ST - 12. kapitola

Překlad: Já

Kor.: Ona

Bram Windsor

Jsem uprostřed třetího kola s Claudií, když začne nepřetržitě zvonit zvonek u dveří. Zdravý rozum mi říká, že to nemůže být dobré. Uprostřed noci se u vašich dveří nikdo neukáže, pokud se neděje něco zlého.

Přestávám přirážet, přestože jsem tak blízko vyvrcholení. „Sakra.“

„Kdo myslíš, že to je?“

Bydlím v bytovém komplexu. Mezi sousedy se děje spousta šíleností. Proto je to jeden z důvodů, proč si chci co nejdřív pořídit dům. Zvlášť teď, když budu mít manželku.

„Mohl by to být opilý soused. Nebo je někdo u špatných dveří.“

Claudie mi sklouzne rukou kolem krku. „Nechci, abys otvíral.“

„No, musím se aspoň podívat z okna a ujistit se, že mi nikdo neumírá na prahu.“

„Neotvírej, když je to někdo, koho neznáš. Nemůže se dít nic dobrého, když ti někdo cizí stojí u dveří takhle pozdě.“

„O tom se s tebou nehádám, zlato.“ Lidé dělají šílené věci.

Vytrhnu se jí a proklínám modrý pruh, když vstávám z postele; ten zmrd u dveří prostě nepřestane zvonit na ten zatracený zvonek.

Škubnu sebou a natáhnu si džíny. Žádné tričko. Žádné spodní prádlo. Není k tomu žádný důvod. Mám v plánu se hned vrátit do postele a dojíst holčičí dortík s pěkným mrholením.

„Panebože. To musí zvonit patnáct tisíckrát?“ ptám se.

Claudie se posadí a sáhne po svých sexy šatičkách na podlaze. „Ani náhodou, kurva. Až se vrátím do postele, chci tě mít nahou. Ještě jsem s tebou ani zdaleka neskončil.“

„Slitování, Dukeu. Už jsme to dělali třikrát. Myslela jsem, že chlapi potřebují čas na zotavení.“

„Technicky vzato to bylo dva a půl, což se vlastně počítá jen jako dva, protože jsem to nedokončil.“ Byl jsem mírnější, než jsem chtěl. A pokaždé jsem se ujistil, že je dost kluzká. „Bolí tě to? Potřebuješ pauzu?“

„Ale ne. Jsem v pohodě. Víc než v pohodě. Jen mě překvapuje, že jsi to dokázal zopakovat tak brzy.“

„Dobře. Protože až se vrátím, mám v plánu něco jiného.“

„Něco jiného?“

„Neboj se. Bude se ti to líbit. Slibuju.“

„Budu tady nahá a budu čekat.“

Přísahám, že by měl nějaký sráč krvácet. To je jediný důvod, proč odpustím tomu, kdo nás vyrušil.

Než otevřu dveře, vykouknu ze žaluzie s úmyslem vzít si pistoli, pokud nepoznám osobu na druhé straně. Ale poznávám jeho tvář.

Owen se kolem mě protlačí, když otevřu dveře. „Co to kurva, děláš, že zvoníš u mých dveří jako maniak uprostřed noci?“

„Co to kurva, dělám? Myslím, že spíš, co to kurva děláš ty?“

Do prdele. To není dobré. Ví o tom? Přišel na to, že jsme s Claudií spolu? „O čem to mluvíš?“

„Je sobota večer. Moje sestra má být u kamarádky, ale má tady auto a ty máš zhasnutá všechna světla.“

Dívám se na něj a nic neříkám. Nejsem připravený ani lhát, ani mu říct pravdu.

