Storm - 10. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.:Evudar

Gracie

Ledové sevření jejích paží bylo jako ze železa. I když Gracie kopala, křičela a plakala, zdálo se, že si toho nevšímají. Když ji táhli ven z temného podzemí, po tváři jí tekly slzy. Myslela si, že se jí uleví, když bude zase nad zemí, bude dýchat čerstvý vzduch a bude mít přirozené světlo. Ale to bylo ještě předtím, než ji vytáhli z cely, převlékli do odhalujících šatů s hlubokým výstřihem a pak ji vyvlekli ven, aby se postavila Apepovi.

Světlo měsíce v úplňku zalévalo zemi stříbřitým světlem. Bylo tak jasné, že viděla všechno do nejmenších detailů. Apep stál uprostřed jakéhosi obrazce vytesaného do skály, obrazce se zakřivenými liniemi a podivnými symboly kolem. Vypadaly egyptsky, ale Gracie nevěděla dost na to, aby pochopila, co říkají.

„Máme slzy?“ Apep se pobaveně zeptal, když ji táhl, aby se s ním postavila doprostřed obrazců. „Ale no tak, je to velká čest.“

Upíři ji pustili a Gracie se okamžitě pokusila utéct. Její nohy dopadly na zem jen dvakrát, než se Apepovy paže vymrštily a ovinuly ji kolem pasu. Vykřikla a hodila mu hlavou o hruď, ale mohla být klidně králíčkem, který mu olizuje uši, jen aby se jí dostalo odezvy. Apep ji odtáhl zpátky do středu symbolů a otočil ji. Jeho ruce se sevřely nad jejími zápěstími a držely ji na místě bez ohledu na to, jak se mu bránila.

„Zapal to,“ řekl jí přes rameno.

Guinevera a Tajfun stáli hned za ním, ve tvářích měli zřetelný hněv a nenávist; oba vzali do ruky pochodeň a vykročili vpřed. Čelisti měli sevřené tak pevně, že si Gracie byla jistá, že zadržují vše, co chtějí říct.

„Počkejte,“ vykřikla zoufale, když sklonili pochodně k vnějšímu kruhu. „Prosím! Aspoň mi řekněte, co se mnou hodláte udělat. Prosím. Možná jsem pro vás jen nějaký člověk, někdo, koho můžete vysát, ale zasloužím si alespoň vědět, proč to děláte.“

Apep zavrčel, ale to stačilo, aby se Tajfun s Guineverou zarazili. Podívali se na ni a pak na něj a čekali. Apep na ni zíral, jeho obludná velikost ji rozechvívala; i kdyby měla nějakou zbraň, co by mu mohla udělat?

Udeřit ho kolenem mezi nohy.

S tím ale počkala, jestli nejdřív promluví.

K její úlevě to udělal.

„Co víš o Raovi?“ Apep se zeptal a naklonil hlavu na stranu.

Gracie zhruba polkla. Teď, když nastalo ticho, si nebyla jistá, jestli dokáže promluvit přes knedlík ve vyschlém hrdle. Ztěžka polkla, odkašlala si a odpověděla šeptem. „Vím, že byl hlavním egyptským bohem. Měl být sluncem… nebo hovniválem, který kutálí slunce po obloze… něco takového. Vím, že je to tvůj nepřítel. Jeden příběh, který jsem četla, říkal, že ses narodil z jeho pupeční šňůry…“

„Opravdu?“ Apep se zasmál a uvolnil jedno její zápěstí. Bojovala s nutkáním okamžitě utéct – stále ji svíral, a kdyby se teď pokusila o útěk, jen by ji sevřel ještě pevněji. Zachvěla se nutkáním bojovat a utéct, ale zadržela se. Apep jí poklepal na nos, až sebou trhla. „To je ale příběh. Naprosto nepravdivá, ale docela zajímavá historka.“

