Storm - 7. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Storm

Potřebovali více peněz. Protože nikdo z nich nemohl jít ven a najít si práci, aniž by si při obracení hamburgerů nepřivolal na hlavu Apepovy síly, jedinou možností byla loupež. A té se před Apepovým útokem účastnili všichni – no, Daniel měl všechno zajištěné, ale ten se chtěl přidat k Bratrstvu ještě před Apepovým útokem – a tak to pro ně byla snadná volba.

Tentokrát potřebovali, aby to proběhlo hladce. Prohledali tedy všechny banky, vybrali jednu, u které by bylo nejméně pravděpodobné, že ji bude Apep sledovat, a vymysleli plán, jak ji vyloupit. Nebylo to snadné, protože každý měl vlastní představu, jak na to. Na jedné věci se však všichni včetně Daniela shodli: Gracie s nimi nepůjde.

Ráno, kdy se chystali vyrazit, zamířil na půdu. Sehnal nějaká prkna a hřebíky, aby to tam zalátal, a díky topení plus prodlužovací šňůře se tam dalo vydržet. Zatím to bylo jeho a Graciino soukromé místo, ale bylo jen otázkou času, kdy se na jeho území rozšíří i ostatní.

Našel ji tam, jak sedí poblíž topení, zachumlaná do tlustého kabátu, a listuje knihami, které se mu podařilo ukrást z Guineveřiny knihovny, než ho vyhnali, když se poprvé objevil Apep. Vedle ní ležela hromádka knih, které ukradl z knihovny. Zdálo se, že je oddaná badatelka, a jemu se na rtech objevil úsměv.

„Ahoj.“

Vyskočila a pak se začervenala, když se na něj usmála. „Neslyšela jsem tě přijít.“

„Byl jsem potichu.“ Mrkl na ni. „Takže brzy vyrazíme ven. Potřebuješ něco, než odjedeme?“

Gracie položila záložku a pokynula k němu prstem. „Polibek na rozloučenou?“

Když se nad ní sklonil, po tváři mu přeběhl úsměv. Horký vzduch z ohřívače se mu otřel o kůži, když ji položil na plošinu, kterou postavil, a přitiskl se k ní. Dřevo bylo studené, vzduch chladný, ale její teplé tělo na jeho těle za to stálo.

„Kdy odjíždíš?“ zasténala, jakmile se jejich rty rozdělily.

„Asi za hodinu.“

Objala ho kolem krku a pohrávala si s chloupky na jeho zátylku. „To je dost dlouho.“

Potemněly mu oči touhou, když si ji prohlížel. Ano, bylo to dost dlouho na to, co chtěl. Aby ji udělal vlhkou, našel si v ní své místo a označil ji za svou. Věděl, že je to situace, která je k sobě tak přitahuje. Jen Mia a Andy byli bez svých druhů a byl smutný, když se díval na ostatní, jak se vedle sebe mazlí. Nebylo to tak, že by Gracie byla jeho navždycky, ale když je mohli kdykoli zabít… proč se k sobě navzájem nepřivinout a nečerpat útěchu, jakou jen mohli?

Mezi nimi bylo několik vrstev, ale Daniel je rychle překonal. Jednu z dek jim přehodil přes boky, aby se trochu víc zahřáli, a dál už to šlo rychle. Ujistil se, že skončila dřív než on, a pak leželi s rukama kolem sebe. Trvalo to jen půl hodiny a nejspíš by si mohli dát ještě jedno kolo, ale Daniel zjistil, že je v tuto chvíli spokojený – chtěl ji jen obejmout.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ Rty měla našpulené a oteklé od jejich polibků, jak si je olizovala.

Daniel se opřel o loket a přikývl.

„Ty jsi Andyho syn?“

Copak to už dávno nevěděla? Netajili se tím. Povytáhl obočí a znovu přikývl.

„Aha.“ Gracie se podívala jinam. „Myslela jsem, že je to tvůj bratr. Vy dva vypadáte věkově tak blízko.“

V žaludku se mu začala hromadit koule strachu. Chystala se ho na to zeptat. A on jí bude muset odpovědět. Jak bude reagovat, až se dozví, že mu chronologicky jsou asi dva roky? Nic to neměnilo na tom, že byl fyzicky i duševně stejně starý jako jeho otec… ale to bylo pro lidi někdy těžké pochopit, když znali jeho věk.