„Je tady Claudia? Kryješ ji, aby se mohla plížit s nějakým klukem?“

Lhaním se v tuhle chvíli nedá nic získat. Stejně máme v plánu to zítra všem říct. „Takhle jsme nechtěli, abyste se to dozvěděli.“

„Zjistit co?“

Tenhle rozhovor s Owenem jsem si v hlavě přehrával pořád dokola, ale přísahám, že si nepamatuju ani jedno z nacvičených slov. Jsem prázdný. „Že jsme s Claudií spolu.“

„Chceš říct, že jste spolu, protože ona je teď tady?“

„Ne. Jsme spolu ve vztahu.“

„To teda sakra nejste.“ Jeho tvář se zkřiví. „Je to pravda. Sakra. Ty. Jsi. Zkurvysyn.“

S Owenem jsme nejlepší kamarádi celý život a nikdy se na mě takhle nepodíval, jako by mě chtěl zabít. „Uklidni se, Owene.“

„Já se kurva neuklidním.“ Prohlíží si můj obývák. „Kde je?“

Nemůžu to udělat. Nemůžu mu říct, že je v mé posteli.

Jeho oči se zvětší. „Kurva. To. Dostanu odsud svou sestru.“

Otočí se a kráčí k mé ložnici, já mu jsem v patách. Chytnu ho za záda košile a zní to, jako by mu praskly desítky stehů, když s ním škubnu dozadu. „Neotvírej ty dveře, Owene.“

Otočí se na mě a strčí mi do hrudi. Síla jeho strčení je nečekaná. Způsobí, že klopýtnu dozadu a ztratím rovnováhu i sevření, které jsem na něm měl.

Rozrazí dveře a zarazí se, když uvidí Claudii v mé posteli s dekou vytaženou až k bradě. „Owene…“

„Ty parchante.“ Owen se otočí a na chodbě mě napadne, oba se sneseme na podlahu. Jedna rána a pak druhá a třetí a čtvrtá. „Je to moje malá sestřička. Svěřil jsem ti ji.“

Nemám nejmenší chuť se Owenovu útoku bránit. Zbožňuje Claudii a cítí potřebu ji chránit. Nakopat mi zadek je jediné východisko, které má pro svůj vztek, který ke mně právě teď cítí. Chápu to. A má plné právo mi dát na prdel.

„Přestaň, Owene. Hned.“ Claudia vyběhne z ložnice a snaží se Owena ze mě strhnout. „Bram neudělal nic špatného.“

„Kurva že neudělal.“ Owen se otočí a strčí do Claudie, čímž ztratí rovnováhu a narazí do zdi, načež spadne na podlahu.

A já vidím jen rudou barvu.

Obtočím mu ruku kolem krku a přemůžu ho. Přetočím naše těla a jeho záda s žuchnutím dopadnou na podlahu. „Můžeš mě mlátit, jak chceš, ale jí se nikdy ani nedotkneš. Zabiju tě.“

„Prosím, přestaňte. Oba dva,“ křičí.

Pustím Owena, vrhnu se ke Claudii a vezmu ji do náruče. „Jsi v pořádku?“

„Jsem v pořádku.“

S úlevou si povzdechnu, opřu se o zeď a držím ji v náručí. V jednu chvíli si oblékla moje tričko a teď si ho natahuje přes kolena, aby si zakryla nohy. Zaboří se do mého objetí a stranou obličeje se mi přitiskne na hruď. Líbám ji na temeno hlavy a hladím po vlasech přesně tak, jak jsem to dělával pokaždé, když ji Owen a River něčím rozrušili.

„Claud. Podívej se na mě.“ Chvíli je úplně ztuhlá, než se podívá na Owena. „Promiň. Nechtěl jsem to udělat. Nikdy bych ti úmyslně neublížil.“

„To samé já, Owene. Já bych jí taky nikdy neublížil.“

Posadí se a opře se o zeď naproti nám, rukou si pěstí prohrábne temeno vlasů. „Myslíš, že ji můžeš využít a pak odejít, a že jí to neublíží?“

Pevně sevřu Claud. „Já ji nevyužívám – ani trochu – a rozhodně neodejdu. Nikdy. Miluju ji.“

Podívá se na mě, jako by byl znechucený. „Je to moje malá sestra. Je jí sedmnáct let. Nemůžeš ji milovat.“

„Je jí osmnáct. Můžu a miluju ji.“ Copak nikdy neviděl, co je mezi námi? „Copak to nevidíš, Owene? Nikdy nezáleželo na tom, kolik jí bylo let. Vždycky jsem ji miloval.“

