Storm - 11. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Storm

Apep zařval smíchy. Daniel už Gracii neviděl, ale výkřiky mu rvaly srdce. Už nedokázal sedět v klidu. Zaklonil hlavu a vyjekl povel k útoku, pak se vrhl vpřed. První dva upíři, na které narazil, nebyli připraveni; jednomu utrhl ruku a druhého odhodil do skupiny dalších upírů.

Po jeho levici se ze stromů vyřítili Mia a Stín, rychle sráželi a mrzačili upíry, kteří jim stáli v cestě. Hrom a Josef rychle rozdělili upíry a rozbili je na ovladatelnější skupiny, zatímco Tornádo, Andy a Stewart je začali trhat na kusy. Danielův pohled se upíral výhradně na Apepa. Ten se protáhl plameny, aby od nich odtáhl Gracii, a Daniel vyskočil do vzduchu.

Jeho tlapy narazily do Apepovy hrudi. Gracie bezvládně spadla na zem, stále napůl v ohni. Daniel sevřel zuby kolem Apepovy paže. Zaryl drápy do Apepovy hrudi a mocně se vymrštil. Upír vykřikl bolestí, ale Daniel už od sebe paži odhazoval. Otočil se zpátky, popadl Graciinu paži do úst a vytáhl ji z ohně. Šaty, které měla na sobě, byly nasáklé krví, její kůže byla mramorově bílá, bez známek popálení nebo poškození ohněm. Hlavu měla zvrácenou na stranu. Daniel se proměnil zpět do lidské podoby a vzal ji do náruče.

„Gracie,“ zašeptal a pak trhl hlavou, když uslyšel zavrčení.

Tajfun prorazil bariéry a postupoval vpřed; svaly měl napjaté, jak se k nim blížil. „Idiote! Máš šanci, neztrácej čas!“

Daniel jemně spustil Gracii a pak se vrhl po Apepovi, který ho chytil do ruky… do ruky, kterou mu Daniel utrhl. Daniel překvapeně vykřikl, když si ho Apep přehodil přes rameno. Zavrávoral, když dopadl na zem a skutálel se z okraje odkryté skály. Vyskočil zpátky na nohy a v hrdle mu zavrčelo. Apep pokusně pohnul paží, zatímco Daniel pohlédl do strany, kam odhodil useknutou končetinu; stále tam byla.

Projel jím mráz. Apep se dokázal zregenerovat.

Upír se zasmál a zvedl ruku, aby zabránil Tajfunovi skočit na Daniela. „Jsem nesmrtelný,“ hlesl. „Jsem bůh. Myslel sis, že mě můžeš zabít? Ani sám Ra mě nedokázal zničit. Proč si myslíš, že ty, ubohé malé dítě, bys to dokázal?“

„To se ještě uvidí.“ Daniel se vrhl na Apepa.

Tajfun stál opodál a pohupoval se na patách sem a tam. Apep se Danielovi vyhnul, zasmál se a gestem ukázal na Tajfuna. Ten se otočil na podpatku a vrhl se na Roxy, aby na něj vzápětí zaútočili Josef a Stewart. Daniel se otočil pomaleji, nenáviděl Apepův úšklebek, ale věděl, že kdyby jen zaútočil, nebylo by mu to nic platné. Musel to hrát chytře.

„Už jsi skončil s tím, aby za tebe ostatní dělali špinavou práci, co?“ zavrčel, ustoupil stranou a studoval Apepovu řeč těla. Měl uvolněná ramena, na tváři nadřazený úsměv a v očích výraz, který říkal, že si to užije. „Rozhodl ses, že to pro jednou nemusíš nechat na ostatních?“

„Myslíš, že mě ty tvoje posměšky ovlivní?“ Apep se zasmál. „Podívej se na svou milenku, chlapče. Já jsem si ji vyžádal. Brzy bude moje. Bude upírkou a mou bohyní. Vidíš, jak ji plameny nesežehly? Měl jsem pravdu… ona je ta pravá.“

Daniel znovu vyrazil. Jeho pěst vylétla na Apepův obličej, ale Apep snadno uskočil stranou. A pak zase uskočil stranou. A znovu. Když udeřil, Daniel jeho ruku ani neviděl – ale cítil, jak mu narazila do krku. Odhodilo ho to dozadu a málem přistál v ohni vedle Graciina nehybného těla. Rozkašlal se, dusil se a snažil se pohmožděným hrdlem nadechnout.

„V co jsi doufal, štěně?“ Apep se mu posmíval, když se přiblížil. „Myslel sis, že zachráníš svou Gracii a mě zabiješ? Měl jsi vědět, že jsi na to příliš slabý.“

Danielovi se rozbušilo srdce. Slyšel, jak jeho lidé vydávají výkřiky bolesti; upíři se odráželi a Tajfun… Na okamžik zavřel oči. Apep byl zjevně silnější než on – v hrubé síle se mu nemohl rovnat.

