Storm - 2. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Gracie

Gracie Underhill, 12:45.

Jízdní lístek byl pomačkaný a vlhký potem. Gracie se na něj znovu zadívala a žaludek se jí zkroutil do uzlíku, když vystoupila z autobusu do centra Ivywoodu. Velká radnice, budova s bohatou historií, kterou Gracie zbožňovala vidět, se teď tyčila jako smrtící past. Což v mnoha ohledech byla.

Bylo to jen pár měsíců, co se její život obrátil vzhůru nohama. Po tváři jí stékaly slzy, když viděla stejný strach na ostatních mladých ženách mířících k radnici. Ještě před třemi měsíci si myslela, že upíři a měniči jsou jako z otřepaných romantických románů. Nikdy nechápala přitažlivost nadpřirozena.

A pak se upíři ukázali světu. Svrhli vlády, zničili armády a z lidí udělali své otroky. Od té doby se každý první den v měsíci scházelo na radnici padesát žen. Pět z nich bylo vybráno – nikdo nevěděl proč, ale už je nikdy nikdo neviděl. Poštou přišly lístky, na kterých bylo ženám sděleno, kdy se mají sejít, co si mají vzít na sebe a seznam otázek, na které si měly připravit odpovědi.

Věděla, že na ni přijde řada. Když dostala kartičku poštou, posadila se a rozplakala se. Uvažovala, že se prostě nedostaví, sbalí si jen to nejnutnější a odjede. Ale příběhy o tom, co se stalo jiným ženám, které se o to pokusily, ji pronásledovaly. Jejich rodiny uvěznili, samotné ženy odvedli do paláců, kde žili jejich noví upíří vládci.

Neměla rodinu a přátel měla málo, ale nechtěla myslet na to, jak by ji potrestali, kdyby se pokusila utéct. Kdyby šla na výběr, pak by existovala šance, že ji nevyberou. Kdyby se pokusila utéct, našli by ji a odvlekli pryč. Raději půjde a využije šanci, že se bude moci vrátit domů.

Když stoupala po schodech na radnici, dýchala mělce a ruce měla studené. Ostatní ženy plakaly, stejně jako ona, i když jedna nebo dvě vypadaly dychtivě – šeptaly si, že vyvolené ženy si berou jako upíří nevěsty a samy se stávají upíry. Zavrtěla hlavou, když kolem nich procházela k recepčnímu pultu, kde seděla upírka s tvrdou tváří. Jak tohle může někomu připadat vzrušující?

„Jeďte výtahem do horního patra,“ řekla upírka, aniž by se na ni podívala. „Odtud vás odvezou do vyšetřoven.“

Gracii se třásly nohy a měla sucho v krku, ale podařilo se jí přikývnout a zamířit k výtahům. Uvnitř si žena tiskla k hrudi deku a otevřeně vzlykala. Byla to dětská deka – byla to mladá matka, která čelila možnosti, že už nikdy neuvidí své dítě? Gracie odvrátila tvář, chtěla jí dát nějaká slova útěchy, ale nenašla nic, co by mohla říct.

Venku z výtahu čekalo několik dalších upírek. Jedna z nich ji vzala za paži a tiše ji táhla chodbou do chladné místnosti, kde jí řekla, aby se svlékla. Gracie při tom zadržovala vzlyk a přemýšlela, co se bude dít. K jejímu překvapení jí upírka dala na sebe nemocniční župan a pak provedla vyšetření podobné tomu, které by absolvovala u lékaře.

„Co se se mnou stane, když budu vyvolená?“ vydechla a odvážila se zeptat. Kdyby byla odvážnější, možná by na toho upíra zaútočila, pokusila by se probojovat na svobodu. Nebo by se možná pokusila zajistit, aby byla vyvolená, a pak je všechny poslala k čertu.