„Vždycky jsi ji miloval. Co to vůbec znamená?“

„Máme mezi sebou zvláštní pouto. Vždycky jsme měli.“

Vidím, jak se mu ve tváři objevuje uvědomění. „Jak dlouho už si s ní zahráváš?“

„Vždycky v tom něco bylo, ale nikdy jsme se podle toho nechovali. Až před dvěma měsíci. Ne dokud jsem ji nezačal doučovat. Ale ani pak jsem se jí nedotkl. Dnes večer to bylo… poprvé.“ No, to všechno není tak úplně pravda, ale je to její bratr. Nepotřebuje slyšet podrobnosti o tom, co jsme dělali a nedělali, pokud pochopí, že jsem s ní nespal ani minutu předtím, než jí bylo osmnáct.

Owen zavrtí hlavou. „Zapomínáš, že jsme byli celý život nejlepší kamarádi? Znám tě zevnitř i zvenčí. A v žádném případě bych ti ji nesvěřil. Zlomil bys jí srdce.“

„Ona mi věří. Věří mi, když jí říkám, že ji nikdy nezradím.“ Stejně dobře mohl znát i zbytek příběhu. „A proto řekla ano, když jsem ji požádal o ruku.“

„Miluju ho a on miluje mě.“ Claudie zvedne ruku. „Vidíš? Je to oficiální. Vezmu si ho.“

Owen zavrtí hlavou. „Ví o tomhle máma a táta?“

„Máma ví, že máme vztah, ale kromě tebe o našem zasnoubení nikdo neví. Je to jen pár hodin, co mě požádal o ruku.“

Owen zavře oči a přitiskne si zátylek ke zdi. Nic neříká.

„Ó, můžeš být, prosím, za nás šťastný?“ Claudiin hlas zní prosebně.

„Můžeš, prosím, pochopit, že jsem v zatraceném šoku?“ Podívá se na mě a zúží oči. „Vždycky jsi ji rozmazloval a věnoval jsi jí většinu své pozornosti.“

„Protože i tehdy jsem ji miloval. Ne tak jako dneska, ale pořád to byla láska.“

„Máš pravdu. Věděl jsem, že tam něco je, ale nikdy jsem si nepředstavoval, že je to něco takového. Udělal jsi dobře, že jsi mi nikdy neřekl, co k ní cítíš. Kdybych věděl, že se ti v hlavě odehrává něco takového, tak bych ti nakopal prdel.“

„Nedělej z toho něco ošklivého,“ řekne Claudia.

Vstane a postaví se nad nás. „Budu potřebovat čas, abych si to promyslel.“

Políbím ji na tvář a zašeptám: „Měl bych si s ním promluvit o samotě.“

Vstávám a jdu s Owenem ke dveřím, abych si s ním mohl promluvit o samotě. Měl bych se mu ještě jednou pokusit pomoct pochopit to. „Snaž se, aby způsob, jakým ses o nás dozvěděl, nezničil tvůj pohled na náš vztah.“

„Je ti třiadvacet a já jsem našel svou sedm… osmnáctiletou sestru nahou ve tvé posteli. Bude těžké nedovolit, aby to teď ovlivnilo můj názor na váš vztah.“

Owen ještě nedospěl do té fáze svého života, kdy by byl připravený na lásku. Netouží se usadit s jednou osobou. Pořád chce šukat a zapomenout. „Nechápeš, co máme, protože jsi to ještě nezažil.“

„Teď mi to zrovna nevyhovuje. Možná jednou budu, ale dneska to nebude.“

„Nepotřebuju, abys s tím byl dneska v pohodě. Potřebuji jen, abys byl otevřený a slyšel, co ti říkám: Claudia je moje srdce. Moje všechno. Nikdy neudělám nic, čím bych jí ublížil.“

„Tím by sis měl být sakra jistý, než si ji vezmeš.“

„Už jsem si tím jistý. Nemám v hlavě ani kousek pochybnosti. Patříme k sobě.“

Čelo se mu svraští a koutek úst se stáhne dolů. „Promiň, že jsem ti nakopal prdel.“

Dělá si legraci? „Ty jsi mě nezmlátil.“

„Běž se podívat na svůj obličej, jestli si myslíš, že ne, ty zmrde.“ Owen se zasměje a já zahlédnu záblesk svého nejlepšího přítele – svého nejlepšího kamaráda, kterému nakonec nebude vadit, že jsme s Claudií spolu.