„O ni se ale neboj. Nebudu ji nutit do své postele. Ne, až ji budu mít, bude mě prosit, abych ji ošukal.“

Zbývalo udělat jediné. Daniel se proměnil zpět do své vlčí podoby a vyštěkl povely k ústupu. Pak popadl Gracii, hodil si ji bezvládně přes záda a vrhl se skrz plameny pryč od Apepa. Upíři se otočili, Apep vydal překvapený výkřik, ale ostatní měniči se shromáždili kolem něj a společně utíkali zpátky do lesa.

Běželi dobrých deset minut, než je Tajfun dohnal. Odrazil Friedu stranou a zaryl drápy do Danielova boku.

Daniel klopýtl na stranu a Gracie mu sklouzla ze zad. Stín po ní vyrazila; Daniel na ni varovně zavrčel, i když se otočil a udeřil hlavou do Tajfuna. Stewart a Andy se po obou stranách vrhli za bývalým alfou. Stín zavrčela, pak popadla Gracii za paži a přehodila ji přes záda Mie. Tygr vydal bolestivý zvuk, což způsobilo, že Tajfun šlehl hlavou. Na nejkratší vteřinu se všude kolem rozhostilo ticho.

Pak Tornádo uskočil a zaťal zuby do Tajfunova ramene, Mia vyrazila s Gracií na zádech a z nebe se snesli upíři. Daniel se usilovně bránil a zoufale se snažil nevidět jim do tváří. Zuby se mu zarývaly do těla, vzduch naplnil pach jeho krve. Pak se na něj Tajfun znovu vrhl.

Daniel se s bývalým alfou střetl a neudržel se. Vzduchem létalo vrčení, krev a srst. Tajfun bojoval, jako by byl posedlý, a rval Danielovi obličej a ramena. Hrom, Tornádo a Blizzard se na ně vrhli a srazili Tajfuna k zemi. Daniel přestal bojovat, aby se zorientoval, i když se otočil a přichytil se nejbližšího upíra. Jakmile měl trochu prostoru k dýchání, rychle se rozhlédl a zoufale hledal Guineveru.

Našel ji a Andyho, jak se perou, Andy se snažil bránit, zatímco Guinevera vrčela, kousala a škrábala. Andymu uklouzla noha. Padl k zemi a Guinevera padala za ním. Danielovi vyletělo srdce z hrdla, když jeho otec zavyl bolestí, zatímco matčiny zuby se mu zabořily do krku. Odtrhla se a po bradě jí stékala krev. Vzápětí se její ruce sevřely kolem krku jejího druha a začaly v něm dusit život. Daniel se vrhl vpřed, ale zablokovalo ho půl tuctu dalších upírů.

„Jdi pryč,“ křičel, i když Andy bojoval, aby se vymanil z jejího sevření. „Nedívej se!“

Byl příliš daleko. Naplnil ho chladný, dutý strach. Zoufale se k nim snažil dostat; prodíral se upíry. Trhal je na kusy a házel za sebou kusy. Andyho pohyby se však zpomalovaly, stávaly se trhanějšími. Nedokázal se tam dostat včas.

A pak tam byl Stewart. Skočil Guinevere na záda, zuby se jí zabořil do ramene, jak s ní škubal. Vykřikla bolestí, když ji odtrhl. Roxy se vrhla dovnitř a chytila ji za nohu. Kosti praskaly, jak jí vyvracela hlavu na jednu stranu a pak na druhou. Guinevera se zhroutila, když Stewart a Roxy popadli Andyho škubající se tělo a odtáhli ho pryč od boje, mizícího mezi stromy.

Tajfun mu vrazil do boku. Daniel klopýtl, překulil se a přelomil čelistí alfovu nohu. Škubl sebou a vytrhl Tajfuna z rovnováhy. Většina upírů zmizela mezi stromy, mezi listím se ozývaly skřeky, aby našli Gracii. Ostatní měniči se vymanili ze svých bojů; pronásledovali upíry a nechali Daniela a Tajfuna samotné.

Bývalý alfa, se vyprostil z Danielových čelistí a klopýtal pryč. Daniel využil příležitosti, vyhoupl se na nohy a naslepo se vrhl mezi stromy. Projelo jím uspokojení, pak se soustředil na udržování vzdálenosti mezi sebou a Tajfunem; dostatečně blízko, aby ho mohl dál vábit sám, ale těsně mimo dosah.

Nějakou dobu běžel, až se mu boky zvedaly a byly kluzké potem. Zvuk Tajfuna, který se prodíral mezi stromy, se vzdaloval, a tak si Daniel vybral místo a otočil se. Během několika vteřin alfa zaútočil skrz křoví. Když viděl, že Daniel změnil taktiku, pokusil se smykem zastavit, ale krvácející noha se mu zachytila o kmen, převrátil se na hlavu a s bolestivým nárazem přistál.

Daniel se na něj v mžiku vrhl a využil své mohutnosti, aby většího vlka přišpendlil k lesní půdě. Sevřel čelisti kolem Tajfunova krku a Tajfun ztuhl. Daniel vydal ze sebe vrčení.

Pod ním se obrovské vlčí tělo změnilo na lidské. Daniel zaváhal jen vteřinu, než se také proměnil; nechtěl snad právě tohle, možnost promluvit si s Tajfunem? Jen se modlil, aby byli od Apepa dostatečně daleko a jeho kontrola byla oslabena.