„To záleží na tom, k čemu jsi vyvolená.“ Upírka se na ni lítostivě podívala. „Nebudeš zabita. Silné, zdravé ženy jako ty jsou příliš cenným zdrojem. Ale možná tě využijeme k poskytování krve nebo sexu našim pánům, a v tom případě si nejspíš budeš přát, abys byla mrtvá… alespoň na nějaký čas.“

Gracie se při té představě zachvěla. „Nejsem zdravá ani silná,“ vyhrkla. „Mám nadváhu. Nemyslíš, že by raději měli někoho zdatnějšího?“

„Ve tvých lékařských záznamech stojí, že jsi zdravá. Tvá váha není příliš vysoká. A teď mi prosím odpověz na otázky, které jsi dostala.“

Gracii se sevřelo srdce, ale poslušně vytáhla kartičku s otázkami a podala ji. Upírka si ji vzala. Oči se jí rozšířily, když kartu uviděla, viditelně se otřásla. Gracie na ni zírala a chtěla se zeptat, o co jde, ale neodvážila se. Upírka rychle opustila místnost a Gracie čekala a třásla se. O chvíli později se vrátila s vysokým, hubeným mužem, který vypadal spíš jako chodící mrtvola než cokoli jiného.

„Pojď se mnou,“ zabručel na ni a oči mu zářily zvědavostí.

Gracie se natáhla pro oblečení.

„Ty nebudeš potřebovat,“ zavrčel muž a chytil ji za ruku. „Nemůžeme nechat pána čekat.“

Zaplavila ji hrůza. Pán – viděla jeho podobu v televizi. Obrovský upír, který o sobě tvrdil, že je egyptský bůh Apep. Kdyby předtím něco snědla, hned by to vyzvracela. Co po ní chtěl? Byla jen bojující svobodná žena ve městě plném lidí. Co mohla udělat, aby si získala pozornost boha všech upírů?

„Ne,“ vydechla a začala se vzpírat jeho sevření. „Ne, prosím, nedělej to!“

Otočila se zpátky k upírce. Ve tváři se jí zračil pocit viny, když se otočila zády. Gracie udeřila upíra, který ji držel. V hlavě měla naprosté prázdno, jak ji pohltila hrůza, ruce a nohy jí samy od sebe mávaly. Křičela, svíjela se v upírově sevření, ale on si toho zřejmě nevšímal. Její údery mohly být jen závany větru, protože s ním nedokázaly pohnout. Po tváři jí stékaly slzy a srdce jí divoce bušilo.

„Já to neudělám,“ křičela, jako by jen slova měla moc ji zachránit. „Neudělám to! Neudělám to!“

Upír zavrčel, když se jí podařilo zasadit mu ránu do čelisti. Otočil se na ni, oči zúžené, jak se ji snažil udržet. „Nemáš na výběr, děvče. Kromě toho si tě vybral sám náš pán. Měla bys být poctěna. Od svého znovuzrození si nevzal žádnou ženu a rozhodl se, že ty budeš mít tu čest patřit jen a jen jemu. Proč bojovat se svým osudem? Mohlo by to být horší.“

Gracie se mu vysmála do tváře, i když se jí podlomila kolena. Zhroutila se na podlahu, schovala si tvář a vzlykla. Upír znovu zavrčel a zvedl ji, nechal ji bezvládně viset, ale pevně ji sevřel kolem středu. Hlavou jí proběhly obrazy všeho, čeho se bála, a žaludek se jí vzbouřil. Neobjevilo se nic než malý hlen, který upírovi vyplivla do tváře.

Zatnul zuby a táhl ji za sebou.

Došli k výtahu na druhém konci chodby a sjeli jím přímo dolů na parkoviště pod halou. Tam ji upír odvedl k autu a strčil ji dovnitř. Gracie šlehla rukou a zamkla dveře dřív, než se upír dostal na druhou stranu. Zatímco vytahoval z kapsy klíč, zářivě se na ni podíval.

Odemkla si dveře a proběhla mezi auty, pryč od upíra.

„Ty malá…“ zavrčel upír a vyrazil za ní, mrskaje se vzduchem jako netopýr.

Hřmotný zvuk motorky donutil Gracii otočit hlavou. Instinktivně před ním utíkala a představovala si, jak se k ní řítí sám Apep na Harley Davidsonu. Upír, který ji pronásledoval, zasyčel, když jí rukou sevřel vlasy a trhnutím ji zastavil. Řvoucí motor se přibližoval, až cítila jeho vibrace v hrudi. Upír ji pustil – nad hlavou jí proletělo něco obrovského a ozval se přidušený výkřik.