Musím mu tohle malé vítězství dopřát. „Dobře, udělal jsi to. Nakopal jsi mi prdel.“

Owen mě lehce udeří pěstí do ramene. „To si piš, že jo. A udělám to znovu, když bude potřeba. Tak na ni buď hodný.“

Na konci tunelu se objevuje trochu víc světla a já jsem si jistý, že to nakonec bude v pořádku. „Bez obav.“

Claudie sedí na konci postele a kouše si nehet na palci, když vejdu do ložnice. „To bylo hrozné, Dukeu.“

„To není poprvé, co jsme se s Owenem utkali. Tak jsem si od tebe vysloužil přezdívku, pamatuješ?“

Uchechtnu se, když si vzpomenu na šestiletou Claudii, která stála na židli na terase a sledovala, jak se s Owenem na zemi pereme kvůli něčemu ošklivému, co jí s Riverem provedli. Vraž ho do hrobu, Brame. Pořádně ho sejmi. A tak jsem se stal Dukem.

V ten samý den si ode mě vysloužila svou přezdívku. Holubička: výjimečná strážkyně míru – což zjevně nebyla, protože mi fandila, abych jejího bratra zmlátil.

Chytla mě za bradu a natočila mi obličej na stranu, aby si mě mohla prohlédnout. „Zlato, krvácíš. Pojď se mnou, ať tě můžeme očistit.“

Následuju ji do koupelny a sedám si na snížené záchodové prkénko, aby mi snadno dosáhla na obličej. Zavrávorám, když mi přiloží mokrou žínku k rozpraskanému rtu. „Nemůžu uvěřit, že ti to Owen udělal. A ty jsi mu to dovolil.“

„Potřeboval si vylít zlost. To jsem mu mohl dát.“

„No, mohl toho dosáhnout jinak, aniž by ti rozbil tvůj hezký obličej.“

Nechápe to a já to od ní ani nečekám. „Holky se zlobí a drží zášť. Říkají si navzájem kočičí věci. Takhle se hádá vaše pohlaví. Pěstí do obličeje dáváš někomu najevo, že máš pocit, že ti někdo ublížil, a jsi kvůli tomu naštvaný.“

„Nelíbí se mi, když vidím dva muže, které mám ráda, jak na sebe jdou s pěstmi.“

„Dřív se ti to líbilo.“

„To bylo dřív, než jste mohli způsobit nějakou skutečnou škodu.“

Je to krvavý rozbitý ret. Žádné skutečné poškození. „Owen to vypustil. Už je po všem.“

„Doufám, že to skončilo, protože na něco takového se už dívat nebudu.“

„Owen to zvládne. Než odešel, viděla jsem, že to začíná vstřebávat. Ale od Rivera bych mohl dostat ještě jednu nebo dvě rány.“

„To rozhodně ne.“

Zkus mu to říct. „Já nevím. Ten večer v mé jídelně byl pěkně naštvaný, když nás viděl, jak se držíme za ruce a vyznáváme si lásku.“

„On do toho nemá co mluvit.“ Vytvoří rukou kruh. „Vůbec.“

Dokončí mytí a prohlíží si můj obličej. „Krvácení se zastavilo, ale zítra budeš mít modřiny a otoky. To je zatraceně skvělé, protože jedeme za mými rodiči. Mám chuť strčit Owenovi nohu do zadku za to, že to udělal.“

Podívám se na ni, jak stojí nade mnou v bílém spodním tričku. Bradavky jí vykukují skrz tenkou bavlněnou látku. Lem jí sotva zakrývá zadek. A já neodolám a obtočím jí ruce kolem půlek. „Sluší ti to v mém tričku.“

„Vypadám líp v něm, nebo bez?“

„Bez.“ O tom není pochyb.

Sevře lem a přetáhne si ho přes hlavu, než ho odhodí na zem. „A kalhotky?“

„Sundat. Hned.“ Moje prsty jí je stahují z nohou ještě dřív, než ze mě vypadne druhé slovo.

