ST - 13. kapitola

Překlad: Já

Kor.: Ona

Bram Windsor

Nezáleží na tom, jestli jste o půl metru vyšší. Nezáleží na tom, jestli máte výrazně více svalové hmoty. Nezáleží na tom, jestli jste toho muže celý život považovali za svého druhého otce.

Mluvit s ním o tom, že si vezme jeho osmnáctiletou dceru, bylo kurevsky děsivé. A říct mu, že jsi ji požádal o ruku a navlékl jí na prst prsten, aniž bys ho předtím požádal o svolení, bylo ještě horší.

Sakra.

Miluju Staci a Shanea Blissovy, ale věci se nevyvíjely tak, jak jsem očekával. Vážně nám zkurvili životní plány.

Claudiini rodiče jsou vychovatelé. Vzdělání je pro ně důležité. Věří, že je pro ni klíčové, aby v životě uspěla. Já to chápu. I já si cením důležitosti vyššího vzdělání. Sakra, proto mám magisterský titul z účetnictví.

Ale Claud na vysokou školu jít nechce. Nikdy na ni nechtěla. Ani zásnubní prsten na jejím prstu, ani naše plány na svatbu ji k tomuto rozhodnutí nemotivovaly.

O možnostech se debatovalo. Probíraly se alternativy. Dělaly se ústupky.

Jsme stále zasnoubeni, ale svatební plány jsme odložili a Claud má koncem měsíce odjet na UT.

První možnost: počkáme dva roky a její rodiče nám dají požehnání, pokud se budeme chtít vzít ještě předtím, než dokončí vysokou školu.

Druhá možnost: jít proti jejich přání a… já nevím. Možná se na věky smažit v pekle? Protože přesně tak to znělo, že by se stalo, kdyby Claudie nešla na vysokou.

Vybrali jsme si první možnost. A já z toho nemám radost ani za mák.

To bylo před sedmi týdny a teď stojíme v mé koupelně, vznášíme se nad plastovou tyčinkou na lince a čekáme, až nám odhalí náš osud.

„Druhá řada není.“

„Právě jsem se na ni vyčůrala, Duku. Buď trpělivý. Ještě to nestihlo zabrat.“

Těhotenství zmaří dohodu, kterou jsme uzavřeli s jejími rodiči. Na konci srpna už neodjede na vysokou. Už nebudeme čekat dva roky, než se vezmeme. Zůstane tady a bude mou ženou a matkou našeho dítěte.

Kurva, Staci a Shane na mě budou naštvaní. A Owen… Nechci ani pomyslet na to, jak moc se bude vztekat, jestli bude těhotná. A není šance, že by mi někdy uvěřili, že jsem ji nezbouchnul schválně.

Stojíme nad testem, díváme se a čekáme, až se objeví bledě růžová čárka. Nebo taky ne. Její oči se přesunou ke mně. „Jaký výsledek chceš?“

Stejnou otázku si kladu od chvíle, kdy mi Claud řekla, že nedostala menstruaci. „Otěhotnět zrovna teď není ideální, ale chci si tě vzít. Pokud to díky pozitivitě tohoto testu bude teď a ne až za dva roky, nebudu se kvůli tomu zlobit.“

Její tvář se uvolní. „Nezlobíš se na mě?“

„Proč bych se na tebe měl zlobit, zlato?“

„To já jsem měla na starosti antikoncepci a teď bych mohla být těhotná.“

„Antikoncepce občas selhává, i když se bere dokonale. To se stává. Není to tvoje chyba, když nefungovala.“

„Chci si tě vzít.“ Claudie se na mě podívá. „Je špatné doufat, že to bude pozitivní, pokud to znamená, že se dříve stanu tvou ženou?“

„To si nemyslím. O dětech jsme už mluvili a shodli jsme se, že je chceme. Možná že to první přijde o něco dřív, než bylo v plánu.“

Claudia zvedne těhotenský test a otočí ho tak, abych ho viděla. „Myslíš dřív, jako že za devět měsíců?“

Dvě růžové čárky. Nedá se to splést. Náš osud byl zpečetěn. Naše zvláštní pouto je silnější než kdy dřív a nikdy se nedá přerušit. Jsme navždy spojeni vzájemnou láskou. A nyní i prostřednictvím tohoto dítěte.

Claudia Laine Bliss. Moje malá holubička. Je to její tvář, kterou vidím pokaždé, když zavřu oči. To její rty toužím políbit. Toužím po jejím doteku. Ona je hmatatelný tlukot mého srdce a vzduch v mých plicích.

Ona je moje láska. Moje nejlepší kamarádka. Téměř moje žena. A nyní matka mého nenarozeného dítěte.

Navždy moje.