Naštěstí se do toho nepouštěla – alespoň ne hned.

„Takže Tajfun, byl bývalý, alfa Bratrstva? A protože je napůl upír, Apep ho dokázal ovládnout?“

„Jo.“

Gracie na okamžik zaváhala. „To on na tebe zaútočil v bance.“

„Jo.“ Proč se ptala na Tajfuna?

„Proč je pod kontrolou… ale ty ne?“

Daniel si těžce povzdechl. „Já nevím. Kéž bych to věděl. Možná bychom pak mohli přijít na způsob, jak ukončit Apepovu kontrolu nad všemi. Ale pravdou je, že… nevím, jestli jsem imunní. Nebo jestli Apep jen čeká na vhodnou chvíli, aby si mě vzal taky. Nebo možná jen nejsem dost silný na to, abych mu byl k užitku.“

Gracie se zamračila. „Možná to má co dělat s množstvím upíra v tobě. Je to přece genetika, ne? Možná máš v sobě víc měniče nebo něčeho takového.“

Daniel se zamračil. To ho předtím nenapadlo… Možná jeho matka vypila víc měničské krve, a proto byla při jeho početí víc člověk než Tajfunův otec… „Z mojí strany je upír matka, z jeho otec. Myslíš, že by to mohlo být tím? Jako rozdíl mezi tygrem a tygřicí? Jsme různé typy kříženců?“

„Možná.“

No, nemohli přesně porovnat DNA, aby to zjistili. Překulil se a vytáhl si kalhoty, stále zamračený. „Tajfun taky vždycky potlačoval svou upíří stránku. Ale já jsem vyrostl mezi upíry… nejdéle jsem se nemohl přeměnit ve vlka. Myslel jsem si, že v sobě možná nemám dost měniče. Přemýšlel jsem, jestli… jestli jsem třeba upíří stránku v sobě nepřijal natolik, že nepřebíjí tu měničskou? Nevím, jestli to dává smysl.“

Omotala si přikrývku kolem sebe a zamračila se. „Dává… možná že potlačování téhle jeho stránky znamená, že ji nemá pod kontrolou a že ho to činí zranitelným?“

„Jo. Něco takového.“ Přikývl, ulevilo se mu, že to pochopila. Byla to také úleva, že si o těchto věcech může s někým promluvit. Jeho rodina a Mia zůstávali jediní, kdo jeho poloviční upírství akceptoval, ale i oni se obávali, že by se ho mohl náhle zmocnit. Celá ta situace v sobě také skrývala tolik bolesti. Bylo to prostě… chaotické. „Kdybychom na to ale přišli… možná je na mně něco fyzicky jiného. Neměl jsem ani nutkání Apepa poslouchat, ani když se objevil poprvé.“

„Možná je to tím hybridem.“ Gracie se zamračila, posadila se a sáhla po knize. „Nejsem genetik, ale možná je něco v legendách… Ehm… Sekhmet byla měnička! Myslím, že ano. Jestli byla skutečná jako Apep, tak možná byla kříženec? Legendy říkají, že propadla krvežíznivosti a zastavilo ji až víno, které vypadalo jako krev.“

Daniel se při pohledu na ni pod nosem ušklíbl. Odhodlaná vráska na jejím čele ho přiměla k úsměvu. „Takže chceš říct, že musíme opít Tajfuna?“

„To nemůže uškodit.“

„No, hned se do toho pustím.“

„Tajfun říkal, že tě trénoval, abys to po něm převzal.“ Gracie znovu zavřela knihu a tvrdě se na něj podívala. „Tak proč nejsi jejich vůdce? Říkáš, že někdo musí převzít vedení… co ti v tom brání?“

Povytáhl obočí. Takovou otázku nečekal, rozhodně ne s takovou mírou obvinění v jejím hlase. Zpočátku si nebyl jistý, jak má odpovědět, ale její výraz dával jasně najevo, že nehodlá ustoupit, dokud nebude mít odpověď. Kousal se zevnitř tváře a pak pokrčil rameny.

