbí se mi to o nic víc než tobě. Ale musíme myslet na to, co je pro všechny nejlepší.“

Ne, nechtěl přemýšlet o tom, co je pro všechny nejlepší. Chtěl získat Gracii zpátky. Musel ji dostat zpátky. Nemohl ji tam nechat, bůhví, co se s ní dělo. Apep s ní mohl dělat jakékoliv zvrácené věci, a kdyby ji prostě nechal napospas tomu osudu? K čemu by pak byl? Pohlédl na otce a pak obrátil pohled na všechny ostatní.

Děti se schovávaly za rodiči a vyděšeně na něj zíraly. Daniel téměř zavrčel a přemýšlel, co jim to řekli za věci, že takhle reagují. Dokonce i jeho bratranci! Pak ale ucítil na své tváři zuřivý úšklebek a věděl, že to on je tím, koho se bojí, ne slova, která řekli jejich rodiče.

Zavřel oči a odvrátil se. Jeho otec měl pravdu – musel myslet na všechny. To koneckonců vůdce dělal. Kdyby myslel jen na sebe a svá přání, byl by stejně zbytečný, jako kdyby nechal Gracii, aby se modlila k Apepovi.

Co by tedy měl dělat?

Hluboký nádech ho stabilizoval a on se otočil. Všichni na něj zírali, vyčkávali, očekávali, několik nepřátelských pohledů. Pohledy, které viděl několikrát namířené na Tajfuna. Daniel se napřímil, vykročil vpřed a rozhlédl se po okolí.

„Vyjděte do lesa a nasbírejte větve a křoví, abyste si udělali přístřešky. Každá rodina má svůj vlastní přístřešek,“ nařídil. „Žádné ohně. K vaření použijeme táborový vařič. Teď.“ Otočil se ke Stín. „Ty a já vypátráme, kam Tajfun odvedl Gracii. Nemůžeme tu pořád pobíhat jako slepice s uříznutou hlavou.“

Blizzard i Tornádo začali protestovat, ale Stín přikývla. „Na co čekáme?“

Zamířili k motorkám, i když se za nimi ozývalo reptání a mručení. Andy na něj vrhl napůl zmatený, napůl ustaraný pohled, ale Daniel ho ignoroval. Pokud chtěl, aby ho přestali považovat za dítě, musel je donutit, aby viděli, že dítě není. A chtěl získat Gracie zpátky. To bylo neoddiskutovatelné.

Stín byla jedním z nejlepších stopařů, které Daniel znal. Ale poté, co našli batoh plný knih, kterými se Gracie probírala, ztratili stopu. Žádná zpětná stopa ji nedokázala znovu najít. Nebylo to však všechno marné. Když se vrátili do úkrytu, našli upíra, jak se prodírá ruinami.

Rychle se na něj vrhli, svázali ho a odvlekli do lesa. Nehodlali ho samozřejmě odvést na místo, kde byl jejich nový tábor, ale možná by se od něj mohli něco naučit.

Když upír promluvil, měl Daniel bolavé a pohmožděné klouby a z úst mu vytryskla krev. „Ta dívka je jedinečná. Apep vystopoval její rodokmen dál než samotný čas.“

Stín seděla opodál, brousila si drápy a tvářila se hluboce znuděně. Při upírově prohlášení si odfrkla a protočila oči. „Než čas sám, co? A co je na jejím původu tak zvláštního?“

„Je pravým potomkem prvního měniče, od samotného Ra.“

Daniel zúžil oči. První měnič? Ra? Byl v pokušení dát upírovi ještě pár ran pěstí a říct mu, ať neblábolí nesmysly, ale ovládl se. Pokud byl Apep prvním upírem, pak dávalo jakýsi smysl, že Ra, Apepův nepřítel, bude prvním měničem… koneckonců byli nepřátelé, co Daniel věděl.

„Předpokládejme, že je to pravda,“ řekl pomalu, „co myslíš tím pravým potomkem? Ona není měnič.“

Upír se otočil a ušklíbl se na něj. „Lidé se mohou stát měniči pomocí tvých rituálů a kousnutí, stejně jako se člověk může stát upírem. A není snad pravda, že když se dvěma měničům narodí dítě, nemusí být vždycky samo měničem?“

Byla to pravda. Daniel se zamračil. „Takže chceš říct, že Gracie je přímým potomkem prvního měničem… kterým byl Ra? Snaží se ho Apep vzkřísit nebo tak něco?“

Upír na něj zíral, jako by to byla ta největší hloupost, jakou kdy slyšel.

Daniel kývl na Stín, která k němu napochodovala a sekla upíra po tváři. „Je načase, abychom si my dva začali povídat. Takhle to dělám já. Já se tě na něco zeptám a ty odpovíš. Když si budu myslet, že lžeš, říznu tě. Nelíbí se mi tvoje odpověď, říznu tě. Teď. Co chce Apep od té dívky?“

Upír zavrčel. „Co je mi po tvých výhrůžkách? Jsem upír. Bolest pro mě nic neznamená.“

„To proto, že jsi bolest necítil. Ne od té doby, co ses stal upírem.“ Stín se mrazivě usmála. „Ale víš, co se stane, když upír pije krev měničů, že? Znovu se stanou lidmi, alespoň na nějaký čas. A pak všechny ty mrtvé nervy v tvém těle? S křikem ožijí.“

Z upírovy tváře vyprchala veškerá arogance, když Daniel přiložil vlastní zápěstí k ústům a vycenil tesáky, aby se mu zabořily do masa; jako poloviční upír byl vůči upířímu jedu imunní.

Upír vydržel jen několik doušků Danielovy krve, než začal prosit, aby přestali.

„Nevíme, co po ní chce,“ odtušil a bledé tváře mu zrudly lidskou barvou. „Já nevím. Řekl jen, že je potomek Ra. Ostatní… chtěl jim vypít krev a něco udělat. Nevím co, nikdy jsem to neviděl, jen jsem slyšel zvěsti. Ale když zemřeli, byl rozzlobený. Doufá, že ona je ta, která přežije.“

Daniel se na upíra zamračil, ale o krok ustoupil a podíval se na Stín. Ta přikývla a dala najevo, že upírovi věří. Daniel se odvrátil a zaklel.

Co Apep chtěl? A jak ho mohli zastavit?

Stín se postavila vedle něj. „Co teď?“

Zavřel oči a zhluboka se nadechl. „Zjistíme, kam ji Apep unesl. A pak ji dostaneme zpátky. Mezitím,“ popadl tašku s knihami. „Zjistíme jeho slabiny. A vymyslíme plán, jak ho zabít.“