Gracie se vrhla k dodávce a vyškrábala se pod ni. Čtyři obrovské tlapy drápaly do země, zatímco upír vyl bolestí. Ozvalo se trhání, praskání a pak ticho. Upírovo tělo ztěžka dopadlo na beton garáže. Vzduch naplnil pach podobný zkaženému ovoci, jak se kolem zlomeného těla rozlévala zčernalá krev.

Tlapky směřovaly k ní. Gracie si plácla oběma rukama přes ústa a snažila se potlačit těžký dech. Zvíře se sklonilo, obrovská vlčí hlava vykoukla pod dodávku, aby se na ni podívala. Zdálo se, že zelené oči ji pronikají skrz naskrz. Pak vlka v mžiku vystřídal muž. Velký, silný, s těžce zamračenou tváří.

„Vylez odtamtud,“ nařídil. „Nemáme moc času, než dorazí další upíři. Pokud tedy nechceš, abych tě tu raději nechal.“

Měnič. Gracii se zatajil dech v krku. Stejně jako upíři se objevili teprve před třemi měsíci. Říkalo se, že proti upírům bojují tajně, ačkoli zprávy byly plné jejich zlých a vražedných způsobů.

Ale cokoli bylo lepší než být kořistí upírů. Gracie si nedovolila myslet na příběhy o mučení a znásilňování, místo toho doufala, že tentokrát jí volba rulety bude ku prospěchu. Vyškrábala se zpod dodávky. Měnič ji snadno zvedl a odnesl ke své motorce jedoucí na volnoběh. Posadil ji na ni a vylezl za ní.

Teprve tehdy zaregistrovala, že je úplně nahý. A zezadu se k ní přitiskla jeho velmi nahá část a ona si velmi dobře uvědomila, jak chatrný nemocniční plášť vlastně je. Do tváří jí šlehlo horko, jak se pokoušela lépe zakrýt, ale pak už byli pryč a ona měla co dělat, aby se udržela a z motorky nespadla.

Když se vyřítili z garáže, ozvaly se za nimi výkřiky a jekot. Na Graciinu tvář dopadaly sluneční paprsky a ona se zhluboka nadechla, jako by to byl první vzduch, který dýchala. Měničovo teplo na jejích zádech působilo pevně a ona se mu pokusila poděkovat, ale vítr jí slova vyrval.

Jeli snad celé hodiny; několikrát se nečekaně vrhli do uliček nebo dolů po schodech. Než skončili, bolelo ji z toho trmácení celé tělo. Vlk ji zvedl z motorky před malou, ošuntěle vypadající budovou. Zvedl motorku pod jednou paží, druhou ji chytil za zápěstí a vtáhl ji dovnitř.

Jakmile se za nimi zabouchly dveře, vynořilo se ze dveří několik lidí. Zhruba polovina z nich byly ženy a obě pohlaví na ni chvíli zírala, než obrátili zuřivé pohledy na jejího zachránce.

„Co to sakra děláš, Danieli?“ vyhrkla jedna z žen a vyrazila vpřed. „Dohodli jsme se – žádné zbytečné riziko! Apep nám za to půjde po krku.“

Její zachránce pokrčil rameny. „Souhlasila jsi, teto Roxy. Řekl jsem, že nedovolím, aby se Apepovi dostala do rukou další. Vybral si ji z nějakého důvodu. Neměli bychom ten důvod zjistit, než ho necháme, aby ji vysál?“

Gracie se stáhla před pohledy, které na ni upíraly. Všichni musí být měniči. A oni ji tu nechtěli. Zaplavila ji hrozná myšlenka, že by ji mohli poslat zpátky, a podlomila se jí kolena. Daniel ji zachytil. Zavrtěla hlavou a zašeptala prosby, protože měla příliš sucho v krku na to, aby mohla jakkoli hlasitě mluvit.

„No, teď ji nemůžeme poslat zpátky,“ řekla další žena a dala si ruce v bok. „A zdejší kouzla nás před upíry chránila tak dlouho. Pojď sem,“ natáhla ruku. „Oblékneme tě.“

Několik mužů prošlo kolem ní, aby se na Daniela zadívali, ale ten jejich pohledy chladně přivítal. Podle jejich rysů byli všichni bratři. Gracie se zavrtěla, když se nechala odvést pryč, její mysl byla opět prázdná, i když tentokrát s úlevou. Daniel ji zachránil před tím nejhorším osudem, jaký si dokázala představit – a za to mu bude navždy vděčná.