„Bylo to před několika tisíci lety. Máme jen záznamy z kultury, která se od svých počátků dramaticky změnila. Takže… co s tím má společného Ra?“

Apep se usmál. „Ra byl můj nepřítel, jak jsi říkala. Oba jsme byli vybráni ostatními bohy, abychom obdrželi jedinečné dary. Já se stal prvním upírem a on prvním měničem. Ale on naklonil ostatní na svou stranu, a místo aby se přidali ke mně v mé síle, následovali jeho. Rozhodli se stát měniči. Nepřemýšlela jsi o tom, proč upíři nemohou zabloudit ke světlu, aniž by pili krev měničů?“

Ani to nevěděla a mlčela.

„A přesto, když se upír napije příliš mnoho od měniče, stane se z něj měnič. Poslední facka do tváře, i když mě zabil.“

„Jak tě mohl zabít, když jsi teď naživu?“ zeptala se.

„Jsem bůh. Smrt mě nemůže zadržet.“ Apep se usmál. „Jsi Raův potomek. Vidím v tvých očích světlo, které tak miloval. A protože mi vzal všechno, vezmu si i já všechno od něj. Potřebuji bohyni a ty staré už všechny usnuly… ne že bych o některou z těch děvčat stejně stál. A ty… až se Ra se mnou pokrevně spojí, budu mocnější, než se mu kdy zdálo.“

Gracii se zatajil dech v hrdle. Potřebuje bohyni? Spoutanou krví? Žaludek se jí sevřel, jak se stáhla. Zvedla se jí žluč a najednou cítila, jak se v ní vzedmul vztek. Podařilo se jí odtrhnout ruku, když vyrazila; její koleno se rozdrtilo mezi Apepovýma nohama; oči se mu rozšířily, jak se prohnul a vydal ze sebe bolestný sten.

Takže i bůh byl zranitelný.

Nečekala, až se bude moci škodolibě radovat. Místo toho se otočila na patě a vyrazila pryč. Ostatní upíři se kolem ní sevřeli; jeden z nich ji popadl za vlasy a škubl s ní dozadu. Nohy se jí vymkly zpod nohou a ona těžce dopadla; něco zapraskalo, ale jestli to byly její kosti, nebo větvičky pod ní, to nevěděla. Z plic se jí vytratil všechen vzduch a marně se snažila zalapat po dechu.

Ozvalo se divoké zavrčení a vzápětí si uvědomila, že upír, který s ní takhle škubl, leží na zemi, škube sebou a chytá se. Tajfun se postavil nad ni a odhodil upírovu hlavu stranou. Zavřela oči a dusila se zvratky, i když nemohla dýchat.

Zvuk pěsti narážející do masa, následovaný Tajfunovým bolestným zachrčením, ji jen přiměl schoulit se těsněji k sobě. Plíce se jí právě začínaly zvedat, hruď se jí prudce stahovala, jak se snažila vypudit zvratky z úst a hrdla. Něžné ruce ji otočily na břicho a konejšivě jí třeli záda. Guineveřin jemný hlas jí šeptal do ucha, ale přes Apepa a Tajfuna slova neslyšela.

„Zranil tu dívku; řekl jsi, že máme zabít každého, kdo se ti ji pokusí vzít,“ vyhrkl Tajfun.

„Není tak těžce zraněná.“ Další rána, další zachrčení bolesti. Gracie vykašlala zvratky a pak se přerývaně nadechla.

Když vzhlédla, Apep stál nad Tajfunem, který klečel na kolenou se skloněnou hlavou. Celé tělo se mu třáslo, ruce měl zaťaté v pěst. Gracie rozšířila oči; nebyl tak úplně pod kontrolou, jak si ostatní mysleli. Viděla, jak se snaží vyprostit. Kdyby se jim podařilo dostat ho dostatečně daleko od Apepa, možná by…

Apep se k ní otočil; chytil ji zezadu za krk a vytáhl na nohy, pak ji odtáhl zpátky do středu vytesaného kamene. Zapálili je dva další upíři a všude kolem nich vyšlehly plameny. Apep si ji přitiskl k hrudi, strhl jí hlavu na stranu a zabořil jí tesáky do krku.