Tajfun na něj zíral, když ho Daniel dál tiskl k zemi, tentokrát přiložil nůž, který měl připevněný k noze, k Tajfunovu krku, aby ho udržel na místě. Za tím upřeným pohledem se zdálo, že je Tajfun skoro… spokojený.

„Myslím, že víš, co to znamená,“ zavrčel na něj Daniel. „Už mě nebaví, jak nás neustále lovíš. Je načase, aby to skončilo.“

Byla to úleva v Tajfunových očích? „Dobře,“ vyhrkl. „Protože už mě nebaví být loutkou. A ty mě nemůžeš vzít do zajetí.“

Daniel se snažil zachovat prázdnou tvář, když si uvědomil, že od něj Tajfun očekává, že ho zabije; měl v úmyslu ho zajmout. Mohl by bývalého alfu opravdu zabít? Kromě otce a strýců ho Tajfun naučil o životě víc než kdokoli jiný… byl jediný, kdo chápal, co to znamená být napůl měničem a napůl upírem!

„Nemám rád, když mi někdo říká, co mám dělat,“ usnesl. „A kromě toho se mi nelíbí pomyšlení na to, co by mi Mia udělala, kdybych tě zabil.“

Tajfunovy oči se rozšířily a pak zúžily. Zasyčel a zasmál se. „Tak to jsi blázen. Jsem nebezpečí, tvůj nepřítel; když mě nedokážeš zabít, jak ji chceš ochránit?“

Daniel se na něj zadíval a na zlomek vteřiny ztratil soustředění, jak se jeho mysl obrátila ke Gracii; ten zlomek vteřiny byl vše, co Tajfun potřeboval. Vzepjal se a odhodil Daniela stranou. Jeho pěst zasáhla Danielovo zápěstí a nůž odletěl. Tajfun zavrčel, vrhl se na Daniela a přitiskl ho k zemi. Jeho ruce se ovinuly kolem Danielova hrdla a začal ho svírat.

„Všichni máme rozkaz tě zabít, pokud budeme mít příležitost,“ zavrčel Tajfun. „Dostal ses k jeho zabití blíž než kdokoli z ostatních. Kdybys udržel pozornost, mohl jsi ho zabít! Mohli jsme být všichni volní! A teď se tě chystám zabít já a ani jeden z nás tomu nemůže nijak zabránit.“

Daniel ho udeřil pěstí do ledvin, ale nezdálo se, že by to mělo nějaký účinek. Popadl za ruce, které mu tiskly krk. Dusil se mu dech a cítil, jak mu tep buší proti Tajfunovým prstům. Začala v něm narůstat panika, i když se ji snažil potlačit. Nehodlal se vzdát bez boje!

Jeho prsty sjížděly po Tajfunových pažích, po jeho tváři, všude, kam dosáhl. Z ran vytékala krev, ale Tajfun si toho nevšímal, oči měl tvrdé a rozzlobené, zuby vyceněné v chrapláku. Danielovi se před očima začala točit tma.

Pak se ozval Miin hlas. „Robbie!“

Tajfunova hlava sebou trhla. Začal se třást, když jeho sevření povolilo právě tak, aby Daniel mohl hlučně vydechnout.

„Robbie,“ zopakovala Mia a její hlas ztichl. „Ne…“

„Mio,“ zakuckal se Tajfun, jako by to byl on, koho teď škrtí. „Nemůžeš… musíš odejít.“

Popošla dopředu s nataženýma rukama. „Pojď domů. Prosím. Můžeš s ním bojovat. Vím, že jsi silnější než tohle.“

Tajfun zavrčel tak prudce, že Mia ucukla zpátky. Daniel ležel tak klidně, jak jen to šlo, a snažil se nabrat sílu, než na sebe opět přitáhne Tajfunovu pozornost. Po chvíli, která se zdála jako věčnost, se Mia začala znovu přibližovat a v očích jí prosily slzy, které jí stékaly po tváři.

„Jsi silnější než on,“ zašeptala. „Můžeš s ním bojovat.“

„Nemůžu,“ zakuckal se Tajfun. „Nemůžu… Musíš odejít. Přikázal mi, abych tě zabil, a já… nejsem dost silný.“

„Jsi,“ zašeptala Mia.

Tajfun se náhle vrhl k zemi. Daniel se natáhl po jeho kotníku a nehty se mu zaryly do Tajfunovy kůže; Tajfun se proměnil, i když po ní šel. Jednou tlapou ji tvrdě udeřil do hlavy a pak už byl Tajfun pryč. Zavyl, když se řítil mezi stromy, kam, to Daniel nevěděl. Daniel se chtěl vrhnout za ním, ale Mia se zhroutila na zem, ruku si přitiskla k obličeji a vzlykala.

Daniel k ní spěchal a zvedl ji ze země. Je dost silný na to, aby utekl, a nebojoval, pomyslel si zoufale, když poslouchal, jak Tajfunův řev utichá. Jeho myšlenky se stočily k matce a on se zarazil. Možná přece jen existuje naděje…