Přemýšlel jsem, že bych ji nechal, aby si na mě vylezla a povozila se na mně, ale hajzlík není zrovna nejvíc sexy místo na šukání. Myslím, že to zvládneme mnohem líp. „Hmm… co bych s tebou měl dělat tentokrát, holubičko?“

„Cokoliv budeš chtít.“

„Mmm… tenhle přístup se mi líbí.“

Vstávám a rukama otáčím Claudii. „Ty půjdeš, já budu řídit.“ Položím jí dlaně na boky a naviguju ji do obýváku k pohovce. Položím jí ruku mezi lopatky a zatlačím ji obličejem dolů k polštářům nad opěradlem pohovky. „Chci tě přesně takhle, ohnutou.“

Zaváhá a já si představuji, co se jí asi honí hlavou. „Neboj se. Tohle dneska dělat nebudeme.“

„Někdy to chci udělat… možná až budu mít čas si zvyknout na normální způsob. Chci ti udělat radost.“

Kloužu rukou po její páteři až k ramenům a ona skloní hlavu, takže je v dokonalé pozici pro záběr. „Děláš mi velkou radost. Nikdy si nemysli, že ne.“

Je ještě kluzká po našem předchozím dovádění, takže mé prsty do ní snadno vklouznou. Sténá a pohupuje se proti mé ruce, čímž nutí mé prsty, aby zajely hlouběji. „Myslím, že se to mé holubičce líbí.“

„Je to příjemné.“ Prohýbá se v zádech a naklání zadeček nahoru.

Mmm… to je ale výhled. Uvidíme, jestli její ústa odpovídají jejím činům. „Řekni mi, co chceš.“

„Tebe, Dukeu. Chci tě.“ Její hlas je zadýchaný. Zoufalý.

Vyndám z ní prsty, rozepnu si knoflík u džínů a spustím zip. „Kam chceš mého ptáka?“

„Do mě.“

„Abych mohl dělat co?“

„Ošukat mě.“

Třu špičku péra nahoru a dolů po její mokré štěrbině. „Promiň. Neslyším tě, Claud. Tvůj hlas byl příliš tichý. Co jsi říkala, že chceš, abych udělal?“

„Šukej mě,“ vykřikne a zatlačí dozadu, čímž si můj penis vtlačí hluboko dovnitř. „Šukej mě hned.“

Jsem hluboko po koule. Moje dívka si za to ode mě vyslouží zasténání. „Ty jsi ale náročná panna.“

„Už nejsem panna. O to ses postaral dnes večer.“

„Přesně tak. Tvoje panenství patří mně. Vlastním všechny tvé orgasmy. Patří mi tvoje kundička. Jsi moje. Byl jsem první, kdo tě měl, a nikdy nebudeš patřit nikomu jinému.“

„Líbí se mi, když říkáš takové věci.“

Zdá se mi, že si vzpomínám na něco o tahání za vlasy. Sevřu pěstí její kadeře vzadu a lehce za ně zatáhnu, zatímco přirážím silněji. „Líbí se ti to, ty malá sprosťačko?“

„Ohhh, Duke… kurva… ano… nepřestávej.“

Zpomalím tempo a volnou rukou se natáhnu, abych jí pohladil klitoris. Každé pohlazení. Každé polaskání. Každý příraz. To všechno nás přivádí o krok blíž ke společné euforii, za kterou se ženeme.

Moje dívka nemusí říkat slova. Sténání. Chvění. Zaťaté pěsti. Říkají mi vše, co potřebuji vědět. „To je ono, zlato. Jsem tam s tebou. Pojďme to spolu vydržet.“

Společně se stočíme k tomu místu, kde v ní exploduju a naplním ji částí sebe sama, až oba nedýcháme a třeseme se.

Jsem stále v ní, když se nakloním dopředu, tak daleko, že se můj zpocený hrudník dotýká jejích zad. „Nejsem si jistý, jestli se někdy budu moci nabažit toho, jak tě šukám.“

„Na to máme zbytek života.“

Políbím ji na místo mezi lopatkami. „Je pozdě, lásko. Pojďme si lehnout, ať se můžeme vyspat, zítra nás čeká velký den.“

Největší den našeho dosavadního života. Protože je to první den zbytku našeho života.