„Asi nechci způsobit další potíže. Nevěří mi. Jsem napůl krvesaj, jak říkal Tornádo. Mohl bych se proti nim kdykoli obrátit.“

„Přesto jsi to byl ty, kdo ho dokázal přimět, aby se stáhl.“

Daniel protočil oči. „To udělala Ava.“

„Ale tys to dotáhl do konce,“ trvala na svém Gracie. V očích se jí zablesklo, jak si strkala ruce do rukávů, aby se zahřála. „Máš sílu být vůdcem a myslím, že máš pravdu. Ať už používáš jakoukoli strategii, nefunguje to. Apep je stále silnější a ti, kdo mu odporují, jsou stále slabší. Takže. Proč ne ty?“

„Myslí si o mně, že jsem dítě.“

Gracie svraštila čelo. „Ale všichni vypadají stejně staří jako ty! To jako měniči stárnou pomaleji, když jim je dvacet, nebo co?“

Zavrtěl hlavou. Ta hrůza se vracela, ale snažil se zachovat nenucený hlas a uhlazený výraz. „Ne. Měňavci žijí déle než lidé, ale je to spíš v tom smyslu, že ve stáří se jejich stav nezhoršuje tak rychle. Ne, důvod, proč mě považují za dítě, je ten, že kříženci upíra a měniče stárnou rychleji než lidé nebo měniči.“

Gracie svraštila čelo.

„Musíš pochopit,“ řekl pomalu a sledoval ji, zda si to uvědomuje, „že když jsem se narodil, měl jsem už mentální kapacitu desetiletého dítěte. Ve skutečnosti jsem nikdy nebyl dítětem a duševně i citově jsem stejně starý, jako vypadám fyzicky.“

Začalo jí svítat pochopení a oči se jí rozšířily.

„Narodil jsem se před necelými dvěma lety. Do dospělosti jsem dospěl do svých prvních narozenin. Pak… no, podrobnosti vlastně neznáme. Tajfun měl podobný vývoj jako já. Od té doby normálně stárne.“

Gracie zbledla. Odtáhla se od něj a ve tváři se jí objevil výraz zděšení.

„Nejsem dítě,“ ujistil ji Daniel rychle. Nechtěl ji teď ztratit… ne, když mu připadala jako kotva ve vlnách pochybností, které ho sžíraly. „Možná mi trochu chybí životní zkušenosti, ale jsem dospělý stejně jako ty.“

Gracie přikývla a vypadala, že bude zvracet. Srdce se mu sevřelo a trochu se stáhl. Nehodlala to přijmout. Stejně jako ostatní hodlala ignorovat skutečnost, že není dítě v mužském těle, a myslet jen na jeho věk. Vlk ho šťouchl do hrudi a snažil se ho přimět, aby ji objal, aby jí svým tělem dokázal, že není dítě, ale on ho zlostně odstrčil. Právě teď to nepotřeboval.

„Můžeš se zeptat ostatních,“ řekl a odvrátil pohled. „Protože chápu, proč mi nechceš věřit. Ale Gracie… Jsi s námi už několik týdnů. Choval jsem se snad někdy jako dítě?“

Neodpověděla. Ne že by to od ní čekal. Andy zavolal zespodu a Daniel vstal a ujistil se, že je zakrytý, než zamířil z podkroví. Těsně předtím, než Gracie zmizela z dohledu, se ohlédl a zjistil, že si drží hlavu v dlaních. V žaludku ho zašimralo, ale vyšel se ven a zamířil k otci a ostatním.

Pokud to nedokáže přijmout, bude muset ustoupit. To byla dospělá věc, kterou měl udělat. Kromě toho, když bůh vstal z mrtvých a chtěl je všechny zabít, neměl čas se rozptylovat nějakou dívkou. Kdyby byly okolnosti jiné… ale teď si ten čas nemohl dovolit. A bolelo to, to ano, ale on se s tím vyrovná.

Přenese se přes ni.