Kupodivu to nebolelo… zpočátku.

Když to přišlo, bylo to těžší, než kdyby jí někdo vyrazil dech. Všechna síla se vytratila. Svaly jí ochably, jak jí zmítala agónie. Zatmělo se jí před očima a cítila, jak jí krev odtéká, vysávána velkými, lačnými doušky. Apepovy ruce se jí zaryly do těla. Divoce vytřeštila oči, čelist jí poklesla, ale nevydala ani hlásku.

Apep zavrčel a sevřel ji ještě pevněji. Z hrdla mu vycházelo drobné vrčení, jeho prsty jí dělaly modřiny.

Náhle ji pustil. Upadla, bolest jí stále procházela. Nic jiného jí nezbývalo. Necítila zem pod sebou ani spalující žár plamenů, které je obklopovaly. Teprve když ji Apep znovu uchopil za paži, ucítila všechno.

Z hrdla se jí vydral výkřik. Apep ji přivedl do sedu a všechno světlo a barvy kolem ní se rozprskly. Upíří monstrum se zachechtalo, když jí sevřelo ruku na krku, tak pevně, že jí téměř přerušilo dýchání. Po hrudi jí stékalo cosi horkého a vlhkého a ona si na okamžik vyděšeně myslela, že na ni slintá, ale ne, byla to její krev. Hlava se jí zatočila, když pohlédla do Apepových temných, nelítostných očí.

„Cítíš to? Jed, který ti koluje v krvi? Brzy dostaneš ten největší dar, Gracie Underhill. Budeš nesmrtelná. Navždy budeš stát po mém boku jako moje královna a bohyně. Všichni tě budou ctít. To je…“ Znovu se zasmál. „Pokud tu proměnu přežiješ. Doufejme, že budeš silnější než ostatní.“

Pustil ji a prošel plameny, jako by na něj neměly žádný vliv. Něco zapraskalo a podél další linie konstrukce se rozběhl výbuch ohně, který zapálil kruh blíž k ní. Gracie vykřikla, jak jí tělem projela do běla rozpálená bolest. Snažila se od plamenů odtrhnout, ale byly všude kolem ní a jejich žár byl téměř stejně bolestivý jako jed, který jí procházel tělem.

„Doufám, že přežiješ,“ zamumlal Apep zpoza stěny plamenů. „Pokud ano, znamená to, že konečně budu mít svou bohyni, která založí novou formu upíra. Tak dlouho jsem snil o tom, co všechno s touto podobou dokážu… Doufám, že i s tvou podobou budu moci naplnit své představy.“

Jakmile by se stala upírkou, byla by pod jeho nadvládou. Stejně jako Guinevera. Stejně jako ostatní. Nemohla by se bránit.

To bylo děsivější než se stát upírem. Zvedla hlavu, bílá barva ji oslepila před plameny. Do mysli jí začala pronikat myšlenka… Ještě ji nepohlcovaly, jen se stále více přibližovaly. Měla v plánu se spálit, jen ještě ne. Kdyby se dokázala do plamenů převalit, možná by ji jejich žár zabil dřív, než by proměna začala…

V mysli jí vytanul Danielův obličej. Jeho laskavé oči, křivý úsměv, způsob, jakým se smál, když udělala hloupou slovní hříčku. Zavřela oči a snažila se představit si teplo jeho objetí. Kdyby ho tak mohla vidět naposledy…

Ale na sny nebyl čas.

Nebyl čas na přání.

Po tváři se jí skutálela slza a zasyčela.

Gracie se vrhla do středu plamenů. Apep zařval. Projela jí bolest, jak jí plameny olizovaly kůži. A pak se ozvalo vytí.